Poslat dál
RSS
google +
Verze pro tisk

Marina Maggini (Národní zdravotnický institut, Řím, Itálie) a Jelka Zaletel (Národní ústav veřejného zdraví, Lublaň, Slovinsko)

Marina Maggini (Národní zdravotnický institut, Řím, Itálie) a Jelka Zaletel (Národní ústav veřejného zdraví, Lublaň, Slovinsko)

Cukrovka je často se vyskytující a závažné onemocnění: v roce 2015 jím podle nejnovějších odhadů Mezinárodní diabetologické federace na celém světě trpělo 415 milionů dospělých osob (ve věku 20–79 let). To představuje přibližně 9 % obyvatelstva v této věkové skupině. Pokud nebudeme jednat, očekává se, že do roku 2040 bude tímto onemocněním postiženo 642 milionů osob. V Evropské unii se četnost výskytu cukrovky pohybuje od přibližně 4,0 až 4,5 % (v Litvě, Estonsku a Irsku) po téměř 10 % (na Kypru, Maltě a v Portugalsku).

Cukrovka zvyšuje riziko řady vážných zdravotních problémů, například kardiovaskulárních onemocnění, slepoty, neuropatie, bolestí nohou či nefropatie. Nicméně u osob, u nichž existuje vysoké riziko výskytu tohoto onemocnění, se může intervenční strategií v oblasti životního stylu předejít mnoha případům diabetu 2. typu, nejběžnějšího druhu cukrovky, nebo oddálit jeho nástup. Navíc mnoho osob trpících cukrovkou může zabránit vzniku komplikací nebo jej oddálit léčbou, změnou životního stylu a účinnou péčí o své zdraví.

Zahájení společné akce EU v oblasti chronických onemocnění a propagace zdravého stárnutí během celého života (JA-CHRODIS) v roce 2014 je reakcí na úsilí Evropské Komise spojit síly v zájmu prevence a léčby závažných chronických onemocnění. Cukrovka byla zvolena pro případovou studii s cílem zlepšit zdravotní péči osob trpících tímto typem onemocnění. Hlavním cílem je využívat dostupné znalosti ke zlepšení koordinace a spolupráce mezi zeměmi, které by k řešení problematiky cukrovky přistupovaly prostřednictvím výměny osvědčených postupů.

Jako součást akce JA-CHRODIS proběhlo mapování národních plánů v oblasti diabetu v Evropě. Na jeho základě vznikl dokument zaměřený na určení faktorů, jež mohou usnadnit rozvoj, provádění a udržitelnost těchto národních plánů. Ačkoli se jejich přístup lišil, dosáhly Evropské země ve své systematické politické reakci na zátěž, kterou cukrovka představuje, pokroku. Poznatky získané z těchto zkušeností mohou jednotlivým zemím pomoci vytvořit úspěšné a komplexní strategie pro prevenci a léčbu cukrovky a chronických onemocnění obecně.