Evropská směrnice stanoví cíle, kterých členské státy mají dosáhnout, a zároveň jim k jejich dosažení poskytuje možnost výběru prostředků. Směrnice může být určena jednomu členskému státu či více nebo všem členských státům. Aby se zásady stanovené ve směrnici mohly projevit v životě občanů, musí vnitrostátní zákonodárce přijmout vnitrostátní transpoziční právní akt, který vnitrostátní právní předpisy přizpůsobí cílům stanoveným ve směrnici.

Směrnice stanoví konečné datum pro její provedení do vnitrostátního práva: při provádění směrnice mají členské státy dostatečnou volnost, která jim umožňuje zohlednit národní specifika. Směrnice musí být provedena do vnitrostátního práva ve lhůtě stanovené směrnicí.

Směrnice se používá k harmonizaci vnitrostátních právních předpisů, zejména k vytvoření jednotného trhu (např. ke stanovení normy týkající se bezpečnosti výrobků).