Navigation path

High level navigation

Page navigation

Často kladené otázky týkající se sítě Natura 2000

Co je to síť Natura 2000?

1. Co je to síť Natura 2000? Jaký je rozdíl mezi lokalitou sítě Natura 2000 a národní přírodní rezervací nebo národním parkem?

Lokality sítě Natura 2000 byly určeny výhradně za účelem ochrany základních lokalit pro dílčí soubor druhů nebo typů stanovišť uvedených ve směrnici o ochraně přírodních stanovišť a ve směrnici o ochraně ptáků. Tyto se pokládají za stanoviště a druhy evropského významu, jelikož jsou ohrožené, zranitelné, vzácné, endemické nebo představují výjimečné příklady typických charakteristik jedné nebo více z devíti evropských biogeografických oblastí. Celkem existuje přibližně 2 000 druhů a 230 typů stanovišť, pro něž je třeba určit základní oblasti jako lokality sítě Natura 2000.

Přírodní rezervace, národní parky nebo jiné lokality chráněné na vnitrostátní nebo regionální úrovni jsou na druhé straně stanoveny výhradně podle vnitrostátních nebo regionálních právních předpisů, jež se mohou mezi jednotlivými zeměmi lišit. Lokality mohou být určeny pro řadu různých účelů a mohou se týkat jiných druhů/stanovišť, než jsou druhy/stanoviště, na něž se zaměřuje síť Natura 2000.

Tyto lokality nemají stejný status jako lokality sítě Natura 2000. Může se však stát, že některé lokality chráněné na vnitrostátní nebo regionální úrovni jsou vyhlášeny rovněž jako lokality sítě Natura 2000, jelikož se jedná o důležité oblasti i pro druhy a stanoviště evropského významu. V těchto případech se použijí ustanovení směrnic EU, pokud nejsou ve vnitrostátním právu zavedena přísnější pravidla.

Další informace:

Budování sítě Natura 2000
Databáze EUNIS a Natura 2000

2. Jak jsou lokality vybírány?

Lokality sítě Natura 2000 jsou vybírány s cílem zajistit dlouhodobé přežití druhů a stanovišť chráněných podle směrnice o ochraně ptáků a směrnice o ochraně přírodních stanovišť. Výběr lokalit vychází z vědeckých kritérií.

V souladu se směrnicí o ochraně ptáků musí členské státy EU určit „území nejvhodnější“ z hlediska počtu druhů a rozlohy pro ochranu druhů ptáků uvedených v příloze I směrnice a stěhovavých druhů.

V souladu se směrnicí o ochraně přírodních stanovišť musí členské státy určit lokality, které jsou nezbytné k zajištění toho, aby byl u typů přírodních stanovišť uvedených v příloze I a přírodních stanovišť druhů uvedených v příloze II zachován nebo případně obnoven příznivý stav z hlediska jejich ochrany v celém jejich přirozeném areálu rozšíření.

Lokality vybírají a navrhují členské státy. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) je poté Evropské komisi nápomocna při analýze návrhů lokalit a při hodnocení přispění navrhovaných lokalit ke stavu všech typů stanovišť a druhů z hlediska ochrany na biogeografické úrovni. Jakmile se lokality navrhované podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť pokládají za dostatečné, Komise schválí seznamy lokalit a členské státy je musí vyhlásit jako zvláštní oblasti ochrany, a to co nejdříve, nejpozději však do šesti let.

Další informace:

Určování lokalit sítě Natura 2000
Budování sítě Natura 2000

3. Které typy ekosystémů jsou zahrnuty v lokalitách sítě Natura 2000?

V lokalitách sítě Natura 2000 jsou zahrnuty různé typy ekosystémů, včetně suchozemských, sladkovodních a mořských ekosystémů. Ekosystém může zahrnovat jedno či více různých stanovišť a obvykle se v něm vyskytuje rozmanité společenství rostlin a živočichů.

Některé ekosystémy jsou však v síti Natura 2000 početnější než jiné. Například lesní ekosystémy představují přibližně 50 % rozlohy sítě, zatímco zemědělské ekosystémy (pastviny a jiné zemědělské oblasti) pokrývají přibližně 40 % sítě.

V současnosti (2016) je v síti Natura 2000 zahrnuto téměř 6 % mořské oblasti EU a pokračují práce na vyhlášení mořských lokalit, jež zajistí ochranu typů stanovišť a druhů chráněných směrnicí o ochraně přírodních stanovišť a směrnicí o ochraně ptáků v mořských ekosystémech.

4. Uskutečnila se veřejná konzultace ohledně výběru lokalit pro síť Natura 2000?

Směrnice nestanoví podrobně konzultační postup, jejž je nutno při výběru lokalit dodržet. Postupy se proto mezi jednotlivými členskými státy značně liší podle jejich správních systémů. V některých případech bylo určení lokalit doprovázeno podrobným jednáním s vlastníky a uživateli, zatímco v jiných případech proběhly jen omezené konzultace se zúčastněnými stranami, případně se konzultace neuskutečnily vůbec.

To v některých členských státech vyvolalo spory vedoucí k různým správním a právním problémům, jež měly za následek opožděné předložení návrhů. Komise se však na této fázi nepodílela a neměla pravomoc zasáhnout do různých postupů uplatňovaných v členských státech.

Co se týká analýzy vnitrostátních seznamů lokalit významných pro Společenství a jejich výběru na biogeografické úrovni, toto se uskutečňuje transparentním způsobem prostřednictvím vědeckých seminářů, které pořádá Komise s podporou Evropské agentury pro životní prostředí. Těchto seminářů se mohly zúčastnit členské státy a odborníci zastupující příslušné zájmy vlastníků a uživatelů, jakož i nevládní organizace působící v oblasti ochrany životního prostředí.

5. Proč nejsou při výběru lokalit pro síť Natura 2000 zohledněna sociálně-ekonomická hlediska?

Určení a výběr lokalit pro zařazení do sítě Natura 2000 se provádí čistě na základě vědeckých důvodů v souladu s kritérii výběru, která jsou stanovena ve směrnicích. Použití vědeckého základu při výběru lokalit zajišťuje, že:

  • pro vyhlášení lokalit sítě Natura 2000 jsou vybrány pouze nejvhodnější lokality (tj. nikoli všechny lokality, v nichž se vyskytují určité druhy nebo stanoviště) a
  • do sítě Natura 2000 je zařazen dostatečný počet lokalit, aby byla zajištěna dlouhodobá ochrana každého z uvedených druhů a stanovišť v celém jejich přirozeném areálu rozšíření v EU.

Nebudou-li zahrnuty nejlepší lokality nebo nebude-li zahrnut dostatečný počet lokalit pro určitý druh nebo typ stanoviště, nebude síť ekologicky soudržná a nebude schopna plnit své cíle podle obou směrnic o ochraně přírody.

Sociálně-ekonomická hlediska proto nejsou při výběru brána v potaz. Představují však základní aspekt při rozhodování o tom, jak by měla být určitá lokalita sítě Natura 2000 chráněna a jak by o ni mělo být pečováno. Článek 2 směrnice o ochraně přírodních stanovišť objasňuje, že cílem všech opatření přijímaných na základě této směrnice je zachování nebo obnova příznivého stavu z hlediska ochrany u přírodních stanovišť a druhů evropského významu, přičemž se berou v úvahu hospodářské, sociální a kulturní požadavky a regionální a místní charakteristiky.

6. Kolik je lokalit a kde se nacházejí?

Síť Natura 2000 zahrnuje v současnosti (2016) více než 27 000 lokalit o celkové rozloze přibližně 1 150 000 km2 v pevninských i mořských oblastech všech členských států EU. Celková plocha zahrnutá v síti Natura 2000 představuje přibližně 18 % celkové rozlohy pevniny EU. Pokrytí rozlohy jednotlivých členských států lokalitami sítě Natura 2000 se v závislosti na jednotlivých zemích pohybuje od přibližně 9 % do téměř 38 %. Tento rozdíl je částečně způsoben množstvím přírodních a polopřirozených stanovišť, která se v každé zemi vyskytují. Ve středomořské, kontinentální a alpínské oblasti se nachází mnohem vyšší podíl typů stanovišť a druhů chráněných podle směrnic než v atlantské oblasti. V některých zemích docházelo v minulosti k vyšším mírám intenzivního využívání půdy a fragmentaci vedoucí k menším přírodním zdrojům pro ochranu podle směrnic. Přírodní a polopřirozená stanoviště a druhy, jako jsou velcí masožravci, jsou obvykle mnohem početnější a rozšířenější v členských státech ve střední a východní Evropě, které vstoupily do EU od roku 2004, než v některých starších členských státech. Vyplývá to rovněž z rozdílných přístupů, jež členské státy přijaly při vymezování hranic lokalit vybraných pro vyhlášení. Několik členských států navrhlo široce vymezené, velké lokality sítě Natura 2000 s použitím holističtějšího přístupu, který zahrnuje i oblasti nezpůsobilých stanovišť. Jiné vymezily své lokality přesněji a více je omezily na oblast způsobilých stanovišť.

Barometr Natura 2000 pravidelně aktualizuje informace o počtu lokalit a rozloze zahrnuté v každé zemi a na úrovni EU.

Prohlížeč Natura 2000 je on-line nástroj, který stisknutím jednoho tlačítka umožňuje uživateli vyhledávat a zkoumat lokality sítě Natura 2000 kdekoli v EU.

Další informace:

Seznamy lokalit sítě Natura 2000 schválených Komisí v každé biogeografické oblasti.
Natura 2000 ve všech členských státech

7. Jaký je rozdíl mezi zvláštní oblastí ochrany, lokalitou významnou pro Společenství, zvláště chráněným územím a lokalitou sítě Natura 2000?

Na zvláštní oblasti ochrany, lokality významné pro Společenství a zvláště chráněná území se odkazuje společně jako na lokality sítě Natura 2000. Zvláště chráněná území jsou lokality sítě Natura 2000 vyhlášené podle směrnice o ochraně ptáků, zatímco lokality významné pro Společenství a zvláštní oblasti ochrany jsou vyhlášeny podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť. Lokalita významná pro Společenství a zvláštní oblast ochrany se týká stejné lokality. Jediný rozdíl mezi nimi je v úrovni jejich ochrany.

Lokality významné pro Společenství byly oficiálně schváleny Evropskou komisí, a podléhají proto ustanovením o ochraně neboli čl. 6 odst. 2, 3 a 4. Zvláštní oblasti ochrany jsou lokality významné pro Společenství, které byly vyhlášeny členskými státy prostřednictvím právního aktu a u nichž se uplatňují nezbytná ochranná opatření k zajištění ochrany druhů a typů stanovišť evropského významu, jež se v dané lokalitě vyskytují.

Viz: oznámení Komise týkající se vyhlášení zvláštních oblastí ochrany

8. Je síť Natura 2000 kompletní? Budou v budoucnu přidány nové lokality?

Síť Natura 2000 v EU zahrnuje více než 27 000 lokalit ve všech 28 členských státech EU (stav v roce 2016). Tyto lokality společně pokrývají více než 1 milion km2, což představuje téměř pětinu rozlohy evropské pevniny (18,36 %) a významnou část sousedních moří. To z ní činí jednu z největších koordinovaných sítí oblastí ochrany ve světě.

Evropská komise s pomocí Evropského tematického centra pro biologickou rozmanitost odpovídá za posouzení (na vnitrostátní i biogeografické úrovni), zda stávající lokality v síti pokrývají dostatečně jednotlivé druhy a typy stanovišť. Komise dospěla se k závěru, že síť Natura 2000 je nyní téměř kompletní, pokud jde o pevninu, určité členské státy však požádala, aby pro řadu druhů a stanovišť navrhly další lokality za účelem doplnění sítě na jejich území.

Pokrok při vyhlašování lokalit sítě Natura 2000 v mořském prostředí je však mnohem pomalejší než na pevnině. Doposud (červen 2016) bylo vyhlášeno více než 3 000 mořských lokalit sítě Natura 2000, které pokrývají téměř 6 % celkové mořské oblasti EU (více než 360 000 km²). Jedním z hlavních důvodů pomalého pokroku při vyhlašování mořských lokalit je nedostatek vědeckých informací o rozšíření chráněných mořských stanovišť a druhů v EU, zejména na úrovni podrobnosti, která se vyžaduje k určení lokalit a k zavedení náležité péče.

Evropská komise a členské státy nedávno zvýšily své úsilí o vyhlášení dalších mořských lokalit, zejména ve výsostných vodách na volném moři mimo teritoriální vody členských států.

Další informace:

Natura 2000
Síť NATURA 2000 v mořském prostředí

9. Mohou být lokality pozměněny nebo vyškrtnuty ze seznamu a vyňaty ze sítě Natura 2000?

Lokalitu lze ze seznamu vyškrtnout pouze tehdy, pokud kvůli přirozenému vývoji ztratila svou hodnotu z hlediska ochrany, kterou nelze obnovit prostřednictvím opatření na obhospodařování. Je však důležité mít na paměti, že by pouhé znehodnocení lokality, například kvůli nepřiměřené péči, představovalo porušení čl. 6 odst. 2. Tyto lokality nelze vyřadit pouze z toho důvodu, že bylo připuštěno jejich poškození a nebylo o ně řádně pečováno v souladu s požadavky obou směrnic o ochraně přírody. Lokality, které byly zničeny a náležitě nahrazeny podle čl. 6 odst. 4 směrnice o ochraně přírodních stanovišť, lze ze seznamu vyškrtnout. Rovněž lokality, u nichž se zdá, že původní určení nebo vymezení bylo založeno na chybných vědeckých informacích, lze pozměnit nebo vyškrtnout ze seznamu. Návrhy na tuto změnu předložené členskými státy Komise schválí pouze tehdy, je-li to řádně vědecky podloženo.

Další informace: rozsudek ESD ve věci C-301/12.

10. Jak mohu vyhledat lokality sítě Natura 2000 v členských státech? Jak zjistím, zda je můj pozemek zařazen do sítě Natura 2000, či nikoli?

Evropská komise s pomocí Evropské agentury pro životní prostředí vytvořila veřejný on-line mapovací systém založený na GIS, tzv. prohlížeč Natura 2000, který určuje přesnou polohu každé lokality sítě Natura 2000 v EU. Uživatel může vyhledat a dotazovat se na jakoukoli lokalitu v EU. Vzhledem k velmi velkému měřítku map jsou dobře viditelné hranice lokality a hlavní krajinné prvky.

Prohlížeč Natura 2000 umožňuje rovněž přístup ke standardnímu formuláři údajů, který je připojen ke každé lokalitě. Standardní formulář údajů zaznamenává druhy a typy stanovišť evropského významu, pro něž je lokalita určena, a odhadovanou velikost populace a stupeň ochrany v dané lokalitě v době vyhlášení.

Podrobnější informace o lokalitách sítě Natura 2000 jsou dostupné rovněž u příslušných orgánů ochrany přírody v každém členském státě.

Další informace:

Prohlížeč Natura 2000
Přístup k údajům o síti Natura 2000
Natura 2000 ve všech členských státech

11. Znamená vyhlášení lokality sítě Natura 2000, že musím v dané lokalitě ukončit veškeré hospodářské činnosti? Dotkne se to mého vlastnictví?

Lidé často spojují ochranu přírody s přírodními rezervacemi s přísnými pravidly, v nichž je lidská činnost systematicky vyloučena. Síť Natura 2000 zaujímá jiný přístup. Plně uznává, že člověk je nedílnou součástí přírody a že oboje funguje nejlépe ve vzájemném partnerství.

Vyhlášení lokality sítě Natura 2000 proto neznamená, že je třeba ukončit veškeré hospodářské činnosti. V některých případech mohou být k ochraně druhů a stanovišť, pro něž je lokalita určena, nebo na pomoc při obnově jejich příznivého stavu z hlediska ochrany skutečně zapotřebí úpravy nebo změny. V mnoha jiných případech však budou stávající činnosti pokračovat stejně jako dříve.

U mnoha lokalit mohou být ve skutečnosti druhy a stanoviště, jež se v dané lokalitě vyskytují, s ohledem na dlouhodobé přežití zcela závislé na pokračování těchto činností a v těchto případech bude důležité hledat způsoby další podpory a případně posílení těchto činností – jako je například pravidelné kosení nebo pastva či prořezávání křovin.

Nelze proto zevšeobecňovat. Mnohé závisí na konkrétních environmentálních, sociálních a hospodářských podmínkách v každé lokalitě a na přesných ekologických požadavcích druhů a typů stanovišť, jež se v dané lokalitě vyskytují. Tuto skutečnost lze posoudit pouze v každém jednotlivém případě.

12. Povede vyhlášení lokality sítě Natura 2000 k ukončení tradičních činností, jako je dobývání rašeliny a kácení stromů?

Tradiční činnosti budou moci pokračovat stejně jako předtím, pokud nemají nepříznivý vliv na druhy nebo typy stanovišť, pro něž je lokalita určena. Tuto skutečnost je opět třeba posoudit v každém jednotlivém případě. Až poté bude jasné, zda nějaký vliv existuje, či nikoli. V případě nepříznivého vlivu pomohou studie určit jeho rozsah a nejvhodnější způsoby jeho snížení či odstranění (např. přemístění činností do jiné části lokality nebo úprava postupů a jejich načasování) tak, aby nedocházelo k poškozování či znehodnocení druhů a stanovišť, pro něž je lokalita určena.

13. Je v lokalitách sítě Natura 2000 povolen lov zvěře?

Lov zvěře je typickým příkladem probíhajících činností, které mohou v lokalitě sítě Natura 2000 pokračovat, nemají-li nepříznivý vliv na druhy nebo typy stanovišť, pro něž je lokalita určena. Směrnice o ochraně ptáků a směrnice o ochraně přírodních stanovišť uznávají odůvodněnost lovu zvěře jako formy udržitelného užívání a v lokalitách sítě Natura 2000 jej a priori nezakazují. Směrnice místo toho stanoví rámec pro kontrolu činností souvisejících s lovem zvěře, aby byla zajištěna rovnováha mezi lovem zvěře a dlouhodobým zájmem na zachování zdravých a životaschopných populací lovných druhů.

Další informace: iniciativy v oblasti udržitelného lovu zvěře

14. Jsou v lokalitách sítě Natura 2000 povoleny rekreační činnosti?

Lidé vyhledávají přírodu z řady různých důvodů. Mnozí chtějí odpočívat v klidu a tichu malebné krajiny, někteří chtějí prozkoumat nové oblasti, zatímco jiní se zajímají více o provádění činností v přírodě, jako je plavání, pěší turistika, cyklistika, rybolov, lov zvěře atd. Bez ohledu na jejich motivaci nabízí síť Natura 2000 lidem jedinečnou příležitost objevovat a využívat bohaté přírodní dědictví Evropy.

Tyto rekreační činnosti jsou slučitelné s ustanoveními směrnice o ochraně přírodních stanovišť a směrnice o ochraně ptáků, pokud nemají nepříznivý vliv na stanoviště a druhy, které se v dané lokalitě vyskytují. Zásadní význam často má citlivé plánování a rozumné využívání zdrojů, aby bylo zajištěno, že nedojde k zničení toho, na čem jsou založeny.

Stanovení cílů ochrany pro lokality sítě Natura 2000

15. Jaké jsou cíle ochrany a jak jsou stanoveny?

Cíle ochrany mají co nejpřesněji vymezit žádoucí stav nebo stupeň ochrany, jehož má být v dané lokalitě dosaženo. Cíle ochrany by měly být stanoveny pro každý příslušný typ stanoviště a druh, který se v dané lokalitě vyskytuje.

Často jsou uvedeny jako kvantitativní cíle, například zachování populace určitého druhu se stanoveným minimálním počtem jedinců nebo zlepšení stupně ochrany stanoviště z kategorie C na kategorii B do deseti let.

Stanovení jednoznačných cílů ochrany pro síť Natura 2000 je nezbytné k zajištění toho, aby každá lokalita v síti co nejúčinněji přispívala k celkovému cíli obou směrnic o ochraně přírody, kterým je dosažení příznivého stavu všech chráněných typů stanovišť a druhů z hlediska ochrany1 v celém jejich areálu rozšíření v EU.

Cíle ochrany jsou pro každou lokalitu specifické a měly by vycházet z náležité znalosti dané lokality a druhů/stanovišť, jež se v ní vyskytují, jejich ekologických požadavků a rovněž hrozeb a tlaků s ohledem na zachování jejich výskytu v dané lokalitě. Důvodem je skutečnost, že každá lokalita Natura 2000 představuje vlastní jedinečný soubor biotických, abiotických a sociálně-ekonomických podmínek, které se mezi jednotlivými lokalitami mohou značně lišit, ačkoli se v nich vyskytují stejné druhy a stejná stanoviště.

Je rovněž vhodné stanovit širší cíle ochrany pro celou skupinu lokalit nebo pro určité druhy či stanoviště v určitém regionu nebo zemi (vnitrostátní nebo regionální cíle ochrany). To pomůže nejen při stanovování cílů ochrany na úrovni jednotlivých lokalit, nýbrž také při určování strategických priorit ochrany v rámci jednotlivých lokalit a mezi nimi. Takto lze upřednostnit opatření, která mají s ohledem na zlepšení nebo zachování stavu určitého druhu nebo stanoviště z hlediska ochrany v rámci daného regionu či země největší potenciál.

Komise zveřejnila interpretační sdělení s cílem poskytnout pokyny ke stanovování cílů ochrany přírody sítě Natura 2000, v němž je uvedeno bližší vysvětlení.

1 Cíl směrnice o ochraně ptáků je formulován mírně odlišně, záměr je však týž.

16. Kdo odpovídá za stanovení cílů ochrany? Jsou konzultováni vlastníci/správci pozemků?

Za stanovení cílů ochrany odpovídají příslušné orgány v každém členském státě. Směrnice o ochraně přírody nepředepisují způsob, jakým se to má provést, je tak na každém členském státě, aby rozhodl o formě a způsobech provedení jejich ustanovení. Cílem směrnic o ochraně přírody je však dosažení příznivého stavu druhů a stanovišť v zájmu Společenství z hlediska ochrany a využívání sítě Natura 2000 k dosažení tohoto cíle.

Komise však doporučuje, aby byly kromě zajištění toho, že cíle ochrany jsou založeny na náležitých znalostech, do procesu stanovování cílů ochrany zapojeny všechny zúčastněné strany – ať už jsou to vlastníci nebo správci pozemků či nevládní organizace působící v oblasti ochrany přírody. To pomůže stanovit realistické a dosažitelné cíle ochrany.

Nejenže vlastníci pozemků a správci pozemků mají obvykle velmi dobrou znalost péče o lokalitu, která byla v minulosti úspěšná či neúspěšná, pokud jde o ochranu, nýbrž je také důležité umožnit oboustrannou diskusi mezi příslušnými orgány a klíčovými zúčastněnými stranami ohledně co nejlepšího stanovení specifických cílů ochrany a ochranných opatření pro danou lokalitu. Diskuse a jasné informování o významu konkrétní lokality, její úloze a cílech ochrany pomůže také zvýšit informovanost a zapojení všech dotčených subjektů.

17. Kde lze nalézt více informací o cílech ochrany dané lokality?

Každá země má vlastní mechanismus zveřejňování cílů ochrany v jejích lokalitách. Tyto mohou být upřesněny v rozhodnutích nebo právních aktech týkajících se vyhlášení lokality nebo v průvodních dokumentech. Mohou být zveřejněny na internetových stránkách příslušných orgánů ochrany přírody. Obvykle jsou rovněž zahrnuty a blíže rozvedeny v plánech péče pro lokality sítě Natura 2000 nebo v podobných nástrojích, pakliže takovéto nástroje existují. Komise doporučuje, aby členské státy poskytovaly snadno přístupné informace o cílech ochrany přírody sítě Natura 2000 způsobem, který je pro vlastníky a správce pozemků relevantní a snadno srozumitelný.

18. Jak zjistím, zda určité činnosti jsou či nejsou slučitelné se sítí Natura 2000, pokud nebyly stanoveny žádné cíle ochrany?

Cíle ochrany by měly příslušné orgány stanovit pro všechny lokality sítě Natura 2000. Může se však stát, že se tento proces zdržel nebo že cíle ochrany dosud chybějí.

V takovém případě je povinností příslušných orgánů informovat zúčastněné strany o důsledcích určení určité oblasti jako lokality sítě Natura 2000. Zejména by měly sdělit, zda je třeba určité činnosti přizpůsobit nebo případně vyloučit, aby se zamezilo poškozování lokality, nebo které činnosti je nutno podporovat k zlepšení stavu dané lokality z hlediska ochrany. Užitečný zdroj informací, které umožňují porozumět důvodům určení konkrétní lokality, představuje standardní formulář údajů. Při přijímání rozhodnutí o péči (např. při vypracovávání dokumentů týkajících se péče nebo plánování nových investic) je vždy třeba do něj nahlédnout.

Minimálním požadavkem bude to, aby se zamezilo poškozování všech stanovišť a druhů s významným výskytem v dané lokalitě podle standardního formuláře údajů. Pokud vědecké informace chybějí, je třeba přijmout obezřetný přístup.

Podrobné informace o požadavcích vztahujících se na danou lokalitu jsou uvedeny rovněž v plánech péče pro lokality sítě Natura 2000, pokud existují, nebo v jiných příslušných dokumentech (tj. dokumentech o cílech ochrany, aktech týkajících se vyhlášení dané lokality atd.).

Členské státy obvykle poskytují podrobné informace o svých lokalitách sítě Natura 2000, včetně důvodů pro jejich určení, cílů ochrany, plánů péče a ochranných opatření, které jsou veřejně přístupné na internetových stránkách nebo jinými prostředky (např. prostřednictvím místních správních orgánů). Některé země poskytují konkrétní a podrobné informace rovněž vlastníkům a hlavním uživatelům pozemků v každé lokalitě sítě Natura 2000 (např. prostřednictvím zvláštních oznámení, jak je tomu ve Spojeném království, nebo zřízením místních skupin či výborů, jejichž prostřednictvím jsou klíčové zúčastněné strany zapojeny do péče o lokality od samého začátku, jak je tomu ve Francii a dalších členských státech EU). Vlastníci a uživatelé pozemků se mohou obrátit i na místní orgány ochrany přírody, aby se o konkrétních lokalitách sítě Natura 2000 dozvěděli více.

Péče o lokality sítě Natura 2000

19. Kdo odpovídá za stanovení ochranných opatření?

Za stanovení ochranných opatření v lokalitách sítě Natura 2000 odpovídají příslušné orgány v každém členském státě. Ve směrnici o ochraně přírodních stanovišť (čl. 6 odst. 1) je stanoveno: „Pro zvláštní oblasti ochrany stanoví členské státy nezbytná ochranná opatření zahrnující v případě potřeby odpovídající plány péče vypracované speciálně pro dané lokality nebo integrované do jiných plánů rozvoje a vhodná opatření právního, správního nebo smluvního charakteru, která odpovídají ekologickým požadavkům typů přírodních stanovišť uvedených v příloze I a druhů uvedených v příloze II, jež se na těchto lokalitách vyskytují.“

Nezbytná ochranná opatření musí členské státy stanovit pro všechny zvláštní oblasti ochrany a tento obecný režim ochrany se týká všech typů přírodních stanovišť uvedených v příloze I a druhů uvedených v příloze II, jež se na těchto lokalitách vyskytují, kromě těch, které jsou ve standardním formuláři údajů o síti Natura 2000 označeny jako nevýznamné.

Komise vydala pokyny ke stanovení opatření ochrany pro lokality sítě Natura 2000 a zveřejnila přezkum ustanovení čl. 6 odst. 1 a jejich praktického uplatňování v jednotlivých členských státech.

K dispozici je sbírka nejdůležitějších rozsudků Evropského soudního dvora týkajících se článku 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť, včetně povinnosti přijmout v lokalitách sítě Natura 2000 nezbytná ochranná opatření.

20. Jak jsou určena a stanovena ochranná opatření pro lokalitu sítě Natura 2000? Do kdy by měla být zavedena?

Ochrannými opatřeními jsou praktické kroky, které je nutno provést, aby bylo v dané lokalitě dosaženo cílů ochrany. Tato opatření musí odpovídat ekologickým požadavkům typů stanovišť a druhů, které se v dané lokalitě vyskytují. Při stanovení ochranných opatření je nutno vzít v úvahu hospodářské, sociální a kulturní podmínky a rovněž regionální a místní charakteristiky. Tato zásada je zakotvena ve směrnici o ochraně přírodních stanovišť (článek 2).

K určení nezbytných ochranných opatření je důležité mít k dispozici náležité informace o stávajících podmínkách v lokalitě, jakož i o stavu z hlediska ochrany, o hrozbách, tlacích a potřebách druhů a typů stanovišť, které se v dané lokalitě vyskytují, a o celkových sociálně-ekonomických podmínkách (stávající využití půdy a vlastnictví, zájmy zúčastněných stran, probíhající hospodářské činnosti atd.).

Ochranná opatření jsou stejně jako cíle ochrany obvykle specifická pro danou lokalitu a je nutno je stanovit na základě dané lokality. Důvodem je skutečnost, že každá lokalita Natura 2000 představuje vlastní jedinečný soubor biotických, abiotických a sociálně-ekonomických podmínek, které se mezi jednotlivými lokalitami mohou značně lišit, ačkoli se v nich vyskytují stejné druhy a stejná stanoviště.

Členské státy mají na stanovení nezbytných ochranných opatření a vyhlášení dotyčné lokality jako zvláštní oblasti ochrany až šest let od schválení dotyčné lokality jako lokality významné pro Společenství. Těchto šest let je nutno využít nejen k získání všech potřebných informací o lokalitě, nýbrž také k informování všech zúčastněných skupin o tom, která opatření by bylo nejvhodnější provést k dosažení cílů ochrany stanovených pro danou lokalitu, a k projednání a schválení těchto opatření s dotyčnými skupinami.

Směrnice o ochraně přírody nepředepisují způsob, jakým se to má provést, je tak na každém členském státě, aby rozhodl o formě a způsobech provedení jejich ustanovení.

Komise vydala pokyny ke stanovení opatření ochrany pro lokality sítě Natura 2000.

21. Jaké druhy ochranných opatření mohou být zavedeny?

Jak bylo uvedeno výše, o tom je třeba rozhodnout v každém jednotlivém případě v závislosti na ekologických a sociálně-ekonomických podmínkách v dané lokalitě. Ochranná opatření mohou sahat od:

  • „nečinnosti“, jelikož kromě další péče o lokalitu stejně jako doposud nejsou zapotřebí dodatečná opatření,
  • „jednoduchých“ opatření, jako je vyloučení vyrušování v období rozmnožování nebo zachování pravidelného kosení nebo senoseče či zvýšení množství mrtvého dřeva v lesích,
  • po „důležité“ činnosti v oblasti obnovy zahrnující například rozsáhlé odstraňování nepůvodních druhů nebo obnovu hydrologie mokřadu.

V některých případech lze za ochranná opatření pokládat i nezasahování a přísnou ochranu, zejména u stanovišť a druhů, jež jsou velmi citlivé na jakýkoli druh lidského zásahu, a k zajištění dalšího přežití vyžadují tudíž přísně chráněná útočiště.

Komise zveřejnila přezkum postupů při stanovování ochranných opatření v jednotlivých členských státech a množství příkladů různých ochranných opatření, která byla v EU zavedena za různých sociálně-ekonomických podmínek.

V lokalitách sítě Natura 2000 mohou být nezbytné různé druhy opatření, včetně činností v oblasti obnovy, které vyžadují provádění prací v určitém stanoveném čase, jako jsou například práce na obnově hydrologie mokřadu, přesazení určitých druhů, opětovné vysazování nebo posílení populací, potřebná zařízení nebo infrastruktura atd. K zachování či zlepšení stavu některých stanovišť nebo populací určitých druhů z hlediska ochrany může být nutné také provádění pravidelně se opakujících činností v dané lokalitě. Tento druh opatření může zahrnovat například kosení nebo spásání travních porostů, pravidelné odstraňování křovin, řízení hydrologických režimů u mokřadů atd. K zajištění náležité ochrany některých oblastí mohou být zapotřebí i činnosti v oblasti dohledu, hájení a hlídání.

Příprava nezbytných opatření vyžaduje pečlivé plánování a vypracování podrobných programů a technických specifikací k zajištění řádného provedení. Součástí plánovaných ochranných opatření je obvykle rovněž monitorování, jelikož je nutné sledovat a vyhodnocovat dosažené výsledky za účelem posouzení efektivnosti opatření a provedení nezbytných úprav v případě potřeby.

Zavedení ochranných opatření v lokalitách sítě Natura 2000 lze často nejlépe dosáhnout tehdy, je-li to spojeno s náležitým informováním a osvětou u obyvatel žijících v dané oblasti, a zejména hlavních zúčastněných stran a zájmových skupin, jichž se opatření týkají nebo které se podílejí na jejich provádění. Osvěta je obzvláště užitečná rovněž tehdy, mají-li do lokalit přístup a užívají je třetí strany, tj. osoby, které nejsou vlastníky, nájemci nebo orgány veřejné moci. Osvěta a pochopení u osob, které tyto oblasti využívají, může představovat jeden z nejdůležitějších přístupů v oblasti péče.

22. Co jsou to plány péče v rámci sítě Natura 2000 a jsou povinné?

S cílem pomoci zajistit péči o lokality, která se uskutečňuje jasným a transparentním způsobem, Evropská komise členské státy důrazně vybízí, aby pro lokality sítě Natura 2000 vypracovaly plány péče, a to v úzké spolupráci s místními zúčastněnými stranami. Za vyhotovení plánů péče pro lokality sítě Natura 2000 odpovídají příslušné orgány pro síť Natura 2000. Plán péče představuje důkladný a účinný rámec pro provádění ochranných opatření a jejich sledování.

Ačkoli plány péče nejsou podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť pro lokality sítě Natura 2000 povinné, představují velmi užitečné nástroje, jelikož:

  • poskytují úplné informace o cílech ochrany a ekologických podmínkách a požadavcích stanovišť a druhů, které se v dané lokalitě vyskytují, takže je všem jasné, co se chrání a proč,
  • analyzují sociálně-ekonomické a kulturní podmínky v dané oblasti a vzájemné působení mezi různým užitím půdy a druhy a stanovišti, jež se v dané lokalitě vyskytují,
  • poskytují rámec pro otevřenou diskusi mezi všemi zájmovými skupinami a pomáhají dosáhnout shodného názoru na dlouhodobou péči o lokalitu a pocitu společné odpovědnosti za konečný výsledek,
  • pomáhají nalézt praktická řešení v oblasti péče, která jsou udržitelná a lépe začleněna do ostatních způsobů využití půdy,
  • umožňují stanovit příslušné povinnosti různých sociálních a hospodářských subjektů, orgánů a nevládních organizací při provádění určených nezbytných ochranných opatření.

Plány péče v rámci sítě Natura 2000 lze navrhnout speciálně pro určitou lokalitu, nebo mohou být integrovány do jiných plánů rozvoje, jsou-li v těchto plánech jednoznačně zahrnuty cíle ochrany sítě Natura 2000.

23. Jsou k dispozici nástroje, které pomohou při vypracovávání plánů péče v rámci sítě Natura 2000?

Na internetových stránkách Evropské komise2, jakož i v mnoha zemích jsou dostupné pokyny k vypracovávání plánů péče pro lokality sítě Natura 2000, ke stanovení ochranných opatření i k plánování péče o lokality sítě Natura 2000.

Může být také dostupná finanční podpora ze strukturálních fondů EU (Evropský fond pro regionální rozvoj, Fond soudržnosti), z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a z programu LIFE, a to na vypracování, aktualizaci a provedení plánů péče pro lokality sítě Natura 2000.

V minulosti byly tyto evropské fondy ve velké míře využity k vypracování plánů péče v rámci sítě Natura 2000, například EZFRV ve Francii, Itálii, Španělsku, Portugalsku, některých německých spolkových zemích; EFRR v Řecku, Polsku, Maďarsku, Itálii; Fond soudržnosti v Litvě a financování z programu LIFE na Kypru, v Maďarsku, Litvě a mnoha dalších zemích. Tyto fondy budou pravděpodobně využívány i v budoucnu při revizi a aktualizaci plánů péče v závislosti na vnitrostátních prováděcích programech.

24. Jak se určují ekologické požadavky typů stanovišť a druhů? Znamená pouhý výskyt určitého druhu / typu stanoviště evropského významu změny v péči o lokalitu?

Ekologické požadavky typů stanovišť a druhů zahrnují všechny ekologické potřeby, včetně biotických a abiotických faktorů, které se považují za nezbytné k zajištění ochrany typů stanovišť (tj. specifická struktura a funkce stanoviště, jež jsou nezbytné pro jeho dlouhodobé zachování, typické druhy atd.) a druhů, které se v dané lokalitě vyskytují, včetně jejich vztahů s fyzickým prostředím (ovzduší, voda, půda, vegetace atd.).

Tyto požadavky vycházejí z vědeckých poznatků a je třeba je stanovit případ od případu, což znamená, že se ekologické požadavky mohou lišit podle druhu nebo typu stanoviště v dané lokalitě, ale i pro stejný druh nebo typ stanoviště v různých lokalitách. Jsou nezávislé na jakýchkoli sociálně-ekonomických aspektech.

K získání příslušných a podrobných informací o ekologických požadavcích typů stanovišť a druhů evropského významu na podporu péče o ně lze prostudovat dostupné vnitrostátní a regionální zdroje. Komise zveřejnila rovněž pokyny k péči pro některá stanoviště a druhy, jež obsahují příslušné informace v tomto ohledu.

25. V lokalitách sítě Natura 2000 se často vyskytují druhy a stanoviště, na něž se směrnice o ochraně ptáků a směrnice o ochraně přírodních stanovišť nevztahují. Je třeba stanovit zvláštní ochranná opatření i pro tyto druhy a stanoviště?

Obvykle nikoli; co se týká dodržování ustanovení směrnice o ochraně ptáků a směrnice o ochraně přírodních stanovišť, stanovení ochranných opatření se vyžaduje pouze pro druhy a typy stanovišť chráněné podle těchto dvou směrnic, které se vyskytují v dané lokalitě sítě Natura 2000. Pozornost však mohou vyžadovat i druhy, které nejsou podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť chráněné jako takové, jsou však typické pro typ stanoviště uvedený v příloze I nebo jsou nezbytné pro ochranu druhu významného pro Společenství (např. ochrana mravenišť pro ptáky). Příslušné orgány by měly být schopny poskytnout relevantní informace.

Péče o lokalitu může mimoto zohledňovat i jiné druhy a stanoviště, jež nejsou podle směrnic EU v oblasti ochrany přírody chráněné. Členské státy a jednotliví vlastníci a správci mohou zcela libovolně stanovit cíle a/nebo opatření ochrany rovněž pro druhy a stanoviště, na něž se tyto dvě směrnice nevztahují, například pro stanoviště a druhy, jež jsou chráněny či ohroženy na vnitrostátní nebo regionální úrovni.

26. Jsou ochranná opatření v lokalitách sítě Natura 2000 povinná?

Stanovení nezbytných ochranných opatření pro každou lokalitu sítě Natura 2000 nepředstavuje nepovinné ustanovení; je závazné pro všechny členské státy. To znamená, že pro každou lokalitu sítě Natura 2000 je nutno stanovit a provést ochranná opatření, která se pokládají za nezbytná (rozsudek ESD ve věci C-508/04).

Je však užitečné rozlišovat mezi opatřeními, která se považují za nezbytná pro ochranu a obnovu druhů a typů stanovišť, jež se v dané lokalitě vyskytují, a opatřeními, která se pokládají za vhodná a která by „bylo dobré provést, pokud k tomu existují prostředky a možnosti“. Posledně uvedená opatření mohou být v ideálním případě určena jako taková v plánu péče v rámci sítě Natura 2000, přičemž se považují za opatření představující osvědčený postup, která mají zlepšit celkovou úroveň biologické rozmanitosti v dané lokalitě a která překračují závazné požadavky vztahující se na danou lokalitu.

Provádění ochranných opatření neznamená vždy aktivní opatření na obhospodařování nebo opatření obnovy, jako je odstraňování invazních cizích druhů nebo diverzifikace věkové struktury lesních porostů. Mohou zahrnovat také ochranná opatření, jako je vyloučení vyrušování druhů během období rozmnožování.

K dispozici je sbírka nejdůležitějších rozsudků Evropského soudního dvora týkajících se článku 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť, včetně povinnosti přijmout v lokalitách sítě Natura 2000 nezbytná ochranná opatření.

27. Jak se ochranná opatření vypracovávají?

Ochranná opatření by měla být popsána dostatečně podrobně, aby bylo zajištěno účinné provádění. Je nutno uvést údaje o místu a popis prostředků a nástrojů potřebných pro jejich provádění, jakož i informace o úloze a povinnostech jednotlivých dotčených účastníků. Ochranná opatření by měla mít formulována srozumitelně, aby jim mohl každý porozumět.

Ochranná opatření je nutné v případě potřeby revidovat a upravit, například na základě skutečných výsledků opatření, která již byla provedena. Je rovněž důležité uvést odhadované náklady a dostupné financování a stanovit lhůtu pro přezkum přijatých ochranných opatření, pokud jde o jejich skutečné provedení a jejich vhodnost z hlediska dosažení cílů ochrany.

28. Kdo rozhoduje o tom, jaká ochranná opatření jsou zapotřebí? Jsou konzultovány zúčastněné strany?

Za rozhodnutí o tom, která ochranná opatření jsou zapotřebí, odpovídají v každé zemi příslušné orgány. Směrnice o ochraně přírody nepředepisují druh ochranných opatření, která je nutno provést, nýbrž upřesňují, že tato opatření musí odpovídat ekologickým požadavkům druhů a typů stanovišť, jež se v dané lokalitě vyskytují. Je ponecháno na jednotlivých členských státech, aby navrhly a provedly druh opatření, který pro své lokality sítě Natura 2000 pokládají za nejvhodnější a nejúčinnější.

Komise však důrazně doporučuje, aby kromě zajištění toho, že ochranná opatření jsou založena na důkladných znalostech, byli do procesu určování nezbytných ochranných opatření a vypracovávání plánů péče v rámci sítě Natura 2000 aktivně zapojeni správci nebo vlastníci pozemků, ať už se jedná o zástupce místních komunit nebo nevládní organizace působící v oblasti ochrany přírody.

Zejména vlastníci a správci pozemků by se měli do vypracovávání specifických ochranných opatření pro danou lokalitu zapojit od samého počátku. Jejich účast na plánování a přípravě ochranných opatření pro lokalitu sítě Natura 2000 umožňuje využít jejich odborných znalostí a představuje rovněž vynikající příležitost k jejich aktivnímu zapojení do provádění těchto ochranných opatření. K stávajícím osvědčeným postupům patří zajištění aktivního přispění všech příslušných zúčastněných stran, například zřízením řídících skupin nebo výborů.

Náležitá komunikace od samého počátku pomůže při hledání kompromisů a synergií mezi tím, co již bylo provedeno a co by bylo možno zlepšit. Výsledkem pravděpodobně bude nákladově efektivnější a méně časově náročný proces. Značně se zvýší rovněž pravděpodobnost úspěchu, jelikož různé zúčastněné strany budou vybízeny a zmocněny k tomu, aby se do péče o svou lokalitu sítě Natura 2000 zapojily aktivněji a zavázaly se o ni pečovat.

Jakmile jsou ochranná opatření stanovena, je vhodné, aby o nich byla informována široká veřejnost (např. na internetových stránkách, v místním tisku, v úředních registrech u místních orgánů).

29. Jak se rozhodnout mezi ochrannými opatřeními, která budou mít pravděpodobně příznivé účinky na určité stanoviště nebo druh, přičemž mohou přispět k poškozování jiného typu stanoviště nebo jiného druhu?

Může se stát, že určité ochranné opatření prospěje jednomu druhu či stanovišti, zatímco na jiné může mít určitý nepříznivý vliv. Například rozhodnutí o odstranění invazního druhu může znamenat zrušení stanoviště některých ptáků. Menší kompromisy jsou časté, přijmout správné rozhodnutí však pomohou promyšlené cíle ochrany. Je důležité vzít je v potaz a zjistit, jaké jsou specifické priority dané lokality s ohledem na ochranná opatření, a poté posoudit pravděpodobné pozitivní a negativní dopady plánovaných opatření na tyto priority.

Kompromisům se lze často vyhnout či je omezit na minimum inteligentním načasováním opatření nebo jejich nasměrováním na určité části lokality nebo kompenzací vlivu na jednu část lokality ochrannými opatřeními pro stejné stanoviště nebo druh v jiné části lokality.

30. Mohou být ochranná opatření pro různé lokality sítě Natura 2000 podobná?

Ochranná opatření musí odpovídat cílům ochrany stanoveným pro každou lokalitu a obvykle jsou specifická pro danou lokalitu. V různých lokalitách sítě Natura 2000, které mají podobné charakteristiky a cíle, však mohou být zapotřebí podobná opatření. V těchto případech lze ochranná opatření uplatňovat i společně (např. plán péče v rámci sítě Natura 2000 se může vztahovat na několik lokalit, které vyžadují podobná opatření).

31. Jak mají být nezbytná ochranná opatření prováděna?

Je na příslušných orgánech, aby určily, jak co nejlépe provést nezbytná ochranná opatření, která byla určena pro jejich lokality sítě Natura 2000. Ve směrnici se pouze uvádí, že se může jednat o opatření právního, správního nebo smluvního charakteru. Volba těchto opatření je v souladu se zásadou subsidiarity ponechána na členských státech.

Členské státy však musí zvolit nejméně jednu z těchto tří kategorií a zajistit dosažení cílů ochrany prostřednictvím těchto opatření:

  • Opatření právního charakteru: tato opatření obvykle vycházejí z procesního práva a mohou stanovit zvláštní požadavky ve vztahu k činnostem, které mohou být v dané lokalitě povoleny, omezeny nebo zakázány.
  • Opatření správního charakteru: tato opatření mohou stanovit příslušné předpisy ve vztahu k provádění ochranných opatření nebo povolení jiných činností v lokalitě.
  • Opatření smluvního charakteru: tato opatření zahrnují uzavření smluv nebo dohod obvykle mezi řídicími orgány a vlastníky nebo uživateli pozemků v dané lokalitě.

Pro tyto tři kategorie není stanovena žádná hierarchie. Členské státy proto mohou v dané lokalitě sítě Natura 2000 použít pouze jednu kategorii opatření (např. pouze opatření smluvního charakteru), nebo kombinaci opatření (např. kombinaci opatření právního a smluvního charakteru). Jedinými závaznými podmínkami je to, že tato opatření jsou vhodná k tomu, aby vyloučila poškozování přírodních stanovišť nebo významné vyrušování druhů, pro něž byla daná lokalita určena (podle čl. 6 odst. 2 směrnice o ochraně přírodních stanovišť), a aby odpovídala ekologickým požadavkům stanovišť a druhů, jež se v dané lokalitě vyskytují (podle čl. 6 odst. 1 směrnice o ochraně přírodních stanovišť). Tyto ekologické požadavky mohou sahat od pouhé ochrany před poškozováním po aktivní obnovu příznivých struktur a funkcí ekosystémů, a to v závislosti na skutečném stupni ochrany dotyčných druhů a stanovišť.

Aktivních opatření ochrany nebo obnovy lze dosáhnout prostřednictvím smluvních ujednání s vlastníky a správci pozemků, včetně dohod ohledně způsobu hrazení nákladů na opatření, která přesahují právní povinnosti. Dodatečné náklady by měly být podpořeny odpovídajícími finančními prostředky, je-li to možné, a ušlé příjmy v důsledku uložených omezení týkajících se využití je třeba nahradit. Výše náhrady bude záviset na povaze uložených omezení a na skutečných ztrátách i na místních podmínkách.

Jako vhodný příklad pro uzavírání smluv a dohod s vlastníky pozemků ohledně obhospodařování půdy s cílem zajistit ochranu stanovišť a druhů slouží platby v rámci sítě Natura 2000 a agroenvironmentální a lesnicko-environmentální opatření na základě politiky v oblasti rozvoje venkova. Zatímco opatření v rámci sítě Natura 2000 mohou uhradit dodatečné náklady a ušlé příjmy v důsledku povinností souvisejících se sítí Natura 2000, agroenvironmentální a lesnicko-environmentální opatření mohou uhradit dodatečné závazky, které tento základ přesahují.

32. Jak se mohou zapojit nebo přispět vlastníci a správci pozemků?

Vlastníci pozemků a místní správci pozemků hrají při provádění sítě Natura 2000 klíčovou úlohu. Znají své pozemky a mají rozsáhlé zkušenosti s prováděním praktických opatření v praxi. Proto jsou důležitými partnery při rozvoji a úspěšném provádění sítě Natura 2000.

Síť Natura 2000 uznává, že lidé jsou nedílnou součástí přírody a že k dosažení cílů ochrany jsou nezbytná partnerství. Aby byla síť Natura 2000 úspěšná, musí každý hrát svou roli, ať už jsou to orgány veřejné moci, soukromí vlastníci a uživatelé pozemků, developeři, nevládní organizace působící v oblasti ochrany přírody, vědci, místní komunity nebo občané obecně.

Budování partnerství a spojování lidí má rovněž praktický význam. Mnoho lokalit v síti Natura 2000 je již dlouhou dobu v nějaké formě aktivně využíváno a toto využití půdy je nedílnou součástí širší venkovské krajiny. Mnoho oblastí je cenných z hlediska ochrany přírody právě kvůli způsobu, jakým byly doposud obhospodařovány, a bude důležité zajistit, aby byly tyto činnosti zachovány i v budoucnu.

Směrnice o ochraně přírodních stanovišť takto podporuje zásadu udržitelného rozvoje a integrované správy. Cílem není vyloučit v lokalitách sítě Natura 2000 sociálně-ekonomické činnosti, nýbrž zajistit, aby byly tyto činnosti prováděny způsobem, který chrání a podporuje cenné druhy a stanoviště, jež se v dané lokalitě vyskytují, a aby zachovávaly celkové zdraví přírodních ekosystémů.

Je však třeba také uvést, že některé lesy zařazené do sítě Natura 2000 byly utvářeny přirozenými procesy s velmi malým či žádným vlivem člověka a jejich obhospodařování by mělo usilovat o zachování jejich vysokého stupně přirozenosti.

Směrnice o ochraně přírodních stanovišť zavádí rámec pro opatření a stanoví celkové cíle, jichž má být dosaženo, ponechává však na jednotlivých členských státech, aby po konzultacích s místními zúčastněnými stranami rozhodly, jak o jednotlivé lokality sítě Natura 2000 pečovat co nejlépe. Velký důraz se klade na hledání místních řešení místních problémů v oblasti péče, přičemž se současně usiluje o dosažení společného celkového cíle spočívajícího v ochraně typů stanovišť a druhů v zájmu Společenství nebo v obnově jejich příznivého stavu z hlediska ochrany.

33. Jsou k dispozici nástroje na podporu provádění ochranných opatření, zvyšování informovanosti nebo budování kapacit zúčastněných stran?

Úspěšné provádění sítě Natura 2000 by mělo zahrnovat procesy budování místních kapacit za účelem péče o lokality sítě Natura 2000. Důrazně se doporučuje poskytování poradenských služeb, které jsou dostupné pro všechny strany podílející se na provádění plánů péče v rámci sítě Natura 2000 nebo ochranných opatření, ze strany příslušných vnitrostátních nebo regionálních orgánů. Některé členské státy již takovéto služby poskytují.

Participativní plánování vyžaduje poskytování příslušných informací všem zúčastněným stranám a umožnění mezioborových činností, jež jsou náležitě odůvodněny z technického hlediska. Vnímání je založeno na dostupném množství a kvalitě informací. To bude vyžadovat určení cílových skupin a plánování informování ad hoc s použitím různých nástrojů a materiálů, které odpovídají jednotlivým skupinám. Je důležité vzít v úvahu jejich chápání cílů a opatření ochrany v rámci sítě Natura 2000 a napravit případná nedorozumění.

S cílem usnadnit výměnu informací a osvědčených postupů s ohledem na péči o lokality sítě Natura 2000 a rozvíjet spolupráci v rámci členských států a regionů byl zaveden biogeografický proces Natura 2000. K zvýšení kapacit pro provádění vhodných ochranných opatření za účasti klíčových místních zúčastněných stran, jako jsou zemědělci a vlastníci lesů, jsou k dispozici finanční prostředky z fondů EU, zejména v rámci EZFRV, avšak rovněž v rámci programu LIFE a jiných programů financování.

Zajištění nepoškozování lokalit sítě Natura 2000

34. Co znamená v praxi požadavek, že nelze připustit poškozování lokality?

Směrnice o ochraně přírodních stanovišť (čl. 6 odst. 2) ukládá členským státům povinnost přijmout vhodná opatření, aby vyloučily poškozování přírodních stanovišť a významné vyrušování druhů, pro něž je lokalita určena. Směrnice o ochraně ptáků (čl. 4 odst. 4) vyžaduje obecné předcházení poškozování stanovišť druhů ptáků.

V tomto kontextu „přijetí vhodných opatření“ znamená, že členské státy přijmou nezbytná opatření právního a/nebo smluvního charakteru, která zajišťují, že je vyloučeno poškozování přírodních stanovišť a významné vyrušování druhů, pro něž je daná lokalita určena.

Vlastníci/správci/uživatelé pozemků musí samozřejmě dodržovat veškeré právně závazné předpisy, které byly v tomto ohledu přijaty na vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni (např. povolovací řízení). Přijme-li členský stát pouze opatření smluvního charakteru, odpovídá za zajištění nejen toho, že tato opatření jsou „vhodná“ ve smyslu čl. 6 odst. 2, nýbrž také toho, že jsou skutečně prováděna způsobem, který může vyloučit jakékoli poškozování přírodních stanovišť a významné vyrušování druhů.

  • „Vhodná opatření“, která mají členské státy přijmout, nejsou nutně omezena na záměrné činnosti, nýbrž se obvykle zabývají i událostmi, k nimž může dojít nahodile (požár, záplavy atd.), pokud jsou tyto události předvídatelné a pokud lze přijmout preventivní opatření k omezení rizik pro danou lokalitu na minimum. Za poškozování by se neměly považovat nepředvídatelné škodlivé činitele, které jsou součástí dynamiky přírodních ekosystémů (např. vichřice, požáry, záplavy atd.).
  • Požadavek, aby členské státy přijaly „vhodná opatření“, není omezen ani na věnování pozornosti pouze lidským činnostem, nýbrž zahrnuje také určitý přirozený vývoj, který může způsobit zhoršení stavu druhů a stanovišť v dané lokalitě z hlediska ochrany. Například v případě přirozené sukcese, k níž dochází u typů polopřirozených stanovišť, je nutno přijmout opatření k zastavení tohoto procesu, je-li pravděpodobné, že to bude mít nepříznivý vliv na druhy nebo typy stanovišť, pro něž byla daná lokalita určena (rozsudek ESD ve věci C-06/04). Toto ustanovení se nepoužije, nelze-li proces ovlivnit aktivním obhospodařováním (např. poškozování způsobené změnou klimatu).
  • Tento požadavek se vztahuje také na činnosti, které v dané lokalitě existovaly ještě před tím, než byla zařazena do sítě Natura 2000. To znamená, že může být nutné probíhající činnosti zakázat nebo pozměnit, mají-li na lokalitu nepříznivý vliv (rozsudek ESD ve věci C-404/09).
  • Členské státy musí v případě potřeby zajistit, aby byla vhodná opatření, která mají vyloučit poškozování, provedena i mimo lokality, hrozí-li riziko nepříznivého vlivu na stanoviště nebo druhy, které se v daných lokalitách vyskytují.
  • Opatření, která jsou nezbytná, aby se vyloučilo poškozování lokality, by měla být provedena dříve, než se objeví zjevné příznaky poškození (rozsudky ESD ve věcech C-355/90 a C-117/00).

V praxi to znamená, že v lokalitách sítě Natura 2000 musí vlastníci/správci/uživatelé pozemků zabránit opatřením, která budou mít nepříznivý vliv na ekologickou strukturu a funkce chráněných stanovišť nebo na vhodnost stanovišť pro chráněné druhy (např. jako místa krmení, odpočinku nebo rozmnožování). Znamená to rovněž nutnost zabránit opatřením, která mohou způsobit významné vyrušování chráněných druhů, zejména v době rozmnožování, odpočinku nebo krmení.

To, zda určitá činnost skutečně povede k poškození dané lokality, či nikoli, bude záviset rovněž na celkových ekologických podmínkách dané lokality a stupni ochrany druhů a typů stanovišť, které se v ní vyskytují. Je-li pravděpodobné, že tyto budou nepříznivě ovlivněny, je nutné přijmout preventivní opatření. V případě pochybností ohledně účinků konkrétního opatření je třeba přijmout obezřetný přístup.

Doporučuje se proto analýza v každém jednotlivém případě. Vhodná opatření, předpisy nebo podmínky mohou být zahrnuty například při vypracovávání plánů péče, aby bylo zajištěno, že určité probíhající činnosti jsou prováděny způsobem, který vylučuje vyrušování druhů nebo poškozování stanovišť evropského významu.

Uvážit je třeba i nepřímé účinky. Mohou být zapotřebí určitá preventivní opatření, aby se vyloučilo poškozování způsobené vnějšími faktory nebo riziky, jako jsou lesní požáry, znečištění horního toku atd., k nimž může dojít mimo lokalitu sítě Natura 2000, mají však na tuto lokalitu vliv.

Je k dispozici sbírka nejdůležitějších rozsudků Evropského soudního dvora týkajících se článku 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť, včetně povinnosti přijmout vhodná opatření s cílem vyloučit poškozování přírodních stanovišť a významné vyrušování druhů, pro něž je lokalita určena.

35. Musí být stávající péče v souladu s cíli ochrany lokality sítě Natura 2000?

Ano. Podle čl. 6 odst. 2 směrnice o ochraně přírodních stanovišť je nutno vyloučit jakékoli poškozování stanovišť a významné vyrušování druhů, pro něž byla daná lokalita určena. To se vztahuje i na činnosti, které existovaly již v době zařazení lokality do sítě Natura 2000. Pokud takováto stávající činnost v lokalitě sítě Natura 2000 způsobuje poškozování přírodních stanovišť nebo vyrušování druhů, pro něž byla lokalita určena, musí se jí zabývat vhodná opatření k zastavení poškozování podle čl. 6 odst. 2 nebo aktivní ochranná opatření stanovená podle čl. 6 odst. 1 směrnice o ochraně přírodních stanovišť. To může případně vyžadovat ukončení nepříznivého vlivu zastavením činnosti nebo přijetím zmírňujících opatření. Jestliže úsilí uložené vlastníkům lesů jde nad rámec obvyklého postupu při udržitelném obhospodařování lesů, lze předpokládat určité ekonomické pobídky nebo náhradu.

Může se například stát, že některé druhy ptáků hnízdící v dané oblasti vyžadují přizpůsobení načasování určitých činností tak, aby se vyloučilo vyrušování druhů během citlivých období nebo v obzvláště citlivých oblastech a aby se vyloučilo poškozování konkrétních stanovišť nebo přírodních prvků vyskytujících se v dané lokalitě.

Jestliže stávající činnosti zajišťují na druhou stranu kladný příspěvek, je nutno je posílit nebo optimalizovat s cílem dosáhnout co nejvyššího potenciálního příspěvku stávající péče k dosažení cílů ochrany.

36. Kdo odpovídá za plnění a ověřování povinnosti týkající se nepoškozování?

Podle čl. 6 odst. 2 směrnice o ochraně přírodních stanovišť odpovídají za přijetí vhodných opatření k vyloučení poškozování typů stanovišť a významného vyrušování druhů v lokalitách sítě Natura 2000 členské státy. Podle nejnovější judikatury Evropského soudního dvora musí členské státy zavést zvláštní, soudržný a komplexní právní režim, který je schopen zajistit účinnou ochranu dotčených lokalit. Opatření čistě správního charakteru nebo dobrovolná opatření proto nemusí k tomuto účelu postačovat.

Vnitrostátní nebo regionální příslušné orgány odpovídají rovněž za ověření toho, zda jsou opatření k vyloučení poškozování a významného vyrušování náležitě prosazována. Základem pro posouzení poškozování nebo vyrušování je stupeň ochrany stanovišť a druhů v době, kdy byla daná lokalita navržena jako lokalita významná pro Společenství. To je třeba vyhodnotit na základě původních podmínek popsaných ve standardním formuláři údajů pro danou lokalitu sítě Natura 2000. V případě potřeby mohou členské státy Evropskou komisi informovat o potřebné aktualizaci standardního formuláře údajů pro danou lokalitu z určitých důvodů (např. lepší vědecké poznatky nebo přirozený vývoj). V případě schválení Komisí pak nový základ pro posouzení možného poškozování či vyrušování představuje situace popsaná v aktualizovaném standardním formuláři údajů. V případě poškození je nutná obnova.

Je k dispozici sbírka nejdůležitějších rozsudků Evropského soudního dvora týkajících se článku 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť, včetně povinnosti přijmout vhodná opatření s cílem vyloučit poškozování přírodních stanovišť a významné vyrušování druhů, pro něž je lokalita určena.

Nové činnosti v síti Natura 2000

37. U jakého typu činností se vyžaduje postup podle čl. 6 odst. 3? Co se považuje za plán nebo projekt podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť a směrnice o ochraně ptáků?

Směrnice o ochraně přírodních stanovišť „plán“ ani „projekt“ nedefinuje, judikatura však prokázala, že tyto pojmy vyžadují široký výklad, jelikož jediným faktorem vedoucím k použití čl. 6 odst. 33 směrnice o ochraně přírodních stanovišť je to, zda budou či nebudou mít pravděpodobně významný vliv na danou lokalitu. V případě projektu se nyní definice použitá ve směrnici o posuzování vlivů na životní prostředí uplatňuje i v případě směrnice o ochraně přírodních stanovišť, tj. projektem se rozumí provádění stavebních prací nebo výstavba jiných zařízení nebo děl a jakékoli jiné zásahy do přírodního prostředí a krajiny.

V rozsudku ve věci Waddensea (C-127/02) bylo blíže objasněno, že v případě činností, které jsou v dotčené lokalitě vykonávány pravidelně již po mnoho let, pro něž je však každý rok vydávána licence na omezené období, předpokládá tato licence pokaždé nové posouzení jak možnosti vykonávat tuto činnost, tak i lokality, kde může být vykonávána, jakožto odlišného plánu nebo projektu ve smyslu směrnice o ochraně přírodních stanovišť.

Evropský soudní dvůr rovněž rozhodl, že projekty zahrnují:

  • opakující se činnosti a činnosti v malém rozsahu (věc C-127/02, C-226/08)
  • zintenzivnění činnosti (věc C-127/02)
  • změny činnosti (věc C-72/95)
  • činnosti mimo lokalitu, které však na ni budou mít pravděpodobně významný vliv (věc C-98/03, C-418/04)

A že:

  • možnost obecně osvobodit určité činnosti není v souladu s ustanoveními čl. 6 odst. 3 (věc C-256/98, C-6/04, C-241/08, C-418/04, C-538/09),
  • velikost projektu není podstatná, jelikož sama o sobě nevylučuje možnost, že projekt bude mít pravděpodobně významný vliv na chráněnou lokalitu (věc C-98/03, C-418/04).

Rovněž výraz „plán“ má pro účely čl. 6 odst. 3 potenciálně velmi široký význam. S odkazem na směrnici 2001/42/ES o posuzování vlivů na životní prostředí jsou v čl. 2 písm. a) zmíněné směrnice plány a programy definovány jako:

„Plány a programy, včetně těch, které jsou spolufinancovány Evropským společenstvím, a rovněž jejich veškeré změny:

  • které podléhají přípravě nebo přijetí orgánem na národní, regionální nebo místní úrovni nebo které připravuje úřad pro legislativní proces tak, aby mohly být přijaty parlamentem nebo vládou, a
  • které jsou vyžadovány právními a správními předpisy.“

Potřebu odpovídajícího posouzení plánu je proto nutno uvážit v závislosti na povaze, účelu a obsahu plánu, a nikoli pouze na základě toho, zda se nazývá „plánem“. K příkladům plánů, které budou mít pravděpodobně významný vliv na danou lokalitu, patří: územní plány a lesní hospodářské plány, které se týkají lokalit sítě Natura 2000 atd.

Je vhodné, aby tyto plány uvažovaly a plně začleňovaly cíle ochrany sítě Natura 2000, aby se zamezilo případnému významnému vlivu na lokality. Nepravděpodobnost významného nepříznivého vlivu je nutno každopádně ověřit na základě objektivních argumentů (prověření plánu) a musí být řádně zdokumentována. Je-li tato podmínka splněna, nemusí být plán podroben plnému odpovídajícímu posouzení ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice o ochraně přírodních stanovišť.

Je užitečné připomenout, že plány nebo projekty, které jsou přímo spojeny s určitou lokalitou sítě Natura 2000 nebo které jsou nezbytné pro péči o tuto lokalitu (tj. plán péče v rámci sítě Natura 2000), nevyžadují povolovací řízení podle směrnice o ochraně přírodních stanovišť. Obecně se předpokládá, že účinky těchto opatření na lokalitu sítě Natura 2000 jsou plně uváženy v procesu vyhotovování plánu péče pro danou lokalitu sítě Natura 2000, a že toto posouzení není tudíž nutné opakovat. Pokud však takovýto plán nebo projekt obsahuje rovněž složku nesouvisející s ochranou, může být odpovídající posouzení nezbytné tehdy (věc C-241/08), nelze-li vyloučit pravděpodobné významné vlivy na lokalitu.

K dispozici je sbírka nejdůležitějších rozsudků Evropského soudního dvora týkajících se článku 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť, včetně dodržování postupu podle čl. 6 odst. 3.

3 Viz pokyny k ustanovením čl. 6 odst. 3 směrnice o ochraně přírodních stanovišť na adrese: http://ec.europa.eu/environment/nature/natura2000/management/docs/art6/natura_2000_assess_en.pdf

38. Je plán nebo projekt automaticky zamítnut, bude-li mít pravděpodobně významný vliv na lokalitu sítě Natura 2000? Není-li tomu tak, jaké postupy je třeba dodržet? Jak funguje povolovací řízení u nových plánů a projektů?

Plány nebo projekty, které budou mít pravděpodobně významný vliv na určitou lokalitu sítě Natura 2000, nejsou automaticky zamítnuty. Musí však být podrobeny posouzení jejich důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany, přičemž toto posouzení zahrnuje několik kroků.

Jedná pse o tyto kroky:

  • První krok: prověření – tj. počáteční krok s cílem určit, zda musí být plán nebo projekt podroben odpovídajícímu posouzení, či nikoli. Je-li pravděpodobné, že bude mít na lokalitu sítě Natura 2000 významný nepříznivý vliv, nebo nelze-li pravděpodobnost významných vlivů vyloučit, je nutné odpovídající posouzení. Je vhodné zdokumentovat hlavní prvky fáze prověření v papírové podobě pro případ, že by se později mohly vyžadovat.
  • Druhý krok: odpovídající posouzení – jakmile bylo rozhodnuto, že je nutné odpovídající posouzení, je třeba provést podrobnou analýzu možných účinků plánu nebo projektu, a to samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány či projekty, na celistvost příslušné lokality či lokalit sítě Natura 2000 z hlediska cílů ochrany.
  • Třetí krok: rozhodování – dospěje-li odpovídající posouzení k závěru, že plán nebo projekt bude mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality, bude nutno přezkoumat, zda lze k odstranění těchto účinků zavést preventivní nebo zmírňující opatření.

Tato zmírňující opatření musí přímo souviset s pravděpodobnými účinky, které byly zjištěny v rámci odpovídajícího posouzení, a lze je stanovit až poté, co byly tyto účinky plně posouzeny a popsány v rámci odpovídajícího posouzení. Určení zmírňujících opatření, podobně jako samotné posouzení účinků, musí vycházet z důkladného pochopení dotyčných druhů a stanovišť. Zmírňující opatření mohou zahrnovat například změnu nebo omezení termínů a harmonogramu provádění některých činností (např. zamezení určitým činnostem v době rozmnožování určitých druhů). Mohou-li tato zmírňující opatření zjištěné nepříznivé účinky úspěšně odstranit nebo vyloučit, lze projekt schválit. Není-li tomu tak, musí být zamítnut.

  • Čtvrtý krok: odchylky – v čl. 6 odst. 4 jsou stanoveny určité odchylky od tohoto obecného pravidla. Dospěje-li se tudíž k závěru, že plán nebo projekt bude mít na danou lokalitu sítě Natura 2000 významný nepříznivý vliv, může být výjimečně schválen, neexistuje-li žádné alternativní řešení, považuje-li se plán nebo projekt za nezbytný z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu a byla-li v případě potřeby přijata kompenzační opatření nezbytná pro zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě Natura 2000. V těchto případech je nutno informovat Evropskou komisi, a pokud se v dané lokalitě vyskytují prioritní druhy nebo typy stanovišť, vyžaduje se stanovisko Komise.

Viz postupový diagram týkající se postupu podle čl. 6 odst. 3.

39. Jaký je vztah mezi požadavkem na nepoškozování podle čl. 6 odst. 2 a postupem podle čl. 6 odst. 3?

Tato dvě ustanovení jsou ve skutečnosti „dvěma stranami jedné mince“. Ustanovení čl. 6 odst. 2 a 3 mají zabránit případným významným nepříznivým vlivům na lokality sítě Natura 2000. V případě čl. 6 odst. 2 je povinností přijmout vhodná opatření, aby se vyloučilo „poškozování …nebo významné vyrušování“. Ustanovení čl. 6 odst. 3 se zaměřuje konkrétněji na nové plány nebo projekty, které mohou mít „nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality“. Na rozdíl od čl. 6 odst. 2, kde není možná žádná výjimka, stanoví čl. 6 odst. 4 režim odchylek, který za přísně vymezených podmínek (není k dispozici žádné alternativní řešení, naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu, kompenzační opatření atd.) povoluje i plány a projekty s nepříznivými účinky. Cíle čl. 6 odst. 2 a 3 jsou proto obecně podobné.

Pokud byl tudíž plán nebo projekt schválen, aniž by byl dodržen čl. 6 odst. 3, lze konstatovat i porušení čl. 6 odst. 2. Tak je tomu v případě, bylo-li zjištěno poškození určitého stanoviště nebo vyrušování druhu, pro něž byla dotyčná oblast určena (věc C-304/05, C-388/05 a C-404/09). Plány a projekty schválené podle čl. 6 odst. 3 a 4 budou rovněž v souladu s čl. 6 odst. 2.

K dispozici je sbírka nejdůležitějších rozsudků Evropského soudního dvora týkajících se článku 6 směrnice o ochraně přírodních stanovišť, včetně dodržování čl. 6 odst. 2 a 3.

40. Co se rozumí výrazem „naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu“?

Pojem „naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu“ se vztahuje na situace, kdy je prokázáno, že plán nebo zamýšlený projekt je nezbytně nutný. Pojem „naléhavý“ znamená, že plán či projekt je důležitý, nikoli pouze žádoucí. Vyjadřuje rovněž naléhavost, tj. plán či projekt musí být v zájmu veřejnosti proveden co nejdříve.

Pokud jde o pojmy „převažující veřejný zájem“, s ohledem na cíle ochrany stanovené ve směrnici je třeba uvážit pouze veřejné zájmy bez ohledu na to, zda je prosazují veřejné či soukromé subjekty. Veřejný zájem musí být rovněž převažující: to znamená, že plán nebo projekt musí mít dostatečný význam, který lze uvážit s ohledem na celkový cíl ochrany stanovený ve směrnici o ochraně přírodních stanovišť a ve směrnici o ochraně ptáků.

Má-li plán nebo projekt nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality sítě Natura 2000, v níž se vyskytují tzv. „prioritní“ typy stanovišť a/nebo druhy evropského významu, jsou podmínky převažujícího veřejného zájmu přísnější. Mohou být odůvodněné pouze tehdy, týkají-li se naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu lidského zdraví a veřejné bezpečnosti, nebo mají-li převažující příznivé důsledky pro životní prostředí nebo existují-li jiné naléhavé důvody, pokud před schválením plánu či projektu vydala Komise kladné stanovisko.

41. Vyžaduje se postup podle čl. 6 odst. 3 i u plánů nebo projektů mimo lokality sítě Natura 2000?

Podle ustanovení čl. 6 odst. 3 se odpovídající posouzení vyžaduje nejen pro činnosti v rámci lokality Natura 2000, nýbrž také pro „jakýkoli plán nebo projekt, který ... bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv“.

Postup podle čl. 6 odst. 3 se proto vztahuje na všechny plány nebo projekty bez ohledu na to, zda se nacházejí v lokalitě sítě Natura 2000, nebo mimo tuto lokalitu (např. úprava horního toku).

42. Jaký je rozdíl mezi odpovídajícím posouzením a posuzováním vlivů na životní prostředí (EIA) nebo strategickým posuzováním vlivů na životní prostředí (SEA)?

Mezi odpovídajícím posouzením podle čl. 6 odst. 3 směrnice o ochraně přírodních stanovišť a ostatními posouzeními vlivů na životní prostředí, která se provádějí podle směrnic o EIA nebo SEA, existuje řada podobností. Tato dvě posuzování se často provádějí rovněž společně jako součást integrovaného postupu a zahrnují podobné kroky (ověření, posouzení, veřejná konzultace, rozhodování). Existuje však i řada významných rozdílů.

Každé z nich má jiný účel a posuzuje vlivy s rozdílným zaměřením. V případě SEA/EIA se zkoumají vlivy na faunu a flóru obecně, zatímco odpovídající posouzení se zaměřuje výslovně na chráněné druhy a typy stanovišť evropského významu v rámci sítě Natura 2000. SEA nebo EIA proto nemohou nahradit odpovídající posouzení a ani jeden z postupů není tomu druhému nadřazen.

Rovněž výsledek každého postupu posuzování je odlišný. V případě EIA nebo SEA musí orgány a navrhovatelé vzít jednoduše příslušné vlivy v potaz. V případě odpovídajícího posouzení je však výsledek posouzení pro příslušný orgán právně závazný. Je-li tudíž v rámci odpovídajícího posouzení zjištěn nepříznivý účinek nebo nelze-li takovýto účinek na celistvost lokality sítě Natura 2000 vyloučit, nemůže příslušný orgán dotyčný plán nebo projekt v dané podobě schválit.

Povolovací řízení v rámci sítě Natura 2000 není rovněž omezeno na určité typy plánů nebo projektů. Vztahuje se na jakýkoli plán nebo projekt, který bude mít pravděpodobně na lokalitu sítě Natura 2000 významný vliv.

Financování ochrany a péče o lokality sítě Natura 2000

43. Znamenají ochranná opatření v rámci sítě Natura 2000 vždy náklady?

Ne vždy. Velmi to závisí na druhu opatření a konkrétní oblasti, v níž jsou opatření prováděna. Existují určitá ochranná opatření, která neznamenají žádné náklady nebo nižší příjmy nebo která lze snadno uplatňovat v každodenních činnostech v oblasti péče bez dodatečných nákladů či ztráty příjmů (např. změna druhového složení lesních porostů, není-li toto složení ekonomicky a ekologicky udržitelné, zavedením produktivních druhů dřevin, které odpovídají přirozené vegetaci, nebo pouze zajištění toho, aby byly stávající způsoby obhospodařování lesa zachovány, pokud se ukázaly být přínosné pro dosažení nebo udržení náležitého stupně ochrany druhů a typů stanovišť, jež se v dané lokalitě vyskytují).

Některá ochranná opatření mohou v krátkodobém či dlouhodobějším horizontu dokonce vést k určitým ekonomickým přínosům (např. vytvoření lepších podmínek pro lov určitých druhů zvěře, nižší škody způsobené zvěří, lepší možnosti rybaření v důsledku lesního hospodářství šetrnějšího k řekám, větší turistický zájem, způsoby lesního hospodářství, které jsou šetrnější k přírodě a méně nákladné, lepší půdní podmínky atd.).

Nevyhnutelně však bude existovat řada ochranných opatření, která znamenají náklady, jelikož pro jejich provedení je zapotřebí dodatečná lidská síla, vyžadují nové investice do nové infrastruktury nebo vybavení či omezují obchodní příležitosti, které má vlastník k dispozici. To je nutno posoudit v každém jednotlivém případě.

Komise důrazně doporučuje, aby plány péče v rámci sítě Natura 2000 uváděly odhad nákladů na provedení každého ochranného opatření, které bylo určeno pro dotyčnou lokalitu, a rovněž posouzení všech možných zdrojů financování na místní a vnitrostátní úrovni a na úrovni EU, a to veřejných i soukromých. Je třeba rovněž přezkoumat možnost využití inovativních mechanismů samofinancování (např. prodej produktů souvisejících se sítí Natura 2000, ekoturistika, platby za zachování jakosti vod atd. – viz příklady uvedené v otázce č. 45).

44. Kolik stojí péče v rámci sítě Natura 2000 celkem?

Účinná správa a obnova lokalit sítě Natura 2000 v celé EU-28 vyžaduje značné finanční investice. V roce 2007 Komise odhadla, že pro EU-27 bude na správu a obnovu lokalit v síti zapotřebí částka ve výši přibližně 5,8 miliard eur ročně. Využívání různých nástrojů EU však doposud za finančními potřebami sítě Natura 2000 stanovenými jednotlivými členskými státy značně zaostávalo a pokrývalo pouze 20 % těchto potřeb4.

Tyto náklady však jsou velkou měrou vyváženy mnoha socioekonomickými přínosy, které oblasti zařazené do sítě zajišťují. Kromě skutečnosti, že síť Natura 2000 hraje zásadní úlohu při ochraně biologické rozmanitosti v Evropě, poskytuje společnosti širokou škálu dalších ekosystémových přínosů a služeb. Podle nejnovějších studií Komise se přínosy, které plynou z území označených za lokality sítě Natura 2000, odhadují v řádu 200 až 300 miliard eur ročně.

Ačkoli jsou tato čísla jen prvním odhadem, z předběžných výsledků je již patrné, že poměr mezi ekonomickými přínosy plynoucími pro společnost ze sítě Natura 2000 a náklady na správu a ochranu tohoto významného zdroje je velice příznivý a že tyto náklady představují pouze zlomek potenciálních přínosů.

Přesný poměr mezi náklady a přínosy se bude samozřejmě odvíjet od řady faktorů, včetně umístění lokalit a jejich využití, veškeré dosavadní důkazy však nasvědčují tomu, že dobře spravovaná síť Natura 2000 náklady na její údržbu více než vyrovná.

Příklady ekonomických přínosů sítě Natura 2000:

CESTOVNÍ RUCH:

Síť Natura 2000 již prokazuje svůj význam pro mnoho místních ekonomik – její lokality jsou lákadlem pro turisty, jejichž útrata přispívá k rozvoji místního hospodářství. Výdaje návštěvníků v lokalitách sítě Natura 2000 se odhadují na přibližně 50 až 85 miliard eur ročně (údaj z roku 2006). Pokud by se vzaly v úvahu pouze výdaje těch návštěvníků, které láká označení Natura 2000 (v porovnání s přírodními oblastmi obecně), tyto výdaje se v roce 2006 pohybovaly v rozmezí 9 až 20 miliard eur za rok a turisté je vynaložili za přibližně 350 milionů návštěvních dnů.

Na celkových příjmech z rekreace a cestovního ruchu je založeno 4,5 až 8 milionů pracovních míst v přepočtu na plné pracovní úvazky. Na ziscích plynoucích od návštěvníků, které láká síť Natura 2000, by se pak zakládalo 800 000 až 2 miliony pracovních míst v přepočtu na plné pracovní úvazky. V odvětví cestovního ruchu v rámci EU-27 se přitom eviduje celkem asi 13 milionů pracovních míst v přepočtu na plné pracovní úvazky (údaj z roku 2008). Chráněné oblasti mohou místní a regionální ekonomice přinášet i další prospěch, neboť mohou vyvolat příliv investic, mohou vylepšit dojem, jakým dané místo působí, nebo mohou v konkrétním místě pozvednout kvalitu života.

VODA:

Hospodařením s přírodním bohatstvím lze dosáhnout finančních úspor, neboť se mohou ušetřit náklady na zásobování vodou a na její čištění. Přírodní ekosystémy včetně chráněných oblastí, jako jsou např. oblasti zahrnuté do sítě Natura 2000, zajišťují důležité ekosystémové služby v podobě čištění vody a zásobování vodou. Řada velkých evropských měst, včetně Mnichova, Berlína, Vídně, Osla, Madridu, Sofie, Říma nebo Barcelony, využívá různých forem přírodní filtrace. Díky přirozenému čištění v ekosystémech ušetří tato města výdaje na čištění vody. Úspory pak mohou pocítit i spotřebitelé v EU, kteří zaplatí méně za veřejné služby.

Přínos chráněných oblastí z hlediska čištění vody a zásobování vodou je možné ilustrovat pomocí údajů, které poskytla čtyři evropská města (Berlín, Vídeň, Oslo a Mnichov). Při přenášení vzniklých výhod lze roční hospodářský zisk pro jedno město odhadem vyčíslit na 7 až 16 milionů eur v případě čištění vody a na 12 až 91 milionů eur v případě zásobování vodou. Průměrný kombinovaný přínos na jednoho obyvatele, pokud jde o zásobování vodou i o její čištění, se ve čtyřech výše uvedených městech pohybuje mezi 15 a 45 eury za rok. To lze porovnat s fakturou ve výši 200 eur, kterou za vodu zaplatí průměrná domácnost v Německu.

45. Kdo zodpovídá za zajištění financování sítě? Jsou pro podporu řízení ochrany lokalit sítě Natura 2000 dostupné fondy EU?

Jakožto celoevropská síť je Natura 2000 založena na zásadě solidarity mezi členskými státy. Představuje významný společný zdroj, který je schopen zajišťovat mnoho přínosů pro společnost i pro evropské hospodářství. Představuje však rovněž společnou povinnost, která vyžaduje dostatečné finanční investice, aby byla síť plně funkční.

Ačkoli hlavní odpovědnost za financování sítě Natura 2000 mají členské státy, článek 8 směrnice o ochraně přírodních stanovišť uznává potřebu podpory na péči o síť Natura 2000 na úrovni EU a výslovně spojuje provádění nezbytných ochranných opatření s poskytnutím spolufinancování ze strany EU.

Požadavky na péči v rámci sítě Natura 2000 byly začleněny do různých zdrojů financování ze strany EU, jako jsou strukturální fondy (EFRR), fond pro rozvoj venkova (EZFRV), Evropský námořní a rybářský fond (ENRF), LIFE atd.

Tento integrační přístup byl zvolen z řady důvodů:

  • zajišťuje, aby byla správa lokalit sítě Natura součástí širších politik EU v oblasti obhospodařování půdy,
  • umožňuje členským státům stanovit priority a vypracovat politiky a opatření, jež zohledňují vnitrostátní a regionální zvláštnosti,
  • zamezuje zdvojení a překrývání různých finančních nástrojů EU a administrativním potížím spojeným s touto duplicitou.

V rámci nových fondů EU pro období 2014–2020 existuje řada možností financování, na orgánech dotyčného členského státu však závisí to, zda a jak jsou tyto příležitosti zpřístupněny v konkrétní zemi/regionu.

V zájmu co nejlepšího využití finančních prostředků EU Komise členské státy vybídla, aby k plánování financování sítě Natura 2000 zaujaly strategičtější víceletý přístup. To má podobu akčních rámců stanovujících priority, které vymezují finanční potřeby a strategické priority pro síť Natura 2000 na vnitrostátní nebo regionální úrovni pro období 2014–2020. Tyto akční rámce mají výslovně usnadnit začlenění vhodných ochranných opatření (včetně opatření souvisejících s lesy) do nových operačních programů pro různé finanční nástroje EU (SEK(2011) 1573 v konečném znění).

46. Existují podle nařízení EU o rozvoji venkova zvláštní opatření na podporu sítě Natura 2000?

Ano, existuje zvláštní opatření odkazující na platby v rámci sítě Natura 2000 a platby podle rámcové směrnice o vodě. Podle nového nařízení o EZFRV (č. 1305/2013) se platby v rámci sítě Natura 2000 udělují ročně na hektar lesa s cílem poskytnout příjemcům náhradu za vzniklé dodatečné náklady a ušlé příjmy v důsledku znevýhodnění v dotyčných oblastech v souvislosti s provedením směrnice o ochraně přírodních stanovišť a směrnice o ochraně ptáků. Podpora se poskytuje zemědělcům a soukromým držitelům lesů a sdružením soukromých držitelů lesů. V řádně odůvodněných případech může být poskytnuta rovněž jiným uživatelům půdy (článek 30).

Platby v rámci sítě Natura 2000 jsou dostupné pro činnosti spojené se znevýhodněním a omezeními uloženými v oblastech vyhlášených jako lokality sítě Natura 2000, jež jsou stanoveny v plánech péče nebo jiných rovnocenných nástrojích. Tato omezení musí mít povinný charakter, tj. musí je dodržovat všichni správci pozemků v dotčených oblastech, a jsou spojena s ustanoveními o zachování nebo obnově stanovišť a druhů a o vyloučení jejich poškozování a vyrušování.

Toto opatření bude dostupné i pro vlastníky lesů, pokud je členské státy zahrnou do svých programů rozvoje venkova.

47. Existují v rámci rozvoje venkova v EU jiná opatření, která by mohla přispět k financování sítě Natura 2000? Kdo může toto financování využít?

Ano, podle nového nařízení o EZFRV existují další opatření, která by mohla přispět k financování sítě Natura 2000. Nejdůležitější jsou tato opatření:

Článek 21: Investice do rozvoje lesních oblastí a zlepšování životaschopnosti lesů, včetně:

  • zalesňování a zakládání lesů (článek 22)
  • zavádění zemědělsko-lesnických systémů (článek 23)
  • předcházení poškozování lesů lesními požáry a přírodními katastrofami a obnovy poškozených lesů, a to včetně napadení škůdci a vypuknutí chorob, katastrofických událostí a hrozeb souvisejících s klimatem (článek 24)
  • investic ke zvýšení odolnosti a ekologické hodnoty, jakož i potenciálu lesních ekosystémů v oblasti zmírňování změny klimatu (článek 25)
  • investic do lesních technologií a zpracování, uvolnění a uvádění lesnických produktů na trh (článek 26).

Článek 34: Lesnicko–environmentální a klimatické služby a ochrana lesů

Článek 35: Spolupráce

Nové nařízení vyžaduje, aby bylo nejméně 30 % celkového příspěvku z EZFRV pro program rozvoje venkova vyhrazeno na otázky životního prostředí a na zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně, a to prostřednictvím podpory pro investice související se životním prostředím a oblastí klimatu, investice do lesů (články 21 a 34), agroenvironmentálně-klimatická opatření, ekologické zemědělství, oblasti s přírodními či jinými zvláštními omezeními a platby v rámci sítě Natura 2000.

48. Měli by dodatečně vynaložené náklady nebo ušlé příjmy nést pouze vlastníci/správci pozemků?

Jelikož přínosy vyplývající z provedení konkrétních ochranných opatření připadají celé společnosti, bylo by nespravedlivé, pokud by náklady na provedení těchto opatření, a to buď přímé náklady, nebo odůvodněné ušlé příjmy, nesli pouze vlastníci/správci pozemků.

Členské státy mají pro řešení této záležitosti vlastní pravidla a v mnoha případech podporují vlastníky a správce pozemků, kteří chtějí prosazovat určitý typ hospodaření, který znamená dodatečné náklady nebo ztrátu příjmů. Na uhrazení těchto nákladů jsou k dispozici finanční prostředky, například z EU fondů, zejména EZFRV.

49. Je nutno poskytnout vždy finanční náhradu za náklady na opatření na obhospodařování lokalit sítě Natura 2000?

Je třeba posoudit, zda lze za určitá ochranná opatření poskytnout finanční náhradu, zejména za opatření, která vlastníka připravují o příjmy, jež by očekával v rámci udržitelného obhospodařování lesů, nebo která vyžadují dodatečné investice bez výnosů. Dostupné možnosti poskytnutí náhrady vlastníkům za ušlé příjmy, služby poskytované celé společnosti a případně znehodnocení kapitálu představují granty, smluvní ujednání, daňové úlevy, technická pomoc atd.

Vyloučení poškozování představuje právní povinnost vyplývající ze směrnice o ochraně přírodních stanovišť, která v zásadě náhradu nevyžaduje. Rozhodnutí o poskytnutí ekonomických pobídek nebo kompenzačních plateb však mají být přijata na úrovni členských států podle situace v dané zemi. Jsou-li například s ohledem na určité obhospodařování, které je v dané oblasti tradiční, uložena omezení nebo povinnosti způsobující ztrátu příjmů nebo dodatečné náklady, může být vhodná odpovídající náhrada, která je poskytnuta dotčeným vlastníkům pozemků. To může platit i v případě, kdy povinnost týkající se nepoškozování jde nad rámec každodenní obezřetnosti k vyloučení poškozování a vyžaduje významná aktivní opatření na obhospodařování (např. odstranění invazních druhů, které se v lokalitě rozšířily).

50. Jaká opatření jsou v rámci nástroje EU LIFE dostupná pro podporu financování ochranných opatření v lokalitách sítě Natura 2000?

Program LIFE financoval v minulosti vysoký počet projektů souvisejících s ochranou přírody a ochranná opatření v lokalitách sítě Natura 2000 bude financovat i nadále, zejména prostřednictvím projektů LIFE Příroda a biologická rozmanitost.

Každý rok je zveřejňována výzva k podávání návrhů s částkou ve výši přibližně 100 milionů eur, která je dostupná pro projekty ochrany přírody a biologické rozmanitosti obecně. Program LIFE spolufinancuje až 60 % nákladů vybraných projektů LIFE Příroda a biologická rozmanitost.

Na ochranu přírody se lze zaměřit i prostřednictvím projektů, které v zásadě zahrnují komunikaci, přičemž v tomto případě by měli žadatelé přezkoumat dokumentaci žádosti pro LIFE Správa a informace v oblasti životního prostředí.

Na ochranu lokalit sítě Natura 2000 se lze zaměřit rovněž v rámci mnohem většího projektu týkajícího se celé sítě Natura 2000 na regionální nebo vnitrostátní úrovni. Pokud jde o více informací, žadatelé (obvykle vnitrostátní/regionální správní orgány) se odkazují na dokumentaci žádosti týkající se integrovaných projektů LIFE.

51. Existují na vnitrostátní nebo regionální úrovni s ohledem na síť Natura 2000 jiné možnosti financování a pobídky?

Ano, vysoký potenciál existuje i s ohledem na přispění k ochraně přírody prostřednictvím vnitrostátních a regionálních programů, jelikož hlavní odpovědnost za financování lokalit sítě Natura 2000 mají jednotlivé členské státy. V některých členských státech existují dobrovolné dohody o péči o lokality sítě Natura 2000 způsobem příznivým pro ochranu lokality a/nebo smlouvy o obhospodařování k zachování druhů a stanovišť, které jsou financovány z vnitrostátních prostředků.

V určitých zemích mohou vlastníci pozemků využít rovněž pobídky jako osvobození od pozemkové daně a jiné daňové zvýhodnění (např. v Belgii).

V některých členských státech mimoto obecně platí, že vlastníci pozemků mají nárok na náhradu dodatečných nákladů a ušlých příjmů v lokalitách sítě Natura 2000 v plné výši, pokud například zařazení lesních stanovišť znamená určitá omezení s ohledem na produkci dřeva (např. ve Švédsku).

Monitorování a podávání zpráv

52. Jak lze zjistit, zda se stav přírodního stanoviště nebo druhu z hlediska ochrany zlepšil v celém jeho přirozeném areálu rozšíření v rámci EU?

Podle článku 11 směrnice o ochraně přírodních stanovišť sledují členské státy stav přírodních stanovišť a druhů v zájmu Společenství z hlediska jejich ochrany. Stav všech druhů a stanovišť evropského významu z hlediska ochrany je pravidelně posuzován v rámci zpráv o pokroku, které členské státy předkládají Komisi co šest let, a to podle článku 17 směrnice o ochraně přírodních stanovišť a podle článku 12 směrnice o ochraně ptáků. Cílem je určit stav každého druhu nebo typu stanoviště z hlediska ochrany v celém jeho přirozeném areálu rozšíření v rámci EU. Schváleny byly čtyři třídy stavu z hlediska ochrany: příznivý (FV), méně příznivý (U1) a nepříznivý (špatný) (U2), neznámý (XX).

V řadě členských států (např. Rakousko, Německo, Francie, Spojené království) byl vyvinut program systematického sledování stavu z hlediska ochrany v rámci jednotlivých lokalit.

Konečným cílem samozřejmě je, aby všechny typy stanovišť a druhy dosáhly příznivého stavu z hlediska ochrany, jak je vymezen ve směrnici o ochraně přírodních stanovišť. To však zabere určitý čas. Jednotlivé typy stanovišť a druhy byly vybrány z toho důvodu, že jsou ohroženy nebo vzácné, což znamená, že z větší části byly ve špatném stavu z hlediska ochrany již na samém počátku. Určitou dobu tudíž potrvá, než provedená ochranná opatření „přinesou ovoce“ v podobě zlepšení celkového stavu druhů nebo stanovišť z hlediska ochrany v celé EU.

O dosažení tohoto cíle se všemožně usiluje a nejnovější hodnocení stavu z hlediska ochrany byla zveřejněna v roce 2015.

53. Jaké jsou povinnosti týkající se sledování ve vztahu k jednotlivým lokalitám sítě Natura 2000? Kdo za to odpovídá? Jak lze zjistit nejnovější stav určitého druhu nebo typu stanoviště v dané lokalitě z hlediska ochrany?

Je na každém členském státu, aby rozhodl, jak co nejlépe sledovat stav typů stanovišť a druhů evropského významu z hlediska ochrany na úrovni jednotlivých lokalit sítě Natura 2000 na jeho území. Tato odpovědnost připadá příslušným orgánům v každé zemi. Nejnovější výsledky sledování na vnitrostátní nebo regionální úrovni by měly být veřejně přístupné, například na internetových stránkách příslušných orgánů.

Soukromí vlastníci nebo správci pozemků však nemají povinnost sledovat stav druhů a typů stanovišť, jež se vyskytují na jejich pozemcích. Pokud tak činí, je to samozřejmě nanejvýš vítáno, jelikož se vždy jedná o velmi cenné informace, například jako způsob varování v případě, může-li dojít k poškození.

Stupeň ochrany určitého druhu nebo typu stanoviště v lokalitě sítě Natura 2000 se zaznamenává a aktualizuje ve standardním formuláři údajů, který je zveřejněn pro každou lokalitu sítě Natura 2000. Podrobné informace v tomto ohledu mohou poskytnout i příslušné orgány a správci lokalit.

54. Jaké jsou povinnosti, pokud jde o sledování ochranných opatření v lokalitách sítě Natura 2000?

Článek 11 směrnice o ochraně přírodních stanovišť ukládá členským státům povinnost sledovat stav přírodních stanovišť a druhů v zájmu Společenství z hlediska jejich ochrany. Podle čl. 17 odst. 1 musí členské státy poskytovat informace o ochranných opatřeních přijatých v lokalitách sítě Natura 2000, jakož i zhodnocení vlivu těchto opatření.

Nový formát pro podávání zpráv podle článku 17 (přijatý pro podávání zpráv za období 2007–2012) požaduje informace, které by měly umožnit zhodnocení přispění sítě Natura 2000 ke stavu ochrany stanovišť a druhů z hlediska ochrany i celkové účelnosti sítě.

Tento nový formát pro podávání zpráv obsahuje požadavek informovat o provádění plánů péče či jiných nástrojů, které členské státy používají ke správě své sítě, lokalitách nepříznivě ovlivněných projekty/plány, u nichž byla zapotřebí kompenzační opatření, a hlavních opatřeních, která byla přijata podle článku 10 k zajištění soudržnosti sítě Natura 2000.

Vzhledem k povinnosti členských států podávat zprávy o provádění ochranných opatření a o dopadu opatření na stav z hlediska ochrany se doporučuje mechanismus sledování ochranných opatření na úrovni lokality. Tento mechanismus by měl zahrnovat měřitelná a jednoznačně ověřitelná kritéria a ukazatele s cílem usnadnit kontrolu a vyhodnocení výsledků.

Za sledování v rámci sítě Natura 2000 obvykle odpovídají příslušné orgány. Je žádoucí úzká spolupráce mezi orgány ochrany přírody a vlastníky a správci pozemků.

Sledování a vyhodnocení výsledků je nezbytné, aby bylo možno cíle a opatření ochrany přizpůsobit případnému významnému přirozenému či jinému vývoji, který může ovlivnit ochranu stanovišť a druhů v zájmu Společenství, jež se v dané lokalitě vyskytují.

Ochrana druhů a stanovišť evropského významu v jejich areálu rozšíření mimo lokality sítě Natura 2000

55. Hrají při ochraně druhů a stanovišť evropského významu roli i pozemky mimo síť Natura 2000?

Ano, významnou úlohu při ochraně stanovišť a druhů v zájmu EU, zejména těch, které jsou zranitelné s ohledem na fragmentaci nebo izolaci, hrají i pozemky mimo síť Natura 2000. Tyto pozemky mohou pomoci významně zlepšit ekologickou soudržnost sítě a funkční propojenost mezi lokalitami sítě Natura 2000.

Oblasti mimo síť Natura 2000 mohou poskytovat rovněž další úkryt pro druhy a typy stanovišť mimo určené lokality. To je obzvláště cenné v případě lesních druhů a stanovišť s širokým výskytem (např. medvědi a rysi) nebo širokým rozšířením (např. břehové lesy), jelikož do sítě Natura 2000 je zahrnuta pouze část celkového zdroje (někdy méně než 50 %). Tyto oblasti mimo síť Natura 2000 jsou zapotřebí k dosažení příznivého stavu z hlediska ochrany.

Článek 10 směrnice o ochraně přírodních stanovišť členské státy vybízí, aby pečovaly o krajinné prvky, které mají zásadní význam pro migraci, šíření a výměnu genetické informace volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Tato opatření mohou zahrnovat i pozemky, které nejsou určeny jako lokality sítě Natura 2000. Článek 10 má pro vlastníky a správce pozemků praktické důsledky pouze tehdy, přijaly-li členské státy v souvislosti s touto záležitostí zvláštní opatření. Některé země se touto problematikou zabývají ve vnitrostátních nebo regionálních strategiích (např. „národní síť přírodních oblastí“ v Nizozemsku, „Ecoforests“ v Lotyšsku, „Schémas Régionaux de Cohérence Ecologique“ ve Francii, strategie ekologické propojenosti ve Španělsku). Členské státy bude k přijímání takovýchto opatření dále vybízet iniciativa Evropské komise týkající se zelené infrastruktury.

Význam oblastí mimo síť Natura 2000 pro ptáky se odráží v ustanoveních čl. 3 písm. b) a článku 4 směrnice o ochraně ptáků, která vyžadují, aby členské státy usilovaly o udržování a péči v souladu s ekologickými potřebami stanovišť uvnitř chráněných území i mimo ně a aby předcházely znečišťování nebo poškozování stanovišť.

56. Jsou mimo lokality sítě Natura 2000 chráněny i ohrožené druhy?

Obě směrnice EU v oblasti ochrany přírody vyžadují rovněž ochranu určitých druhů v celé EU, a to v lokalitách sítě Natura 2000 i mimo ně, k zajištění jejich ochrany v celém jejich přirozeném areálu rozšíření v EU. To se týká všech druhů ptáků přirozeně se vyskytujících ve volné přírodě v EU, jakož i ostatních druhů uvedených v přílohách IV a V směrnice o ochraně přírodních stanovišť.

Členské státy musí přijmout také opatření na ochranu, zachování nebo obnovení dostatečné rozmanitosti a rozlohy stanovišť pro všechny druhy ptáků vyskytujících se ve volné přírodě na evropském území (článek 3 směrnice o ochraně ptáků). Tento požadavek může znamenat opatření na ochranu stanovišť mimo síť Natura 2000.

Co se týká ustanovení o ochraně druhů v celém jejich areálu rozšíření, obě směrnice vyžadují, aby členské státy zakázaly:

  • úmyslné usmrcování nebo odchyt jakýmkoli způsobem,
  • úmyslné ničení nebo poškozování jejich hnízd a vajec nebo odstraňování hnízd, nebo úmyslné vyrývání, sběr, vyřezávání, vytrhávání nebo ničení chráněných rostlin,
  • poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku,
  • úmyslné vyrušování v období rozmnožování a odchovu mláďat, přezimování a migrace,
  • držení, dopravu a prodej jedinců odebraných z volné přírody.

Tyto zákazy provedené ve vnitrostátních právních předpisech musí dodržovat všichni vlastníci, uživatelé a správci pozemků.

K dispozici jsou další pokyny k ustanovením o ochraně druhů obsaženým ve směrnici o ochraně přírodních stanovišť.

57. Jsou přípustné odchylky od ustanovení o ochraně určitých druhů, a pokud ano, za jakých okolností?

Odchylky od ustanovení o ochraně druhů v celém areálu rozšíření (viz otázka č. 46) jsou přípustné za určitých okolností (např. v zájmu prevence závažných škod na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu a vodách), pokud neexistuje jiné uspokojivé řešení a důsledky těchto odchylek nejsou v rozporu s celkovými cíli směrnic.

Podmínky pro uplatňování odchylek jsou uvedeny v článku 9 směrnice o ochraně ptáků a v článku 16 směrnice o ochraně přírodních stanovišť.

K dispozici jsou další pokyny k ustanovením o ochraně druhů obsaženým ve směrnici o ochraně přírodních stanovišť.

Komunikace, spolupráce, aktivní zapojení zúčastněných stran

58. Jaká může být úloha vlastníků a správců pozemků při provádění sítě Natura 2000?

Za provádění sítě Natura 2000 odpovídají členské státy, toto provádění však má velmi významné důsledky pro vlastníky a správce pozemků a jejich zapojení má klíčový význam. Účast vlastníků a správců pozemků od samého počátku je skutečně zapotřebí a je důležitá. Vlastníci pozemků znají své pozemky, mají vlastní cíle týkající se obhospodařování a hrají klíčovou úlohu při stanovení a provádění opatření na obhospodařování na jejich pozemcích. Při rozvoji a úspěšném provádění sítě Natura 2000 jsou tudíž klíčovými partnery.

Důrazně se doporučuje příprava a vypracování plánů péče, které se zabývají specifickými cíli ochrany v dané lokalitě a zahrnují ochranná opatření v lokalitách sítě Natura 2000. Je důležité zapojit všechny příslušné zúčastněné strany s cílem přezkoumat možné alternativy, které splňují různá očekávání, zabývat se případnými rozpory a předcházet jim a hledat řešení ke kompenzaci hospodářských ztrát (dodatečné náklady a ušlé příjmy), jež mohou být způsobeny konkrétními ochrannými opatřeními, která jdou nad rámec běžných postupů při udržitelném obhospodařování půdy.

59. Proč je důležité zapojit do stanovení cílů ochrany přírody a vypracování plánů péče v rámci sítě Natura 2000 různé skupiny zúčastněných stran?

Jelikož má síť Natura 2000 přispět k zachování biologické rozmanitosti s přihlédnutím k sociálně-ekonomickým a kulturním požadavkům, důrazně se doporučuje, aby byly předem určeny všechny příslušné zúčastněné strany a aby se zapojily do přípravy a vypracování opatření, která se zabývají ochranou stanovišť a druhů v lokalitách sítě Natura 2000.

Péče o lokality sítě Natura 2000 se může více či méně dotýkat různých kategorií zúčastněných stran. V rámci rozhodovacích procesů jsou nejdůležitější orgány, vlastníci a správci pozemků, je však nutno přihlédnout i k názorům ostatních zúčastněných stran, zejména místních komunit a jiných uživatelů pozemků, nevládních organizací, myslivců, rybářů atd., kteří mohou k tomuto procesu přispět svými znalostmi a zkušenostmi.

Zapojení veřejnosti do plánování a přípravy specifických cílů ochrany a ochranných opatření pro danou lokalitu sítě Natura 2000 umožňuje zohlednit názory lidí, kteří v dané lokalitě žijí a pracují nebo ji využívají. Poskytuje vynikající příležitost k vytvoření společenského ovzduší, které je příznivější pro ochranu životního prostředí. Pravděpodobnost úspěchu se značně zvýší, jsou-li ohledně péče o danou lokalitu informovány a konzultovány různé zúčastněné strany. Může to představovat rovněž příležitost k vypracování multidisciplinárního a profesionálního přístupu a ke spolupráci a případným synergiím mezi různými aktéry.

Zapojení všech příslušných subjektů umožňuje zamezit konfliktům nebo případné konflikty řešit a využít znalosti a zkušeností jiných. Jelikož stav chráněných typů stanovišť a druhů z hlediska ochrany je často ovlivněn činnostmi celé škály zúčastněných stran (zemědělci, lesníci, myslivci, odvětví cestovního ruchu atd.), je komunikace s nimi a mezi nimi nezbytná k zajištění vyvážené integrované správy a dosažení cílů ochrany i ostatních cílů.

60. Jaké kroky by měl zahrnovat participační proces?

Existuje celá řada způsobů provádění participačních procesů. Participační proces při správě lokalit sítě Natura 2000 by mohl zahrnovat tyto hlavní kroky:

  • určení všech příslušných zúčastněných stran,
  • zřízení mnohostranné pracovní skupiny nebo případně výboru,
  • zmapování hodnot, práv, zdrojů, pozemků a území a určení dopadů,
  • participativní posouzení dopadů – stanovení příznivých a nepříznivých vlivů,
  • podrobné a veřejné informace o cílech ochrany a projednání plánovaných opatření, cílené informování všech zúčastněných stran, které jsou přímo dotčeny,
  • projednání a určení nejlepších způsobů a mechanismů pro provedení nezbytných opatření, uvážení finančních zdrojů, kompenzace a sdílení přínosů,
  • pomoc v případě sporů, použití odpovídajících postupů k řešení konfliktů,
  • vytvoření modelu participačního monitorování za účasti všech dotčených stran od samého počátku: co se má sledovat, jak, kdy, kde, kým,
  • zavedení poradenských služeb.

61. Jaký druh informací by se měl zveřejnit?

Otevřený, veřejný přístup k informacím je mimořádně důležitý, zejména přístup k informacím o cílech ochrany, povinnostech, doporučeních, dohodách, a to na úrovni lokality i na vnitrostátní/regionální úrovni. Na základě nezbytných konzultací by měli být vlastníci a správci pozemků náležitě informováni o důvodech a významu specifických cílů ochrany v dané lokalitě a ochranných opatřeních v lokalitách sítě Natura 2000. Je proto vhodné, aby byl zveřejněn podrobný popis cílů a opatření ochrany a vhodné informace o lokalizaci klíčových přírodních prvků a příslušných ochranných opatření. Na rozdíl od některých jiných plánů, které mohou obsahovat soukromé a citlivé informace, je plán péče v rámci sítě Natura 2000 obvykle veřejně přístupný dokument (viz rovněž otázka č. 23).

Pro zlepšení vzájemného pochopení a k posílení dialogu mezi zúčastněnými stranami je nanejvýš důležité sdělování relevantních a srozumitelných informací. To je rovněž předpokladem plodné diskuse o cílech ochrany a ochranných opatřeních. Náležitý komunikační plán vyžaduje vypracování odpovídající komunikační a informační strategie s ohledem na obecné cíle sítě Natura 2000, cíle a opatření ochrany v dané lokalitě atd. To může případně zahrnovat zřízení mnohostranné pracovní skupiny nebo případně výboru a vypracování transparentního postupu pro konání schůzek a konzultace (kulaté stoly, informační zpravodaje atd.). Je důležité, aby byly zúčastněné strany náležitě informovány nejen o omezeních, nýbrž také o příležitostech, které síť Natura 2000 nabízí.

62. Vlastníci pozemků mají často problém pochopit význam sítě Natura 2000. Jak by bylo možno tuto situaci zlepšit?

Ačkoli ve směrnici o ochraně přírodních stanovišť nejsou v souvislosti s komunikací výslovně stanoveny žádné povinnosti, Komise zdůrazňuje význam a potřebu sdělení a vysvětlení cílů sítě Natura 2000 s ohledem na péči o lokality široké veřejnosti, a zejména zúčastněným stranám, které jsou s danou lokalitou přímo spojeny. Komise vypracovala užitečné pokyny k obecným ustanovením směrnice o ochraně ptáků a směrnice o ochraně přírodních stanovišť, jakož i pokyny určené konkrétně pro jednotlivá hospodářská odvětví (viz článek 6 – odvětvové pokyny).

K zvýšení informovanosti, vydávání doporučení a budování místních kapacit pro péči o lokalitu sítě Natura 2000 a rozvoj participačního procesu je k dispozici řada nástrojů (viz rovněž otázka č. 34).

Síť Natura 2000 v širším kontextu udržitelného rozvoje

63. Jak jsou požadavky na ochranu sítě Natura 2000 zohledněny v širších územních plánech a rozvojových plánech a politikách?

Při vypracovávání a provádění širších územních plánů a rozvojových plánů a politik musí být zohledněny požadavky na ochranu sítě Natura 2000. To se obvykle uskutečňuje při vyhotovování těchto plánů, prostřednictvím konzultací s příslušnými orgány, které mohou poskytnout užitečné informace, jež umožňují předvídat možný účinek na tyto požadavky na ochranu a tomuto účinku předcházet. Toho lze dosáhnout například náležitou lokalizací plánovaných činností, třeba vyhýbáním se nejcitlivějším oblastem atd.

Jakýkoli plán, který bude mít pravděpodobně významný vliv na lokalitu sítě Natura 2000, musí být podroben odpovídajícímu posouzení jeho možných účinků na celistvost příslušné lokality s ohledem na cíle její ochrany.

Strategické posuzování vlivů na životní prostředí poskytuje nástroj k posouzení možného účinku na požadavky na ochranu lokalit sítě Natura 2000, k předcházení těmto účinkům a jejich zmírňování, pokud zahrnuje náležité posouzení možných vlivů na lokality a ustanovení čl. 6 odst. 3 směrnice o ochraně přírodních stanovišť týkající se odpovídajícího posouzení. (Viz rovněž otázky č. 39 a č. 43.)

64. Jaký je vzájemný vztah mezi směrnicí o ochraně přírodních stanovišť a směrnicí o ochraně ptáků a ostatními právními předpisy EU v oblasti životního prostředí (rámcová směrnice o vodě, směrnice o EIA a SEA, rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí)?

Směrnice o ochraně ptáků a směrnice o ochraně přírodních stanovišť fungují společně s ostatními právními předpisy EU v oblasti životního prostředí, jejichž cílem je rovněž dosažení dobrého ekologického stavu ve sladkovodních a mořských ekosystémech, jako je rámcová směrnice o vodě a rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí.

Obě směrnice o ochraně přírody a rámcová směrnice o vodě usilují jak o zajištění zdravých vodních ekosystémů, tak i rovnováhy mezi ochranou vody/přírody a udržitelným využíváním přírodních zdrojů. Existuje mnoho synergií, jelikož provádění opatření podle rámcové směrnice o vodě obvykle přispěje k cílům směrnic o ochraně přírody. Byla vypracována řada pokynů, které mají napomoci při harmonizaci provádění směrnice o ochraně ptáků a směrnice o ochraně přírodních stanovišť a rámcové směrnice o vodě v celé Evropské unii. K dispozici je sbírka klíčových otázek týkajících se vztahů mezi právními předpisy EU v oblasti vody a v oblasti ochrany přírody.

Povaha směrnic o ochraně přírody jednoznačně souvisí rovněž s rámcovou směrnicí o strategii pro mořské prostředí, jelikož se všechny tyto směrnice zabývají aspekty ochrany biologické rozmanitosti v mořském prostředí, včetně požadavku na dosažení dobrého stavu prvků biologické rozmanitosti, na něž se vztahují jednotlivé směrnice. Ačkoliv pojmy „dobrý stav prostředí“ (v rámcové směrnici o strategii pro mořské prostředí) a „příznivý stav z hlediska ochrany“ (ve směrnici o ochraně přírodních stanovišť) nebo „stav populace“ (směrnice o ochraně ptáků) nejsou nutně rovnocenné, mohou se vzájemně podporovat. Opatření provedená podle směrnic o ochraně přírody mohou významně přispět k dosažení širších cílů rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí a naopak. K dispozici jsou často kladené otázky týkající se vztahů mezi rámcovou směrnicí o strategii pro mořské prostředí a směrnicemi o ochraně přírody.

Co se týká posuzování vlivů plánů a projektů na síť Natura 2000, mezi odpovídajícím posouzením podle čl. 6 odst. 3 směrnice o ochraně přírodních stanovišť a posouzeními prováděnými podle směrnic o posuzování vlivů na životní prostředí nebo strategickém posuzování vlivů na životní prostředí existují určité podobnosti a synergie. Tato posouzení se často provádějí společně v rámci integrovaného postupu.

Odpovídající posouzení se však musí výslovně zaměřovat na chráněné druhy a typy stanovišť evropského významu v rámci sítě Natura 2000. Pokud se na projekty nebo plány vztahují směrnice o EIA nebo SEA, může posouzení podle článku 6 tvořit součást těchto posuzování, ačkoliv by mělo být jednoznačně odlišitelné a identifikováno v rámci environmentálního prohlášení nebo by o něm měla být podána zvláštní zpráva (viz rovněž otázka č. 43).

Další informace:

Případové studie týkající se synergií mezi rámcovou směrnicí o vodě, rámcovou směrnicí o strategii pro mořské prostředí a směrnicemi o ochraně přírody a „Průvodce pro začátečníky“.

65. Jaký je vzájemný vztah mezi směrnicí o ochraně přírodních stanovišť a směrnicí o ochraně ptáků a ostatními politikami EU (regionální politika, společná zemědělská politika, společná rybářská politika, dopravní politika, energetická politika...)?

Směrnice o ochraně přírody působí společně s ostatními politikami EU, a to různými způsoby. Tyto politiky přihlížejí k předpisům o ochraně přírody, které platí v Evropské unii, a podporují jejich provádění.

Hlavní fondy EU, které podporují klíčové politiky EU (politika regionálního rozvoje, politika soudržnosti, sociální politika, zemědělská politika a politika rozvoje venkova, námořní a rybářská politika), začleňují příslušné cíle a opatření, jež podporují provádění směrnice o ochraně přírodních stanovišť a směrnice o ochraně ptáků a rozvoj sítě Natura 2000.

Ve stávajícím finančním rámci podporují evropské strukturální a investiční fondy (dále jen „ESI fondy“) řadu tematických cílů, k nimž patří: ochrana životního prostředí a podpora účinného využívání zdrojů. Tyto tematické cíle se promítají do konkrétních priorit každého ESI fondu.

K investičním prioritám Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Fondu soudržnosti patří: ochrana a obnova biologické rozmanitosti a půdy a podpora ekosystémových služeb, včetně prostřednictvím sítě Natura 2000, a ekologických infrastruktur.

Evropský námořní a rybářský fond podporuje ochranu a obnovu vodní biologické rozmanitosti a ekosystémů a zahrnuje řadu opatření, která mají přispět k ochraně druhů a stanovišť chráněných směrnicemi o ochraně přírody a k řízení, obnově a monitorování lokalit sítě Natura 2000.

K prioritám Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) patří: obnova, zachování a zlepšení ekosystémů souvisejících se zemědělstvím a lesnictvím se zvláštním zaměřením na obnovu, zachování a zvýšení biologické rozmanitosti, včetně v oblastech sítě Natura 2000.

Společná zemědělská politika (SZP) obsahuje řadu ustanovení na ochranu a zvýšení biologické rozmanitosti a přírodních ekosystémů (tzv. ekologizace), k nimž mimo jiná příslušná opatření patří i zachování trvalých travních porostů a ekologicky přínosných prvků na „plochách využívaných v ekologickém zájmu“.

Rovněž společná rybářská politika (SRP) obsahuje řadu opatření na ochranu mořských ekosystémů, včetně zvláštních ustanovení týkajících se stanovení opatření na řízení rybolovu pro lokality sítě Natura 2000 a jiné chráněné mořské oblasti.

Co se týká dopravní a energetické politiky, předpisy o ochraně přírody jsou přijímány a zohledněny ve fázi plánování, a zejména v rámci posuzování vlivů plánů a programů na životní prostředí. Komise zveřejnila rovněž zvláštní pokyny k vnitrozemské vodní dopravě a síti Natura 2000 a k větrné energii a síti Natura 2000.

K dispozici jsou také pokyny k zemědělství, lesnictví a akvakultuře v síti Natura 2000 a k infrastruktuře pro přepravu energie a síti Natura 2000 (viz článek 6 – odvětvové pokyny, k dispozici na adrese: http://ec.europa.eu/environment/nature/natura2000/management/guidance_en.htm)

66. Jaký druh ekosystémových služeb poskytují lokality sítě Natura 2000 společnosti?

Síť Natura 2000 poskytuje společnosti a hospodářství přínosy prostřednictvím různých ekosystémových služeb. K nim patří poskytování hmotných zdrojů, jako je voda a udržitelně pěstované plodiny a produkované dřevo (zásobovací služby), a procesy, které regulují jakost vody a kvalitu ovzduší, předcházejí přírodním katastrofám, jako jsou záplavy a eroze půdy, a zmírňují změnu klimatu prostřednictvím ukládání a pohlcování uhlíku (regulační služby). Oblasti Natura 2000 poskytují také kulturní služby, například podporou rekreace a cestovního ruchu a zachováním kulturní identity a smyslu místa. Lokality sítě Natura 2000 vykazují každoročně odhadem 1,2 až 2,2 miliardy návštěvních dnů, z rekreace tak plyne zisk ve výši 5 až 9 miliard eur ročně.

Nedávné studie, které podpořila Evropská komise, posoudily a odhadly celkové ekonomické přínosy poskytované sítí Natura 2000. Hodnota přínosů (pevninské) sítě Natura 2000 (na základě údajů převzatých z existujících studií pro jednotlivé lokality a hodnoty služeb poskytovaných jednotlivými stanovišti) by v současnosti mohla být v rozmezí od 200 do 300 miliard eur ročně (tj. 2 % až 3 % HDP EU). Tato hodnota by se měla pokládat za první orientační odhad rozsahu ročních přínosů, a nikoli za spolehlivý přesný výsledek.

Na uchování zdravých ekosystémů, jejichž významná část náleží do sítě Natura 2000, v Evropě přímo závisí přibližně 4,4 miliardy pracovních míst a 405 miliard eur ročního obratu. Ačkoli jsou tato čísla jen prvním odhadem, z předběžných výsledků je již patrné, že poměr mezi ekonomickými přínosy plynoucími ze sítě Natura 2000 a náklady na správu a ochranu tohoto významného zdroje je velice příznivý. Náklady na správu a ochranu sítě se odhadují na přibližně 5,8 miliardy eur ročně, což je jen zlomek hodnoty, kterou může síť potenciálně přinášet společnosti.

Ochranou lokalit sítě Natura 2000 a vyžadováním ochranných opatření posiluje síť fungování ekosystémů, jež zase poskytují přínosy společnosti a hospodářství.

Další informace:

Náklady a přínosy sítě Natura 2000
Socio-ekonomické přínosy mořských lokalit sítě Natura 2000

Right navigation