Cesta

Další nástroje

  • Verze pro tisk
  • Zmenšit písmo
  • Zvětšit písmo

Sledujte nás

Facebook

Prevence znečištění

Právní předpisy EU vycházejí ze zásady, že znečišťovatel platí za škodu, kterou způsobil.

Znečištění životního prostředí může mít závažné dopady na zdraví nás všech. Úsilí EU se soustředí na to, aby k znečištění vůbec nedošlo. Rovněž stanoví cenu, kterou je nutné za znečištění zaplatitznečišťovatelé tak nesou odpovědnost za způsobené škody.

Každý rok předčasně umírají stovky tisíců Evropanů právě v důsledku znečištěného ovzduší. Ke znečištění ovzduší přispívá průmyslová výroba, doprava i například vytápění domácností. Musíme tedy přijmout taková opatření, která umožní znečišťování zabránit.

V určitých oblastech se nám to daří — v uplynulých desetiletích jsme například dosáhli nemalého pokroku v omezování znečišťujících látek, které způsobují kyselé deště. Evropa však má stále problémy s jemnými částicemi v ovzduší a přízemním ozonem.

Částice pronikají hluboko do plic, což může mít závažné důsledky. Právní předpisy EU se snaží o postupný pokles jejich úrovně. Komise tento problém bere velmi vážně a podnikla již příslušné právní kroky s cílem přimět členské státy k řádnému prosazování příslušných právních předpisů.

Potřeba jsou také účinné politiky k ochraně vodních zdrojů. Proto byla přijata Rámcová směrnice o vodě, která vytyčuje ambiciózní cíl vrátit evropské vodní zdroje do jejich původního stavu.

Další opatření zajišťují řádné čištění odpadních vod, vysokou kvalitu vod ke koupání, nezávadnost pitné vody a čistá moře. EU rovněž dohlíží na míru znečištění ze zemědělství, protože jakmile se totiž hnojiva z polí dostanou do vodních zdrojů, mohou se ve vodě přemnožit škodlivé řasy.

Unie přísně sleduje i produkci chemických látek. Na chemických látkách závisí většina výrobních procesů, ale některé z nich představují riziko pro lidské zdraví a životní prostředí. EU to řeší pomocí právních předpisů REACH, na jejichž základě mají podniky povinnost prokázat, že chemické látky, jež chtějí uvést na trh, nepředstavují žádné riziko.

Údaje jsou pak zveřejňovány prostřednictvím centrální databáze. Tím se přispívá ke zvýšení informovanosti o chemických látkách. Existují rovněž předpisy pro postupné vyřazování těch nejnebezpečnějších chemikálií.

Znečištění má vždy svůj zdroj. Evropské právní předpisy v oblasti životního prostředí jsou založeny na zásadě „znečišťovatel platí“. Určí se tedy zdroj znečištění a znečišťovatel má povinnost zaplatit náhradu škody, kterou způsobil. To motivuje podniky k tomu, aby odstraňovaly škodlivé znečišťující látky ještě před tím, než by mohly způsobit nějakou škodu.