Co je ESF?
 
 

ESF je prostředkem k vytváření většího počtu a lepších pracovních míst

Evropský sociální fond (ESF) je jedním ze strukturálních fondů Evropské unie, zřízený za účelem zmenšování rozdílů v prosperitě a životní úrovně v členských státech a regionech EU, a jako takový prosazuje hospodářskou a sociální soudržnost.

Činnost ESF je zaměřena na podporu zaměstnanosti v Evropské unii. Napomáhá členským státům lépe vybavovat evropské pracovní síly a společnosti k tomu, aby čelily novým globálním výzvám. Ve zkratce:

  • Financování je rozloženo napříč členskými státy a regiony. Prostředky směřují zejména do míst, jejichž hospodářský rozvoj se vyvíjí hůře.
  • Jedná se o klíčový prvek strategie 2020 Evropské unie pro růst a pracovní místa, která je zacílena na zlepšování života občanů Evropské unie tím, že jim poskytuje lepší kvalifikací a lepší vyhlídky na pracovní uplatnění.
  • Za účelem dosažení těchto cílů bude v období let 2007 až 2013 do členských států a regionů Evropské unie rozděleno přibližně 75 miliard eur.

ESF v perspektivě

Strategie pro růst a pracovní místa je hlavní strategií Evropské unie pro zajišťování současné a budoucí prosperity a blahobytu Evropy a Evropanů. V tomto kontextu Evropská strategie zaměstnanosti spojuje 27 členských států, aby pracovaly na zvyšování schopnosti Evropy vytvářet vyšší počet dobrých pracovních míst a poskytly lidem takovou kvalifikaci, aby mohli tato pracovní místa obsazovat. Směruje ESF, který vynakládá evropské peníze na dosažení těchto cílů.

ESF v partnerství

Strategie a rozpočet ESF se projednávají a schvalují mezi členskými státy EU, Evropským parlamentem a Komisí. Na jejich základě plánují členské státy spolu s Evropskou komisí sedmileté operační programy.

Tyto operační programy jsou potom zaváděny prostřednictvím široké škály organizací ve veřejném i soukromém sektoru. Mezi tyto organizace paří národní, regionální a místní orgány, vzdělávací a školicí instituce, nevládní organizace (NGO) a dobrovolný sektor, spolu se sociálními partnery, jako jsou odborové organizace a závodní rady, průmyslová a profesní sdružení a jednotlivé společnosti.

50. léta: zrod Evropského sociálního fondu

50. léta: zrod Evropského sociálního fonduV roce 1951 podepsaly Francie, Západní Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko Pařížskou smlouvu o zřízení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Jeden z výsledků Smlouvy o ESUO, Fond ESUO pro přeškolování a přesídlování pracovníků, byl předchůdcem Evropského sociálního fondu (ESF).

V roce 1957 vzniklo na základě Římské smlouvy Evropské hospodářské společenství (EHS) a s nimi i ESF, jehož cílem bylo zlepšit pracovní příležitosti ve Společenství podporou zaměstnanosti a zvyšováním geografické a pracovní mobility pracovníků.

Ve svých počátcích byl ESF využíván jako prostředek ke „kompenzaci“ ztráty práce. Pomáhal pracovníkům v odvětvích, která procházela restrukturalizací, tím, že jim poskytoval příspěvky na přeškolení. Těm, kteří opustili svůj kraj a šli hledat práci jinam, pomáhal též při přesídlení. ESF bylo možné využívat v širší míře než fond ESUO, protože zahrnoval všechna odvětví kromě zemědělství.

60. léta: nezaměstnanost a migrace

60. léta: nezamestnanost a migraceV prvních letech, kdy chyběla zastřešující strategie Evropské unie, byl ESF využíván při řešení problémů na vnitrostátní úrovni.

V 50. a 60. letech evropské hospodářství prosperovalo a nezaměstnanost byla považována za výjimečnou. V Itálii však bylo bez práce téměř 1,7 milionu lidí, což představovalo téměř dvě třetiny nezaměstnaných v EHS. V letech 1955 až 1971 se z jihu Itálie přestěhovalo na průmyslový sever země nebo ještě dál až 9 milionů pracovníků. Italové byli tudíž největšími příjemci ESF, pokud jde o granty na přeškolení a přesídlení. Na druhou stranu Západní Německo využívalo ESF k přeškolení lidí, kteří utrpěli v práci úraz.

Již v té době muselo být financování ESF sladěno s vnitrostátním financováním a bylo nasměrováno na projekty řízené veřejným sektorem. Soukromé společnosti se na ESF nepodílely.

70. léta: řešení potřeb specifických skupin

70. léta: rešení potreb specifických skupinV roce 1971 proběhla reforma ESF: jeho financování bylo zaměřeno na konkrétní skupiny a kategorie lidí, přičemž byl zvýšen jeho rozpočet. Zemědělci a pracovníci v zemědělství, kteří z tohoto odvětví odcházeli, se stali způsobilými v roce 1972. V roce 1975 byl ESF otevřen oděvnímu průmyslu.

V roce 1975 byl zřízen Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR): zatímco ten se soustředil na rozvoj infrastruktury v zaostalých regionech, ESF se koncentroval na pomoc lidem v celé Evropě při nabývání nových dovedností. Oběma fondům se společně říkalo strukturální fondy.

Koncem 70. let výrazně narostla nezaměstnanost mladých lidí a řešení tohoto problému se stalo pro ESF prioritou. V reakci na rostoucí úlohu žen na pracovišti začal ESF podporovat více ženy, a to bez ohledu na to, zda přišly o práci, vstupovaly na trh práce poprvé nebo se po určité době do práce vracely.
Centrem pozornosti fondu se začaly stávat i další skupiny, jako byli zdravotně postižení a starší pracovníci (nad 50 let).

Jelikož se ESF zaměřil na specifické skupiny, nespolupracoval již výhradně s veřejnými organizacemi: do jeho činnosti se zapojili i zaměstnavatelé a odborové svazy a vlastně i jednotlivé společnosti. To vedlo k významné změně způsobu práce ESF: do této doby prováděly členské státy projekty, které byly následně refinancovány. Nyní byl zaveden systém předchozího schválení. Výsledkem byl proces, v němž Komise a členské státy definovaly společné priority pro celou EU a přidělovaly jim finanční prostředky.

80. léta: přechod od průmyslového hospodářství k hospodářství opírajícímu se o služby

80. léta: prechod od prumyslového hospodárství k hospodárství opírajícímu se o službyÚpadek tradičních odvětví, jako bylo ocelářství, výroba a loďařství, v kombinaci se vznikem nových technologií, zejména v sektoru služeb, vyústil ve vysokou poptávku po kvalifikovaných pracovnících. Prioritami ESF se stalo odborné vzdělávání a odborná příprava v oblasti využití nových technologií.

Financování ESF se zaměřilo na mladé lidi s nepatrnými vyhlídkami na práci z důvodu nedostatečného odborného vzdělání nebo nevhodné odborné přípravy a také na dlouhodobě nezaměstnané. Do své oblasti působnosti zahrnul i osoby předčasně opouštějící vzdělávací systém. ESF také pomáhal při vstupu na trh práce ženám.

Významná změna, která byla zavedena v období finanční podpory 1983–1988, zrušila požadavek, aby rekvalifikované osoby musely po absolvování odborné přípravy pracovat v oboru souvisejícím s jejich odbornou přípravou alespoň šest měsíců. To odráželo realitu na proměnlivém trhu práce a umožnilo, aby ESF poskytoval odbornou přípravu napříč všemi obory hospodářství.

V Řecku, Portugalsku a Španělsku bylo stále dominantním sektorem zemědělství a příjem na hlavu byl výrazně nižší než průměr EU. V roce 1983 bylo rozhodnuto, že se financování ESF zaměří zejména na potřebné regiony. V roce 1988 byla provedena reforma ESF, aby mohl lépe pomáhat nejzaostalejším regionům. Koncem 80. let šla více než polovina finančních prostředků ESF do chudších regionů a zemí, jako byla Andalusie, Kanárské ostrovy, Řecko, francouzské zámořské departmenty, Irsko, Mezzogiorno na jihu Itálie, Severní Irsko a Portugalsko.

V roce 1988 byla zahájena nová reforma ESF. Až do té doby přispíval ESF k politikám, které byly z velké části vymezeny v národním kontextu členských států. Pro každý projekt ESF však členské státy musely podat žádost Komisi, která poté každou jednotlivou žádost posoudila a schválila ty úspěšné. V důsledku toho byl ESF jak pro členské státy, tak i pro Komisi stále těžkopádnější.
Reforma spočívala v přechodu od (jednotlivých) projektů realizovaných v národním kontextu k programovému víceletému úsilí na základě schváleném v partnerství mezi členskými státy a Komisí. V roce 1988 přešla Evropská unie od ročního rozpočtu na střednědobou rozpočtovou perspektivu (1988/1989–93). Členské státy si začaly vyměňovat údaje o zaměstnanosti a strategiích, aby ESF mohl být začleněn do politik trhu práce členských států.

Díky reformě začal ESF soustředit své úsilí více na ty nejpotřebnější, ať už to byly regiony či skupiny obyvatel, a zároveň byla posilována zásada, že finanční prostředky Společenství doplňují vnitrostátní opatření.

Byly navýšeny i zdroje ESF. Ročně získaly za pomoci ESF odbornou kvalifikaci nebo práci více než dva miliony lidí.

90. léta: globalizace a informační společnost

90. léta: globalizace a informacní spolecnostV reakci na rostoucí nezaměstnanost schválila Evropská unie v roce 1994 strategii zaměstnanosti a v roce 1997 přinesla Amsterdamská smlouva rámec pro hlavní směry politik zaměstnanosti a společnou strategii. ESF přesunul důraz z nezaměstnanosti na zaměstnanost, zejména na lidi v práci, aby jim pomohl v jejich práci setrvat a postupovat. Jádrem ESF byla odborná příprava, tvorba pracovních míst a vedení a poradenství v oblasti zaměstnanosti.

ESF však i nadále školil mladé lidi, nezaměstnané a osoby vyloučené z trhu práce. Jak Evropa začala čelit stárnoucí populaci, vyčlenil ESF více prostředků na školení starších lidí na pracovišti, aby mohli zůstat v pracovním poměru déle nebo aby se mohli na trh práce vrátit. Podporoval též iniciativy poskytující péči starším osobám, aby rodinní příslušníci dostali příležitost zůstat v práci nebo se do ní vrátit.

ESF vyčlenil také 5 procent svého rozpočtu na financování inovačních programů, na kontrolu efektivnosti projektů, které financoval, a na pomoc výměnám zkušeností mezi členskými státy s cílem šířit inovace po celé Evropě. Tyto iniciativy vedly ke vzniku tří významných programů Společenství:

  • EUROFORM, který experimentoval s novými způsoby odborného vzdělávání a zaměstnanosti,
  • HORIZON, který pracoval na odborné přípravě pro zdravotně postižené osoby, a
  • NOW (New Opportunities for Women – Nové příležitosti pro ženy), který zkoumal způsoby, jak by ženy mohly být snadněji začleněny nebo vrátit se na trh práce.

Byly vytvořeny nové programy, jejichž cílem byly konkrétní problémy trhu práce a které propagovaly nadnárodní výměny myšlenek a přístupů:

  • YOUTHSTART, který pomáhal nekvalifikovaným mladým lidem najít první práci,
  • INTEGRA, který pomáhal skupinám, jako jsou rodiče samoživitelé, bezdomovci, uprchlíci, vězni a bývalí vězni, zajistit si práci a který bojoval proti rasové nebo jiné diskriminaci v rámci odborné přípravy nebo pracovního poměru, a
  • ADAPT, který pomáhal lidem přizpůsobit se změnám v obchodě a průmyslu, jako je školení v oblasti informačních technologií.

V porovnání s obdobím 1988–1993 se strukturální fondy na období 1994–1999 téměř zdvojnásobily. Necelých 70 procent této podpory bylo přiděleno nejpotřebnějším regionům. V roce 1994 byl vedle strukturálních fondů zřízen Fond soudržnosti, který měl pomáhat chudším zemím EU rozvíjet projekty z oblasti životního prostředí a dopravní infrastruktury.

Období po roce 2000: podpora Lisabonské strategie a Evropské strategie zaměstnanosti

Období po roce 2000: podpora Lisabonské strategie a Evropské strategie zamestnanostiV roce 2000 přijala Evropská unie Lisabonskou strategii, jejímž úkolem bylo udělat z EU do roku 2010 nejpokročilejší znalostní ekonomiku. Mezi jejími cíli bylo dosáhnout 70procentní celkové míry zaměstnanosti EU a více než 60procentní míry zaměstnanosti žen. Následně byl přidán další cíl: zvýšit míru zaměstnanosti starších pracovníků do roku 2010 o 50 procent.

Na podporu Lisabonské strategie přijal ESF pro období 2000–2006 následující priority:

  • aktivní politiky na trhu práce pro boj proti nezaměstnanosti a její prevenci,
  • rovné příležitosti pro všechny při vstupu na trh práce,
  • zlepšení odborné přípravy a vzdělávání v rámci politiky celoživotního učení za účelem zlepšit přístup na trh práce, zachovat zaměstnatelnost a podporovat pracovní mobilitu,
  • kvalifikovaná, vyškolená a přizpůsobitelná pracovní síla a nové formy organizace práce,
  • podnikání a podmínky usnadňující tvorbu pracovních míst.

Vedle pozitivních kroků ve prospěch účasti žen na trhu práce zavedl ESF tzv. přístup „gender-mainstreaming“ (zohlednění rovnosti žen a mužů ve všech oblastech) a v roce 2000 byla zahájena iniciativa EQUAL jako laboratoř pro rozvoj nových způsobů řešení diskriminace a nerovnosti na trhu práce a pro podporu otevřenějších pracovních podmínek prostřednictvím boje proti diskriminaci a proti vyloučení na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství či přesvědčení, tělesného postižení, věku nebo sexuální orientace.

V současném období 2007–2013 je prioritou zvýšení přizpůsobitelnosti pracovníků, podniků a podnikatelů zlepšením předvídání a pozitivního řízení hospodářské změny. V rámci této priority podporuje ESF modernizaci a posilování institucí, které působí na trhu práce, aktivní opatření na trhu práce a v rámci celoživotního učení, a to i v rámci společností.

ESF se stále zabývá otázkami zaměstnanosti tím, že zajišťuje dostupnost trhu práce a podporuje účast na něm. Zajišťováním přístupu a začlenění „znevýhodněných pracovníků“ navíc usiluje o prevenci sociálního vyloučení a o potírání diskriminace.

Od roku 2007 také posiluje schopnost veřejných institucí rozvíjet a předkládat politiky a poskytovat služby. V zájmu zjednodušení reforem v oblasti zaměstnanosti a začlenění též podporuje partnerství mezi zaměstnavateli, odborovými svazy, nevládními organizacemi a veřejnou správou.
Do všech opatření ESF je začleňována nadnárodní spolupráce a inovace.

Zdroj: Evropský sociální fond – 50 let investování do lidí - ISBN 92-79-03353-0

 

 

Související odkazy

Chcete-li najít konkrétní příklady projektů financovaných ESF, přečtěte si část projekty.

Chcete-li se dozvědět více o přístupu k fondům ESF, přečtěte si část J ak se lze zapojit do činnosti ESF?