Vše o penězích

Peníze nebyly vždy k dispozici v bankomatech. Mají dlouhou historii a vyvíjely se tisíce let. Jak je zde popsáno, ruku v ruce s vývojem společnosti rostla i potřeba důmyslnějších typů peněz.

Co jsou to peníze?

Dějiny peněz nám ukazují, že se jedná o prostředek směny při obchodování. Jako prostředek směny může fungovat, protože peníze mají jasnou hodnotu, které každý důvěřuje.

Peníze rovněž představují možnost uchovávat hodnotu do budoucna. Takže si například můžeme peníze šetřit, abychom si v budoucnu mohli koupit něco drahého.

A konečně: peníze jsou také účetní jednotkou. Lze je snadno počítat a umožňují, aby zboží mělo jasnou hodnotu.

A co bankovky?

Až do nedávné doby se jako peníze používaly pouze mince. To proto, že mince obsahovala přesné množství určitého kovu, například zlata nebo stříbra, který měl známou hodnotu. Tento typ peněz je znám jako „kovové peníze“ a jejich hodnota je zaručena drahým kovem, který obsahují.

Jak se obchod rozvíjel, bylo jako prostředek směny zapotřebí více a více peněz. Proto banky a vlády začaly vydávat bankovky.
Bankovky neobsahují hodnotu, kterou představují.
Hodnotu bankovky zaručuje její vydavatel. Těmto penězům se říká „peníze s nuceným oběhem“.

Historie peněz

Směnný obchod



CESTOVATEL V ČASE
Ocitl ses v době kamenné! Vydej se na cestu v nebezpečných dobách a sbírej správné měny, aby ses mohl vrátit do současnosti.

Před mnoha tisíci lety naši evropští předkové žili jako lovci a zemědělci.


Kamenná sekyra
z doby kamenné
Kovy v té době ještě nebyly objeveny, a tak naši předkové lovili a prováděli zemědělské práce pomocí kamenných nástrojů – tato doba bývá označována jako doba kamenná. Bankovky ani mince, které používáme dnes, lidé v době kamenné neměli. Místo toho si mezi sebou směňovali zboží: například lovec mohl se zemědělcem směnit zvířecí kůže za obilí, rybář zase mohl s lovcem směnit ozdobné mušle za broušenou kamennou sekyru. Tato směna se označuje jako směnný obchod. Důležitým rysem směnného obchodu je to, že zahrnuje směnu zboží, které má hodnotu.


Prostředek směny

Když se naši předci naučili vyrábět kovy, začala být směna snazší.


Stříbrný valoun

To proto, že kovy, například zlato, stříbro, cín a železo, měly hodnotu pro každého. A tak zemědělec mohl vyměnit dobytek za určité množství stříbra a později mohl použít část stříbra k zaplacení daní. Tak se cenné kovy a další předměty staly „měřítkem hodnoty“, „prostředkem směny“ a způsobem „uložení hodnoty“ do té doby, než je jí potřeba.


První mince

První mince byly vyrobeny přibližně před 2600 lety v Malé Asii.

Starověká řecká mince

Tuto novinku rychle přijali staří Řekové a začali vyrábět stříbrné a bronzové mince, například stříbrnou drachmu. Tyto první mince obsahovaly stanovené množství kovu určité hodnoty. A jako záruka této hmotnosti byla na mince vyražena pečeť krále, města či země, tedy toho, kdo je vydal.

Mince byly praktické, protože je bylo možné počítat a nemusely se vážit. Protože byly tyto nové mince důvěryhodným a účinným „prostředkem směny“, významně přispěly k rozvoji obchodu ve starověkém světě.

První evropské měny

Králové a vlády výrobu mincí přísně kontrolovali, aby zaručili jejich hodnotu.


Denár s vyobrazením
Juno Monety

Ve starověkém Římě se mince razily v chrámu Juno Monety – v některých jazycích zde má původ výraz pro peníze (například anglické slovo „money“).

Když se později Římská říše rozrůstala, vznikly další mincovny a tytéž římské mince byly přijímány ke směně po celé Evropě, od Britských ostrovů po Turecko – byla to první celoevropská měna.



Když se později Římská říše rozpadla a začaly se objevovat evropské národy, kontrolovala si své oběživo každá země sama.



Římský chrám
A právě po těchto evropských národech jsme zdědili těch mnoho mincí a měn, které existovaly před eurem. Často byly pojmenovány po měrných jednotkách, například italská lira a finská marka, protože mince původně obsahovaly pevně stanovené množství zlata a stříbra.

Problémem mnoha měn je to, že směnný kurz mezi měnami může velmi kolísat v závislosti na úspěšnosti jednotlivých hospodářství – v důsledku toho je obchod mezi zeměmi riskantní a není lákavý.

Jednotné měny v minulosti

Měnové unie s jednotnou měnou byly v Evropě zkoušeny již před zavedením eura.

Latinská měnová unie v roce 1867 spojila Francii, Belgii, Švýcarsko, Řecko a Bulharsko na základě zlatých a stříbrných mincí. V roce 1875 byla zase založena Skandinávská měnová unie. Jedním z důvodů, proč tyto unie skončily neúspěchem, bylo to, že cena zlata vzhledem ke stříbru kolísala, což jednotlivé měny destabilizovalo.


Staroněmecká bankovka v hodnotě
100 říšských marek
Příkladem úspěchu byla měnová unie Německé federace. V roce 1834 byla dokončena celní unie a stanoveny směnné kurzy.

Potom vznikla společná měna, říšská marka, předchůdce německé marky. Německá měnová unie byla úspěšná zčásti proto, že existovala jasná pravidla, jak vyrábět mince.


Evropské měny ve 20. století

Před zavedením eura měla většina evropských zemí vlastní mince a bankovky – vlastní měnu.


Při cestování a obchodování bylo nutné po příjezdu do jiné země vyměnit peníze. V Německu se platilo v německých markách, a pokud člověk z Německa odjel do Francie, musel si vyměnit německé marky za francouzské franky a tak dále.

Názvy původních evropských měn často prozrazovaly něco o jejich původu: