Euro a ty

Rozhodnutí používat euro se nerodilo lehce. K jeho zavedení vedl dlouhý proces odehrávající se v mnoha zemích.
Jak se zde ale můžete dočíst, užitek, který euro přináší, za to stál.

Jak bylo euro zavedeno?

V minulosti se země v Evropské unii několikrát pokoušely o posun k hospodářské unii a jednotné měně. Avšak až v roce 1991 v nizozemském městě Maastricht se evropští představitelé dohodli na pevném časovém plánu pro přijetí jednotné měny. Země, které se rozhodly euro přijmout, strávily následující roky tím, že připravovaly své hospodářství – tyto přípravy jsou známy jako „hospodářská konvergence“.



KVÍZ O EURU
Vyzkoušej své znalosti o euru. Dostaneš se až k otázce za 500 eur?

Od 1. ledna 1999 se euro začalo používat jako „zúčtovací jednotka“. To znamená, že se euro používalo v mnoha finančních operacích na papíře, ale ještě nebylo k dispozici v hotovosti – ve formě bankovek a mincí. Důvodem pro tento postup bylo získat dostatek času na to, aby se nové měně přizpůsobily všechny finanční systémy v bankách a firmách.

Dne 1. ledna 2002 pak byly ve 12 zemích, které euro přijaly, zavedeny bankovky a mince eura. Bankomaty v bankách vydávaly eura a obchody vracely nazpět také pouze eura. Během krátké doby se všechny původní národní měny v obchodech a bankách vybraly a byly staženy z oběhu – občanům eurozóny tak již v kapsách či peněženkách zůstala jen eura.

I januar 2007 indførte Slovenien euroen som det første nye EU-land efterfulgt af Malta og Cypern i januar 2008, Slovakiet i 2009 og Estland i 2011.

Der er nu 17 lande med i euroområdet.

Jedna měna pro všechny

Když se v Evropě používalo mnoho různých měn, bylo cestování mezi zeměmi složitější a dražší. Směna peněz nebyla zadarmo: byl nákladnější obchod a také cestování stálo více. Proto se několik zemí Evropské unie rozhodlo vyměnit národní bankovky a mince za jednotnou měnu.

Tato jednotná měna – euro – byla v roce 1999 nejprve zavedena jako „účetní peníze“ a v oběhu zůstaly národní měny, které se však staly podjednotkami eura.

Potom byl v roce 2002 přechod na novou měnu završen zavedením bankovek a mincí eura.

Dnes je euro jedinou měnou všech zemí eurozóny.

To znamená, že po přechodu hranic již nemusíte směňovat mince a bankovky. Obchodování je tedy mnohem snazší a máme větší nabídku toho, co si můžeme koupit.

Podobně i cestování je mnohem snazší a méně nákladné, protože při cestě na zahraniční dovolenou si již nemusíme směňovat peníze.

A konečně: vzhledem k tomu, jak rozsáhlá je eurozóna – má více než 320 milionů obyvatel –, je také hospodářsky silná.
To znamená větší ekonomickou stabilitu – a ta přispívá k tomu, že se zvyšuje naše životní úroveň.

Kdo euro používá?

Všechny země Evropské unie euro nepoužívají – některé z nich stále používají svou národní měnu.

Je to zejména proto, že jejich hospodářství ještě není na přijetí eura připraveno, ale dvě země (Dánsko a Spojené království) se rozhodly, že si svou národní měnu zatím ponechají.
Většina těchto zemí provádí přípravy, aby v budoucnu mohly euro přijmout a vstoupit do eurozóny.
Například Slovinsko vstoupilo do eurozóny v roce 2007 a Kypr a Malta v roce 2008.

Země, které patří do eurozóny, jsou zobrazeny na mapě. Lidé v těchto zemích euro používají v každodenním životě.

Jak euro funguje?

Mají-li si peníze udržet svou hodnotu, musí být dobře řízeno hospodářství země.

Podobně platí, že má-li si vést dobře euro a přispívat k vytváření bohatství a pracovních míst v Evropské unii, musí být dobře řízeno i hospodářství eurozóny.

To se děje prostřednictvím Hospodářské a měnové unie (HMU). Součástí HMU jsou všechny země Evropské unie.



Ústředí Evropské komise v Bruselu, Belgie

V rámci HMU řídí každá země eurozóny vlastní hospodářství a přitom dodržuje určitá pravidla, aby euro zůstávalo silné a hospodářství eurozóny si vedlo dobře.
Tato pravidla omezují to, kolik peněz si země může půjčit.
Pravidla HMU omezují výši dluhu jednotlivých zemí a zajišťují tak, aby země měly trvale udržitelné hospodářství – jinými slovy aby byly v budoucnu schopny splácet své dluhy a vyplácet důchody. Za sledování toho, zda každá země dodržuje dohodnutá pravidla, je zodpovědná Evropská komise a Rada, v níž se setkávají ministři členských států.


Evropská centrální banka ve Frankfurtu, Německo

K hospodářské stabilitě eurozóny významně přispívá Evropská centrální banka (ECB) sídlící v německém Frankfurtu.

ECB má výhradní právo vydávat bankovky a řídí měnovou politiku.
To znamená, že ECB udržuje cenovou inflaci na nízké a stabilní úrovni. Cenová inflace vyjadřuje, do jaké míry každý rok vzrostou ceny v obchodech a jinde. Nízká cenová inflace je dobrá pro spotřebitele i podniky.

Jak nám euro pomáhá?



POTÁPĚJ SE A POČÍTEJ
Umíš sčítat? A jsi dobrý potápěč? Uvidíme...



Nízká a stabilní inflace
usnadňuje život podnikům.
Firmy mohou snadněji obchodovat se zahraničím. A mohou si snadněji půjčovat peníze, když chtějí investovat do budoucího rozvoje firmy. To vše přispívá k hospodářskému růstu a vytváření dalších pracovních míst.

Sdílíme naše hodnoty


Euro nemá hodnotu jen jako peníze.
Pro Evropu a Evropany má také silnou symbolickou hodnotu.


Mnoho dobré práce, kterou EU odvádí, není vždy jasně vidět – často se skrývá v právních dokumentech a mnohastránkových zprávách. Ale euro můžete sevřít v dlani – je opravdové.


Euro je nejrozšířenějším symbolem toho, co je podstatou Evropy – jednota v rozmanitosti:


Euro je tedy každodenním symbolem hospodářské integrace Evropy ve formě jednotného trhu a celkového pokroku evropské integrace.