Cesta

Globalizace

Kombinace technologického pokroku, nižších dopravních nákladů a liberalizace politiky v Evropské unii i jinde ve světě vedla ke zvýšení obchodních toků a toků zahraničních investic mezi zeměmi. To má významné důsledky pro fungování hospodářství EU. Globalizace sice přináší značné výhody a příležitosti, avšak také způsobuje, že Evropa musí čelit silné hospodářské soutěži ze strany nízkonákladových ekonomik, jako je Čína a Indie, i ekonomik založených na inovacích, např. USA.

Rostoucí mezinárodní hospodářská integrace (neboli globalizace, jak je obecně nazývána) přináší mnoho příležitostí. Podniky v EU získávají snazší přístup na nové a expandující trhy a ke zdrojům finančních prostředků a technologiím. Spotřebitelé v EU získávají přístup k většímu sortimentu zboží za nižší ceny. To přináší vyhlídky na možné významné přínosy pro Unii, pokud jde o zvýšení produktivity a reálných mezd. Evropská komise odhaduje, že globalizaci lze přičíst přibližně jednu pětinu růstu životní úrovně v EU-15 za posledních 50 let. EU je proto rozhodným zastáncem větší hospodářské otevřenosti. Její obchodní politika je důležitým nástrojem ke směrování liberalizace světového obchodu.

Veřejnost si však často spojuje globalizaci s úbytkem pracovních příležitostí a tlakem vedoucím ke snižování mezd a zhoršování pracovních podmínek. Toto znepokojení je založeno na obavách, že větší konkurence ze strany zemí s nízkými mzdovými náklady vyvíjí příliš velký tlak na místní výrobce a pracovníky a může vést k uzavření nebo částečnému uzavření místních výrobních závodů a jejich přemístění do zahraničí. Ačkoliv tyto obavy nejsou ničím novým, zdá se, že zesílily poté, co se na světové obchodní scéně objevila Čína a Indie. Hranice mezi tím, s čím lze a nelze obchodovat, stále více narušuje zejména obecně rozšířené využívání informačních technologií.

Za součást širšího politického úkolu pro dynamické ekonomiky lze považovat nalezení přiměřené reakce na globalizaci – tj. úspěšně se vypořádat se strukturálními ekonomickými změnami. Aby bylo možné sklidit přínosy globalizace, je nutné podstoupit proces přizpůsobení, jelikož se výrobní faktory – např. investiční kapitál – přesunují od činností a podniků, které nejsou s to odolat vyššímu konkurenčnímu tlaku, k činnostem a podnikům, které se rozvíjejí. Ačkoliv existují důkazy, že globalizace není spojena s celkovým čistým úbytkem zaměstnanosti, přizpůsobení hospodářských struktur je spojeno s náklady, které vyplývají z přesunování zdrojů mezi podniky a činnostmi. Čím jsou pracovní síly, kapitál a výrobky strnulejší, tím nákladnější je toto strukturální přizpůsobení a může být silně pociťováno (přinejmenším z krátkodobého hlediska) v konkrétních odvětvích a v oblastech, v nichž jsou tato odvětví soustředěna.

Úkolem politiky je přeměnit možné přínosy globalizace na skutečné zisky a zároveň snížit na nejnižší možnou míru sociální náklady. Proces přizpůsobování pomohou zkrátit opatření k lepšímu fungování trhů EU a k posílení inovační výkonnosti, zatímco cílená politická opatření, např. Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci, pomohou pracovníkům postiženým probíhajícími změnami. Kromě těchto vnitřních záležitostí existují rovněž významné vnější problémy, s nimiž se EU potýká a které vyžadují politickou reakci, například:

  • podporování celosvětového obchodu a udržení postavení Evropy jako předního světového obchodního bloku,
  • řízení migrace jako zdroje pracovníků, reakce na stárnutí obyvatelstva a přínosu pro rozvoj,
  • udržení postavení EU jako zdroje a cíle přímých zahraničních investic,
  • zvládnutí nerovnováhy ve světovém hospodářství v partnerství s ostatními zeměmi.

Komise hraje důležitou úlohu při navrhování ucelené politické strategie k řešení problémů globalizace. Podrobně analyzuje vývoj hlavních trendů ve světovém obchodu a toky přímých zahraničních investic a výkonnost EU v tomto ohledu. Rovněž pravidelně analyzuje dopady globalizace na hospodářskou výkonnost EU a na základě své analýzy vydává politická doporučení.