Cesta

Hospodářská a měnová unie

Hospodářská a měnová unie (HMU) představuje důležitý krok v integraci ekonomik EU. Zahrnuje koordinaci hospodářských a fiskálních politik, společnou měnovou politiku a společnou měnu – euro. Hospodářské unie se účastní všech 28 členských států EU, avšak některé země postoupily v integraci dále a přijaly euro. Tyto země společně tvoří eurozónu.

Rozhodnutí vytvořit hospodářskou a měnovou unii přijala Evropská rada v nizozemském městě Maastrichtu v prosinci 1991 a později bylo zakotveno ve Smlouvě o Evropské unii (Maastrichtské smlouvě). Hospodářská a měnová unie představuje další stupeň procesu hospodářské integrace EU, který začal v roce 1957. Hospodářská integrace přináší hospodářství EU jako celku i ekonomikám jednotlivých členských států výhody většího rozsahu, vnitřní účinnost a odolnost. To zase poskytuje příležitosti k hospodářské stabilitě, většímu růstu a vyšší zaměstnanosti – výsledky přímého přínosu pro občany EU. Z praktického hlediska HMU znamená:

  • koordinaci tvorby hospodářské politiky mezi členskými státy,
  • koordinaci fiskálních politik, zejména prostřednictvím omezování veřejného zadlužení a schodku,
  • nezávislou měnovou politiku Evropské centrální banky (ECB),
  • jednotnou měnu a eurozónu.

Řízení hospodářství v rámci HMU

V rámci HMU neexistuje jedna instituce odpovědná za hospodářskou politiku. Místo toho je odpovědnost rozdělena mezi členské státy a orgány EU. Hlavními aktéry HMU jsou:

  • Evropská rada – stanoví hlavní směry politiky
  • Rada EU („Rada“) – koordinuje tvorbu hospodářské politiky EU a rozhoduje, zda daný členský stát může přijmout euro
  • „Euroskupina“ – koordinuje politiky společného zájmu pro členské státy eurozóny
  • členské státy – vypracovávají své vnitrostátní rozpočty v dohodnutých mezích pro schodek a zadlužení a určují své vlastní strukturální politiky pro trhy práce, penzijní trhy a kapitálové trhy
  • Evropská komise – sleduje výkonnost a dodržování právních předpisů
  • Evropská centrální banka (ECB) – stanoví měnovou politiku, přičemž prvořadým cílem je cenová stabilita.
  • Evropský parlament - s Radou formuluje právní předpisy a podrobuje demokratické kontrole správu ekonomických záležitostí, zejména novým hospodářským dialogem.

Co se rozumí „hospodářskou integrací“?

Obecně je hospodářská a měnová unie pokročilým stupněm procesu hospodářské integrace. Stupně hospodářské integrace lze rozdělit do šesti kroků:

  1. oblast preferenčního obchodu (s nižšími celními sazbami mezi některými zeměmi)
  2. zóna volného obchodu (bez vnitřních celních sazeb u některého nebo veškerého zboží mezi zúčastněnými stranami)
  3. celní unie (se stejnými vnějšími celními sazbami pro třetí země a společnou obchodní politikou)
  4. jednotný trh (se společnými právními předpisy týkajícími se výrobků a volným pohybem zboží, kapitálu, pracovních sil a služeb)
  5. hospodářská a měnová unie (jednotný trh se společnou měnou a měnovou politikou)
  6. úplná hospodářská integrace (všechno výše uvedené a navíc harmonizované fiskální a jiné hospodářské politiky).

Když byla Evropská unie v roce 1958 založena jako Evropské hospodářské společenství, bylo cílem vybudovat celní unii a společný trh pro zemědělství. Následně byl tento omezený společný trh rozšířen tak, aby zahrnoval rovněž zboží a služby na jednotném trhu, který byl do značné míry dokončen do roku 1993. Dnes se Evropská unie nachází v páté fázi tohoto modelu. Postupná hospodářská integrace nezačala rozhodnutím vytvořit euro: jedná se o dlouhý proces, součást historie EU a jeden z jejích velkých úspěchů.