Cesta

Hospodářská a měnová unie

Hospodářská a měnová unie (HMU) představuje významný krok při integraci ekonomik států EU. Zahrnuje koordinaci hospodářských a fiskálních politik, společnou měnovou politiku a společnou měnu – euro. Zatímco součástí hospodářské unie je všech 28 členských států EU, některé země pokročily v integraci ještě dále a přijaly euro. Tyto země společně tvoří tzv. eurozónu.

Po vypuknutí hospodářské a finanční krize přijala Evropská unie řadu bezprecedentních opatření ke zlepšení správy ekonomických záležitostí v rámci HMU. Jedná se např. o posílení Paktu o stabilitě a růstu nebo přijetí nových mechanismů pro předcházení hospodářským nerovnováhám a lepší koordinaci hospodářských politik.

Vývoj správy ekonomických záležitostí EU v historických souvislostech

Uvedená krizová opatření však bylo třeba v dlouhodobém horizontu konsolidovat a kompletovat, aby se zabránilo tomu, že by případná nová krize měla opět tak silný vliv na HMU. Předsedové 4 evropských institucí – Evropské komise, Evropského parlamentu, Evropské centrální banky a Evropské rady (předseda eurosummitu) – a předseda Euroskupiny (ministři členských států v eurozóně), proto v tzv. zprávě pěti předsedů, stanovili plán na prohloubení hospodářské a měnové unie, a to ve dvou fázích (od července 2015 nejpozději do roku 2025):

  • Fáze 1 neboli „prohlubování" (od 1. července 2015 do 30. června 2017) – využívání stávajících nástrojů a smluv k posílení konkurenceschopnosti a strukturální konvergence, dosažení odpovědné fiskální politiky na úrovni jednotlivých států a na úrovni eurozóny, dobudování finanční unie a posílení demokratické odpovědnosti.
  • Fáze 2 neboli „dokončení HMU“ (do roku 2025) – budou zavedena opatření dalekosáhlejší povahy, aby se proces konvergence stal závaznějším, a to například díky souboru společně dohodnutých kritérií pro konvergenci, jež by měla právní povahu, jakož i prostřednictvím subjektu pro správu finančních prostředků eurozóny.

V říjnu 2015 Komise začala s realizací „zprávy pěti předsedů“ a přijala první balíček opatření. Podrobnější informace, včetně plného znění zprávy, jsou k dispozici na internetových stránkách Komise věnovaných jejím 10 prioritám – Hlubší a spravedlivější hospodářská a měnová unie

Konzultace s členskými státy

Na základě přijatého balíčku opatření Komise zahájila celoevropskou konzultaci zúčastněných stran. V členských zemích EU bylo naplánováno více než 60 akcí, během nichž se bude diskutovat o tom, jaké výhody další prohloubení hospodářské a měnové unie přinese.

Rozhodnutí vytvořit hospodářskou a měnovou unii bylo přijato v prosinci 1991 na zasedání Evropské rady v nizozemském městě Maastricht. Později se toto rozhodnutí stalo součástí Smlouvy o Evropské unii (tzv. Maastrichtská smlouva). Hospodářská a měnová unie představuje další krok v procesu hospodářské integrace EU, který byl zahájen v roce 1957. Ekonomická integrace přináší velké výhody, vnitřní efektivitu a odolnost jak hospodářství celé Unie, tak i ekonomikám jednotlivých členských států. To následně vytváří větší ekonomickou stabilitu, vyšší hospodářský růst a zaměstnanost, z čehož přímo těží občané EU. Z praktického hlediska HMU znamená:

  • koordinaci hospodářských politik mezi členskými státy
  • koordinaci fiskálních politik, zejména prostřednictvím omezení veřejného dluhu a schodku veřejných financí
  • nezávislou měnovou politiku, kterou řídí Evropská centrální banka (ECB)
  • jednotná pravidla a dohled nad finančními institucemi v rámci eurozóny
  • jednotnou měnu a eurozónu.

Správa ekonomických záležitostí v rámci HMU

Za hospodářskou politiku nezodpovídá v rámci HMU pouze jeden jediný orgán. Zodpovědnost je naopak rozdělena mezi členské státy a orgány EU. Hlavními činiteli jsou:

  • Evropská rada, která stanoví hlavní politické směry
  • Rada Evropské unie, která koordinuje hospodářskou politiku na úrovni EU a rozhoduje o tom, zda určitý členský stát může přijmout euro
  • tzv. Euroskupina, která koordinuje společné politické postupy zemí eurozóny
  • členské státy EU, které stanovují své rozpočty ve stanovených mezích schodku a míry zadlužení a určují své vlastní strukturální politiky, jež se týkají pracovní síly, sociálních a důchodových systémů a kapitálových trhů
  • Evropská komise, jež dohlíží na provádění a dodržování předpisů
  • Evropská centrální banka (ECB), která stanovuje měnovou politiku, jejímž hlavním cílem je cenová stabilita, a působí jako centrální orgán dohledu nad finančními institucemi v eurozóně
  • Evropský parlament, který se společně s Radou podílí na tvorbě legislativy a podřizuje správu ekonomických záležitostí demokratické kontrole, a to zejména prostřednictvím nového hospodářského dialogu.