Cesta

Přijímání eura

Evropská unie se postupně zvětšuje, jak kandidátské země splňují podmínky pro vstup a připojují se k Unii – tento proces se nazývá rozšíření. Stejně tak se rozšiřuje eurozóna, když členské státy EU, které nejsou součástí eurozóny, splňují podmínky pro vstup a přijímají euro.

Eurozóna zahrnuje ty členské státy EU, které přijaly jednotnou měnu. Eurozóna však není statická – podle Smlouvy se všechny členské státy EU musí k eurozóně připojit, jakmile jsou splněny potřebné podmínky, s výjimkou Dánska a Spojeného království, které vyjednaly ustanovení o výjimce, jež jim umožňuje zůstat mimo eurozónu. Nové členské státy, které přistoupily k EU v roce 2004 a 2007, mají podle očekávání vstoupit do eurozóny v průběhu několika let, jakmile splní potřebné podmínky.

Očekává se rovněž, že se v budoucnu k eurozóně připojí Švédsko, které však dosud příslušné podmínky nesplňuje .

Postupné rozšiřování, postupná integrace

Země, která hodlá vstoupit do EU, se musí v mnoha sociálních, hospodářských a politických ohledech přizpůsobit stávajícím členským státům. Toto přizpůsobení má především zajistit, aby přistupující země mohla úspěšně fungovat na jednotném trhu EU se zbožím, službami, kapitálem a pracovními sílami – přistoupení tedy představuje postupnou integraci.

Přijetí eura a vstup do eurozóny je dalším stupněm integrace – jedná se o mnohem užší hospodářskou integraci s ostatními členskými státy eurozóny. Přijetí eura rovněž vyžaduje rozsáhlé přípravy, zejména sbližování v oblasti hospodářství a právních předpisů.

Příprava na vstup

Než může členský stát přijmout euro, musí splnit určitá hospodářská a právní kritéria. Hospodářská „konvergenční kritéria“ mají zajistit, aby bylo hospodářství členského státu na přijetí jednotné měny dostatečně připraveno a mohlo se bez problémů začlenit do měnového režimu eurozóny. Právní konvergence vyžaduje, aby vnitrostátní právní předpisy, zejména předpisy týkající se národní centrální banky a měnových záležitostí, byly v souladu se Smlouvou.

Nahrazení národní měny eurem je významnou operací, která vyžaduje mnoho praktických příprav, je například zapotřebí zajistit, aby byla národní měna stažena rychle, aby byly ceny zboží řádně přepočteny a uváděny a aby byli občané dobře informováni. Veškeré tyto přípravy závisí na konkrétním „scénáři přechodu“, který kandidátská země eurozóny přijme. Při prvním zavedení eura byly získány značné zkušenosti, které jsou dnes přínosem pro země připravující se na vstup do eurozóny. Těmto zemím poskytuje významnou pomoc a poradenství zejména Evropská komise.

Mechanismus směnných kurzů (ERM II)

Některé země, jež nejsou součástí eurozóny, se již účastní mechanismu směnných kurzů (ERM II). ERM II je systém, který má zamezit nadměrnému kolísání směnných kurzů mezi zúčastněnými měnami a eurem, jež by mohlo narušit hospodářskou stabilitu na jednotném trhu. Účast je dobrovolná, je však rovněž jedním z „konvergenčních kritérií“ – než jsou kandidátské země eurozóny způsobilé pro přijetí eura, musí se systému účastnit po dobu nejméně dvou let, aniž by byl směnný kurz vystaven silným tlakům.