Cesta

Konvergence

Konvergenční zprávy ověřují, zda členské státy splňují potřebné podmínky pro přijetí jednotné měny. Smlouva o ES vyžaduje, aby Komise a Evropská centrální banka vydávaly tyto zprávy nejméně jednou za dva roky, nebo na žádost členského státu, který by se chtěl připojit k eurozóně.

Podmínky, které členské státy musí splnit a kterými se zprávy zabývají, jsou tyto:

  • konvergenční kritéria (cenová stabilita, zdravé veřejné finance, stabilita směnného kurzu a sbližování dlouhodobých úrokových sazeb)
  • slučitelnost vnitrostátních právních předpisů s „acquis“ (stávajícími právními předpisy EU), co se týká národních centrálních bank, zejména jejich nezávislostí a nezávislosti členů jejich rozhodovacích orgánů, jejich cílů a začlenění do Evropského systému centrálních bank.

Smlouva o ES (čl. 122 odst. 2) uvádí, že nejméně jednou za dva roky, nebo na žádost členského státu, na který se vztahuje výjimka (tj. který není členem eurozóny), musí Komise a ECB podat Radě zprávu o pokroku v oblasti konvergence.

V současnosti není členy eurozóny 11 členských států EU – Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Švédsko a Spojené království.

Dánsko a Spojené království si vyjednaly výjimku, a proto se na ně posouzení konvergence nevztahuje, pokud o ně nepožádají.

Konvergenční zprávy se vyhotovují od roku 1996. Zprávy Komise a Evropského měnového institutu (předchůdce Evropské centrální banky) z roku 1998 tvořily základ rozhodnutí Rady o zavedení eura v prvních jedenácti členských státech.

V roce 2000 vypracovaly Komise a ECB zprávy o Švédsku a Řecku (které předložilo žádost o posouzení konvergence) se závěrem, že Řecko splnilo potřebné podmínky pro přijetí jednotné měny. Rada poté na základě toho rozhodla, že v Řecku bude euro zavedeno v lednu 2001.

V roce 2002 se posouzení konvergence týkalo pouze Švédska a dospělo k závěru, že Švédsko podmínky nesplňuje.

Deset zemí, které vstoupily do Evropské unie dne 1. května 2004, bylo poprvé posouzeno v říjnu 2004. Ačkoliv v případě těchto zemí v roce 2004 ještě neuplynula maximální dvouletá lhůta stanovená ve Smlouvě, bylo povinné posouzení Švédska využito jako příležitost k analyzování stavu konvergence rovněž v nových členských státech. Zpráva dospěla k závěru, že žádná z 11 posuzovaných zemí nesplňuje potřebné podmínky pro přijetí jednotné měny.

V roce 2006 se uskutečnily dvě série posouzení konvergence. Stav připravenosti Litvy a Slovinska byl přezkoumán v konvergenčních zprávách vydaných v květnu 2006 na jejich žádost. Zatímco u Slovinska se mělo za to, že splňuje všechna konvergenční kritéria a je připraveno na přijetí eura v lednu 2007, zpráva o Litvě se navrhovala neměnit její postavení jakožto členského státu, na který se vztahuje výjimka. Ostatních devět zemí (Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Švédsko) bylo posuzováno v prosinci 2006. I když zpráva prokázala pokrok, jehož bylo v oblasti konvergence v mnoha zemích dosaženo, u žádné z nich se nemělo za to, že splňuje podmínky nezbytné k přijetí jednotné měny.

S cílem přijmout euro v roce 2008 požádaly Kypr a Malta o nové posouzení na jaře 2007. Konvergenční zprávy vydané Komisí a ECB v květnu 2007 dospěly k závěru, že Kypr i Malta splňují podmínky nezbytné pro přijetí jednotné měny. Rada následně rozhodla, že v obou těchto zemích bude euro zavedeno dne 1. ledna 2008.

Další pravidelné posouzení konvergence zahrnující všechny členské státy, na které se vztahuje výjimka, je naplánováno na rok 2008.

Další nástroje

  • Verze pro tisk 
  • Zmenšit písmo 
  • Zvětšit písmo