Navigation path

Úvodní stránka
Co je politika hospodářské soutěže?
Proč je politika hospodářské soutěže důležitá pro spotřebitele?
Jak politiku hospodářské soutěže uplatňuje Komise?
Politika hospodářské soutěže a orgány EU
Kontakty

V zájmu spotřebitele

Dohody, které narušují hospodářskou soutěž

Pokud společnosti spolupracují se svými konkurenty, domlouvají se na cenách nebo si s konkurencí rozdělují trh, aby měl každý na určité části trhu monopol, narušují tím hospodářskou soutěž. K takovému jednání může docházet otevřeně nebo skrytě (např. kartelové dohody). Dohody mohou mít písemnou formu (buď jsou to dohody uzavřené mezi společnostmi nebo rozhodnutí či pravidla profesních sdružení) nebo mají méně oficiální podobu.

Proč jsou kartely pro ekonomiku tak škodlivé a jak fungují?

Kartel společností, který má pod kontrolou tvorbu cen a rozdělil se jednotlivé části trhu, nečelí konkurenčnímu tlaku, a nemusí tedy přicházet s novými produkty, zvyšovat kvalitu ani snižovat ceny. Výsledkem je, že spotřebitelé platí víc za nižší kvalitu.

Podle soutěžního práva EU jsou kartely nezákonné. Komise vyměřuje společnostem v kartelu vysoké pokuty. Jelikož jsou kartely nezákonné, udržují se většinou v tajnosti, a důkazy o jejich existenci se proto hledají jen těžko.

Aby Komise přiměla společnosti předávat interní důkazy o kartelech, zavedla tzv. „politiku shovívavosti“. První společnost z kartelu, která důkazy poskytne, nemusí platit pokutu. Tato politika má v boji proti kartelům vynikající výsledky.


Společnosti však přece uzavírají vzájemné dohody denně: To jsou všechny nelegální?

Dohody mezi společnostmi jsou skutečně téměř vždy nelegální, pokud se jejich strany dohodnou na:

  • pevných cenách
  • omezeném rozsahu výroby
  • rozdělení trhů či zákazníků
  • pevných prodejních cenách (mezi výrobcem a jeho distributory)

Naproti tomu dohodu lze povolit:

  • má-li víc pozitivních než negativních vlivů
  • pokud není uzavřena mezi konkurenty
  • týká-li se společností, které mají dohromady pouze malý podíl na trhu
  • je-li nutná v zájmu zdokonalení produktů nebo služeb, vývoji produktů nebo nových, popř. lepších způsobů jejich distribuce spotřebitelům

Příklad:

Dohody o výzkumu a vývoji a transferu technologií většinou neodporují soutěžnímu právu, protože vývoj nových produktů je často tak nákladný, že by si jej jedna společnost nemohla dovolit. Legální jsou často i dohody o společné výrobě, koupi či prodeji nebo o normalizaci.

Dohody o distribuci jsou nezákonné, pokud např. výrobci nařizují maloobchodníkům, jak má vypadat jejich obchod nebo jak mají školit personál. Lze je však povolit, pokud slouží k zajištění vhodných podmínek k uskladnění nebo prodeji produktů, k poskytování specializovaných služeb zákazníkům nebo k předejití situací, kdy se jeden distributor přiživuje na propagačních akcích konkurence. Každý případ je třeba posuzovat odděleně, brát v úvahu postavení daných společností na trhu a částky, o které se jedná.


  
zpět další stránka