Životní prostředí

Až na konec světa

V polárních regionech – na severu v Arktidě a na jihu v Antarktidě – dochází k nebývalým změnám životního prostředí, které budou mít značný dopad na lidi, počasí a ekosystémy na celém světě. Pro vědce tyto regiony představují ty nejdůležitější zdroje informací pro výzkum změny klimatu.

Mezinárodní polární rok 2007-2008 je významným vědeckým programem, který spojuje stovky výzkumných týmů z celého světa. Jeho cílem je zjistit více o změnách, ke kterým dochází v souvislosti s ledem, oceány, živočichy a rostlinami těch nejchladnějších regionů na Zemi.

Zvláštní charakteristika polárních regionů znamená, že mají velký vliv na klima naší planety. Póly působí na Zemi jako dva „zdroje chladu“, které pohlcují teplo a ovlivňují oceánské proudy a charakter větrů a srážek. Ledová pokrývka polárních oblastí také obsahuje přibližně tři čtvrtiny světových zásob sladké vody. Když tato pokrývka v důsledku globálního oteplování začíná tát, uvolňuje do světových oceánů další vodu.

Prudké změny

Oteplování v polárních regionech postupuje dvakrát rychleji než ve zbytku světa. Nejdramatičtější je to v Arktidě, kde od padesátých let 20. století průměrné teploty v některých oblastech stouply o více než 2 °C. To znamená, že mořské ledovce tají velmi rychle. Podle NASA (amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku) došlo za pouhý rok ke ztrátě oblasti trvalého mořského ledu o velikosti amerického státu Texas. Podle předpovědí může do konce tohoto století dojít k tomu, že Arktida bude v létě bez mořského ledu, přičemž některé předpovědi sdělují, že k tomu může dojít již do roku 2040.

„Satelitní snímky ukazují, že ubývání ledu pokračuje, a v září 2007 byla zaznamenána historicky nejnižší úroveň ledu všech dob,“ uvedl Don Perovich, vědec, který se účastní jednoho z více než 30 projektů Mezinárodního polárního roku, jejichž cílem je měření mořského ledu. „Vědci zabývající se terénními měřeními, údaji ze satelitu, autonomními monitorovacími systémy a modely spolupracují, aby pochopili příčiny změn v ledové pokrývce.“

Francouzská loď Tara vyrazila na dvouletou expedici po Severním ledovém oceánu na pozorování ledovců v rámci projektu DAMOCLES, který sponzoruje EU. Projekt DAMOCLES, kterého se účastní více než 45 výzkumných institucí z 10 zemí Evropské unie, Norska, Ruska a Běloruska, je doposud největší snahou shromáždit simultánní pozorování o atmosféře, ledu a oceánském systému Arktidy. Činnost projektu je koordinována s týmy z USA, Kanady a Japonska.

Poučení z minulosti

Antarktida je unikátní kontinent, protože teploty na něm nikdy nevystoupí nad bod mrazu. Jeho ledová pokrývka dosahuje tloušťky až 3,5 kilometru a její stáří činí přes milion let. Led v sobě skrývá cenné informace o někdejším klimatu na Zemi. Tyto informace mohou prohloubit naše porozumění změně klimatu, ke které nyní dochází, a o jejích možných dopadech. Odebíráním vzorků tohoto prastarého ledu a analyzováním vzduchových bublin, které jsou v něm uvězněny, mohou vědci sledovat vztah mezi dřívějšími hladinami oxidu uhličitého (CO₂) – což je hlavní skleníkový plyn zodpovědný za změnu klimatu vyvolanou lidmi – a změnami teploty za uplynulá staletí.

„Rok nula“

Jedním z nejdramatičtějších nedávných ukazatelů změny klimatu bylo náhlé zhroucení úseku antarktického ledového krunýře o rozloze 3 000 km2 v roce 2002. Tato znepokojivá událost však vědcům umožnila provést průzkum mořské oblasti, která byla zakryta více než 12 000 let. Mají tak vlastně „rok nula“, od kterého mohou měřit budoucí projevy změny klimatu.

Na průzkum této oblasti se na konci minulého roku vydala německá loď Polarstern. Jedná se o první asi z deseti expedic, které mají shromáždit údaje pro rozsáhlý průzkum mořského života v tomto regionu. Takzvaný Soupis antarktického mořského života (CAML) je nejrozsáhlejším biologickým výzkumným programem během Mezinárodního polárního roku.

Vzdělávání

Činnosti, které budou probíhat během Polárního roku, se neomezují jen na vědecký výzkum. V plánu jsou také expedice, vzdělávací projekty a umělecké výstavy, které mají přispět k větší informovanosti o změnách, ke kterým dochází na obou koncích země.
Projekt „Arktické hlasy“ spojuje školy v polárních oblastech Grónska a Kanady se školami v Británii – s využitím videokonferencí, elektronické komunikace a dalších akcí. Výzkumník Glen Morris tento projekt zahájil v červnu tak, že se vydal na 3 200 kilometrů dlouhou plavbu ledovými polárními moři na kajaku. Navštěvuje některé ze škol, které se účastní výměny, a nahrává interview o tom, jaký má změna klimatu vliv na Eskymáky.

„Arktida je varovným systémem světa. Eskymákům se již krátí čas a pokud se nic neudělá pro zastavení změny klimatu, mohl by během několika let vymizet celý jejich způsob života,“ sdělil Morris. „Tradičně se živili lovem, ale nyní v přímém důsledku působení industrializovaného světa jejich prostředí postihují dramatické změny.“

Top