Evropská komise > ESS > Rodičovská odpovědnost > Itálie

Poslední aktualizace: 02-04-2007
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Rodičovská odpovědnost - Itálie

EJN logo

Informace na této stránce jsou zastaralé. Aktualizace stránky se právě připravuje. Stránka bude poté k dispozici na portálu evropské e-justice.


Pośledni aktualizacje viz italiano
 

OBSAH

1. Co právní termín „rodičovská odpovědnost“ znamená v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby, které přísluší rodičovská odpovědnost? 1.
2. Kdo má podle obecných pravidel rodičovskou odpovědnost za dítě? 2.
3. Jestliže rodiče nejsou schopni nebo ochotni vykonávat rodičovskou odpovědnost za děti, lze za ně určit jinou osobu? 3.
4. Jak se řeší otázka další rodičovské odpovědnosti v případě rozvodu nebo rozluky / rozchodu rodičů? 4.
5. Jestliže rodiče uzavřou dohodu o rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti je třeba splnit, aby se dohoda stala právně závaznou? 5.
6. Jestliže se rodičům nedaří dosáhnout dohody v otázce rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky řešení sporu bez soudního řízení? 6.
7. Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých záležitostech týkajících se dítěte může soudce rozhodnout? 7.
8. Svěří-li soud dítě do výhradní péče pouze jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o veškerých záležitostech týkajících se dítěte, aniž by předtím musel konzultovat druhého rodiče? 8.
9. Svěří-li soud dítě do společné péče oběma rodičům, co toto opatření v praxi znamená? 9.
10. Na který soud nebo orgán se mám obrátit s žádostí týkající se rodičovské odpovědnosti? Jaké formální náležitosti musejí být splněny a jaké dokumenty mám přiložit ke své žádosti? 10.
11. Jaký postup se v těchto případech použije? Existuje možnost zkráceného řízení? 11.
12. Mohu získat právní pomoc na úhradu nákladů řízení? 12.
13. Lze se proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti odvolat? 13.
14. V některých případech může být nutné požádat soud o výkon rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti. Na jaký soud se mám v takovém případě obrátit a jaký postup se použije? 14.
15. Jak mám dosáhnout toho, aby bylo rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti vydané soudem v jiném členském státu uznáno a vykonáno v Itálii? 15.
16. Na který soud se mám obrátit, pokud chci podat námitku proti uznání rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti vydaného soudem v jiném členském státu? Jaký postup se v těchto případech použije? 16.
17. Jaké právo soud použije v řízení o rodičovské odpovědnosti v případě, kdy dítě nebo účastníci řízení nežijí v Itálii nebo jsou státními příslušníky různých zemí? 17.

 

1. Co právní termín „rodičovská odpovědnost“ znamená v praxi? Jaká jsou práva a povinnosti osoby, které přísluší rodičovská odpovědnost?

Rodičovskou odpovědností se rozumí všechna práva a povinnosti, které zákon ve vztahu k dítěti svěřuje rodičům a které je nutné vykonávat a plnit výlučně v zájmu dítěte.

Rodiče odpovědní za své děti musejí přijímat rozhodnutí týkající se sociální situace, výchovy a vzdělávání dítěte. Jsou právními zástupci dítěte nebo nenarozeného dítěte s právem jednat jeho jménem a zastupovat je před soudem. Mají odpovědnost za správu běžných finančních záležitostí nezletilého dítěte, ačkoli opatrovnický soud může v mimořádných případech rozhodnout jinak. Pokud právní předpisy nestanoví jinak, mají rodiče časově omezená věcná práva k majetku dítěte.

Rodičovské povinnosti zahrnují poskytování výživy, výchovy a vzdělání svým potomkům.

2. Kdo má podle obecných pravidel rodičovskou odpovědnost za dítě?

Rodičovskou odpovědnost mají oba rodiče, kteří ji musejí vykonávat společně a ve shodě do doby, než dítě dosáhne zletilosti nebo je prohlášeno za plnoleté. Nedohodnou-li se rodiče v otázce zvláštní důležitosti, každý z nich se může obrátit na rodinný soud, který odpovědnost přizná tomu rodiči, kterého pokládá za schopnějšího ochránit zájmy dítěte v dané věci.

V případě biologického rodičovství jsou za dítě odpovědni rodiče, kteří dítě uznali a žijí spolu. Jestliže rodiče spolu nežijí, odpovědnost náleží tomu rodiči, s nímž dítě bydlí, nebo, pokud dítě nebydlí s žádným z rodičů, rodiči, který dítě jako první uznal.

NahoruNahoru

V každém případě rodiči, který odpovědnost nemá, zůstává právo dohlížet na výchovu, vzdělávání a životní podmínky dítěte.

3. Jestliže rodiče nejsou schopni nebo ochotni vykonávat rodičovskou odpovědnost za děti, lze za ně určit jinou osobu?

Jestliže oba rodiče zemřou nebo nemohou z jiného důvodu plnit své povinnosti, soud příslušný pro oblast, kde má dítě své zájmy, určí opatrovníka.

Pokud rodiče nevykonávají svá práva a neplní své povinnosti, k jejich jednání se přihlíží při rozhodování o tom, zda by neměli být rodičovské odpovědnosti zbaveni nebo zda by dítě nemělo být dáno k osvojení z důvodu opuštění. Taková opatření se nařizují před určením opatrovníka, ledaže byl po pozastavení rodičovské odpovědnosti opatrovník během řízení určen prozatímně.

4. Jak se řeší otázka další rodičovské odpovědnosti v případě rozvodu nebo rozluky / rozchodu rodičů?

V případě soudní rozluky nebo rozvodu o rodičovské odpovědnosti rozhodne soud.

Jestliže manželé žádají o rozluku po vzájemné dohodě nebo podávají společný návrh na rozvod, soud při rozhodování o rozluce nebo rozvodu posoudí poměry dítěte.

Manželé/bývalí manželé mohou kdykoli požádat, aby byly poměry dítěte přezkoumány, a tento přezkum se provede podle zásady rebus sic stantibus.

5. Jestliže rodiče uzavřou dohodu o rodičovské odpovědnosti, jaké náležitosti je třeba splnit, aby se dohoda stala právně závaznou?

V případě soudní rozluky nebo rozvodu se rodičovská odpovědnost upraví v soudním rozhodnutí o rozluce nebo rozvodu. Soud je povinen přihlédnout ke všem dohodám uzavřeným mezi účastníky řízení, ale není jimi vázán. Může přijmout jiná opatření na základě vlastních zjištění nebo na návrh jednoho z rodičů (srov. oddíl 155 občanského soudního řádu a oddíl 6 zákona č. 1970/898).

NahoruNahoru

Jestliže se žádá o soudní rozluku po vzájemné dohodě a rodiče uzavřeli dohodu o péči o dítě a výživě dítěte, která není v jeho zájmu, soud vysvětlí, jaké změny je v ní třeba provést, a není-li řešení přijatelné, může dohodu při vynesení rozsudku zamítnout (srov. oddíl 158 občanského soudního řádu).

Jestliže o rozvod požádali oba manželé a soud zjistí, že podmínky dohody ohledně dětí nejsou v zájmu dětí, věc se projedná běžným způsobem s tím, že rodiče jsou předvoláni k soudu a vyslechnuti soudcem, který věc projednává (srov. oddíl 4 zákona č. 1970/898).

6. Jestliže se rodičům nedaří dosáhnout dohody v otázce rodičovské odpovědnosti, jaké jsou alternativní prostředky řešení sporu bez soudního řízení?

U těchto problémů zákon nestanoví žádné alternativní možnosti řešení sporů. Soudy a zvláště rodinný soud mohou požádat o pomoc orgánů sociálních služeb, případně i ve formě mediace s cílem dohodnout řešení, které pak může být předloženo soudu.

7. Jestliže se rodiče obrátí na soud, o jakých záležitostech týkajících se dítěte může soudce rozhodnout?

Soud, který rozhoduje o rozluce nebo rozvodu:

  • rozhodne, kterému z manželů bude dítě svěřeno do péče, a vymezí právo na styk s dítětem pro rodiče, kterému do péče svěřeno nebylo. Může také nařídit společnou nebo střídavou péči; obě tyto možnosti jsou výslovně stanoveny v právních předpisech o rozvodu, ale mohou být použity i v případě rozluky;
  • stanoví, v jakém rozsahu a jakým způsobem musí druhý rodič přispívat na výživu, výchovu a vzdělávání dětí;
  • rozhodne, komu zůstane právo bydlet v domě nebo bytě rodiny, přičemž zvláště přihlédne k potřebám rodiče, kterému bylo dítě svěřeno do péče;
  • přijme vhodná opatření ohledně správy majetku dítěte a v případě společné péče stanoví, že oba rodiče mají časově omezená věcná práva k tomuto majetku;
  • přijme případná další opatření týkající se dítěte (např. z judikatury vyplývá, že děti mají zájem na zachování vztahu s prarodiči, a na jejím základě byla také stanovena pravidla pro styk s prarodiči).

8. Svěří-li soud dítě do výhradní péče pouze jednomu z rodičů, znamená to, že tento rodič může rozhodovat o veškerých záležitostech týkajících se dítěte, aniž by předtím musel konzultovat druhého rodiče?

Obecně platí pravidlo, že pokud soud nerozhodne jinak, má výhradní odpovědnost rodič, kterému bylo dítě svěřeno do péče.

NahoruNahoru

Avšak nejdůležitější rozhodnutí týkající se dítěte musejí přijímat oba rodiče, pokud soud nerozhodl jinak.

Z judikatury vyplývá, že k důležitým rozhodnutím nepochybně patří výběr školy a směru vzdělávání, volba budoucího povolání, rozhodnutí ohledně neakutních operací (povinnost informovat druhého rodiče se neuplatní, neexistuje-li možnost volby) a rozhodnutí o trvalém odstěhování dítěte ze země (v některých případech se má za to, že rozhodnutí rodiče, který má dítě v péči, bylo přijato v souladu se zájmy dítěte, ačkoli v takovém případě je třeba nově upravit právo na styk s dítětem, srov. Kasační soud 1995/1732).

9. Svěří-li soud dítě do společné péče oběma rodičům, co toto opatření v praxi znamená?

Soud může rozhodnout o společné péči rodičů, pokud se domnívá, že je to v zájmu dětí, zejména s ohledem na jejich věk.

Pravidla stanovená v oddílu 6 zákona č. 1970/898 ve znění pozdějších předpisů nejsou nadměrně normativní a podrobnosti jsou ponechány na volném uvážení soudu.

Jestliže soud rozhodne o svěření dítěte do společné péče, v praxi dítě bydlí s jedním z rodičů (obvykle s matkou) a druhý rodič hraje větší úlohu v jeho životě. Ačkoli cílem zákona je omezit spory a motivovat rodiče ke spolupráci, výsledek bývá často jiný, a soudy ve skutečnosti institut společné péče využívají zřídka.

Střídavá péče je ještě méně obvyklá, protože judikatura obecně zastává stanovisko, že toto řešení je v rozporu se zajištěním stabilního života dětí a jejich rodičů.

NahoruNahoru

Parlament v současnosti projednává návrh novely zákona o společné péči.

10. Na který soud nebo orgán se mám obrátit s žádostí týkající se rodičovské odpovědnosti? Jaké formální náležitosti musejí být splněny a jaké dokumenty mám přiložit ke své žádosti?

  1. Žádosti o svěření dětí do péče po rozluce nebo rozvodu se podávají soudu, který vynáší rozhodnutí o rozluce nebo rozvodu. Žádost, která se podává ve formě žalobního návrhu, musí obsahovat popis okolností, na nichž je založena, a musí z ní vyplývat existence manželských dětí, dětí uznaných za manželské nebo dětí osvojených oběma manželi v době trvání manželství. K žalobnímu návrhu nebo žalobní odpovědi je třeba připojit doklad o příjmech za poslední období (srov. oddíl 4 zákona č. 1970/898 ve znění pozdějších předpisů).
  2. V případě zneužívání dítěte jedním nebo oběma rodiči může rodinný soud v místě, kde má dítě obvyklé bydliště v době podání žádosti, vydávat příkazy týkající se rodičovské odpovědnosti. Rodinný soud může přijmout veškerá vhodná opatření, včetně předběžného opatření, jímž se zneužívajícímu rodiči zakáže vstup do obydlí rodiny, nebo zbavení rodičovské odpovědnosti. Tato opatření mohou být kdykoli zrušena.
  3. V případě nesezdaných rodičů o otázkách rodičovské odpovědnosti rozhoduje soud v místě obvyklého bydliště dítěte.

11. Jaký postup se v těchto případech použije? Existuje možnost zkráceného řízení?

  1. Jestliže se o svěření do péče rozhoduje po vynesení rozhodnutí o rozluce nebo rozvodu, použije se postup pro řízení o rozluce nebo pro rozvodové řízení (viz rozhodnutí o rozvodu). Pokud během projednávání rozvodu selžou pokusy o smíření, přijmou se v zájmu dítěte naléhavá předběžná opatření, která mohou být v případě potřeby nuceně vykonána. Možnost zkráceného řízení neexistuje a ani se nejeví jako nutná. V případě, že rodič dítěti ubližuje, může rodinný soud přijmout jakákoli nouzová opatření, která považuje za nezbytná.
  2. O otázkách týkajících se rodičovské odpovědnosti musí rozhodnout rodinný soud (což zahrnuje i případy uvedené v bodech B a C odpovědi na 10. otázku). Postup se řídí oddílem 336 občanského zákoníku ve spojení s obecnými ustanoveními upravujícími neveřejná jednání (oddíl 737 a násl. občanského soudního řádu). Soud na návrh druhého rodiče, obou rodičů nebo státního zastupitelství vyslechne souhrnné informace, státního zástupce a rodiče, proti kterému směřuje návrh na opatření, a poté rozhodne na neveřejném zasedání. V případech nouze může soud v zájmu dítěte nařídit dočasná opatření. Podle současné úpravy není u takovýchto řízení nezbytná přítomnost advokáta. Parlament se však nyní zabývá návrhem zákona, podle kterého by odborné právní zastoupení bylo povinné.

12. Mohu získat právní pomoc na úhradu nákladů řízení?

Právní pomoc lze získat na úhradu nákladů řízení (včetně služeb znalců) i odměny pro advokáta. Rovněž je třeba uvést, že řízení o rozluce, rozvodové řízení a řízení o rodičovské odpovědnosti nepodléhají v žádné fázi standardnímu poplatku za zařazení věci do programu jednání soudu v občanských věcech či nesporných řízeních (srov. oddíl 10 konsolidovaného zákona č. 115/2002).

NahoruNahoru

13. Lze se proti rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti odvolat?

  • Proti rozhodnutím o rodičovské odpovědnosti přijatým během řízení o rozluce nebo rozvodu je možné se odvolat; proti rozhodnutí o odvolání lze dále podat opravný prostředek ke Kasačnímu soudu.
  • Odvolání proti rozhodnutím měnícím podmínky stanovené během řízení o rozluce nebo rozvodu je možné podat k odvolacímu (apelačnímu) soudu do 10 dní od doručení daného rozhodnutí (oddíly 710 a 737 občanského soudního řádu; oddíl 9 zákona č. 1970/898 ve znění pozdějších předpisů). Proti rozhodnutí odvolacího soudu je možné podat kasační opravný prostředek (pouze došlo-li k porušení zákona) podle článku 111 Ústavy (Cass. 2004, č. 24265).
  • Pokud bylo vyneseno rozhodnutí o rozluce nebo rozvodu, rodinný soud může rodičovskou odpovědnost na základě podaného návrhu omezit nebo snížit. Odvolání proti jeho rozhodnutí lze podat k odvolacímu soudu do 10 dní od doručení rozhodnutí. Proti rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze podat kasační opravný prostředek.

14. V některých případech může být nutné požádat soud o výkon rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti. Na jaký soud se mám v takovém případě obrátit a jaký postup se použije?

Pokud zákon nestanoví jinak, soudní příkazy a jiná rozhodnutí soudu jsou vykonatelná jen v případě, že jsou opatřeny doložkou vykonatelnosti.

Tuto doložku (srov. oddíl 475 občanského soudního řádu) vystavuje soudní úředník poté, co zkontroluje, že uplynula lhůta pro podání řádného odvolání, kasačního opravného prostředku nebo pro zrušení podle oddílu 395 odst. 4 a 5 občanského soudního řádu.

NahoruNahoru

Doložku vykonatelnosti lze vydat pouze účastníkovi řízení, v jehož prospěch bylo rozhodnuto, a to v jediné kopii s razítkem soudní kanceláře. O další kopie může dotčená strana požádat vedoucího soudní kanceláře, která vydala rozhodnutí, a ten vydá příslušný příkaz (podle oddílu 475 občanského soudního řádu a oddílů 124 a 153 prováděcích pravidel).

15. Jak mám dosáhnout toho, aby bylo rozhodnutí ve věci rodičovské odpovědnosti vydané soudem v jiném členském státu uznáno a vykonáno v Itálii?

  • Podle zákona č. 1995/218 o reformě italského systému se rozsudky zahraničních soudů podle mezinárodního práva soukromého uznávají automaticky v tom smyslu, že mohou být přezkoumány pouze a posteriori, jsou-li napadeny nebo pokud je nutné je vykonat. Věc se předloží odvolacímu soudu v místě výkonu rozhodnutí. Nepoužijí-li se žádná zvláštní ustanovení, koná se obvyklé řízení v prvním stupni, avšak věc musí projednat soudní senát. Konečné rozhodnutí musí být přijato ve formě rozsudku.
  • Rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti (přiznání, výkon, převedení a úplné nebo částečné odnětí rodičovské odpovědnosti, jakož i ochranná opatření týkající se správy, zachování a nakládání se jměním dítěte) přijatá v jiném členském státu (s výjimkou Dánska) se řídí nařízením Rady (ES) č. 2201/2003 (Brusel II), které má přednost před mnohostrannými dohodami o stejném předmětu. Kromě rozšíření oblasti použití předchozího nařízení Brusel II, tedy nařízení č. 1347/2000, (které výslovně zrušuje) uvedené nařízení rovněž stanoví automatické uznávání a vykonatelnost rozhodnutí o právu na styk s dítětem a o navrácení dítěte bez jakéhokoli řízení ve všech členských státech.

Všechna ostatní rozhodnutí týkající se rodičovské odpovědnosti se uznávají automaticky. Každá dotčená osoba však může požádat o uznání nebo neuznání rozhodnutí z jakéhokoli z důvodů uvedených v nařízení (články 21 a 23).

NahoruNahoru

Postup, který je zčásti definován v nařízení (článek 30), má podobu dvoustupňového řízení: první stupeň spočívá ve vydání výzvy ex parte; druhý stupeň se zahajuje podáním námitky a musejí se při něm dodržet všechna pravidla kontradiktorního řízení.

K podání návrhu, který má podobu odvolání, je oprávněna dotčená osoba. Příslušným soudem je soud v místě bydliště osoby, proti které směřuje příkaz k výkonu rozhodnutí, nebo v místě obvyklého bydliště dítěte jmenovaného v návrhu. Pokud se ani jedno z těchto míst nenachází v členském státu, kde má být proveden výkon rozhodnutí, je příslušným soudem soud v místě výkonu rozhodnutí.

K návrhu musí být připojena kopie rozhodnutí a jednotné osvědčení uvedené v článku 39 nařízení. Soud, který se věcí zabývá, však může stanovit lhůtu pro předložení těchto dokumentů, přijmout místo nich rovnocenné dokumenty nebo od tohoto požadavku upustit, pokud dokumenty nepokládá za potřebné.

  • Jestliže je třeba provést výkon rozhodnutí, dotčená osoba musí požádat o prohlášení vykonatelnosti. Příslušnost soudu a odpovědnost za řízení se řídí stejnými pravidly jako v případě uznávání rozhodnutí.
  • Na otázky týkající se vyživovací povinnosti se vztahuje nařízení (ES) č. 44/2001.

16. Na který soud se mám obrátit, pokud chci podat námitku proti uznání rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti vydaného soudem v jiném členském státu? Jaký postup se v těchto případech použije?

Odvolání se podávají k odvolacímu soudu. Otázka příslušnosti soudu se řeší podle kritérií stanovených v nařízení.

NahoruNahoru

Je-li podáno odvolání, soud použije postup pro sporná řízení a nakonec vynese zjišťovací rozsudek, proti kterému lze podat opravný prostředek ke Kasačnímu soudu.

17. Jaké právo soud použije v řízení o rodičovské odpovědnosti v případě, kdy dítě nebo účastníci řízení nežijí v Itálii nebo jsou státními příslušníky různých zemí?

Podle oddílu 36 zákona č. 1995/218 se osobní a majetkové vztahy mezi rodiči a jejich dětmi, včetně otázek souvisejících s rodičovskou odpovědností, řídí postavením dítěte. Není-li stanoveno jinak, rozhodujícím kritériem je státní příslušnost dítěte v době, kdy je věc předložena soudu. Jestliže má dítě několik státních příslušností, použije se právo státu, k němuž má dítě nejsilnější vazbu. V oddílu 19 uvedeného zákona se stanoví, že jestliže má dítě více státních příslušností a jednou z nich je italská státní příslušnost, přednost má italská státní příslušnost.

Pokud jde o rozhodnutí týkající se ochrany dítěte (včetně opatření podle oddílů 330 a 333 občanského zákoníku), oddíl 42 zákona č. 1995/218 odkazuje na Haagskou úmluvu z roku 1961. Článek 3 této úmluvy vyžaduje, aby byly ve všech smluvních státech uznávány vztahy, jimiž se dítě podřizuje autoritě (včetně rodičovské odpovědnosti), které se řídí vnitrostátním právem státu, jehož je dítě státním příslušníkem. To znamená uplatnění stejného kritéria jako v uvedeném oddílu 36. Je-li však vážně ohrožena osoba nebo majetek dítěte, mohou ochranná opatření podle vnitrostátního práva přijmout orgány státu, kde má dítě obvyklé bydliště, a v případě nouze také orgány státu, kde se dítě nebo jeho majetek nachází (články 8 a 9 úmluvy).

Stav k 31. prosinci 2005

« Rodičovská odpovědnost - Obecné informace | Itálie - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 02-04-2007

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království