Evropská komise > ESS > Vyživovací (alimentační) pohledávka > Nizozemí

Poslední aktualizace: 06-08-2007
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Vyživovací (alimentační) pohledávka - Nizozemí

EJN logo

Informace na této stránce jsou zastaralé. Aktualizace stránky se právě připravuje. Stránka bude poté k dispozici na portálu evropské e-justice.


 

OBSAH

1. Co zahrnují pojmy „výživné“ a „vyživovací povinnost“ podle práva Nizozemska? 1.
2. Do jakého věku má dítě nárok na výživné? 2.
3. V jakých případech je použitelné nizozemské právo? 3.
4. Pokud není použitelné nizozemské právo, jaké právo soudy Nizozemska použijí? 4.
5. Musí se osoba oprávněná k výživě obrátit s nárokem na výživné na určitou organizaci, státní orgán (ústřední či místní) nebo na soud? 5.
5.A. Jakým způsobem mohu požádat tuto organizaci nebo státní orgán (ústřední či místní) o výživné a jaké postupy se uplatňují? 5.A.
6. Je možné podat žádost jménem příbuzného, blízké osoby nebo nezletilého dítěte? 6.
7. Jak navrhovatel, který hodlá předložit věc soudu, zjistí, který soud je k řízení příslušný? 7.
8. Potřebuje navrhovatel k předložení věci soudu prostředníka (např. právního zástupce, zvláštní organizaci, správní orgán (ústřední či místní) atd.)? Jestliže ne, jaký je postup? 8.
9. Vzniknou navrhovateli v souvislosti se soudním řízením nějaké náklady? Pokud ano, jaká je přibližná výše těchto nákladů? Mohou navrhovatelé, kteří nemají dostatek finančních prostředků, požádat o právní pomoc na uhrazení nákladů? 9.
10. Jakou formu výživného soud pravděpodobně poskytne? Jakým způsobem se určí výše dávky, je-li přiznána? Může být rozhodnutí soudu změněno, je-li třeba zohlednit změny životních nákladů či rodinné situace? 10.
11. Jakým způsobem a komu se výživné platí? 11.
12. Pokud osoba povinná k výživě neplatí výživné dobrovolně, jak je možné ji k platbě donutit? 12.
13. Existuje organizace nebo státní orgán (ústřední či místní), které mi pomohou výživné vymáhat? 13.
14. Mohou tyto orgány uhradit celou platbu nebo část platby výživného namísto osoby povinné k výživě? 14.
15. Může navrhovatel obdržet pomoc od příslušné nizozemské organizace nebo státního orgánu (ústředního či místního)? 15.
16. Pokud ano, na jaké organizace nebo státní orgány (ústřední či místní) se lze obrátit? 16.
17. Jakou formou poskytují tyto organizace nebo státní orgány (ústřední či místní) navrhovateli pomoc? 17.
18. Může navrhovatel předložit žádost přímo těmto nizozemským organizacím nebo státním orgánům? 18.

 

1. Co zahrnují pojmy „výživné“ a „vyživovací povinnost“ podle práva Nizozemska?

Vyživovací povinností se rozumí povinnost přispívat na životní náklady oprávněného k výživě. Povinnost poskytovat výživné vyvstává z pokrevního příbuzenství, příbuzenství sňatkem a (předchozího) manželského svazku. Srovnatelná ustanovení se použijí pro registrovaná partnerství.

Které osoby jsou povinny poskytovat výživné jiné osobě:
- rodiče vůči dětem?

Všichni rodiče mají vyživovací povinnost k dětem. To platí jak v dětství, tak i v dospělosti. Vyživovací povinnost k dětem trvá do jejich věku 21 let, bez ohledu na stupeň jejich potřeby.

Informace o vyživovací povinnosti rodičů k dětem viz otázka č. 2.

- děti vůči rodičům?

Děti mají vyživovací povinnost k rodičům.

Vyživovací povinnost vůči rodičům vzniká, pouze jestliže toho rodiče potřebují.

- rozvedený manžel vůči druhému manželovi (nebo mezi bývalými registrovanými partnery)

Vyživovací povinnost mezi manžely během manželství trvá i poté, kdy je manželství rozvedeno. Soud může rozvedenému manželovi, jehož příjem není dostatečný pro hrazení jeho životních nákladů (a nelze rozumně předpokládat, že by takový příjem získal), přiznat na jeho návrh v rozsudku o rozvodu nebo v pozdějším rozhodnutí výživné proti jeho bývalému manželovi. Při stanovení rozsahu vyživovací povinnosti soudce přihlíží k potřebám bývalého manžela a k prostředkům (finančním zdrojům) druhého bývalého manžela. Úlohu mohou mít i faktory nefinanční, například délka trvání manželství či délka spolužití. Nestanoví-li soud časové omezení vyživovací povinnosti, zanikne tato povinnost po 12 letech. Na návrh bývalého manžela žádajícího výživné může soud toto období prodloužit, nachází-li se tento manžel ve zvláštních finančních potížích. U krátkých bezdětných manželství (ne delších než 5 let) není vyživovací povinnost v zásadě stanovena na období delší, než bylo trvání samotného manželství.

NahoruNahoru

Výše uvedené se použije rovněž u výživného mezi bývalými registrovanými partnery.

Bývalí manželé se mohou o výživném dohodnout mimosoudně. Taková dohoda je obvykle součástí rozvodové dohody. V praxi dohodu potvrzuje soud v rozsudku o rozvodu. Potvrzení tohoto druhu dává oprávněnému k výživě větší právní jistotu.

Jiní?
Manželé / registrovaní partneři

Manželé a registrovaní partneři jsou oba povinni kromě výjimečných okolností přispívat na náklady společné domácnosti. V tomto ohledu se mohou dohodnout jinak v předmanželské či partnerské smlouvě.

Biologický otec / životní partner matky

Biologický otec dítěte má vyživovací povinnost k dítěti, jehož je otcem (nikoli zákonně uznaným), není-li dítě s tímto nebo jakýmkoli jiným mužem v právním rodinném vztahu (jinými slovy, neexistuje-li zákonný otec).

Stejná povinnost se váže na životního partnera matky, který dal souhlas k jednání, jež mohlo vést ke zplození dítěte.

Společná péče

Osoba, která není rodičem, ale s rodičem dítěte společně o dítě pečuje, má k tomuto dítěti vyživovací povinnost (článek 1:253w BW). Vyživovací povinnost trvá, dokud dítě nedosáhne věku 21 let; v tomto věku je z důvodu zletilosti dítěte společná péče ukončena.

V jakých případech?

Vyživovací povinnost existuje obecně řečeno jen tehdy, jestliže toho osoba oprávněná k výživě potřebuje. Osoba toho potřebuje, nemá-li dostatečný příjem pro své potřeby a nelze rozumně očekávat, že by byla schopna takového příjmu sama dosáhnout.

NahoruNahoru

Výjimkou z tohoto pravidla je vyživovací povinnost rodičů a biologických otců k nezletilým dětem a k dětem ve věkové kategorii mladších dospělých (do věku 21 let). V těchto případech vyživovací povinnost vzniká, i pokud toho osoba oprávněná k výživě nepotřebuje.

2. Do jakého věku má dítě nárok na výživné?

Dětem mladším 18 let (nezletilým) jsou rodiče povinni hradit náklady na péči a výchovu. Jedná se o životní náklady a další náklady spojené s výchovou dítěte, například se vzděláváním a zájmovou činností. Rodiče jsou povinni poskytovat náklady na péči a výchovu podle svých prostředků. Tato povinnost trvá i tehdy, má-li dítě vlastní prostředky a/nebo příjem.

U dětí ve věku 18, 19 a 20 let („mladší dospělí“) odpovídají rodiče za hrazení životních nákladů a nákladů na vzdělání. Životní náklady a náklady na vzdělávání jsou považovány za totéž co náklady na péči a výchovu v dětství. Tato vyživovací povinnost nezáleží na stupni potřebnosti oprávněného.

Rozšířená vyživovací povinnost vzniká k této kategorii dětí rovněž tehdy, mají-li vlastní příjem ze závislé činnosti či vlastní prostředky nebo když vstoupí do manželství. Všechny příjmy dítěte však mají vliv na určení stupně jeho potřebnosti výživného.

K dětem ve věku 21 let a starším mají rodiče vyživovací povinnost jen tehdy, jestliže toho dítě potřebuje a není se o sebe schopno starat (např. je-li tělesně či duševně postižené).

NahoruNahoru

3. V jakých případech je použitelné nizozemské právo?

Použitelné právo o stanovení vyživovací povinnosti se určí podle nizozemského mezinárodního soukromého práva na základě referenčních pravidel Haagské úmluvy o vyživovací povinnosti (použitelné právo) z roku 1973 (Trb. 1974, 86). Podrobnosti o úmluvě naleznete na internetové stránce Haagská konference mezinárodního práva soukromého English - français:

V souladu s touto úmluvou použijí nizozemské soudy nizozemské právo v těchto případech:

  • pokud mají osoba povinná k výživě i osoba k výživě oprávněná nizozemskou státní příslušnost a oprávněný má v Nizozemsku obvyklé bydliště;
  • pokud má osoba oprávněná k výživě v Nizozemsku obvyklé bydliště;
  • pokud právo země, v níž má osoba povinná k výživě obvyklé bydliště mimo Nizozemsko, této osobě vyživovací povinnost nestanoví a osoba povinná k výživě i osoba k výživě oprávněná mají nizozemskou státní příslušnost;
  • pokud ani právo země, v níž má osoba povinná k výživě obvyklé bydliště mimo Nizozemsko, ani právo země mimo Nizozemsko, kde mají osoba povinná k výživě i osoba k výživě oprávněná státní příslušnost, nepřiznává osobě k výživě oprávněné právo na výživné;
  • v případě stanovení výživného mezi bývalými manželi, řídí-li se rozvod nizozemským právem.

4. Pokud není použitelné nizozemské právo, jaké právo soudy Nizozemska použijí?

Nizozemský soud v takovém případě v zásadě použije zahraniční právo státu, v němž má osoba oprávněná k výživě obvyklé bydliště. Není-li vyživovací povinnost tímto právem upravena, použije nizozemský soud společné vnitrostátní právo států osoby k výživě oprávněné a osoby k výživě povinné.

NahoruNahoru

Pokud byly tyto osoby rozvedeny, použije se pro stanovení vyživovací povinnosti k bývalému manželovi či manželce právo, jímž se řídil rozvod.

5. Musí se osoba oprávněná k výživě obrátit s nárokem na výživné na určitou organizaci, státní orgán (ústřední či místní) nebo na soud?

Částka, kterou musí osoba povinná k výživě platit, je buď určena samotnými stranami a stanovena v dohodě, nebo ji určí soud. O rozhodnutí o výživném pro bývalého manžela nebo pro dítě je také často žádán soud během rozvodového řízení.

5.A. Jakým způsobem mohu požádat tuto organizaci nebo státní orgán (ústřední či místní) o výživné a jaké postupy se uplatňují?

Má-li být výživné stanoveno soudním rozhodnutím, platí toto:

Soudní řízení ke stanovení, změně nebo zrušení povinnosti výživného je zahájeno podáním žádosti. Žádost sestaví právník. Tento právník bude zastupovat osobu oprávněnou k výživě u soudních stání. Žádost musí obsahovat příjmení, křestní jméno, datum narození a adresu osoby oprávněné k výživě a rovněž příjmení, křestní jméno, datum narození a adresu osoby k výživě povinné. Také musí obsahovat důvody, proč má být vyživovací povinnost stanovena, změněna nebo zrušena. Při podání žádosti v podatelně soudu je nutno rovněž předložit písemnosti, které dokládají informace uvedené v žádosti. Ve věcech vyživovací povinnosti zahrnují tyto písemnosti zejména doklady týkající se finanční situace, např. finanční doklady sestavené pro daňové účely, výplatní pásky, výpočet potřeb a finančních prostředků. Právník zašle žádost podatelně soudu, který je pro věc příslušný. Podatelna soudu pak (v zásadě) zašle opis žádosti spolu s přiloženými písemnostmi dotčené straně, kterou je ve věcech výživného osoba povinná k výživě. Tato osoba bude poté předvolána k soudnímu slyšení.

NahoruNahoru

6. Je možné podat žádost jménem příbuzného, blízké osoby nebo nezletilého dítěte?

Nikoli. Žádost musí podat právní zástupce osoby oprávněné k výživě. Osoby oprávněné k výživě nesmějí podat žádost bez právníka.

Nezletilé dítě je zastoupeno svým zákonným zástupcem (většinou rodičem).

7. Jak navrhovatel, který hodlá předložit věc soudu, zjistí, který soud je k řízení příslušný?

Je třeba rozlišovat mezinárodní příslušnost (je příslušný soud nizozemský?) a příslušnost vnitrostátní (který z nizozemských soudů je příslušný?).

Co se týče mezinárodní příslušnosti nizozemských soudů, použije se v Evropské unii tzv. nařízení „Brusel I“. Toto nařízení stanoví pravidla pro příslušnost soudů u žalob o výživné.

Podle článku 2 tohoto nařízení je osoba povinná k výživě (odpůrce), která má bydliště na území Nizozemska, v zásadě žalována osobou k výživě oprávněnou (navrhovatelem) u soudu nizozemského.

Součástí nařízení „Brusel I“ je rovněž alternativní pravidlo týkající se vyživovací povinnosti. Čl. 5 odst. 2 stanoví, že odpůrce, který má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalován:

  • u soudu místa, kde má osoba oprávněná k výživě bydliště nebo místo obvyklého pobytu,
  • nebo – je-li věc týkající se výživného věcí vedlejší v řízení týkajícím se osobního stavu, např. u rozvodového soudu či u soudu rozhodujícím o určení otcovství – u soudu, který je k tomuto řízení příslušný, pokud tato příslušnost není založena pouze na státní příslušností některé ze stran.

Odrážka a) znamená, že osoba oprávněná k výživě s bydlištěm v Nizozemsku může podle čl. 5 odst. 2 osobu povinnou k výživě, která má bydliště například ve Francii, žalovat u nizozemského soudu s mezinárodní příslušností. Příslušný je soud místa bydliště navrhovatele.

NahoruNahoru

Co se týče mezinárodní příslušnosti nizozemského soudu mimo Evropskou unii, platí toto: Žije-li navrhovatel (osoba k výživě oprávněná, nebo osoba k výživě povinná) mimo Evropskou unii, není výše uvedené nařízení „Brusel I“ použitelné a nizozemský soud odvozuje svou příslušnost z občanského soudního řádu. Nizozemský rozvodový soud je pak oprávněn činit prozatímní úpravy vzhledem k rozvodu či pomocná opatření, jako je stanovení výživného či pokračující obývání společného obydlí manželů. Nizozemský soud je také příslušný rozhodnout o nezávislé žalobě o výživné, žije-li navrhovatel nebo jedna či více dotčených stran uvedených v žádosti v Nizozemsku nebo souvisí-li věc jinak dostatečně s příslušností Nizozemska, jestliže zvolí jako příslušný soud nizozemský nebo pokud se dotčená strana dostaví během řízení k soudu a nepodá námitku nepříslušnosti.

Co se týče vnitrostátní příslušnosti nizozemského soudu, pravidlo o druhu soudu (obecný soud, odvolací soud, Nejvyšší soud Nizozemska) stanoví, že ve věcech výživného je příslušný obecný soud. Který obecný soud je příslušný, to se určí podle občanského soudního řádu. Příslušný je soud v místě bydliště buď navrhovatele (jednoho z navrhovatelů) nebo jedné z dotčených stran uvedených v žádosti; pokud žádná z těchto stran neuvádí trvalé bydliště, je příslušným soudem soud v místě současného bydliště jedné ze stran.

8. Potřebuje navrhovatel k předložení věci soudu prostředníka (např. právního zástupce, zvláštní organizaci, správní orgán (ústřední či místní) atd.)? Jestliže ne, jaký je postup?

Žádost o stanovení, změnu nebo zrušení vyživovací povinnosti musí podat právník. Tento právník bude zastupovat navrhovatele u soudních stání. Jména a adresy právníků naleznete na nizozemské internetové stránce Společnosti vnitrostátního práva English - Nederlands.

NahoruNahoru

V Nizozemsku působí také „Společnost rodinných právníků a rozvodových prostředníků“, jejíž členové se specializují mimo jiné na otázky rozvodu a vyživovací povinnosti. Také se zaměřují na mediaci při rozvodu a všem, co s ním souvisí.

Viz internetovou stránku VFAS-Advocaten v nizozemské Nederlands a anglické English jazykové verzi.

9. Vzniknou navrhovateli v souvislosti se soudním řízením nějaké náklady? Pokud ano, jaká je přibližná výše těchto nákladů? Mohou navrhovatelé, kteří nemají dostatek finančních prostředků, požádat o právní pomoc na uhrazení nákladů?

U soudního řízení je nutno uhradit příspěvek na náklady související s výkonem spravedlnosti. Jedná se o poplatek za podání věci soudu. Také se hradí poplatky právnímu zástupci a soudnímu vykonavateli.

Není-li strana sporu schopna platit (plně) náklady na právního zástupce, může se za určitých okolností stát způsobilou pro právní pomoc (viz rovněž internetovou stránku Právní pomoc). Případ se pak nazývá „věc s právní pomocí“. Část nákladů hradí stát, strana hradí „osobní příspěvek“. Rozsah tohoto „osobního příspěvku“ záleží na příjmu a finančních poměrech strany. Právní pomoc poskytuje Úřad pro právní pomoc (Legal Aid Council). Strana musí podat žádost o právní pomoc pobočce úřadu v oblasti soudní příslušnosti ( = příslušnosti odvolacího soudu), kde má sídlo kancelář jejího právního zástupce. V praxi žádost často sestavuje právní zástupce, obrátila-li se na něj strana dříve, než o právní pomoc požádala sama.

NahoruNahoru

Dále musí být podáno „Potvrzení o hmotné nouzi“ (lze jej získat od obecního úřadu v místě bydliště). Toto potvrzení musí být zasláno spolu s žádostí Úřadu pro právní pomoc; úřad poté přezkoumá, zda je osoba pro právní pomoc způsobilá. Je-li tomu opravdu tak, vystaví doklad o způsobilosti pro právní pomoc. V takových případech se též snižuje poplatek za podání věci soudu.

Způsobilost k právní pomoci se také použije u přeshraničních sporů, tj. má-li navrhovatel bydliště mimo Nizozemsko. Stanoví to evropská směrnice o přeshraniční pomoci. O právní pomoc lze požádat s odvoláním na články 23A až 23K včetně zákona o právní pomoci prostřednictvím Úřadu pro právní pomoc v Den Haagu pomocí vzorového formuláře, který je přílohou této směrnice a je pro všechny členské státy shodný.

Úřad pro právní pomoc Nederlands může rovněž, v případě potřeby, poskytnout pomoc při výběru právního zástupce. Adresa tohoto úřadu je uvedena v odpovědi na otázku č.16.

10. Jakou formu výživného soud pravděpodobně poskytne? Jakým způsobem se určí výše dávky, je-li přiznána? Může být rozhodnutí soudu změněno, je-li třeba zohlednit změny životních nákladů či rodinné situace?

Ve svém rozhodnutí bere soud zřetel na potřeby osoby, která o výživné žádá nebo jej pobírá, a prostředky (finanční zdroje) osoby, po níž se žádá výživné nebo která již výživné poskytuje.

NahoruNahoru

Potřeby a prostředky jsou relativní pojmy. Soud má při rozhodování určitou míru svobody, aby vzal v úvahu okolnosti jednotlivých věcí.

Soudci vypracovali pokyny, nazvané normy Trema (viz De Rechspraak English - Nederlands). Tyto pokyny však nejsou pro soudy závazné.

Pro rozhodování soudu jsou podstatné tyto příjmy a výdaje:

  • příjem ze zaměstnání
  • příjem z vedlejšího zaměstnání
  • studijní granty
  • dávky
  • důchody
  • příjem z pronájmu (nebo druhotného pronájmu)
  • úroky a jiné výnosy z majetku
  • příspěvek na vedení domácnosti dalším osobám ve společné domácnosti
  • stávající možnosti zvýšení příjmu (potenciální výdělek)
  • majetkové poměry
  • nájemné
  • splátky hypotéční půjčky, úroky a pevné poplatky. Uvedena musí být rovněž výše dosud nesplacené hypotéky.
  • pojištění
  • nezbytné pravidelné cestovní náklady
  • finanční závazky k jiným osobám
  • náklady na zvláštní lékařskou péči osoby oprávněné k výživě a/nebo jejích rodinných příslušníků
  • náklady vynaložené na dosažení příjmu
  • potvrzení o dluzích
Indexace podle zákona

Každý rok upraví Ministerstvo spravedlnosti právní operací procento, jakým je stanoven příspěvek na výživu určený soudem nebo příspěvek stanovený dohodou. Při výpočtu tohoto procentuálního zvýšení zohledňuje ministerstvo vývoj příjmů podnikatelů, vlády a jiných sektorů. Toto procento se zveřejňuje v nizozemském vládním věstníku Staatscourant.

NahoruNahoru

Z tohoto automatického upravení výše výživného existuje řada výjimek. Strany i soud mohou rozhodnout o zákonné indexaci, nebo stanovit jinou metodou indexace.

11. Jakým způsobem a komu se výživné platí?

Výživné pro bývalého manžela se platí přímo osobě oprávněné k výživě.

Výživné stanovené soudem pro nezletilé děti se platí přímo jeho rodiči (či poručníkovi), který má dítě v péči.

12. Pokud osoba povinná k výživě neplatí výživné dobrovolně, jak je možné ji k platbě donutit?

Je-li vyživovací povinnost stanovena soudem a osoba povinná k výživě je s placením výživného partnerovi v prodlení, lze plnění soudního rozhodnutí většinou vymoci soudním vykonavatelem. Není-li tato povinnost stanovena soudem, je nutné věc soudu předložit. K předložení věci soudu je zapotřebí právníka. U hrazení výživného na děti lze v mnoha situacích podat opravný prostředek u Národního úřadu pro výběr výživného (LBIO) v Goudě. Viz rovněž otázku 13 níže.

13. Existuje organizace nebo státní orgán (ústřední či místní), které mi pomohou výživné vymáhat?

Ve věcech výživného na dítě je příslušnou organizací Národní úřad pro výběr výživného (LBIO) v Goudě.

Úřad LBIO může přistoupit k výběru, jestliže je osoba povinná k výživě v prodlení s platbami i jestliže v prodlení není. Úřad k tomu musí být pověřen osobou oprávněnou k výživě nebo osobou k výživě povinnou. Je-li zapotřebí, může při výběru postupovat uvalením exekuce. Může například obstavit mzdu, dávky či (ne)movitý majetek osoby povinné k výživě.

NahoruNahoru

Využívání služeb úřadu LBIO není bezplatné. V případě opožděných plateb musí náklady úřadu uhradit osoba povinná k výživě. Úřad stanoví za výběr příplatek, který činí 10 % dlužné částky. Náklady na soudní řízení a výkon rozhodnutí jsou hrazeny rovněž osobou povinnou k výživě.

Úřad LBIO se zabývá jen výběrem výživného na děti, nezabývá se platbami výživného bývalým partnerům (bývalým registrovaným partnerům). To však neplatí, jde-li o úkoly, které má tento úřad ve spojitosti s úmluvou (viz odpověď na otázku č. 17).

Formulář „převzetí výběru výživného na děti“ lze stáhnout z internetové stránky LBIO Nederlands.

Tato stránka obsahuje množství informací o úkolech i postupech úřadu LBIO a jeho úředních hodinách (pro telefonické dotazy) a další sdělení.

14. Mohou tyto orgány uhradit celou platbu nebo část platby výživného namísto osoby povinné k výživě?

Nikoli.

15. Může navrhovatel obdržet pomoc od příslušné nizozemské organizace nebo státního orgánu (ústředního či místního)?

Ano. U věcí výživného na dítě viz otázka č.13.

Ano. Právní pomoc viz otázka č. 8.

16. Pokud ano, na jaké organizace nebo státní orgány (ústřední či místní) se lze obrátit?

Ve věcech výživného na děti:

NahoruNahoru

Landelijk Bureau Inning Onderhoudsbijdragen (LBIO Nederlands)

Postbus 800

2800 AV GOUDA

Telefon: +31 182 572 020

Fax: +31182.537 179

Ve věcech právní pomoci:

de Raad voor de rechtsbijstand Nederlands,

Postbus 450,

2501 CL Den Haag.

Telefon: +31 703 701 414

17. Jakou formou poskytují tyto organizace nebo státní orgány (ústřední či místní) navrhovateli pomoc?

Viz odpověď na otázku č. 13.

Národní úřad pro výběr výživného (LBIO) plní rovněž úkoly mezinárodního výběru výživného. Tyto úkoly vyplývají ze dvou úmluv, jejichž je Nizozemsko stranou:

Nizozemsko je stranou Úmluvy OSN o vymáhání výživného v cizině English - français, New York, 20. června 1956. Tato úmluva stanoví vzájemnou právní pomoc s cílem usnadnit pobírání výživného v mezinárodních věcech. Úmluva za tímto účelem zřídila systém zasílajících a přijímajících institucí, které vyživované osobě pomáhají s vymáháním pohledávek výživného. Úřad LBIO je zasílající i přijímající institucí Nizozemska.

Kterákoli osoba, která má bydliště v Nizozemsku a střetne se s potížemi při pobírání výživného od osoby povinné k výživě, která má bydliště v zahraničí (tj. v zemi, která je stranou této úmluvy z New Yorku), se může na tuto úmluvu odvolat. Úmluva se týká nejen výživného na děti, ale i na partnery.

Úřad LBIO také vybírá výživné na žádost osob oprávněných k výživě s bydlištěm v zahraničí (tj. v zemi, která je stranou úmluvy z New Yorku) od osob k výživě povinných s bydlištěm v Nizozemsku. Chce-li osoba oprávněná k výživě, která se nachází v jiném členském státu úmluvy, žádat výživné na osobě povinné k výživě s bydlištěm v Nizozemsku, může se opírat o systém této úmluvy. Musí tedy předložit žádost u přijímající instituce v Nizozemsku (LBIO). Přijímající instituce učiní nezbytná opatření, aby výživné získala.

Pro využití služeb úřadu LBIO je nutno podat žádost na formuláři „výběr výživného v cizině“. Formulář lze stáhnout z internetové stránky úřadu LBIO Nederlands.

Informace o právní pomoci viz odpověď na otázku č. 9.

18. Může navrhovatel předložit žádost přímo těmto nizozemským organizacím nebo státním orgánům?

Viz otázky 13 a 17.

« Vyživovací (alimentační) pohledávka - Obecné informace | Nizozemí - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 06-08-2007

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království