Evropská komise > ESS > Vyživovací (alimentační) pohledávka > Lucembursko

Poslední aktualizace: 11-04-2006
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Vyživovací (alimentační) pohledávka - Lucembursko

EJN logo

Informace na této stránce jsou zastaralé. Aktualizace stránky se právě připravuje. Stránka bude poté k dispozici na portálu evropské e-justice.


 

1. Co znamenají výrazy „Výživné" a „Vyživovací povinnost“ podle lucemburského zákona?

Vyživovací povinnost, jakožto vyjádření rodinné solidarity, označuje zákonodárcem uloženou povinnost poskytovat materiální podporu určitým příbuzným. Zejména se jedná o povinnost živit, starat se a vychovávat své děti. Je rovněž stanoveno výživné, které má být v případě rozvodu hrazeno mezi manželi a vyživovací povinnosti v případě adopce dítěte.

Pravidlo „výživné se neopožďuje“ znamená, že je výživné určeno k podpoře současných a budoucích potřeb, a ne k úhradě předešlých výloh. Toto pravidlo má právní hodnotu pouhé domněnky, tj. pravidlo může odporovat, pokud nárokovatel podá přímý důkaz, že se buď musel zadlužit, aby se mohl obživit, nebo že nezůstal nečinný nebo že neměl možnost jednat.

Nárok na výživné není vyrovnáním, ledaže by nárok, který má být vyrovnán, měl i vyživovací povahu.

Které osoby jsou vzhledem k druhé osobě vázány „vyživovací povinností“?

  • Rodiče vzhledem ke svým dětem

Otec i matka mají povinnost živit a starat se o své dítě. To je oprávněno kdykoliv uplatňovat svůj nárok na výživné a na vše ostatní bez rozdílu vůči svému otci nebo matce.

  • Děti vzhledem ke svým rodičům

V případě potřeby mají tedy děti povinnost výživného vůči svému otci a matce.

Vyživovací povinnost mezi partnery stojí před povinností dalších dlužníků výživného. Takže společné dítě je vázáno vyživovací povinností vůči své matce pouze tehdy, pokud otec nemá možnost poskytovat ji výživné.

NahoruNahoru

  • Rozvedení manželé navzájem

Soud, který rozhoduje o rozvodu, může jedné ze stran uložit povinnost hradit druhé straně výživné. Výživné musí odpovídat potřebám nárokovatele a musí být úměrné k možnostem dlužníka.

Žádné výživné se neplatí straně, která vyloženě neprávem rozhodla pro rozvod z určitého důvodu nebo která žije ve společenství se třetí osobou. Předpokládá se, že ve společenství žijí takové osoby, které žijí ve společné domácnosti.

Výživné je možné vždy změnit a odvolat. Odvolává se v případech, kdy přestává být nezbytné. Z úřední moci se v případě opětovné svatby nárokovatele již neplatí od měsíce následujícího po měsíci svatby. Na požádání se již neplatí v případě společenství nárokovatele se třetí osobou.

Nárok na výživné může být kromě toho předmětem vyrovnání nebo zřeknutí se. Úmluvy uzavřené mezi manžely jsou platné tak, jak u nárokovatele nebo u dlužníka přetrvává situace za které byly uzavřeny.

  • Jiní?

Jedná se ještě o:

    • manžele během manželství, včetně doby trvání rozvodového řízení a v případě rozhodnutí o rozdělení svazku;
    • děti vůči svým prarodičům nebo jiným předkům;
    • pozůstalost po předcházejícím partnerovi, i když odděleného od svazku vzhledem k pozůstalému partnerovi;
    • zeťové a snachy vůči svému tchánovi a tchyni a naopak.

Vyživovací povinnosti jsou oboustranné. Avšak pokud nárokovatel závažným způsobem neplní své povinnosti vůči dlužníkovi, může ho soudce částečně nebo zcela zbavit vyživovacího dluhu.

NahoruNahoru

V jakých případech?

Výživné podléhá podmínce úrovně potřeb. U všech osob se předpokládá schopnost obstarat si alespoň svou prací prostředky tak, že je na dlužníkovi, aby prokázal buď z jakého důvodu nemohl jít pracovat, pokud je bez práce, nebo z jakého důvodu se nemůže věnovat placené činnosti a platit výživné požadované nárokovatelem. Částka výživného se stanoví podle potřeb nárokovatele a jmění dlužníka.

Během rozvodového řízení se výživné řídí životní úrovní páru v průběhu manželství v tom smyslu, že partneru-nárokovateli výživného je dána možnost zachovat způsob života podobný způsobu, který vedl v průběhu společného soužití.

Po vyhlášení rozvodu se situace zásadně mění. Od tohoto okamžiku je skutečně ukončena povinnost pomáhat si, je ukončen závazek manželů během manželství a každý z manželů si musí v rámci možností zajistit své potřeby a aktivně se podílet na vytváření své vlastní hospodářské budoucnosti. Výživné má povahu dávky na výživu a ne odškodnění. Jeho jediným cílem je zajistit výživu rozvedeného partnera.

Proto musí rozvedený partner prokazovat, že je nezpůsobilý věnovat se placené činnosti a že je bez majetku a dostatečných příjmů, aby mohl zabezpečit svou osobní obživu. Výživné je třeba stanovit v mezích finančních možností dlužníka výživného podle jediného kritéria nedostatku osobních prostředků na obživu nárokovatele výživného.

2. Do jakého věku má dítě nárok na „výživné“?

Dítě dostává výživné v každém případě v období nezletilosti.

NahoruNahoru

Od plnoletosti dostává dítě výživné zejména z důvodu pokračování ve vysokoškolském studiu nebo v odborném vzdělávání, dokud ještě nezíská svou finanční samostatnost. Cílem je přivést ho výkonem povolání k finanční nezávislosti. Vzhledem k tomu, že pokračování ve studiích není absolutním právem, může zachování výživného záviset nejen na pravidelném pokračování ve školní docházce, ale i na úspěchu u zkoušek.

Po ukončení povinnosti výživy a výchovy se obecný systém vyživovací povinnosti použije za podmínky, že žadatel předloží přímý důkaz o úrovni jeho potřeb.

3. V jakých případech se použije lucemburský zákon?

Haagská úmluva ze dne 2. října 1973 o zákonu použitém na vyživovací povinnost platná v Lucembursku stanoví veřejné právo na zákonné spory ve věci vyživovacích povinností vyplývajících z rodinných vztahů, příbuzenství, manželství nebo spojení, včetně vyživovacích povinností nemanželských dětí. Touto úmluvou se nahrazuje Haagská úmluva ze dne 24. října 1956 o zákonu použitém na vyživovací povinnosti dětí, kterou se výhradně stanoví vyživovací povinnosti vzhledem k nezletilým dětem a která se nadále používá pro vztahy se státy, které neratifikovaly pozdější obecnou úmluvu.

Haagská úmluva z roku 1973 stanoví obecná a subsidiární pravidla a odchylky. Použitým zákonem je v zásadě zákon o běžném bydlišti nárokovatele výživného. Pokud tento zákon nepřiznává nárokovateli žádné právo na výživné, použije se obecný národní zákon nárokovatele a dlužníka. Pokud tento zákon rovněž odmítá jakékoliv právo na výživné, použije se zákon příslušného soudce. Systém dodatků se použije pro vedlejší příbuzné a příbuzné v případě zrušení manželství (rozvod, rozdělení svazku, zrušení sňatku), v případě výhradní lokalizace v Lucembursku a pokud je nárokovatelem veřejný orgán.

NahoruNahoru

Posláním lucemburského zákona je jeho použití pro vyživovací povinnosti hlavně za následujících předpokladů:

  • pokud má dlužník i nárokovatel lucemburskou národnost a pokud má dlužník běžné bydliště v Lucembursku;
  • pokud má nárokovatel běžné bydliště v Lucembursku;
  • pokud je záležitost předána lucemburskému soudu a pokud zákon o běžném bydlišti nárokovatele nebo zákon o společné národnosti neumožňuje nárokovateli získat výživné;
  • pokud je nárokovatel veřejným lucemburským orgánem jako národní fond solidarity;

Pokud se jedná o vyživovací povinnost mezi manželi v rámci řízení o zrušení manželství, zákonem použitým pro rozhodnutí o zrušení manželství je lucemburský zákon;

4. Jestliže tento zákon nelze použít, jaký zákon použijí lucemburské soudy?

Jestliže má nárokovatel a dlužník běžné bydliště na lucemburském území, pak se v zásadě použije lucemburský zákon, pokud se nárokovatel podle Haagské úmluvy z roku 1973 nebude odvolávat na obecný zákon o národnosti, mají-li oba dva cizí národnost. Pak lucemburské soudy použijí tento obecný zahraniční zákon.

Použitý zákon stanovený výše uvedenou úmluvou řídí hlavně následující otázky, tedy existenci vyživovací povinnosti, lhůtu jednání, rozsah a povahu jednání a také způsob stanovení výše výživného. Ať je znění použitého zákona jakékoliv, výše plnění výživného musí být vždy stanovena podle potřeb nárokovatele a prostředků dlužníka.

NahoruNahoru

5. Musí se žadatel o „výživné“ obrátit na zvláštní subjekt, na správní orgán nebo na soud?

Žadatel o výživné se musí v zásadě obrátit na smírčí soud, kde zažádá o výživné. Pokud žádost o výživné souvisí s rozvodovým řízením nebo rozdělením svazku, pak městský soud, který rozhoduje o žádosti o rozvod nebo o rozdělení svazku přijme rovněž rozhodnutí, které se týká žádosti o získání výživného.

6. Může být příslušný subjekt, správní orgán nebo soud požádán jménem některého příbuzného, velmi blízké osoby nebo nezletilého dítěte?

Rodič, který na sebe přebírá rodičovskou odpovědnost za nezletilé dítě, respektive náklady za plnoletého potomka, může soud požádat o příspěvek na jeho výživu a výchovu. Pokud je nárokovatel v poručenství, může jménem nárokovatele jednat pouze poručník.

7. Jak ví žadatel, který má v úmyslu případ řešit před soudem, který soud je pro jeho záležitost příslušný?

Se žádostí o placení nebo změnu výživného se žadatel může podle výběru obrátit na soudní pravomoc buď v místě svého bydliště, nebo v místě bydliště odpůrce.

8. Potřebuje žadatel právní zastoupení (advokáta, specializovaný subjekt, aj.), aby se mohl obrátit na soud? Pokud ne, jaký musí provést postup?

Pokud se nejedná o rozvodové řízení nebo o řízení o rozdělení svazku, může se žadatel obrátit na smírčí soud prostřednictvím obsílky, která musí být odpůrci doručena soudním vykonavatelem. Sporné strany jsou osvobozeny od advokáta zastupujícího u soudu.

NahoruNahoru

Pokud se o výživné žádá v rámci rozvodového řízení nebo v rámci rozdělení svazku, je věc předána městskému soudu prostřednictvím obsílky, která musí být odpůrci doručena soudním vykonavatelem. Advokát zastupující u soudu je povinný.

Žadatel musí v každém případě soudci doručit veškeré doklady, kterými dokazuje úroveň potřeb. Jedná se například o výplatní pásky, potvrzení o nezdanění, potvrzení o nezaměstnanosti nebo o dlouhodobé pracovní neschopnosti, o nájemném, svěřených dětech a nákladech na výživu a výchovu, úvěrech….

9. Platí se soudní řízení? Pokud ano, jakou výši celkových nákladů lze předpokládat? Jestliže jsou prostředky žadatele nedostačující, může dosáhnout převzetí nákladů na řízení jako soudní pomoc?

Mezi náklady, které je nutno předpokládat v případě procesu, je třeba uvést soudní výlohy a náhradu za řízení, k jejichž úplnému nebo částečnému zaplacení může být strana, která proces prohrála, odsouzena. Případně je třeba počítat s odměnou pro advokáta.

Osoby, jejichž příjem se podle lucemburského zákona pokládá za nedostatečný, mohou využívat soudní pomoc. K tomu musí vyplnit dotazník, který je k dostání v centrálním úřadu sociální pomoci, a zaslat ho předsedovi místně příslušné advokátní komory, který přijme rozhodnutí.

Soudní pomoc se vztahuje na všechny náklady týkající se řízení, postupů nebo jednání, na která byla poskytnuta. Zahrnuje například poplatky za kolky a registraci, náklady na spisovnu, odměny advokátů, poplatky a náklady na soudního vykonavatele, náklady a odměny notářů, náklady a odměny specialistů, výplatné za svědky, odměny pro překladatele a tlumočníky, náklady na osvědčení o cizím právním obyčeji, cestovní výlohy, poplatky a náklady na vyřízení zápisu, hypotéky a zástavní smlouvy a také v případě potřeby náklady na inzerování v novinách.

NahoruNahoru

10. Jakou formu může mít podpora, která by mohla být poskytnuta rozhodnutím soudu? Pokud se jedná o výživné, jak bude stanovena jeho výše? Jak ho lze měnit, aby bylo přizpůsobeno vývoji životních nákladů nebo změnám situace?

  • formě podpory.

Během řízení a po rozhodnutí o rozvodu nebo o rozdělení svazku má podpora nejčastěji formu výživného, které se vyplácí měsíčně. Může však mít rovněž kapitálovou formu buď jako peněžní částka nebo jako přenechání věcného majetku.

Pokud se jedná o příspěvek na výživu a výchovu dítěte, může mít podpora buď formu měsíčně vypláceného výživného nebo částečného nebo úplného přímého převzetí nákladů vynaložených ve prospěch dítěte. Nakonec může být poskytnuta ve formě poplatku na potřeby a bydlení.

Pokud osoba, která je povinna poskytovat výživné, zdůvodní, že nemůže výživné platit, může soud nařídit, aby ve své výzvě uvedla, že vyživuje a stará se o osobu, které dluží výživné.

  • O stanovení výše podpory

Neexistují žádné referenční tabulky. Částka na podporu se stanoví podle prostředků dlužníka a podle potřeb nárokovatele.

  • O indexaci

Pro přizpůsobení podpory vývoji životních nákladů může soudce i z úřední moci rozhodnout, že bude výživné indexováno podle zákonně stanovené doložky o změnách.

NahoruNahoru

  • O změně

V případě nového prvku je možné výživné měnit, jak zvýšit, tak snížit nebo dokonce zrušit. Pokud neexistuje dohoda mezi stranami, provádí osvobození nebo snížení soud.

Zásada proměnlivosti výživného podle potřeb nárokovatele a jmění dlužníka je věcí veřejného pořádku. Tato zásada předpokládá, že má soudce právo měnit výši výživného, která byla stanovena společnou dohodou mezi stranami. Toto právo existuje nejen pokud dojde ke změně v situaci nárokovatele nebo dlužníka, ale i v případě, že ke změně nedojde, pokud soudce uzná výši částky jako nedostatečnou nebo nadbytečnou.

11. Jak a komu se výživné vyplácí?

Během řízení a rozhodnutí o rozvodu nebo o rozdělení svazku se výživné vyplácí partnerovi-příjemci.

Příspěvek na výživu a výchovu dítěte se vyplácí jedním z rodičů buď druhému rodiči nebo osobě, které bylo dítě svěřeno. Pokud je dítě plnoleté, může soudce rozhodnout nebo se rodiče domluvit, že tento příspěvek bude v celkové nebo dílčí částce placen přímo dítěti.

12. Jak může být nedobrovolně platící dlužník donucen k placení výživného?

Nárokovatel má několik prostředků, jak donutit vzdorovitého dlužníka k úhradě výživného:

Občanským řízením:

Nárokovatel má několik možností:

  • Může se obrátit na soudce, aby byl s výjimkou svého ex-manžela a bez poškození práv třetích osob zmocněn k výběru jeho příjmů, výsledků jeho práce jako výživného a dávek, které mu náleží a všech ostatních částek, které mu dluží třetí osoby v poměru a za podmínek stanovených soudcem. V případě změny okolností podléhá toto rozhodnutí přezkoumání.
  • Může uplatnit provádění obecného práva, tedy zabavení mzdy (například na bankovním účtu), zadržení hmotného movitého majetku (auto, šperky, atd.) a také zadržení nemovitého majetku (dům, pozemek, atd.).

Trestním řízením:

NahoruNahoru

Nárokovatel může podat stížnost na následující protiprávní jednání:

  • Trestný čin opuštění rodiny je trestán odnětím svobody na dobu jednoho měsíce až jednoho roku a pokutou ve výši od 251 EUR do 2.500 EUR nebo pouze jedním z těchto trestů. Spočívá v tom, že se dlužník vůči nárokovateli částečně nebo zcela vyhýbá vyživovací povinnosti, ke které je vázán na základě zákona, buď že odmítá plnit tyto povinnosti, i když je schopen je provádět, nebo je ze své viny nezpůsobilým k jejich plnění. Je stanovena vyživovací povinnost rodičů vzhledem k jejich dětem, vyživovací povinnost mezi manželi a vyživovací povinnost osvojitele vzhledem k adoptované osobě. Trestný čin zahrnuje i odsouzení k odškodnění materiální a duševní újmy, kterým zrušení manželství podléhá.
  • Trestný čin podvodné platební neschopnosti je trestán odnětím svobody na dobu šesti měsíců až tří let a pokutou ve výši od 500 EUR do 12.500 EUR nebo pouze jedním z těchto trestů. Spočívá v tom, že dlužník i před soudním rozhodnutím zorganizoval nebo zvětšil svou platební neschopnost buď zvýšením pasiv nebo snížením aktiv ve svém majetku nebo zamlčením určitého majetku s cílem vyhnout se provedení odsouzení vyhlášenému soudem s obecnou příslušností ve věci výživného.

Určitému odsouzení podléhají soudní rozhodnutí a úmluvy a soudně ověřené úmluvy o povinnosti hradit dávky, subvence nebo příspěvky na náklady manželství a ustanovení o výživném obsažené v předběžných úmluvách o rozvodu po vzájemné dohodě.

Stíhání trestného činu předchází protokolárně zjištěné dotazování dlužníka výživného policejním úředníkem velkovévodství. Pokud není bydliště dlužníka výživného známo, pak se dotazování nevyžaduje.

NahoruNahoru

13. Může subjekt nebo správní orgán pomáhat při vymáhání výživného?

Národní fond solidarity může na žádost nárokovatele přistoupit k vymáhání celkové částky výživného dlužného partnerovi, předkovi nebo potomkovi. Na částky, které má vybrat, jsou mu postoupeny činnosti a záruky, které má při vymáhání výživného k dispozici nárokovatel. Po oznámení částek, které jsou předmětem vymáhání, dlužníkovi, musí dlužník tyto částky uvolnit k dispozici předsedy národního fondu solidarity.

14. Mohou tyto subjekty výživné místo dlužníka úplně nebo částečně hradit?

Národní fond solidarity může za určitých podmínek hradit výživné místo dlužníka. Žádost o placení zašle nárokovatel nebo jeho zákonný zástupce předsedovi národního fondu solidarity.

Předseda nebo jeho zmocněnec tuto žádost schválí, pokud nárokovatel doloží:

  1. že má v zemi trvalé bydliště a že zde on nebo jeho zákonný zástupce pobývá již pět let;
  2. že jeho výživné je stanoveno soudním prováděcím rozhodnutím v Lucemburském velkovévodství;
  3. že celkové nebo dílčí vymáhání výživného nemohlo být účinně prováděným soukromoprávním zabavením dosaženo;
  4. že je v obtížné ekonomické situaci.

I když není splněna podmínka uvedená pod písmenem c), je žádost schválena, pokud se řízení pomocí zabavení ukazuje jako neúspěšné nebo pokud dlužník žije v zahraničí. Případné spory spadají do pravomoci smírčího soudce v bydlišti nárokovatele, na kterého je nutno se obrátit ve lhůtě čtyřiceti dní po oznámení rozhodnutí předsedy.

NahoruNahoru

Nárokovatelé jsou zcela oprávněni přijímat soudní pomoc. Po schválení žádosti nesmí nárokovatel do ukončení plateb ze strany fondu již uplatňovat žádné řízení vůči dlužníkovi za účelem vymáhání výživného.

Pokud žadatel žije v Lucembursku a osoba vázaná „vyživovací povinností“ bydlí v jiné zemi:

15. Může žadatel využít pomoci nějakého subjektu nebo lucemburského správního orgánu?

Na základě úmluvy z New Yorku ze dne 20. června 1956 o vymáhání výživného v cizině, se žadatel žijící v Lucembursku může obrátit na státního generálního prokurátora za účelem získání výživného, pokud dlužník žije v zahraničí.

16. Pokud ano, jaký je název a adresa tohoto subjektu nebo správního orgánu? Jakým způsobem je možné se na ně obrátit?

Nárokovatel výživného zašle žádost odesílacímu úřadu, tedy státní generální prokuratuře. Žádost musí být provázena všemi relevantními podklady jako například zmocněním k povolení jednat jménem nárokovatele, fotografií nárokovatele a pokud možno i fotografií dlužníka.

Procureur Général d’Etat

Parquet Général

12, Côte d’Eich

L-1450 Luxembourg

17. Jakou formu pomoci může tento subjekt nebo tento správní orgán žadateli poskytnout?

Státní generální prokuratura předá spis zahraničnímu úřadu, pokud žádost nepokládá za ukvapenou. Může zahraničnímu úřadu oznámit svůj názor na opodstatněnost žádosti. Může mu mimo jiné sdělit, že nárokovatel využívá soudní pomoci a osvobození od nákladů.

Pokud žadatel žije v jiné zemi a osoba vázaná „vyživovací daní“ žije v cizině:

18. Může se žadatel obracet na subjekt nebo lucemburský správní orgán přímo?

Žadatel, který žije v jiné zemi než je Lucembursko, se musí obrátit na příslušný úřad země, ve které žije. Nemůže se obracet přímo na subjekt nebo lucemburský správní orgán.

19. Pokud ano, jaký je název a adresa tohoto subjektu nebo správního orgánu? Jakým způsobem je možné se na ně obrátit?

Bezpředmětné.

20. Jakou formu pomoci může tento subjekt nebo tento správní orgán žadateli poskytnout?

Bezpředmětné.

Bližší informace

  • le portail juridique du Gouvernement du Grand-Duché de Luxembourg français

« Vyživovací (alimentační) pohledávka - Obecné informace | Lucembursko - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 11-04-2006

 

OBSAH

1. Co znamenají výrazy „Výživné" a „Vyživovací povinnost“ podle lucemburského zákona? 1.
2. Do jakého věku má dítě nárok na „výživné“? 2.
3. V jakých případech se použije lucemburský zákon? 3.
4. Jestliže tento zákon nelze použít, jaký zákon použijí lucemburské soudy? 4.
5. Musí se žadatel o „výživné“ obrátit na zvláštní subjekt, na správní orgán nebo na soud? 5.
6. Může být příslušný subjekt, správní orgán nebo soud požádán jménem některého příbuzného, velmi blízké osoby nebo nezletilého dítěte? 6.
7. Jak ví žadatel, který má v úmyslu případ řešit před soudem, který soud je pro jeho záležitost příslušný? 7.
8. Potřebuje žadatel právní zastoupení (advokáta, specializovaný subjekt, aj.), aby se mohl obrátit na soud? Pokud ne, jaký musí provést postup? 8.
9. Platí se soudní řízení? Pokud ano, jakou výši celkových nákladů lze předpokládat? Jestliže jsou prostředky žadatele nedostačující, může dosáhnout převzetí nákladů na řízení jako soudní pomoc? 9.
10. Jakou formu může mít podpora, která by mohla být poskytnuta rozhodnutím soudu? Pokud se jedná o výživné, jak bude stanovena jeho výše? Jak ho lze měnit, aby bylo přizpůsobeno vývoji životních nákladů nebo změnám situace? 10.
11. Jak a komu se výživné vyplácí? 11.
12. Jak může být nedobrovolně platící dlužník donucen k placení výživného? 12.
13. Může subjekt nebo správní orgán pomáhat při vymáhání výživného? 13.
14. Mohou tyto subjekty výživné místo dlužníka úplně nebo částečně hradit? 14.
Pokud žadatel žije v Lucembursku a osoba vázaná „vyživovací povinností“ bydlí v jiné zemi: Pokud žadatel žije v Lucembursku a osoba vázaná „vyživovací povinností“ bydlí v jiné zemi:
15. Může žadatel využít pomoci nějakého subjektu nebo lucemburského správního orgánu? 15.
16. Pokud ano, jaký je název a adresa tohoto subjektu nebo správního orgánu? Jakým způsobem je možné se na ně obrátit? 16.
17. Jakou formu pomoci může tento subjekt nebo tento správní orgán žadateli poskytnout? 17.
Pokud žadatel žije v jiné zemi a osoba vázaná „vyživovací daní“ žije v cizině: Pokud žadatel žije v jiné zemi a osoba vázaná „vyživovací daní“ žije v cizině:
18. Může se žadatel obracet na subjekt nebo lucemburský správní orgán přímo? 18.
19. Pokud ano, jaký je název a adresa tohoto subjektu nebo správního orgánu? Jakým způsobem je možné se na ně obrátit? 19.
20. Jakou formu pomoci může tento subjekt nebo tento správní orgán žadateli poskytnout? 20.
 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království