Evropská komise > ESS > Vyživovací (alimentační) pohledávka > Mezinárodní právo

Poslední aktualizace: 06-08-2007
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Vyživovací (alimentační) pohledávka - Mezinárodní právo

EJN logo

Informace na této stránce jsou zastaralé. Aktualizace stránky se právě připravuje. Stránka bude poté k dispozici na portálu evropské e-justice.


„Není mi vypláceno výživné od povinného z nečlenského státu EU.“

Za účelem donucení povinného k výživě ze státu mimo Evropskou unii, aby platil výživné, se musíte obrátit na soudy státu, v němž má být podle vás soudní rozhodnutí vykonáno. Při vymáhání vyživovací pohledávky v zahraničí vám mohou pomoci mezinárodní úmluvy, například úmluvy uvedené níže.

  • Úmluva English - français podepsána dne 20. června 1956 v New Yorku o vymáhání výživného v cizině (OSN) stanoví způsob administrativní spolupráce mezi příslušnými orgány;
  • Haagské úmluvy z roku 1958 English - français a 1973 English - français o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti stanoví, jak mají smluvní strany vzájemně uznávat a vykonávat svá rozhodnutí a pravidla týkající se právní pomoci (viz „Právní pomoc – obecné informace“);
  • Haagské úmluvy z roku 1956 English - français a 1973 English - français o právu použitelném pro vyživovací povinnost dávají přednost právu země, v níž má dotčené dítě nebo oprávněný k výživě obecně trvalé bydliště (nebo, v případě změny trvalého bydliště, právu země nového trvalého bydliště). Je zde však řada výjimek:

    NahoruNahoru

    • právem, kterým se řídí vyživovací povinnost mezi manžely, kteří jsou po rozvodu nebo soudní rozluce, je právo, kterým se řídil rozvod nebo soudní rozluka;
    • použití práva určeného úmluvou lze odmítnout jen tehdy, je-li zjevně v rozporu s veřejnou politikou;
    • V případě vyživovací povinnosti mezi osobami spřízněnými v nepřímé linii nebo švagrovstvím může povinný napadnout pohledávku oprávněného na základě toho, že podle práva jejich společné národnosti nebo podle práva trvalého bydliště povinného taková povinnost není.

    Tyto dvě úmluvy se dále v některých bodech liší:

    • Úmluva z roku 1956 určuje právo, kterým se řídí pouze vyživovací povinnost k dítěti, zatímco úmluva z roku 1973 se použije na vyživovací povinnost vznikající ze vztahů rodinných, rodičovských, manželských nebo švagrovských, včetně vyživovací povinnosti k dětem narozeným mimo manželství;
    • Úmluva z roku 1956 se použije jen tehdy, je-li určené právo právem státu, který je stranou úmluvy, zatímco úmluva z roku 1973 je univerzální, neboť se použije i tehdy, je-li určené právo právem státu, který stranou úmluvy není.

Tyto rozpory jsou příčinou komplikací. Těchto pět úmluv se navíc navzájem nedoplňuje a není tedy rychlým a účinným prostředkem pro postižení povinných, kteří se vyživovací povinnosti snaží vyhýbat. Z těchto důvodů se nyní uvažuje, zda by se neměl provést obecný přezkum vyživovacích povinností a jejich zakotvení do nové obecné úmluvy.

Referenční dokumenty

  • Úmluva English - français podepsána dne 20. června 1956 v New Yorku o vymáhání výživného v cizině (OSN);
  • Úmluva English - français o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem (Haagská konference o mezinárodním právu soukromém);
  • Úmluva English - français o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti (Haagská konference o mezinárodním právu soukromém);
  • Úmluva English - français o právu použitelném pro vyživovací povinnost (Haagská konference o mezinárodním právu soukromém);
  • Úmluva English - français o právu použitelném pro vyživovací povinnost (Haagská konference o mezinárodním právu soukromém);
 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království