Evropská komise > ESS > Vyživovací (alimentační) pohledávka > Řecko

Poslední aktualizace: 25-01-2007
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Vyživovací (alimentační) pohledávka - Řecko

EJN logo

Informace na této stránce jsou zastaralé. Aktualizace stránky se právě připravuje. Stránka bude poté k dispozici na portálu evropské e-justice.


 

OBSAH

1. Co znamená pojem „výživné“ a „vyživovací povinnost“ podle řeckého práva? 1.
2. Do jakého věku má dítě právo na „výživné“? 2.
3. V jakých případech lze aplikovat řecké právo? 3.
4. V případě, že nelze aplikovat řecké právo, které právo budou aplikovat řecké soudy? 4.
5. Je třeba, aby se osoba žádající výživné obrátila na zvláštní orgán, na orgány státní správy nebo na soud? 5.
6. Je možné uplatňovat nárok na výživné jménem nezletilé osoby od některého orgánu, státní správy nebo soudu? 6.
7. Pokud se navrhovatel chce obrátit na soud, který soud je příslušný? 7.
8. Musí navrhovatel určit pro soudní jednání prostředníka (právního zástupce, zvláštní orgán, jiné...), pokud ne, jaký postup je třeba zvolit? 8.
9. Je třeba hradit nějaké poplatky spojené se soudním řízením? Pokud ano, jaké by mohly být celkové náklady? Pokud nejsou finanční prostředky navrhovatele dostačující, má nárok na náhradu nákladů řízení? 9.
10. Jaký druh vyživovací povinnosti může být stanoven soudním rozhodnutím? Pokud se jedná o finanční částku, jakým způsobem bude vyměřena? Jakým způsobem bude upravována, aby odpovídala změnám životních nákladů nebo změnám životních podmínek? 10.
11. Jak a komu je výživné vypláceno? 11.
12. Pokud odpůrce dobrovolně neuhradí výživné, jaké prostředky můžeme použít, abychom jej k tomuto přinutili? 12.
13. Může orgán, případně správní orgán pomoci při vymáhání výživného? 13.
14. Mohou odpůrce zastoupit a vyplácet výživné či jeho část? 14.
15. Může navrhovatel získat pomoc od úřadu nebo správních orgánů v Řecku? 15.
16. Pokud ano, jaký je název a adresa takového úřadu nebo správního orgánu a jakým způsobem se lze na něj obrátit? 16.
17. Jaký druh pomoci poskytuje úřad nebo správní orgán navrhovateli, pokud se tato osoba nachází v jiném státě a dlužník se nachází v Řecku? 17.
18. Může se navrhovatel obrátit přímo na úřad nebo správní orgán v Řecku? 18.

 

1. Co znamená pojem „výživné“ a „vyživovací povinnost“ podle řeckého práva?

  1. Výživné je finanční částka nebo jiný příspěvek, který určitá osoba poskytuje jiné osobě, aby pokryla její životní potřeby.
  2. Vyživovací povinnost má rodinný charakter, předpokládá se tedy mezi příbuznými, má právní povahu a souvisí se životem, důstojností a životními podmínkami osoby uplatňující nárok na výživné.

Kdo je povinen hradit výživné?

Rodiče svým dětem?

Děti svým rodičům?

Osoba rozvedená svému bývalému manželovi/manželce?

Jiní?

Ve kterých případech?

Platit výživné jsou povinni pouze příbuzní v přímé linii a pobočné linii pouze sourozenci, stejně jako je povinen osvojitel platit výživné osobě osvojené. Stejně matka nemanželského dítěte má nárok na výživné od otce dítěte. Vyživovací povinnost mají tedy rodiče vůči svým potomkům v souladu se svými možnostmi, ať mají děti ve své péči nebo jim byly odňaty úplně nebo částečně (jak tomu bývá v případě rozvodu, přerušení soužití, špatného zacházení nebo v případě vlastní žádosti), děti vůči svým rodičům, vnuci potomků, kteří zemřeli, nebo pravnuci dětí nebo vnuků, kteří zemřeli, vůči svým babičkám a dědečkům nebo prababičkám a dědečkům, manželé nebo bývalí manželé, jeden vůči druhému, a jak již bylo zmíněno, otec nemanželského dítěte vůči jeho matce. Vyživovací povinnost mají nejdříve přímí potomci v pořadí, v jakém jsou přizváni k převzetí dědictví bez závěti, a to každý podle dědického podílu.

NahoruNahoru

V případě, že nejsou potomci, mají vyživovací povinnost nejbližší předci, kteří tuto povinnost mají stejnou měrou, pokud jich je víc na stejné úrovni. Pokud je více osob, které mají nárok na výživné, a osoba povinná platit toto výživné nemá dostatečné finanční možnosti, přednost mají přímí potomci v pořadí, v jakém přistupují k dědictví bez závěti. Pokud většina osob majících nárok na výživné jsou předci, přednost mají nejbližší příbuzní. Stejně tak manžel či manželka má v otázce výživného stejná práva jako nezletilí potomci a má přednost před ostatními potomky a dalšími příbuznými. To stejné platí i pro rozvedeného manžela či manželku, pokud má nárok na výživné.

Dále má nárok na výživné pouze osoba, která není schopna se živit sama ze svého majetku či zaměstnání přiměřeného svému věku, zdravotnímu stavu a ostatním životním podmínkám i s ohledem na své vzdělávací potřeby, avšak kromě nezletilého dítěte, které i v případě, že vlastní majetek, má nárok na výživné od svých rodičů, pokud příjmy z majetku nebo zaměstnání nedostačují pro jeho výživu.

Dále nemá vyživovací povinnost ten, kdo i s ohledem na své jiné povinnosti, není schopen ji plnit bez ohrožení jeho vlastní výživy. Toto ustanovení však neplatí, pokud se jedná o vyživovací povinnost rodiče vůči nezletilému dítěti, mimo případ, kdy je možné se obrátit na jinou osobu s vyživovací povinností nebo kdy se nezletilé dítě může živit ze svého majetku.

Co se týče bývalých manželů, pokud jeden z nich není schopen se živit ze svých příjmů, má právo žádat výživné od bývalého manžela/manželky:

NahoruNahoru

  1. pokud mu v době vydání rozvodového dokladu jeho věk nebo zdravotní stav nedovolují nastoupit nebo pokračovat ve vykonávání přiměřeného zaměstnání, kterým by zajistil svou výživu;
  2. pokud má v péči nezletilé dítě, a nemůže proto vykonávat přiměřené zaměstnání;
  3. pokud nenachází stálé přiměřené zaměstnání nebo jeho profese vyžaduje další vzdělávání, v obou těchto případech na dobu, která nepřesáhne tři roky od vydání rozvodového dokladu;
  4. v jakémkoli jiném případě, kdy vyživovací povinnost byla stanovena v době vydání rozvodového dokladu z důvodu shovívavosti.

Vyživovací povinnost však může být zamítnuta nebo omezena ze závažných důvodů – především pokud manželství trvalo jen krátkou dobu nebo pokud navrhovatel zapříčinil rozvod nebo úmyslně znemožnil jeho trvání.

Nárok na výživné je ukončen v případě, že se navrhovatel/navrhovatelka znovu ožení/provdá nebo žije v trvalém nemanželském svazku s jinou osobou nebo v případě úmrtí navrhovatele, mimo případ, kdy se jedná o dobu minulou nebo dávky požadované v době jeho úmrtí. Dále je každý z bývalých manželů povinen podávat druhému přesné informace o svých majetkových poměrech a příjmech, jsou-li potřebné pro stanovení výše výživného. Na žádost jednoho z bývalých manželů podanou odpovědným prokurátorem je zaměstnavatel, příslušný úřad a příslušný daňový dozorčí povinen podávat jakékoli potřebné informace o majetkových poměrech druhého z manželů, především o jeho příjmech. Výše výživného se stanovuje dle potřeb navrhovatele vycházejících z jeho životních podmínek. Navrhovatel výživného má nárok pouze na základní zabezpečení, které zahrnuje jeho nejnutnější potřeby, pokud se vůči bývalému manželovi dopustil přečinu, který umožňuje jeho vydědění.

NahoruNahoru

2. Do jakého věku má dítě právo na „výživné“?

Do věku 18 let má dítě nárok na výživné od svých rodičů nezávisle na tom, zda má příjmy z majetku nebo zaměstnání. Po dosažení 18 let mají rodiče vyživovací povinnost vůči dítěti, pokud se samo nemůže živit ze svého majetku nebo zaměstnání přiměřeného svému věku, vzhledem ke zdravotnímu stavu a ostatním životním podmínkám i s ohledem na jeho vzdělávací potřeby.

3. V jakých případech lze aplikovat řecké právo?

Ohledně výživného manželů nebo bývalých manželů je aplikováno řecké základní právo, pokud během trvání manželství poslední státní příslušnost obou je řecká a u jednoho z nich je tomu tak stále, nebo pokud poslední obvyklý společný pobyt během manželství byl v Řecku, nebo pokud jsou úzce svázáni s řeckým právem. Ohledně výživného mezi rodiči a dětmi a ostatních předků a potomků je aplikováno řecké právo, pokud poslední státní příslušnost obou je řecká, pokud poslední obvyklý společný pobyt byl v Řecku, nebo má-li dítě řeckou státní příslušnost. Pokud se dítě narodilo, aniž by rodiče uzavřeli manželství, je ohledně výživného mezi ním a matkou nebo otcem aplikováno řecké právo, pokud poslední státní příslušnost obou je řecká, nebo pokud poslední obvyklý společný pobyt byl v Řecku, nebo pokud jsou matka nebo otec Řekové. Ohledně výživného mezi neprovdanou matkou dítěte a jeho otcem je aplikováno řecké právo, pokud v době těhotenství poslední státní příslušnost obou nebo trvalý pobyt nebo přechodný pobyt byl v Řecku. Dále je aplikováno řecké právo, pokud má některá z výše uvedených osob řeckou státní příslušnost a cizí státní příslušnost. Řecké právo je možné aplikovat také ohledně výživného v případě, kdy osoba s vyživovací povinností pobývá v Řecku a navrhovatel v jednom ze států, ve kterém platí „Úmluva o vymáhání výživného v cizině“ z New Yorku 4421/1964. Aplikováno je v tomto případě řecké procesní právo dle principu lex fori.

NahoruNahoru

4. V případě, že nelze aplikovat řecké právo, které právo budou aplikovat řecké soudy?

V případě, že nelze aplikovat řecké právo, budou řecké soudy postupovat následně v tomto pořadí:

  1. ohledně výživného manželů nebo bývalých manželů právo státu jejich společné státní příslušnosti v době manželství, pokud jeden z nich je stále občanem tohoto státu, nebo právo státu jejich posledního společného obvyklého pobytu, nebo právo, se kterým jsou úzce svázáni;
  2. ohledně výživného rodičů – dětí a předků – potomků právo státu jejich poslední společné státní příslušnosti, nebo právo státu jejich posledního společného obvyklého pobytu, nebo právo státu, jehož státním příslušníkem je dítě;
  3. ohledně výživného mezi dítětem narozeným mimo manželství potomků právo státu jejich poslední společné státní příslušnosti, nebo právo státu jejich posledního společného obvyklého pobytu, nebo právo státu, jehož státními příslušníky jsou otec nebo matka;
  4. ohledně výživného matky dítěte mimo manželství poskytovaného otcem dítěte právo státu jejich společné státní příslušnosti, nebo právo státu obvyklého pobytu nebo pobytu.

5. Je třeba, aby se osoba žádající výživné obrátila na zvláštní orgán, na orgány státní správy nebo na soud?

Navrhovatel výživného se musí obrátit na soud, aby zažádal o výživné. V případě, kdy je uplatněna „Úmluva o vymáhání výživného v cizině – 4421/1964“ z New Yorku, zástupce navrhovatele výživného s pobytem ve smluvním státě žádá od zástupce přijímajícího žádost, který je ze smluvního státu osoby s vyživovací povinností (v případě Řecké republiky se jedná o ministerstvo spravedlnosti), aby přijal všechna opatření potřebná ke splnění vyživovací povinnosti.

NahoruNahoru

6. Je možné uplatňovat nárok na výživné jménem nezletilé osoby od některého orgánu, státní správy nebo soudu?

Pouze rodiče nezletilého dítěte nebo matka dítěte narozeného mimo manželství, pokud mají dítě ve své péči, mohou zažádat jeho jménem u soudu o plnění vyživovací povinnosti. V případě, že je dítě odebráno rodičům, o výživné žádá osoba, které je svěřeno do péče, nebo jeho poručník, je-li v poručenství. Pokud je nezletilému stanoveno soudní opatrovnictví nebo je nesvéprávný, je návrh podáván jeho opatrovníkem, dočasným nebo stálým poručníkem.

7. Pokud se navrhovatel chce obrátit na soud, který soud je příslušný?

Příslušným úřadem pro podání návrhu na zahájení řízení ohledně stanovení výživného je jednočlenný soud prvního stupně, ve výjimečném případě vícečlenný soud, a to v případě, kdy návrh na zahájení řízení ohledně výživného je spojen s jinými manželskými spory, tj. s rozvodovým řízením, zrušením manželství, uznáním existence nebo neplatnosti manželství, nebo dále s řízením souvisejícím s popřením otcovství, uznáním platnosti či neplatnosti vztahu rodiče a dítěte nebo rodičovské péče, s uznáním otcovství u dítěte narozeného mimo manželství, s uznáním nebo zamítnutím existence neplatného nebo platného uznání dítěte bez manželského svazku rodičů, nebo s uznáním jeho nároků jako u dítěte narozeného v manželství z důvodu pozdějšího uzavření manželství rodiči a s odmítnutí platného uznání, s uznáním neplatnosti osvojení nebo s jeho zrušením a uznáním platnosti nebo neplatnosti poručenství. Příslušným soudem dle místa bydliště je soud v místě bydliště nebo pobytu odpůrce, a pokud je řízení spojeno s manželskými spory, i soud v místě obvyklého pobytu manželů nebo místo posledního jejich obvyklého pobytu v případě, že jeden z nich má stále tento obvyklý pobyt, nebo obvyklý pobyt jednoho nebo druhého z manželů, jedná-li se o společnou žádost, nebo místo obvyklého pobytu navrhovatele, pokud měl tento pobyt alespoň jeden rok před zahájením řízení nebo šest měsíců v případě, že se jedná o Řeka nebo státní příslušnost obou manželů. V naléhavém případě nebo při hrozícím ohrožení může navrhovatel žádat v souladu s výše uvedeným jednočlenný soud prvního stupně o přiznání zabezpečovacích opatření.

NahoruNahoru

8. Musí navrhovatel určit pro soudní jednání prostředníka (právního zástupce, zvláštní orgán, jiné...), pokud ne, jaký postup je třeba zvolit?

Ano, musí si zvolit zákonného zástupce, který jej bude zastupovat ve sporu ohledně stanovení výživného před soudem odpovídajícím druhu řízení a místu bydliště.

9. Je třeba hradit nějaké poplatky spojené se soudním řízením? Pokud ano, jaké by mohly být celkové náklady? Pokud nejsou finanční prostředky navrhovatele dostačující, má nárok na náhradu nákladů řízení?

Soudní řízení vyžaduje uhrazení určitých nezbytných nákladů, jakož i platbu zplnomocněnému soudci. Především musí navrhovatel předem uhradit hrazené náklady stanovené soudem, které nesmí překročit výši 147 EUR. Výše ostatních nákladů se liší v závislosti na požadované výši výživného, požadovaných službách a případných odkladech řízení. V případě, že je někdo bez prostředků, umožňuje zákon za určitých podmínek poskytnutí náhrady nákladů řízení.

10. Jaký druh vyživovací povinnosti může být stanoven soudním rozhodnutím? Pokud se jedná o finanční částku, jakým způsobem bude vyměřena? Jakým způsobem bude upravována, aby odpovídala změnám životních nákladů nebo změnám životních podmínek?

Stanovení výživného soudem se provádí s ohledem na zajištění přiměřených existenčních podmínek a vzdělání navrhovatele a finanční možnosti odpůrce a stanoví se na dobu dvou let. Po uplynutí dvou let, nebo pokud se změní podmínky, na jejichž základě soud stanovil výživné, může každá ze stran, tedy jak navrhovatel, tak odpůrce, zažádat v prvním případě o nové stanovení výživného na následující dvouleté období, ve druhém případě o úpravu rozhodnutí a nové stanovení výživného.

NahoruNahoru

11. Jak a komu je výživné vypláceno?

V první řadě je výživné vypláceno navrhovateli. Pokud se jedná o nezletilé dítě, nesvéprávnou osobu nebo osobu pod soudním dozorem, je vypláceno rodiči, poručníkovi nebo soudnímu opatrovníkovi, kteří vedou řízení jménem navrhovatele.

12. Pokud odpůrce dobrovolně neuhradí výživné, jaké prostředky můžeme použít, abychom jej k tomuto přinutili?

V případě, že odpůrce odmítá uhradit výživné, podá navrhovatel návrh na exekuci majetku odpůrce, má-li nějaký.

13. Může orgán, případně správní orgán pomoci při vymáhání výživného?

Ne

14. Mohou odpůrce zastoupit a vyplácet výživné či jeho část?

Ne.

15. Může navrhovatel získat pomoc od úřadu nebo správních orgánů v Řecku?

Ano.

16. Pokud ano, jaký je název a adresa takového úřadu nebo správního orgánu a jakým způsobem se lze na něj obrátit?

V případě, že navrhovatel žije ve státě, ve kterém platí „Úmluva o vymáhání výživného v cizině“ z New Yorku (4421/64), nebo je-li uzavřena dvoustranná dohoda mezi tímto státem a Řeckem a odpůrce žije v Řecké republice, je příslušným orgánem, který má pomoci, Ústřední úřad Ministerstva spravedlnosti, jehož adresa je ul. Mesogion č. 96, Athény – Řecká republika, PSČ 11527, tel.: +30.210.7714186. Způsob, jakým je třeba se na tento úřad obrátit, je uveden v úmluvě.

17. Jaký druh pomoci poskytuje úřad nebo správní orgán navrhovateli, pokud se tato osoba nachází v jiném státě a dlužník se nachází v Řecku?

Uvedeno v úmluvě.

18. Může se navrhovatel obrátit přímo na úřad nebo správní orgán v Řecku?

Ne, mimo výše uvedeného případu.

« Vyživovací (alimentační) pohledávka - Obecné informace | Řecko - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 25-01-2007

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království