Evropská komise > ESS > Právnické profese > Polsko

Poslední aktualizace: 03-03-2008
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Právnické profese - Polsko

 

OBSAH

1. SOUDCI 1.
2. STÁTNÍ ZÁSTUPCI 2.
3. SOUDNÍ VYKONAVATELÉ 3.
4. NOTÁŘI 4.
5. ADVOKÁTI 5.
6. PRÁVNÍ PORADCI (PRÁVNÍ ZÁSTUPCI) 6.

 

1. SOUDCI

Soudci představují zvláštní skupinu uvnitř právnických profesí. Kromě zvláštní úrovně požadovaných kvalifikací se odlišují zejména zásadou nezávislosti.

Zásada nezávislosti soudců je stanovena v čl. 178 odst. 1 polské ústavy, ve kterém se uvádí, že soudcové jsou při plnění svých povinností nezávislí a řídí se pouze ústavou a zákony. To znamená, že soudci jsou nezávislí jak na účastnících sporu, tak na státních orgánech. Na druhou stranu však mají soudci povinnost zachovávat nestrannost, přičemž se řídí ustanoveními ústavy a zákonů, v souladu s nimiž by měli vykonávat všechny své úkoly.

Soudce jmenuje prezident republiky na dobu neurčitou na návrh Národní soudní rady.

Osoba, která chce být jmenována soudcem okresního soudu (nejnižší soud v hierarchii soudů), musí být polským občanem a musí mu náležet plná občanská práva, být bezúhonná, mít ukončené vysokoškolské vzdělání v oboru právo v Polsku a mít titul magistr nebo mít ukončené zahraniční studium uznávané Polskem, její zdravotní stav musí být slučitelný s výkonem povinností soudce, musí mít alespoň 30 let a složené soudcovské zkoušky nebo zkoušky pro státní zástupce, musela pracovat jako soudní asistent nebo jako asistent státního zástupce po dobu alespoň tří let nebo jako soudní úředník po dobu pěti let. Požadavek na ukončené právní a soudcovské vzdělání se nevztahuje na osoby, které pracovaly jako soudní asistenti nebo soudní úředníci po dobu alespoň šesti let a složily soudcovské zkoušky. Požadavky na úplné právnické vzdělání, soudcovské vzdělání a požadovaný počet let pracovních zkušeností se nevztahují na profesory a docenty zaměstnané ve vědeckých zařízeních. Kromě toho může být do funkce soudce okresního soudu jmenována osoba, která pracovala jako advokát, právní poradce nebo notář po dobu alespoň tří let. Pokud jde o jmenování do funkce soudce soudu vyššího stupně (krajský soud, odvolací soud), připojuje se ke kritériím uvedeným výše požadavek na odpovídající počet let výkonu funkce soudce nebo jiné právnické profese.

NahoruNahoru

Kandidát na soudce musí být nejdříve schválen samosprávným orgánem soudců u daného soudu, tj. na valném shromáždění, a to v tajném hlasování. Po té je kandidát představen Národní soudcovské radě prostřednictvím ministra spravedlnosti, který může vyjádřit své stanovisko. Na tomto základě Národní soudní rada přijme v tajném hlasování rozhodnutí o navržení kandidáta prezidentovi, který jmenuje soudce okresních, krajských a odvolacích soudů. Povýšení k soudu vyššího stupně vyžaduje stejný schvalovací postup a nové jmenování.

Nezávislost soudců je zaručena tím, že soudce nelze odvolat. Soudce může být proti své vůli odvolán, suspendován nebo přeložen k jinému soudu nebo na jinou pozici pouze na základě rozhodnutí soudu (včetně disciplinárního soudu) a pouze v případech stanovených zákonem (článek 180 ústavy).

Soudci jsou jmenováni na dobu neurčitou (článek 179 ústavy). To znamená, že když dosáhnou důchodového věku (v současnosti 65 let), stávají se soudci ve výslužbě, přičemž jim nadále náležejí některá práva a povinnosti. Národní soudní rada však soudci smí na jeho žádost umožnit vykonávat své povinnosti až do věku 70 let.

Soudce nesmí být bez předchozího souhlasu soudu stanoveného v právních předpisech uznán trestně odpovědným nebo zbaven svobody (imunita soudce). Soudce nesmí být držen ve vazbě nebo zatknut, pokud není přistižen při páchání trestného činu a jeho zadržení není nutné pro zajištění správného průběhu řízení (článek 181 ústavy). Soudci se zodpovídají za jakékoli porušení soudcovských povinností nebo za jakýkoli přestupek pouze disciplinárním soudům složeným ze soudců a jmenovaným samosprávnými orgány soudců.

NahoruNahoru

Soudce nesmí být členem žádné politické strany nebo odborové organizace a nesmí provádět žádnou veřejnou činnost neslučitelnou se zásadou nezávislosti soudů a soudců (čl. 178 odst. 3 ústavy). Soudce kromě toho nesmí přijmout žádné placené zaměstnání bez souhlasu příslušných orgánů.

Soudci podléhají samosprávné radě soudců. Orgány samosprávné rady soudců jsou: valná hromada krajských soudců a valná hromada soudců odvolacího soudu.

Na správní činnosti soudů dohlíží ministr spravedlnosti.

Ustanovení o statusu soudců a zárukách nezávislosti soudců jsou stanovena v polské ústavě a v zákoně o obecných soudech ze dne 27. července 2001.

2. STÁTNÍ ZÁSTUPCI

Hlavní úlohou státního zastupitelství je chránit právo a pořádek a dohlížet na stíhání trestných činů a také vést nebo dohlížet na přípravná řízení v trestních případech a jednat jako státní zástupce před soudy, prošetřovat otázky související s trestným činem a bojovat proti trestným činům a usilovat o předcházení trestným činům a spolupracovat s jinými orgány při předcházení trestným činům a jiným porušením zákona.

Kromě toho smí v souladu s článkem 7 polského občanského soudního řádu státní zástupce v občanskoprávních věcech navrhovat zahájení řízení ve kterémkoli případě nebo vstoupit do kteréhokoli již probíhajícího řízení, jestliže to je podle jeho názoru nezbytné v zájmu ochrany práva a pořádku, občanských práv nebo veřejných zájmů. V nemajetkových případech v oblasti rodinného práva smí státní zástupce zahájit řízení pouze v případech stanovených zákonem.

NahoruNahoru

V případech v oblasti rodinného práva smí státní zástupce zahájit řízení zejména tehdy, když oprávněná osoba v důsledku nezpůsobilosti k právním úkonům nebo z jiných závažných důvodů nemůže uplatnit své nároky, nebo se k újmě veřejného zájmu zdržuje od uplatnění těchto nároků. Účast státního zástupce je vhodná zejména v případech týkajících se: zrušení nebo potvrzení existence nebo neexistence manželství, popření otcovství nebo mateřství, zrušení uznání dítěte a stanovení absolutní neplatnosti uznání dítěte, rozhodnutí o osvojení dítěte cizinci nebo polskými občany trvale pobývajícími v zahraničí, rozhodnutí o zrušení osvojení nebo osvobození osoby z rodičovské pravomoci nebo poručenství.

Ve správních věcech je úlohou státního zastupitelství odvolávat se k soudu proti nezákonným správním rozhodnutím a účastnit se soudních řízení ve věci zákonnosti těchto rozhodnutí.

Státní zastupitelství se skládá z nejvyššího státního zástupce a státních zástupců obecných a vojenských organizačních složek státního zastupitelství, kteří jsou podřízeni nejvyššímu státnímu zástupci, a státních zástupců z Ústavu národní paměti – Komise pro stíhání trestných činů proti polskému národu. Nejvyšší státní zástupce je nejvyšším orgánem státního zastupitelství. Úřad nejvyššího státního zástupce zastává ministr spravedlnosti. Státními zástupci obecných organizačních složek státních zastupitelství jsou státní zástupci Ústavu národní paměti a odvolacích, krajských a okresních státních zastupitelství.

NahoruNahoru

Státní zastupitelství má hierarchickou strukturu. To znamená, že ačkoli je státní zástupce při výkonu svých povinností stanovených právními předpisy nezávislý, musí se řídit příkazy, zásadami a pokyny svého nadřízeného státního zástupce.

Státní zástupce obecných organizačních složek státního zastupitelství jmenuje nejvyšší státní zástupce.

Pro jmenování státním zástupcem kandidát musí být polským občanem a musí mu náležet plná občanská práva, být bezúhonný, mít ukončené vysokoškolské vzdělání v oboru právo v Polsku a mít titul magistr nebo mít ukončené zahraniční studium uznávané Polskem, jeho zdravotní stav musí být slučitelný s výkonem povinností státního zástupce, musí mít alespoň 26 let a složené zkoušky pro státní zástupce nebo soudcovské zkoušky, vykonávat funkci asistenta státního zástupce nebo soudního asistenta po dobu alespoň jednoho roku nebo ukončit službu u vojenské organizační složky státního zastupitelství v délce stanovené ustanoveními o vojenské službě vojáků z povolání.

Státním zástupcem mohou být jmenovány také níže uvedené osoby, které nemusí složit zkoušky a mít ukončené vzdělání státního zástupce: profesoři a docenti právních věd na polských univerzitách, polské akademii věd a ve vědeckých zařízeních, soudci, vojenští soudci, advokáti, právní poradci a poradci ze státního zastupitelství státní poklady, kteří ve své profesi nebo na své pozici pracují po dobu alespoň tří let, a po složení zkoušek také notáři, kteří však nemusí mít ukončené vzdělání státních zástupců.

NahoruNahoru

Státní zástupci jsou jmenovaní na dobu neurčitou, což znamená, že když dosáhnou důchodového věku, stávají se státními zástupci ve výslužbě, přičemž jim nadále náležejí některá práva a povinnosti.

Státní zástupce může být přeložen na jinou pozici pouze se svým souhlasem. V případě profesionálního pochybení, včetně zřejmého a hrubého porušení právních ustanovení a vážnosti úřadu státního zástupce, se státní zástupce zodpovídá v disciplinárním řízení u soudu složeného ze státních zástupců.

Státní zástupci mají stejně jako soudci právo na imunitu. To znamená, že státního zástupce nelze činit odpovědným v trestním řízení bez souhlasu příslušného disciplinárního soudu a nemůže být zadržen bez souhlasu svého nadřízeného. To neplatí v případě, kdy je státní zástupce přistižen při spáchání trestného činu.

Během svého funkčního období nesmí být státní zástupce členem žádné politické strany nebo se účastnit politických aktivit.

Státní zástupce nesmí přijmout žádné další zaměstnání, s výjimkou výuky, výuky a výzkumu nebo vědecké funkce, ani nesmí mít jiné povolání nebo výdělečnou činnost, která by mohla zasahovat do jeho profesních povinností, která by mohla poškodit důvěru v jeho nestrannost nebo která by mohla poškodit vážnost úřadu státního zástupce, včetně výkonu obchodní činnosti nebo zastávání místa v řídicích orgánech podnikatelských subjektů.

Postavení státních zástupců a jejich práva a povinnosti jsou stanoveny v zákoně ze dne 20. června 1985 o státním zastupitelství.

NahoruNahoru

3. SOUDNÍ VYKONAVATELÉ

Soudní vykonavatel je státní zaměstnanec pracující při okresním soudu. Soudní vykonavatel provádí výkon rozhodnutí v občanskoprávních věcech a jiné povinnosti svěřené mu podle zvláštních právních ustanovení (např. připravuje soupis majetku polski, a, na příkaz soudu polski nebo státního zástupce polski, připravuje zprávu o skutkové podstatě případu před zahájením soudního řízení nebo před vydáním soudního rozhodnutí). Kromě toho má soudní vykonavatel právo doručovat soudní výpovědi, oznámení, námitky a stížnosti a jiné listiny, jejichž přijetí musí být potvrzeno a jež musí být doručeny k určitému datu. Soudní vykonavatel je také oprávněn vykonávat úřední dohled nad dobrovolnými veřejnými dražbami a potvrzovat nejnižší nebo nejvyšší nabídku. V souvislosti s povinnostmi spočívajícími ve výkonu soudních rozhodnutí a v souvislosti s jinými povinnostmi uvedenými v právních předpisech soudní vykonavatel účtuje poplatky za výkon.

Soudní vykonavatelé mají své kanceláře a své povinnosti vykonávají v rámci přidělené oblasti, přičemž věřitel má právo zvolit si soudního vykonavatele v obvodu odvolacího soudu. Oblast soudního vykonavatele zahrnuje obvod okresního soudu, jeho část nebo obvody několika okresních soudů. Každý rok ministr spravedlnosti vydává seznam oblastí a sídel kanceláří soudních vykonavatelů.

NahoruNahoru

Během výkonu svých povinností se soudní vykonavatel řídí pouze zákony a rozhodnutími soudu. Dohled nad formální správností činnosti soudního vykonavatele provádí předseda okresního soudu, při kterém soudní vykonavatel pracuje. Celkový dohled nad činností soudních vykonavatelů a nad činností samosprávného orgánu soudních vykonavatelů provádí ministr spravedlnosti.

Soudním vykonavatelem může být každý, kdo je polským občanem a náležejí mu plná občanská práva, je bezúhonný, má ukončené vysokoškolské vzdělání v oboru právo nebo administrativa, kdo ukončil vzdělávání pro soudní vykonavatele, složil zkoušku soudního vykonavatele a má alespoň 25 let. Soudci, státní zástupci, advokáti, právní poradci, notáři a osoby, které dokončily vzdělávání pro výkon povolání soudce, státního zástupce, advokáta, právního poradce nebo notáře, a osoby s titulem doktora práv jsou osvobozeni od požadavku na ukončené vzdělání a složení zkoušky.

Soudní vykonavatelé volí své samosprávné orgány, kterými jsou: Národní konference soudních vykonavatelů, Národní rada soudních vykonavatelů, valná hromada soudních vykonavatelů z komor soudních vykonavatelů, komory soudních vykonavatelů.

Povinnosti soudních vykonavatelů a struktura samosprávných orgánů soudních vykonavatelů jsou stanoveny v zákoně ze dne 29. srpna 1997 o soudních vykonavatelích a vykonávacím řízení.

4. NOTÁŘI

Notářský úřad je orgán zajišťující bezpečnost právních úkonů a dodržování platného práva. Notářský úřad představují notáři, tj. osoby, jež mají důvěru veřejnosti a které jsou pověřeny prováděním úkonů, které by strany měly nebo chtěly uzavřít notářskou formou.

NahoruNahoru

Mezi základní povinnosti notáře patří: příprava notářských listin a zápisů, ověřování listin a notářské ověřování, příprava námitek v souvislosti s dlužními úpisy a šeky, přijímání prohlášení o přijetí nebo odmítnutí dědictví, přijímání různých předmětů a částek do úschovy. V rámci svých pravomocí notář jedná jako osoba s důvěrou veřejnosti, jež se těší stejné ochraně jako státní zaměstnanci. Notářské listiny sepsané notářem v souladu s právními předpisy mají povahu úředních listin.

V současnosti v Polsku existuje nezávislý samosprávný notářský orgán a soukromá notářství. Notářský samosprávný orgán je povinnou organizací, což znamená, že členství v samostatném orgánu je podmínkou, která musí být splněna, aby bylo možno vykonávat činnost notáře. Notářský samosprávný orgán se skládá z notářské komory a Národní notářské rady.

Notáře jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti po získání stanoviska příslušné notářské komory. Notářem může být každý, kdo je polským občanem, náležejí mu plná občanská práva, je bezúhonný, má ukončené vysokoškolské vzdělání v oboru právo v Polsku a byl mu udělen titul magistr nebo ukončené zahraniční studium uznávané v Polsku, kdo ukončil notářské vzdělávání, složil notářskou zkoušku, pracoval jako asistent notáře po dobu alespoň tří let a má alespoň 26 let. Profesoři a docenti právních věd, soudci, státní zástupci, advokáti a právní poradci, kteří své povolání vykonávají po dobu alespoň tří let, mohou být také jmenováni notáři.

NahoruNahoru

Struktura notářského úřadu a úkoly notářů jsou stanoveny v zákoně ze dne 14. února 1991 – zákon o notářských službách.

5. ADVOKÁTI

Advokacie byla vytvořena proto, aby poskytovala právní pomoc, spolupracovala na ochraně občanských práv a svobod a na vypracovávání a provádění právních předpisů. Povolání advokáta spočívá v poskytování právní pomoci, přípravě právních stanovisek, přípravě návrhů zákonů a zastupování v řízení před soudy a jinými orgány. Tato právní pomoc je poskytována fyzickým osobám, podnikatelským subjektům a organizačním složkám.

Advokáti jsou organizováni v profesním samosprávném orgánu. Celostátní advokátní komora se skládá ze 24 advokátních komor. Do komor náležejí advokáti a advokátní čekatelé, jejichž sídlo se nachází v obvodu komory. Povolání advokáta mohou vykonávat pouze osoby zapsané v rejstříku advokátů krajskou advokátní radou u advokátních komor, v jejichž obvodu se nachází sídlo advokáta. Zápis do rejstříku je povinný. Národním samosprávným orgánem advokátů je Nejvyšší advokátní rada.

Každá osoba, která je bezúhonná a jejíž chování k danému dni zaručuje, že bude povolání advokáta vykonávat správně, která požívá plných občanská práva a je plně způsobilá k právním úkonům, ukončila vysokoškolská studia v oboru právo v Polské republice a které byl udělen titul magistr, nebo která ukončila zahraniční studium uznávané v Polské republice, která ukončila advokátní vzdělávání v Polské republice a složila advokátní zkoušku, může být zapsána do advokátní komory. Poslední dvě kritéria se nevztahují na profesory a docenty právních věd, osoby, které složily soudcovskou zkoušku, zkoušku státního zástupce, právního poradce nebo notáře, nebo osoby, které působily alespoň po dobu tří let jako poradci u nejvyššího státního zastupitelství státní pokladny. Advokátní zkoušku mohou bez dokončeného advokátního vzdělání složit také docenti právních věd a osoby, které pracovaly jako soudní úředník nebo asistent soudce po dobu alespoň pěti let během období netrvajícího déle než 8 let.

NahoruNahoru

Organizace a úkoly advokátů jsou stanoveny v zákoně ze dne 26. května 1982 – zákon o advokacii.

Poskytování právní pomoci zahraničními advokáty v Polské republice bylo upraveno zákonem ze dne 5. července 2002.

6. PRÁVNÍ PORADCI (PRÁVNÍ ZÁSTUPCI)

Povolání právního poradce spočívá v poskytování právní pomoci, přípravě právních stanovisek, přípravě návrhů zákonů a zastupování v řízení před soudy a jinými orgány.

Právní poradci mohou poskytovat právní pomoc podnikatelským subjektům, organizačním složkám a fyzickým osobám jiným než podnikatelské subjekty. Nemohou však jednat jako obhájci v trestních řízeních a v řízeních ve věci daňových deliktů.

Právní poradci mají právo vykonávat své povolání nezávisle a kombinovat je s jinými formami zaměstnání, např. na základě pracovní smlouvy.

Právní poradci jsou organizováni v profesním samosprávném orgánu. Tento samosprávný orgán právních poradců je při výkonu svých úkolů nezávislý a řídí se pouze ustanoveními právních předpisů.

Samosprávnými organizačními složkami s právní subjektivitou jsou krajské komory právních poradců a Národní rada právních poradců. Dohled nad samosprávnými orgány provádí ministr spravedlnosti.

Právo vykonávat povolání právního poradce vzniká zápisem do rejstříku právních poradců a složením přísahy.

Každá osoba, která má ukončené vysokoškolské vzdělání v oboru právo v Polské republice a které byl udělen titul magistr, nebo která má plně požívá občanských práv a je plně způsobilá k právním úkonům, je bezúhonná a jejíž minulé chování zaručuje, že bude řádně vykonávat povolání právního poradce, která má ukončené vzdělání pro právní poradce v Polské republice a složila zkoušku právního poradce, může být zapsána do rejstříku právních poradců. Kritérium týkající se ukončeného vzdělání pro právní poradce a složení zkoušky právního poradce se nevztahuje na profesory a docenty právních věd, osoby, které složily soudcovskou zkoušku, zkoušku státního zástupce, advokátní nebo notářskou zkoušku, nebo osoby, které působily alespoň po dobu tří let jako poradci u nejvyššího státního zastupitelství státní pokladny. Zkoušku státního poradce mohou bez dokončeného vzdělání pro právní poradce složit také docenti právních věd a osoby, které pracovaly jako soudní úředník nebo asistent soudce po dobu alespoň pěti let během období netrvajícího déle než 8 let.

Organizace a úkoly právních poradců jsou stanoveny v zákoně ze dne 6. července 1982 o právních poradcích.

Poskytování právní pomoci zahraničními advokáty v Polské republice je upraveno zákonem ze dne 5. července 2002.

Bližší informace

Ústava Polské republiky

http://www.sejm.gov.pl/prawo/konst/konst.htm Deutsch - English - français - polski

Nejvyšší advokátní rada

http://www.adwokatura.pl English - polski

Soudy a tribunály - Věstník veřejných oznámení

http://www.bip.gov.pl/index.asp?fid=4590 polski

Národní komora právních poradců

http://www.radca.prawny.lex.pl polski

Národní notářská rada

http://www.krn.org.pl polski

Notářská komora ve Varšavě

http://www.notariusze.pl English - français - polski

Samosprávný orgán soudních vykonavatelů

http://www.komornik.pl English - polski

Odvolací státní zastupitelství ve Varšavě

http://www.pa.waw.pl polski

« Právnické profese - Obecné informace | Polsko - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 03-03-2008

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království