Evropská komise > ESS > Právnické profese > Nizozemí

Poslední aktualizace: 28-02-2008
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Právnické profese - Nizozemí

 

OBSAH

1. Soudce 1.
2. Soudní úředník 2.
3. Státní zástupce 3.
4. Advokát 4.
5. Notář 5.
6. Soudní exekutor (gerechtsdeurwaarder6.

 

1. Soudce

Úkolem soudce je vynášet nestranná rozhodnutí v právních sporech, tzn. také v případech, jejichž účastníkem je stát. Pro zajištění nestrannosti vzhledem k vládě je zaveden zvláštní systém výběru a jmenování, přičemž právní postavení soudců se liší od postavení jiných státních úředníků.

Každý, kdo se chce stát soudcem, musí mít alespoň sedm let odborné praxe. Praxi lze získat prostřednictvím vnitřního vzdělávacího kurzu v soudnictví nebo získáním právní praxe jinde. Soudní systém poskytne nezbytné odborné vzdělání.

Soudce jmenuje královna na návrh ministra spravedlnosti. Do úřadu soudce mohou být jmenováni pouze nizozemští státní občané. Kromě toho musí mít uchazeči vysokoškolské vzdělání v oboru právo, získané na nizozemské univerzitě.

Jednotlivci mohou být navrženi pro jmenování do úřadu soudce na základě doporučení národního výběrového výboru složeného ze členů z různých soudů, ze státního zastupitelství a ze společensky angažovaných jednotlivců. Soudce bude jmenován, aby vykonával spravedlnost u určitého soudu. Toto jmenování není možné, jestliže příslušný soud budoucího soudce nenavrhnul. Díky těmto podmínkám je systém jmenování soudců co nejobjektivnější. Soudce je státní úředník se zvláštním postavením. Po počátečním jmenování není soudce povinen přijmout jmenování k jinému soudu.

Soudci mohou svůj úřad vykonávat do věku 70 let. Jsou-li mladší, mohou být z úřadu soudce odvoláni proti své vůli pouze nejvyšším soudem Nizozemska, nizozemským nejvyšším soudem (Hoge Raad der Nederlanden), a to na návrh nejvyššího státního zástupce (procureur-generaal) tohoto soudu. Tento systém poskytuje přiměřenou ochranu proti politickému vlivu na jmenování a odvolání z úřadu.

NahoruNahoru

Nizozemská ústava soudcům nařizuje vynášet rozhodnutí ve sporech a obsahuje ustanovení týkající se právního postavení členů soudní moci.

Při řádném dodržování platných právních předpisů mohou soudci, na základě vlastního uvážení, projednávat případy. Mohou také ve velké míře určovat praktický průběh řízení, např. délku určitých částí řízení. Má-li v průběhu řízení jeho účastník pochybnosti o nepodjatosti soudce, stanovuje právo možnosti vznést námitky proti příslušnému soudci projednávajícímu případ.

Někdy je jeden z účastníků soudního řízení nespokojen s prací soudce. Rozlišuje se mezi rozhodnutím soudu a chováním soudce. Jestliže se nespokojenost týká rozsudku, má obvykle stěžující si účastník možnost podat odvolání. Stížnosti na chování soudce lze podat soudní radě, kde dotčený soudce vykonává svůj úřad. Každý soud má stanoven řád obsahující pravidla pro vyřizování stížností.

Existují zákonná ustanovení o chování soudců. Účelem těchto ustanovení je zaručit, aby soudci pracovali nestranně.

Soudci jsou činní u okresních soudů (rechtbanken). Okresní soudy mají čtyři sektory: občanskoprávní sektor, trestněprávní sektor, správní sektor a sektor kantonálních soudů. Soudci, kteří jsou činní v posledně uvedeném sektoru, se nazývají kantonrechter, ostatní se označují jako rechter. Soudci, kteří jsou činní u odvolacích soudů a u nejvyššího soudu, se nazývají raadsheer.

Soudci obvykle musí projednávat případy v jednom právním odvětví po určitou dobu, po uplynutí této doby se věnují jinému právnímu odvětví. Musí mít praxi alespoň ve dvou právních odvětvích. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit soudcům v tom, aby se příliš dlouho a příliš intenzivně zaměřovali jen na jedno právní odvětví.

NahoruNahoru

Kantonrechters projednávají případy sami. Soudcové okresních soudů obvykle projednávají případy sami, avšak některé případy musí být projednávány senátem složeným ze tří soudců. Soudci u odvolacích soudů projednávají případy v senátu složeném ze tří soudců, pokud případ nemůže být projednán jedním soudcem. Zákon zde stanoví příslušná pravidla. Nejvyšší soud projednává každý případ v pětičlenném senátu.

2. Soudní úředník

Soudcům vždy pomáhá soudní úředník (griffier). Jedna část soudních úředníků zpracovává administrativní agendu týkající se případů. Druhá část, s vyšším právním vzděláním, pomáhá soudci při přípravě jednání, vypracovává protokoly z jednání a návrhy rozhodnutí na základě pokynů soudce.

Praktičtější informace o soudnictví lze nalézt na stránkách www.rechtspraak.nl English - Nederlands. Jedná se o oficiální internetové stránky justice. Obsahují údaje o tom, kam je třeba zasílat korespondenci, adresu soudu, podrobné informace o elektronické poště, úředních hodinách, jak se k soudu dostat, postup pro vyřizování stížností, atd.

3. Státní zástupce

Hlavním úkolem státního zástupce (Officier van Justitie) je zahajovat trestní řízení proti osobám. Státní zástupce však může jednat i v občanskoprávních případech, např. ve věci návrhů na omezení způsobilosti k právním úkonům, nedobrovolného umístění osoby do psychiatrické léčebny nebo ve věci žádostí o změnu úředních dokladů v matričním rejstříku. Státní zástupce je součástí státního zastupitelství. Za úřad odpovídá ministerstvo spravedlnosti. Odbor státního zástupce (Openbaar Ministerie či OM) má národní kancelář (parket-generaal), což je národní sbor, a každý soud má svůj vlastní úřad státního zástupce (parket), ve kterém pracují státní zástupci. U odvolacích soudů a u nejvyššího soudu se státní zástupci označují jako Advocaat-generaal. Úřad státního zástupce u nejvyššího soudu má nezávislé postavení a jeho vedoucí se nazývá Procureur-generaal.

NahoruNahoru

Viz také www.om.nl Nederlands (pouze nizozemsky).

4. Advokát

Úkolem advokáta je zaručit, aby právní postoj jeho klientů nebyl zaujatý. Za tímto účelem advokáti poskytují právní porady a zastupují své klienty v právních sporech a před soudem.

Advokáti mají povinnost zachovávat mlčenlivost vzhledem ke svým klientům a mohou se dovolávat práva odmítnout zveřejnit obsah jednání s klientem. Jinými slovy, advokáti nemusí soudu předat žádné informace získané od klientů. Advokáti pracují zpravidla v rámci okresu, ve kterém jsou registrováni, mohou však být činní v každém okresu a u každého odvolacího soudu.

Osoby, jejichž občanskoprávní případ je projednáván u kantonálního soudu, (kantonrechter) nemusí využít služeb advokáta. Ve všech ostatních občanskoprávních případech (projednávaných u okresního soudu, odvolacího soudu nebo nejvyššího soudu) mají občané povinnost nechat se zastupovat právním zástupcem. Označuje se to jako advokátní přímus (verplichte procesvertegenwoordiging).

Osoby s relativně nízkým příjmem jsou způsobilé pro získání právní pomoci (viz informační list právní pomoc). Těmto osobám bude ustanoven advokát. To znamená, že náklady na právní zastoupení zaplatí stát. Osoba, která usiluje o vykonání spravedlnosti, platí toliko příspěvek, jehož výše závisí na jejím příjmu a ostatním majetku.

Každý, kdo získal vysokoškolské vzdělání v oboru právo na nizozemské univerzitě, může být přijat do advokátní komory.

NahoruNahoru

Během prvních tří let po přijetí do advokátní komory mají právníci povinnost vykonávat právní praxi jako praktikant pod dohledem jiného advokáta. To znamená, že není možné se stát advokátem, pokud se nenajde jiný advokát, který je ochoten uchazeče odborně vést. Advokáti z jiných zemí EU mohou požádat o přijetí do nizozemské advokátní komory, pokud splňují požadavky příslušných evropských směrnic. Advokáti z jiných členských států, kteří příležitostně poskytují své služby v jiném členském státě, tak mohou učinit za předpokladu, že spolupracují s advokátem registrovaným v daném místě.

Advokát je tzv. svobodným povoláním (vrije beroepsbeoefenaar).

Pravidla, kterými se řídí tato profese, pravomoci, jmenování a vyloučení z advokátní komory, jsou stanovena v nizozemském zákoně o advokacii (Advocatenwet) a v několika vyhláškách a nařízeních včetně nařízení z roku 1998 o vedení účetnictví 1998 (Boekhoudverordening 1998), nařízení o finančním příspěvku (Verordening op de financiële bijdrage) a nařízení o odborné praxi (Verordening op de praktijkuitoefening).

Podle tohoto zákona je každý advokát vykonávající praxi v Nizozemsku členem nizozemské advokátní komory (Nederlandse Orde van Advocaten či NOvA). Advokáti podléhají disciplinárnímu řízení.

Úkolem této profesní organizace je, jak stanoví zákon, zajistit kvalitu služeb poskytovaných jejími členy. To zahrnuje:

  • rozsáhlý vzdělávací program pro členy advokátní komory
  • vypracování stanov a jiných závazných pravidel pro advokáty
  • disciplinární řízení
  • poskytování informací a služeb svým členům
  • poskytování doporučení vládě o plánovaných politikách a návrzích zákonů.

Kromě členství v nizozemské advokátní komoře je mnoho advokátů také členem profesního sdružení zaměřeného na zvláštní právní oblast. Tito advokáti jsou odborníky v určité právní oblasti, jako je rodinné právo, právo sociálního zabezpečení, pracovní právo, trestní právo nebo právo v oblasti nájmu.

NahoruNahoru

Tito odborníci obvykle spojují své síly ve sdružení, které lze nalézt na internetových stránkách www.advocatenorde.nl/advocaten/adressen_en_ledenlijst.asp Nederlands.

Bližší informace o právnických profesích lze nalézt na internetových stránkách www.advocatenorde.nl English - Nederlands.

Žijete-li v zahraničí a máte obtíže s nalezením advokáta v Nizozemsku, můžete kontaktovat radu pro právní pomoc (Raad voor rechtsbijstand) v Haagu. Podrobné informace jsou uvedeny v informačním listě právní pomoc v bodě 6.

5. Notář

Úkolem notáře je sepisovat dokumenty nazývané listiny (akten), v jejichž správnost mohou občané důvěřovat a odvolávat se na ni v soudní činnosti. Notář se ujistí o tom, že tyto listiny jsou věrným podáním příslušných skutečností a že správně odrážejí dohody uzavřené mezi stranami. Podle nizozemského práva mají listiny sepsané notářem zvláštní důkazní sílu.

Notáři jsou činní zejména v oblasti rodinného práva, společenstevního práva a práva k nemovitostem. Zákon stanovil, že velký počet úkonů, které mají mít právní účinek, lze provést pouze formou notářského zápisu: založení právnických osob, jako jsou sdružení, nadace, společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti, a změny jejich stanov/zakládacích listin, převod majetku podléhajícího registraci jako nemovitostí a registrovaných plavidel, zhotovování posledních vůlí a závětí a předmanželských/manželských smluv.

NahoruNahoru

Notář je uschovatelem prvopisů listin, které sepsal, aby do nich mohlo být později kdykoliv nahlíženo. Strany obdrží od notáře ověřené kopie listin. Dobrým příkladem je poslední vůle a závěť. Po úmrtí dané osoby předá notář kopii originálu poslední vůle dědicům. Notář smí také provádět určité úkoly při uspořádání pozůstalosti.

Notář zastává veřejný úřad a v důsledku tohoto úřadu má pravomoc vyhotovovat úředně ověřené listiny (authentieke akten). Tyto listiny mají větší důkazní sílu než soukromé listiny. Ačkoli notáři působící v Nizozemsku zastávají veřejný úřad, mohou si stanovit své vlastní sazby. Nesou za svou firmu hospodářské riziko a jsou více méně příslušníky svobodného povolání. V nizozemském právu existují pravidla, jejichž cílem je umožnit notáři vykonávat jeho úřad nezávisle a nestranně a s náležitou péčí podporovat zájmy zúčastněných stran.

Notáře jmenuje královna na návrh ministra spravedlnosti. Notářem mohou být jmenováni pouze nizozemští občané. Kromě toho musí mít uchazeči vysokoškolské vzdělání v oboru notářského práva získané na nizozemské univerzitě, anebo musí mít ukončené vzdělání, které se podle provedených směrnic EU považuje za srovnatelné. Než může být notářský koncipient jmenován do notářského úřadu, musí vykonat alespoň šestiletou notářskou praxi v notářském úřadě se sídlem v Nizozemsku. Během prvních tří let této praxe musí notářský koncipient projít odbornými vzdělávacími kurzy. K žádosti o jmenování předložené ministru spravedlnosti musí být přiložen podnikatelský záměr.

NahoruNahoru

Pravidla týkající se úřadu, pravomocí, jmenování a odvolání z úřadu jsou obsažena v zákoně o notářích (Wet op hetnotarisambt či Wna) a v mnoha vyhláškách a nařízeních, jako je rozhodnutí o odborných požadavcích na pomocné státní notáře (Besluit beroepsvereisten kandidaat-notaris), nařízení o profesních pravidlech a pravidlech chování (Verordening beroeps- en gedragsregels) a nařízení o mezioborové spolupráci (Verordening interdisciplinaire samenwerking).

Notář je na jedné straně povinen vykonávat všechny úkoly svěřené mu zákonem nebo požadované kteroukoli stranou, avšak na druhé straně je také povinen odmítnout poskytnout služby, pokud by to bylo neslučitelné se zákonem nebo veřejným pořádkem, pokud by to vedlo k úkonům, které mají zřejmý nezákonný cíl nebo důsledky, nebo pokud má jiný platný důvod k odmítnutí svých služeb.

Povinnost poskytovat služby nebrání notářům v tom, aby se specializovali v určitém oboru. Existuje několik sdružení notářů a notářských koncipientů, kteří se odborně zaměřují na jedno nebo více hledisek notářského práva: Sdružení notářů specializovaných na podnikání v zemědělství (Vereniging voor Agrarisch Specialisten in het Notariaat či VASN), Sdružení notářů pro vyřizování pozůstalostí (Vereniging van Estate Planners či VEP), Sdružení notářů specializovaných na mediaci (Vereniging van Mediators in het Notariaat či VMSN) a Sdružení notářství a informační technologie (Vereniging voor Notariaat en Informatietechnologie či VNI).

NahoruNahoru

Podle zákona je každý notář a notářský koncipient provozující praxi v Nizozemsku členem profesní organizace notářů (Koninklijke Notariële Beroepsorganisatie či KNB), veřejnoprávní korporace zřízené podle nizozemského práva. Hlavním úkolem této organizace je podporovat řádný výkon úřadu. Kromě toho organizace nabízí svým členům celou řadu produktů a služeb.

Zákonnou povinností organizace je:

  • vypracovávat stanovy a nařízení,
  • podporovat řádný výkon úřadu,
  • podporovat profesní znalosti,
  • střežení cti a dobrého jména úřadu.

Notáři a notářští koncipienti podléhají zákonným disciplinárním pravidlům, která uplatňují disciplinární komise (s působností ve stejné zeměpisné oblasti, kterou pokrývají soudní okresy) složené z pěti členů, jejichž předseda je předsedou okresního soudu. Proti rozhodnutím vyneseným těmito disciplinárními komisemi se lze odvolat k odvolacímu soudu v Amsterdamu.

Bližší informace o notářské činnosti lze nalézt na internetových stránkách: www.notaris.nl Nederlands.

6. Soudní exekutor (gerechtsdeurwaarder)

Nizozemskému soudnímu exekutorovi jsou svěřovány úkoly, které nemohou být svěřeny nikomu jinému. Soudním exekutorům je zejména svěřováno:

doručování předvolání k soudu a jiných listin nezbytných pro zahájení soudních řízení nebo předávaní příkazů v soudním řízení,

NahoruNahoru

doručování soudních příkazů, oznámení, námitek a jiných listin,

soudní vystěhování, prodej majetku z příkazu soudu, závazky plynoucí z nesplnění soudního příkazu a jiné úkony, které jsou součástí výkonu soudního rozhodnutí o zabavení majetku pro zajištění práv,

úřední dohled nad dobrovolným prodejem movitého majetku ve veřejné dražbě.

Podle zákona musí být tyto úkoly, pokud se týkají občanského práva, vykonány soudním exekutorem.

Soudní exekutor je neplacený státní úředník jmenovaný královnou. Nese hospodářské riziko za svoji firmu. Mimo své úřední úkoly mají soudní exekutoři oprávnění vykonávat vedlejší činnosti, a to za předpokladu, že tím není poškozen nebo ohrožen řádný výkon jejich úřadu nebo jeho dobrá pověst. Soudní exekutoři působící v Nizozemsku jsou oprávněni jednat jako zástupci pro doručování u kantonálního soudu, nucení správci nebo správci konkursní podstaty, sestavovat soupisy majetku a ocenění majetku, vybírat finanční prostředky pro třetí strany a zhotovovat úřední zápisy o zjištění určitých skutečností.

Sazby za  úřední úkony soudního exekutora, které musí zaplatit dlužník, jsou stanoveny v rozhodnutí o poplatcích pro soudního exekutora (Besluit tarieven ambtshandelingen gerechtsdeurwaarders). O nákladech, které soudní exekutor účtuje svému klientovi, musí rozhodnout soudní exekutor a musí být stanoveny na základě vzájemné porady s klientem. Totéž se týká úkolů, které jsou soudnímu exekutorovi zadány ze zahraničí.

Pravidla týkající se úřadu, pravomocí, jmenování do úřadu a odvolání z úřadu jsou stanoveny v zákoně o soudních exekutorech (Gerechtsdeurwaarderswet) a v různých nařízeních a vyhláškách, jako je rozhodnutí o vzdělání a praxi soudního exekutora (Besluit opleiding en stage gerechtsdeurwaarder), rozhodnutí o podnikatelském záměru (Besluit ondernemingsplan), nařízení o účetnictví (Administratieverordening) a nařízení o profesních pravidlech a pravidlech chování (Verordening beroeps- en gedragsregels).

NahoruNahoru

Podle zákona je každý soudní exekutor a exekutorský koncipient provozující praxi v Nizozemsku členem profesní organizace soudních vykonavatelů (Koninklijke Beroepsorganisatie van Gerechtsdeurwaarders či KBvG). Hlavním úkolem této organizace je podporovat řádný výkon úřadu a řádnou práci a odborné znalosti svých členů. V těchto oblastech může svým členům uložit povinnosti nebo pravidla. Disciplinární komise rozhoduje o disciplinárních opatřeních. Proti rozhodnutím disciplinární komise se lze odvolat k odvolacímu soudu v Amsterdamu.

Potřebujete-li využít služeb soudního exekutora, je nejlépe zvolit si soudního exekutora v obci, ve které má být příslušný úkon vykonán. Evropský soudní atlas na těchto internetových stránkách (http://ec.europa.eu/justice_home/judicialatlascivil) uvádí seznam adres všech soudních vykonavatelů ve všech evropských zemích pod rubrikou „doručování písemností“ a po té pod rubrikou „soudní vykonavatelé“.

Bližší informace a adresy lze najít na internetových stránkách profesní organizace soudních vykonavatelů: www.kbvg.nl Deutsch - English - français - Nederlands.

« Právnické profese - Obecné informace | Nizozemí - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 28-02-2008

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království