Evropská komise > ESS > Právnické profese > Irsko

Poslední aktualizace: 20-06-2006
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Právnické profese - Irsko

 

OBSAH

1. Soudci 1.
2. Nejvyšší státní zástupce a vrchní státní zástupce 2.
3. Soudní úředníci 3.
4. Šerif 4.
5. Advokáti 5.
6. Obhájci 6.
7. Notáři 7.

 

1. Soudci

Poradní výbor pro jmenování soudců („Judicial Appointments Advisory Board“) vybere osoby pro jmenování do soudních funkcí a uvědomí vládu o jejich vhodnosti pro tyto funkce. Soudce jmenuje na doporučení vlády prezident. Soudci jsou nezávislí a řídí se jen ústavou a zákony. Ve shodě s ústavou je počet soudců čas od času stanovován zákonem.

Nejvyšší soud sestává z předsedy Nejvyššího soudu, který soudu předsedá, a sedmi řádných soudců nazývaných „soudci Nejvyššího soudu“. Členem Nejvyššího soudu je z moci úřední také předseda vrchního soudu. Vrchní soud sestává z předsedy vrchního soudu, který odpovídá za celkovou organizaci činnosti vrchního soudu, a z řádných soudců nazývaných „soudci vrchního soudu“. Členy vrchního soudu je z moci úřední také předseda Nejvyššího soudu a předseda obvodního soudu. Určitý počet soudců vrchního soudu je občas stanovován zákonem. V současné době jich nemá být více než 28 (a ještě jeden, je-li soudcem vrchního soudu předseda Komise pro právní reformu). Obvodní soud sestává z předsedy obvodního soudu a z řádných soudců nazývaných „soudci obvodního soudu“. Předseda okresního soudu je z moci úřední také členem obvodního soudu. Okresní soud se skládá z předsedy okresního soudu a dalších soudců nazývaných „soudci okresního soudu“. Ústava stanoví, že vláda nesníží odměnu soudců po dobu, kdy vykonávají funkci. Platy soudců jsou čas od času stanovovány zákonem. Platným zákonem je zákon o ministerských, parlamentních a soudních funkcích a členech parlamentu („Oireachtas“) (různá ustanovení) z roku 2001.

NahoruNahoru

Soudci jsou jmenováni z právnických profesí kvalifikovaných advokátů nebo obhájců s dlouholetými zkušenostmi z vykonávání praxe (nikoli z teorie). Co se týče okresních soudů, čl. 29 odst. 2 zákona o soudech (doplňující ustanovení) z roku 1961 stanoví, že pro jmenování soudcem okresního soudu je kvalifikovaná osoba, která je obhájcem nebo advokátem vykonávajícím praxi po dobu nejméně deseti let. Článek 30 zákona o soudech a soudních úřednících z roku 1995 stanoví, že pro jmenování soudcem obvodního soudu je kvalifikován advokát nebo obhájce s desetiletou praxí. Zákon o soudech a soudních úřednících z roku 2002 stanoví, že pro jmenování k vrchnímu nebo Nejvyššímu soudu je kvalifikovaná osoba, která je obhájcem nebo advokátem vykonávajícím praxi po dobu nejméně dvanácti let. Jak bylo uvedeno výše, jsou soudci nezávislí, protože podléhají pouze ústavě a zákonům, a jakmile se ujmou úřadu, učiní v souladu s článkem 34.5.1 ústavy toto prohlášení:

„Před Bohem všemohoucím slavnostně a upřímně slibuji a prohlašuji, že budu řádně, věrně a podle mého nejlepšího vědomí a svědomí vykonávat úřad předsedy Nejvyššího soudu (případně jiný úřad) bez bázně či zaujatosti, náklonnosti nebo nevůle vůči komukoli, a že budu hájit ústavu a zákony. Nechť mne řídí a pomáhá mi Bůh“.

Podle ústavy mohou být soudci vrchního soudu odvoláni pouze z důvodů zjištěného protiprávního chování nebo nezpůsobilosti po schválení takového rozhodnutí oběma komorami Oireachtas (irsky parlament, dále jen „Oireachtas“). Zákon o soudech z roku 1924 a zákon o soudech (okresní soudy) z roku 1946 stanoví podobná zákonná ustanovení pro soudce obvodních a okresních soudů.

NahoruNahoru

2. Nejvyšší státní zástupce a vrchní státní zástupce

Nejvyšší státní zástupce je „poradcem vlády ve věcech práva a právního názoru“, jak stanoví článek 30 ústavy. Nejvyšší státní zástupce je jmenován prezidentem na návrh „Taoiseach“ (irsky předseda vlády, dále jen „Taoiseach“) a je povinen odstoupit, když odstoupí Taoiseach. Nejvyšší státní zástupce je obvykle advokát vykonávající praxi a vrchní právní zástupce. Neexistuje žádné nařízení, které by vyžadovalo, aby nejvyšší státní zástupce svou soukromou praxi ukončil, v posledních letech tomu tak ale je.

Nejvyšší státní zástupce jako právní poradce vlády podrobně zkoumá všechny návrhy zákonů, které vláda hodlá předložit ke schválení oběma komorám parlamentu (Oireachtas). Nejvyšší státní zástupce radí vládě také v mezinárodních záležitostech, například při ratifikaci mezinárodních dohod. Další funkcí nejvyššího státního zástupce je zastupovat veřejnost při prosazování veřejných práv. K tomu účelu slouží zahájení soudního řízení nebo bránění se v řízení. Nejvyšší státní zástupce je sice jmenován předsedou vlády (Taoiseach), ale je na vládě nezávislý. Podle ústavy je nejvyšší státní zástupce hlavním obhájcem vždy tehdy, když je napadena ústavnost zákonů.

Před rokem 1976 byly všechny závažné trestné činy stíhány jménem nejvyššího státního zástupce. Ústava stanoví, že tuto funkci může vykonávat jiná osoba, která je k tomu oprávněna ze zákona. Proto byl zřízen úřad vrchního státního zástupce podle článku 2 zákona o stíhání trestných činů z roku 1974, který vstoupil v platnost v roce 1976 – se záměrem, že tyto funkce bude vykonávat úředník nezávislý na politických vazbách. Vrchní státní zástupce je jmenován vládou, ale je státním zaměstnancem, a proto vrchní státní zástupce, na rozdíl od nejvyššího státního zástupce, při pádu vlády z funkce neodstupuje. Tím je zajištěna kontinuita ve stíhání trestných činů. Zákon z roku 1974 také stanoví, že vrchní státní zástupce má být při provádění svých povinností nezávislý. Vrchní státní zástupce může být odvolán z funkce vládou, ale jen po posouzení jeho zdravotního stavu nebo chování výborem, který sestává z předsedy Nejvyššího soudu, soudce vrchního soudu a nejvyššího státního zástupce.

NahoruNahoru

Vrchní státní zástupce tedy činí rozhodnutí, zda by osoba měla být obviněna z těžkého zločinu a jaké by mělo být obvinění. Všechny trestné činy jsou stíhány jménem vrchního státního zástupce, avšak většinu méně závažných trestných činů může stíhat „Gardaí“ (irsky policie) bez zaslání spisu vrchnímu státnímu zástupci. V těchto případech má vrchní státní zástupce právo dávat policii („Gardaí“) doporučení k tomu, jak má v případě postupovat. I když vrchní státní zástupce převzal úlohu nejvyššího státního zástupce v trestním stíhání případů, nejvyšší státní zástupce si ji ponechá v případech mezinárodní povahy, jako například při extradici.

3. Soudní úředníci

Soudní úředníci odpovídají za obecnou správu soudů. Současné soudy byly založeny na základě zákona o soudech (ustavování a zřizování) z roku 1961 podle článku 34 ústavy. Ústava vymezuje systém soudů tvořený soudem nejvyššího stupně (Nejvyšší soud) a soudy prvního stupně, ke kterým patří vrchní soud s bezvýhradnou jurisdikcí v trestních a občanskoprávních věcech a soudy omezené jurisdikce (obvodní a okresní soud) organizované na bázi regionů.

Soudní úředníci jsou zaměstnáváni Soudní službou („Courts Service“, dále jen „Soudní služba“). Je to nezávislá korporace, která vznikla v listopadu 1999 a byla ustavena vládou podle zákona o Soudní službě z roku 1998. Její ustavení doporučila pracovní skupina při soudním výboru, ale tento úkol nebyl od doby založení státu dokončen, protože nebylo přijato žádné opatření k tomu, aby justice nebo soudy měly nezávislý správní systém.

NahoruNahoru

Soudní služba má pět úkolů:

  • Řídit soudy
  • Poskytovat soudcům podpůrné služby
  • Poskytovat veřejnosti informace o soudním systému
  • Obstarávat, spravovat a udržovat soudní budovy
  • Poskytovat služby uživatelům soudů

Soudní služba podléhá ministru pro spravedlnost, rovnost a právní reformu a prostřednictvím tohoto ministra také vládě. Podléhá také výboru Dolní sněmovny pro státní účty při Oireachtas (irský parlament) v souvislosti s vydanými peněžními prostředky a hodnotou peněžních rezerv. Výkonný ředitel je odpovědný za účetnictví a na žádost se dostaví před zmíněný výbor. Soudní služba podává veřejnosti zprávu o činnosti uveřejňováním výroční zprávy.

Radu Soudní služby („Board of the Courts Service“, dále jen „Rada Soudní služby“) tvoří předsedající a 16 členů, k jejichž povinnostem patří posuzování a určování politiky a dohlížení na její provádění výkonným ředitelem. Povinnosti výkonného ředitele jsou stanoveny zákonem o Soudní službě z roku 1998 a výkonný ředitel je povinen „celkově řídit a vést zaměstnance, správu a činnost Soudní služby, včetně funkcí registračních úředníků hrabství, pokud takové funkce s funkcí Soudní služby souvisí, a vykonávat další povinnosti stanovené zákony nebo radou“.

Soudní služba dostává většinu finančních prostředků od státu, přestože určité finanční příjmy pocházejí z poplatků za soudní dokumenty. V současné době má přibližně 1 000 zaměstnanců. Rada Soudní služby jmenuje tolik zaměstnanců, stanoví takové funkce a počty zaměstnanců pro každou funkci, které schválí ministr pro spravedlnost, rovnost a právní reformu se souhlasem ministra financí.

NahoruNahoru

Vedení administrativní struktury zastávají výkonný ředitel, provozní ředitel pro Nejvyšší a vrchní soudy, provozní ředitel pro obvodní a okresní soudy a čtyři ředitelé podpůrných služeb – pro lidské zdroje, finance, nemovitosti a také pro budovy a služby společnosti. Kanceláře Nejvyššího soudu sestávají z kanceláře Nejvyššího soudu a kanceláře trestního odvolacího soudu. Kanceláře vrchního soudu sestávají z hlavní kanceláře, kanceláře účetního soudů, kanceláře pro soudně stanovené svěřence, kanceláře generálního advokáta pro nezletilé a soudně stanovené svěřence, kanceláře odhadce, kanceláře pro pozůstalostní záležitosti, kanceláře vyšetřovatelů a z kanceláře úředního nabyvatele konkursní podstaty. Po celé zemi existuje 26 kanceláří obvodních soudů, které se zabývají záležitostmi týkajícími se občanského práva, trestního práva, rodinného práva a výkonu funkce porotce. Každé hrabství má registračního úředníka hrabství příslušného pro administrativní práci. Po celé zemi je 44 kanceláří okresních soudů, které se zabývají záležitostmi týkajícími se občanského práva, trestního práva a rodinného práva a také postupů pro vyřizování malých případů.

4. Šerif

Každé hrabství v Irsku má šerifa, který je státním zaměstnancem a k jehož povinnostem patří odebrání a prodej majetku za účelem vyrovnání dluhu, jakmile obdrží soudní rozhodnutí. Šerifové jsou jmenováni na základě zákona o soudních úřednících z roku 1945 a čl. 12 odst. 5 uvedeného zákona vymezuje jmenování osob, které jsou obhájcem nebo advokátem vykonávajícím praxi po dobu pěti let, nebo osob, které působily nejméně pět let jako vedoucí úředník nebo jako hlavní tajemník zástupce šerifa nebo šerifa. Čl. 12 odst. 6 písm. g uvedeného zákona stanoví, že podmínky zaměstnání každého šerifa podléhající uvedeným článkům zákona určuje čas od času ministr financí po konzultaci s ministrem spravedlnosti.

NahoruNahoru

Jinými způsoby užívanými pro vymáhání dluhů na základě soudního rozhodnutí je soudní příkaz ke splácení, kdy soudce rozhodne o výši týdenních nebo měsíčních plateb, které dlužník může podle odhadu jeho finančních prostředků splácet, zákaz plnění poddlužníků, kdy je nařízeno, aby peníze dlužné třetí stranou dlužníkovi byly použity k uspokojení dluhu, konkurzní správa, kdy se majetek dlužníka prodá za účelem vyrovnání dluhu, soudní rozhodnutí o zástavě, která se zaregistruje na majetek dlužníka a zakazuje nakládání takovým majetkem až do vyrovnání příslušného dluhu (jako další krok pro vyrovnání dluhu může věřitel nechat majetek také prodat), likvidace společností s ručením omezeným soudem a ohlášení úpadku dlužníka.

5. Advokáti

Irská právnická společnost („Law Society of Ireland“) řídí vzdělávání studentů, kteří se chtějí stát advokáty, a má kázeňskou pravomoc nad kvalifikovanými advokáty. Aby se osoba mohla stát advokátem, musí působit jako advokátní koncipient po dobu tří let a absolvovat studijní cyklus pořádaný Irskou právnickou společností. Podmínkou přijetí do tohoto studijního cyklu je vysokoškolský nebo rovnocenný titul nebo vykonávání povolání obhájce nebo obdobného povolání – to je požadavek pro přijímací zkoušku. Po splnění těchto požadavků je nutné absolvovat závěrečnou zkoušku (dále jen „FE“) uvedené společnosti, která se dělí do částí označovaných FE-1, FE-2 a FE-3. Zkouška FE-1 sestává z osmi hlavních předmětů: práva společností, ústavního práva, smluvního práva, trestního práva, práva ekvity, práva Evropských společenství, pozemkového práva a práva občanskoprávních deliktů. Další části jsou studijní kurzy profesního charakteru. FE-2 se označuje jako profesní kurz a sestává z intenzivních přednášek po dobu 14 týdnů zakončených zkouškou a z odborného vzdělávání v praxi po dobu 18 měsíců jako součásti studia. Kurz FE-3 nebo pokročilý kurz sestává z intenzivních přednášek po dobu sedmi týdnů zakončených zkouškou. Po absolvování této části a po prokázání způsobilosti v irském jazyce je osoba oprávněna k zapsání na seznam advokátů.

NahoruNahoru

Každý kvalifikovaný advokát podléhá kázeňské pravomoci Právnické společnosti. Podle zákonů o advokátech z roku 1954 až 1994 je Kárný soud Právnické společnosti oprávněn prošetřovat obvinění z nepatřičného jednání, například zpronevěry peněz, a může věc postoupit předsedovi vrchního soudu. Předseda má pravomoc pozastavit praxi advokáta a pozastavení zrušit. Kárný soud má právo požadovat vrácení finančních prostředků klientům, pokud zjistí, že advokát účtoval příliš vysokou cenu.

Právní nařízení č. 732 z roku 2003, nařízení Evropských společenství (ustavování právníků) z roku 2003, stanoví, že právníci členských států, kteří chtějí vykonávat odborné činnosti obhájce nebo advokáta, musí k tomu účelu požádat Advokátní komoru nebo Právnickou společnost o registraci. Žádost bude zvážena a bude-li přijata, bude vydáno osvědčení o registraci. Projednání odvolání proti odmítnutí Advokátní komory nebo Právnické společnosti náleží vrchnímu soudu.

6. Obhájci

Společnost „Honorable Society of King’s Inns“ poskytuje postgraduální právnické vzdělání, které vede k udělení titulu „barrister-at-law“ (dále jen „obhájce“) těm, kdo chtějí vykonávat povolání obhájce, jak je tato profese všeobecně známa. „King’s Inns“ funguje jako dobrovolná společnost pod kontrolou přísedících soudců společnosti „Honorable Society of King’s Inns“, kterými jsou členové justice a starší obhájci. Přijetí do studijního cyklu je na základě přijímací zkoušky pro absolventy studia na „King’s Inns“ nebo pro absolventy právnického studia. Doba studia pro získání diplomu v oboru práva trvá i nadále dva roky, ale studium pro udělení titulu obhájce, který trval dva roky, se má od října 2004 stát intenzivnějším jednoletým studiem. Kromě absolvování předepsaného studijního cyklu musí studenti na „King’s Inns“ prokázat svou způsobilost v irském jazyce a musí navštívit deset zasedání v prvním i druhém roce studia pro udělení titulu obhájce. Po úspěšném zakončení studia jmenuje studenty obhájcem u Nejvyššího soudu předseda Nejvyššího soudu a obhájci jsou zapsáni do seznamu soudních obhájců po slavnostním aktu. Aby mohli vykonávat placenou soudní práci, musí však ještě splnit další požadavky.

NahoruNahoru

Aby mohli obhájci vykonávat svou profesi, musí být členy právnické knihovny. Právnická knihovna poskytuje místo k práci s právními texty a materiály a přístup k nim za roční poplatek. Dříve, než se obhájce stane členem právnické knihovny, musí si zvolit svého „mastera“ – ustaveného obhájce s nejméně pětiletými zkušenostmi. Pod jeho vedením, obvykle po dobu jednoho roku, je nově kvalifikovaný obhájce znám jako „praktikant“ (obhájce zabývající se nudnými a nezajímavými případy). „Master“ jej seznamuje s praktickou prací obhájce a obvykle od něj vyžaduje pomoc při sestavování soudních podání, právních rešerší a účast místo sebe u soudního řízení.

Rada Irské komory obhájců, která není založena na základě zákona, dohlíží na jednání obhájců. Rada je volena každý rok členy komory a vydává profesní kodex chování, který členové komory čas od času pozměňují. Tento kodex chování stanoví požadavky kladené na obhájce.

Zprávy o porušení kodexu chování prošetřuje výbor pro profesní praxi Komory obhájců, který zahrnuje nečleny této komory. Výbor má právo udělit pokuty a důtky a pozastavit členství nebo vyloučit člena z právnické knihovny. Odvolání proti jeho rozhodnutím lze podat odvolací radě, jejímiž členy jsou soudci obvodního soudu a také laický člen.

Obyčejně se požadovalo, aby obhájce přijímal pokyny od advokáta a přímý přístup k obhájcům byl zakázán. Tuto praxi prošetřovala Komise pro poctivé obchodní jednání, která ve své zprávě z roku 1990 stanovila, že všeobecný zákaz přímého přístupu je restriktivní praktikou, a doporučila jeho vypuštění z kodexu chování. Komise uznala, že v určitých případech je žádoucí trvalá účast advokáta. Komise doporučila, aby neexistovaly zákonné nebo jiné předpisy vyžadující fyzickou přítomnost advokáta u soudu, aby dával pokyny obhájci. Tato doporučení nebyla provedena úplně, avšak v kodexu chování došlo k řadě změn, aby byl umožněn přímý přístup některých schválených profesních orgánů.

NahoruNahoru

Obhájci jsou buď mladší nebo starší právní zástupci. Dříve, než se členové Komory obhájců rozhodnou pro povolání staršího právního zástupce, vykonávají obvykle řadu let praxi jako mladší právní zástupci. Není to otázka automatického povýšení a někteří mladší právní zástupci se rozhodnou, že o povýšení nepožádají. Většina obhájců obvykle uvažuje o funkci staršího právního zástupce po patnáctileté praxi. Obhájce, který se chce stát starším právním zástupcem, požádá nejvyššího státního zástupce o schválení, ale skutečné jmenování provede vláda na radu nejvyššího státního zástupce, který se také spojí s předsedou Nejvyššího soudu, předsedou vrchního soudu a předsedou Komory obhájců.

Mladší právní zástupce zpravidla navrhuje a připravuje podání a vede soudní případy, obvykle u nižších soudů, nikoli však výlučně. Funkce staršího právního zástupce by zahrnovaly přezkoumání navržených podání připravených mladším právním zástupcem a vedení obtížnějších případů u vrchního a Nejvyššího soudu.

7. Notáři

Veřejní notáři jsou jmenováni předsedou Nejvyššího soudu, který zasedá při veřejném zasedání. Přihlášky se podávají prostřednictvím žádosti, v které je uvedeno trvalé bydliště a povolání žadatele, počet notářů v okrese, počet obyvatel okresu a okolnosti prokazující nezbytnou potřebu notáře a/nebo jakým způsobem se volné místo objevilo. Žádost musí být potvrzena přísežným prohlášením žadatele, ke kterému je přiloženo osvědčení o způsobilosti podepsané obvykle šesti místními advokáty a šesti představiteli místní podnikatelské obce. Žádost se předkládá předsedovi Nejvyššího soudu oznámením o návrhu soudu doručeným prostřednictvím kanceláře Nejvyššího soudu tajemníkovi Fakulty notářského studia v Irsku, tajemníkovi Právnické společnosti a všem notářům vykonávajícím praxi v hrabství, kde má žadatel bydliště, a také v sousedních hrabstvích.

Obecnou praxí je jmenovat notářem jen advokáty. Jestliže osoba, která není advokátem, požádá o jmenování notářem, bude Právnická společnost požadovat, aby žadatel dal závazný slib předsedovi Nejvyššího soudu, že se nebude zabývat prováděním majetkových převodů nebo právnické činnosti, kterou vykonává obvykle advokát. Všichni žadatelé o jmenování notářem musí nejdříve složit zkoušku stanovenou Fakultou notářského studia v Irsku.

Poznámka:

Dotazy na současné odměňování nejvyššího státního zástupce, vrchního státního zástupce, soudních úředníků a šerifů lze

  • zasílat elektronicky nebo
  • poštou na adresu
    Human Resources,
    Department of Finance,
    Merrion Street,
    Dublin 2.

Obhájci jsou osoby samostatně výdělečně činné a jejich výdělky se velmi liší.
Advokáti mohou být samostatně výdělečně činní na základě toho, že mají vlastní praxi nebo zaměstnance, a jejich výdělky se také velmi liší.
Notáři účtují poplatek za notářsky ověřený dokument. Účtované poplatky nejsou upraveny zákonem, ale notáři obvykle účtují na základě času, cesty a podle výše obvykle účtované odborníkem za služby.

« Právnické profese - Obecné informace | Irsko - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 20-06-2006

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království