Evropská komise > ESS > Právnické profese > Německo

Poslední aktualizace: 27-12-2006
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Právnické profese - Německo

 

OBSAH

1. Soudci 1.
2. Státní žalobci 2.
3. Advokáti 3.
4. Patentoví právní zástupci 4.
5. Notáři 5.
6. Vyšší soudní úředníci 6.
7. Úředníci soudních kanceláří 7.
8. Soudní vykonavatelé 8.

 

1. Soudci

Právní statut

Soudci jsou podle veřejného práva v jedinečném služebním a svěřeneckém poměru vůči státu, v takzvaném „soudcovském poměru“, který se liší od poměru státního úředníka. Je to způsobeno tím, že soudci nejsou narozdíl od státních úředníků povinni řídit se pokyny. Soudcovský poměr je forma veřejnoprávního poměru vykonávaná těmi členy státních služeb, kteří činí soudní rozhodnutí na veřejném úřadu coby držitelé pravomoci činit soudní rozhodnutí. Soudce zaměstnává buď spolková vláda, nebo jedna z 16 spolkových zemí (Bundesländer).

Ve spolkových zemích Bavorsko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Dolní Sasko, Severní Porýní-Vestfálsko, Sársko, Sasko a Sasko-Anhaltsko soudce vybírají a jmenují orgány výkonné moci, přičemž politická odpovědnost leží na příslušném ministru, obvykle zemském ministru spravedlnosti.

V ostatních spolkových zemích se na jmenování podílí takzvaný „výbor pro výběr soudců“. Výbory pro výběr soudců v jednotlivých spolkových zemí se výrazně liší co do složení a funkce. Většinou se skládají z členů parlamentu nebo jím pověřených osob, někdy mezi ně patří také zástupci soudní moci a v mnoha spolkových zemích jeden nebo dva advokáti.

Rozhodnutí související se jmenováním soudců do nejvyšších spolkových soudních dvorů (Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr), Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud), Bundesfinanzhof (Spolkový soud ve věcech daňových), Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud), Bundessozialgericht (Spolkový sociální soud)) činí spolkový soudcovský výbor a spolkový ministr odpovědný za příslušný soud. Jmenování spolkových soudců, kterým vzniká zaměstnanecký poměr, provádí spolkový prezident. Soudce v ostatních spolkových soudech jmenuje spolkový prezident na návrh odpovědného spolkového ministra bez jakékoli účasti výboru pro výběr soudců.

NahoruNahoru

Bundesverfassungsgericht (Spolkový ústavní soud) je zároveň soudem a ústavním orgánem. Polovinu soudců Spolkového ústavního soudu vybírá Bundesrat (Spolková rada) a polovinu 12členný výbor delegátů Bundestagu (dolní komora parlamentu) dvoutřetinovou většinou a jmenuje je spolkový prezident.

Nezávislé platy soudců ve spolkových soudech spolkových zemí jsou stanoveny ve spolkovém platovém zákoně (Bundesbesoldungsgesetz). Platy jsou určovány platovým nařízením R. Základní plat se vypočítává především na základě platových tříd spojených výlučně s funkcemi, které soudci zastávají. Soudce se přesouvá do vyšší platové třídy pouze tehdy, když je mu přidělena výše hodnocená funkce. Výše platu soudců ve dvou nižších platových třídách (R1 a R2) se v zásadě stanovuje podle věku. Plat vyplácí příslušný zaměstnavatel (spolková vláda nebo spolková země).

Vnitrostátní předpisy upravující tuto profesi

Základní ustanovení související se statutem soudce jsou obsažena ve Spolkové ústavě (Grundgesetz) v samostatném článku o „soudních rozhodnutích“. Spolková ústava uvádí, že pravomoc k soudním rozhodnutím je svěřena soudcům (článek 92) a zaručuje soudcovskou nezávislost (čl. 97 odst. 1).

Další podrobnosti o struktuře soudcovského poměru jsou předmětem konkrétních zákonů. Zvlášť důležitý je německý zákon o soudnictví (Richtergesetz), který převážně pojednává o postavení profesionálních soudců.

Článek 1 německého zákona o soudnictví obsahuje ustanovení týkající se soudců zaměstnávaných spolkovou vládou nebo spolkovými zeměmi, konkrétně ustanovení týkající se jejich postavení. Článek 2 upravuje právní vztah soudců zaměstnávaných spolkovou vládou. A konečně článek 3 stanoví ve formě rámcových ustanovení zásady pro soudce zaměstnávané spolkovou zemí. Tato rámcová ustanovení doplňují příslušné zemské zákony o soudnictví – zákon o soudnictví má každá ze 16 spolkových zemí (Länder).

NahoruNahoru

Německý zákon o soudnictví a spolkové zákony o soudnictví z právně technických důvodů zčásti odkazují na další ustanovení. Zákony například obsahují odkaz na zákon o státní službě (Beamtenrecht) ve vztahu k otázkám, které lze řešit stejným způsobem i u státních zaměstnanců. Přestože je odměňování soudců ve Spolkové republice Německo od roku 1975 zakotveno v samostatném platovém předpisu, tento platový předpis je součástí spolkového platového zákona (Bundesbesoldungsgesetz), který upravuje odměňování státních zaměstnanců a vojáků a také platy soudců.

Ustanovení německého zákona o soudnictví se vztahují na soudce spolkového ústavního soudu, pouze pokud jsou v souladu se zvláštním právním postavením těchto soudců podle Spolkové ústavy a podle zákona o Spolkovém ústavním soudu (Gesetz über das Bundesverfassungsgericht).

Specializace

V Německu stojí na jedné straně „obvyklá jurisdikce“ sestávající z jurisdikce trestněprávní a občanskoprávní. Rozhodnutí v této oblasti činí Amtsgericht (Okresní soud), Landgericht (Krajský soud), Oberlandesgericht (Vyšší krajský soud) a Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) jako nejvyšší soud. Kromě toho jsou zde čtyři další specializované jurisdikce: správní jurisdikce (sestávající z Verwaltungsgericht (Správní soud), Oberverwaltungsgericht (Vyšší správní soud) nebo Verwaltungsgerichtshof (Správní soudní dvůr), Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud)), finanční jurisdikce (sestávající z Finanzgericht (Finanční soud) a Bundesfinanzhof (Spolkový finanční soud)), pracovněprávní jurisdikce (sestávající z Arbeitsgericht (Pracovní soud), Landesarbeitsgericht (Krajský pracovní soud) a Bundesarbeitsgericht (Spolkový pracovní soud)) a sociální jurisdikce (sestávající ze Sozialgericht (Sociální soud), Landessozialgericht (Zemský sociální soud) a Bundessozialgericht (Spolkový sociální soud)). Dále jsou zde Bundespatentgericht (Spolkový patentový soud) a Válečný soud jako další specializované spolkové soudy. Všechny soudce zaměstnané u těchto soudů zaměstnává buď Spolková vláda, nebo spolková země.

NahoruNahoru

Soudci Spolkového ústavního soudu a soudci zemských ústavních soudů mají zvláštní postavení, protože tyto soudy jsou ústavními orgány, jejichž práva a povinnosti jsou stanoveny v samostatných zákonech. V případě Spolkového ústavního soudu je to Spolková ústava a zákon o spolkových ústavních soudech a v případě zemských ústavních soudů jsou to zemské ústavy a příslušné zákony o vykonávání soudní pravomoci.

Povinné nebo volitelné využití

Protože Ústavní zákon stanoví, že pravomoc k činění soudních rozhodnutí je svěřena soudcům, jejích zapojení je povinné.

Profesní zastupitelské orgány

Soudcovské zastupitelské orgány jsou v určité míře zapojeny do rozhodnutí týkajících se výkonu spravedlnosti v souvislosti se soudci. Pro tento účel ustanovuje německý zákon o soudnictví dva orgány, které se liší složením a funkcemi: předsednická rada, která se angažuje před jmenováním nebo výběrem soudce, a soudcovská rada, která se zabývá obecnými a sociálními záležitostmi.

V jiných ohledech Spolková ústava stanoví svobodu sdružování v Německu, aby soudci mohli také vytvářet profesní sdružení. Nejsou k tomu ovšem povinováni.

Možnosti pro cizince

Cizinci se v Německu nemohou stát soudci. Podle ustanovení německého zákona o soudnictví mohou být za soudce jmenováni pouze Němci (ve smyslu Spolkové ústavy).

2. Státní žalobci

Právní statut

Státní žalobce, které zaměstnává spolková země, jmenuje zemská vláda, předseda vlády nebo ministr spravedlnosti v dané spolkové zemi. Státní žalobce, které zaměstnává Spolková vláda, jmenuje spolkový prezident na návrh spolkového ministra spravedlnosti a se souhlasem Spolkové rady (Bundesrat). Coby státní úředníci jsou zaměstnanci státních služeb. Jsou placeni svými zaměstnavateli (Spolková vláda nebo spolková země) a jejich plat určuje spolkový platový zákon (Bundesbesoldungsgesetz) v souladu platy soudců.

NahoruNahoru

Vnitrostátní předpisy upravující tuto profesi

Státními žalobci mohou být jmenováni pouze osoby, které jsou kvalifikovány k výkonu funkce v soudnictví. Státní zaměstnanci v oddělení státního žalobce nejsou nezávislí, ale musí se řídit oficiálními pokyny svých úsekových ředitelů. Vyšší státní žalobci a ministr spravedlnosti jsou oprávněni udělovat příkazy. Státní žalobci nemají žádné jednací řády.

Specializace

Žádná zákonná ustanovení týkající se specializací nebo kategorií v rámci činností státních žalobců neexistují. V praxi ovšem ke specializaci v určitých oblastech často dochází (např. v oblasti kriminality bílých límečků, organizovaného zločinu, deliktů souvisejících s kapitálem).

Povinné nebo volitelné využití

V Německu má úřad státního žalobce „monopol“ na vznášení obvinění. V zásadě pouze úřad státního žalobce může vznášet obvinění u soudu v trestněprávních záležitostech a je povinen tak činit, kdykoli k tomu existují závažné důvody.

Profesní zastupitelské orgány

Neexistují žádné zvláštní profesní zastupitelské orgány, jejichž členy by se státní žalobci museli povinně stávat. Mohou se ovšem stát členy profesních zastupitelských orgánů zřízených pro soudce.

Možnosti pro cizince

Státním žalobcem může být jmenován i státní příslušník jiného členského státu Evropské unie.

3. Advokáti

Právní statut

Advokáti v Německu vykonávají nezávislé povolání coby „nezávislý orgán poskytující právní služby“. Pro výkon praxe je nutné přijetí. Tuto proceduru provádějí advokátní komory. Přijaty mohou být pouze ty osoby, které jsou kvalifikovány k výkonu funkce v soudnictví podle německého zákona o soudnictví, a to na základě ustanovení pro evropské advokáty (viz níže). Tuto kvalifikaci získají ti, kteří absolvují kurz (v délce nejméně tří a půl roku) práva na univerzitě ukončený první státní zkouškou a absolvují dodatečné období přípravy na zaměstnání (dva roky) ukončené druhou státní zkouškou.

NahoruNahoru

Vnitrostátní předpisy upravující tuto profesi

Statut, požadavky pro zahájení výkonu profese, práva a povinnosti advokátů, organizace a povinnosti advokátních komor a profesního zastupitelského orgánu a řízení u disciplinárního soudu pro právníky (Anwaltsgericht) jsou stanoveny ve spolkových předpisech týkajících se advokátů (Bundesrechtsanwaltsordnung – BRAO). Podrobnější ustanovení související s profesními právy a povinnostmi jsou uvedena v Profesních pravidlech pro advokáty (Berufsordnung für Rechtsanwälte – BORA), která ze zákona schvaluje Spolková advokátní komora. Odměny advokátů stanovuje zákon o odměňování advokátů (Rechtsanwaltsvergütungsgesetz – RVG).

Povinné nebo volitelné využití

V občanskoprávních případech u okresních soudů není obvykle nutné přikazovat využití služeb právníka. Zastupování advokátem je ovšem předepsáno pro všechna řízení u krajských soudů, vyšších krajských soudů a Spolkového soudního dvora a u řady rodinných záležitostí projednávaných u okresních soudů.

Strany se mohou zastupovat samy u pracovních soudů v pracovněprávních sporech. Strany si musejí zajistit právní zastupování oprávněným zástupcem při řízení u zemských pracovních soudů a Spolkového pracovního soudu. Stejně jako advokáti mohou jako oprávnění zástupci vystupovat také zástupci odborů nebo zástupci zaměstnaneckých svazů nebo zástupci kombinace těchto sdružení, pokud jsou oprávněni k zastupování ze své podstaty nebo na základě plné moci a pokud jsou stranami řízení kombinace těchto sdružení, sdružení samotná nebo jejich členové.

NahoruNahoru

Profesní zastupitelské orgány

Všichni advokáti jsou členy Advokátní komory v místě, kde mají kancelář. Spolkovou advokátní komoru (www.brak.de Deutsch) tvoří 27 advokátních komor, které jsou zřizovány na úrovni vyšších krajských soudů jako sdružení podle veřejného práva, a Advokátní komora u Spolkového soudního dvora. Největším soukromým sdružením je Deutsche Anwaltverein, v němž se dobrovolně sdružuje přibližně polovina advokátů (www.anwaltverein.de Deutsch - English - español - français).

Možnosti pro cizince

Německý zákon týkající se působení evropských advokátů v Německu (Gesetz über die Tätigkeit europäischer Rechtsanwälte in Deutschland – EuRAG) upravuje požadavky, podle nichž mohou státní příslušníci členských států Evropské unie a ostatních smluvních států Dohody o Evropském hospodářském prostoru a Švýcarska, kteří mohou vykonávat advokátní praxi ve své zemi původu nebo kteří mají diplom opravňující je k přímému vstupu do profese advokáta v jejich zemi původu, vykonávat svou profesi v Německu (poskytování služeb, zavedení praxe pod profesním titulem ze země původu) a mohou být v Německu přijati jako advokáti.  Spolkové předpisy týkající se advokátů (BRAO) upravují možnosti zavedení praxe ostatních advokátů z jiných zemí v Německu.

NahoruNahoru

4. Patentoví právní zástupci

Právní statut

Podobně jako advokáti vykonávají patentoví právní zástupci v Německu nezávislé povolání coby „nezávislý orgán poskytující právní služby“. Jejich oprávnění poskytovat rady a zastupovat je omezeno na oblast práv k průmyslovému vlastnictví. K výkonu praxe je nutné vlastnit licenci, kterou uděluje prezident německého úřadu pro patenty a ochranné známky (www.dmpa.de; „Informationen“, „Patentanwalts - und Vertreterwesen“). Výkon praxe může být umožněn osobám, které získaly technickou kvalifikaci (vědecký nebo technický studijní obor se závěrečnou zkouškou a jeden rok praxe v technickém oboru) a poté absolvovaly školicí kurz v oboru práv k průmyslovému vlastnictví (34 měsíců, nevztahuje se na případ patentových specialistů, kteří vykonávali tuto profesi po dobu deseti let) a které složily zkoušku patentových právních zástupců.

Vnitrostátní předpisy upravující tuto profesi

Německé předpisy pro patentové právní zástupce (Patentanwaltsordnung) upravují statut, požadavky pro zahájení výkonu profese, práva a povinnosti patentových právních zástupců, organizaci a funkce komory patentových právních zástupců a profesní dozorčí orgán a řízení u profesního disciplinárního soudu. Profesní práva a povinnosti jsou podrobně upraveny v německých profesních předpisech pro patentové právní zástupce (Berufsordnung der Patentanwälte), které ze zákona schvaluje komora patentových právních zástupců.

Profesní zastupitelské orgány

Všichni patentoví právní zástupci jsou členy Komory patentových právních zástupců (sdružení podle veřejného práva) (www.patentanwalt.de Deutsch).

NahoruNahoru

Možnosti pro cizince

Státní příslušníci členských států Evropské unie a dalších smluvních států Dohody o Evropském hospodářském prostoru, kteří mají diplom opravňující je k přímému vstupu do profese patentového právního zástupce v jejich zemi původu, mohou absolvovat zkoušku způsobilosti, aby mohli být přijati jako patentoví právní zástupci v Německu (podle německého zákona týkajícího se zkoušky způsobilosti pro přijetí k výkonu praxe patentového právního zástupce (Gesetz über die Eignungsprüfung für die Zulassung zur Patentanwaltschaft)). Předpisy pro patentové právní zástupce upravují možnosti zahájení výkonu praxe pod profesním titulem používaným v zemi původu.

5. Notáři

Právní statut

Notáři jsou „samostatní vykonavatelé veřejné funkce“, kteří jsou jmenováni za účelem ověřování právních úkonů a provádění dalších úkonů v oblasti preventivní právní péče. Jmenování provádějí zemské justiční správní orgány. Požadavky pro účely jmenování jsou německá národnost a kvalifikace pro výkon funkce v soudnictví podle německého zákona o soudnictví. Tuto kvalifikaci získají ti, kteří absolvují kurz právních studií (v délce nejméně tří a půl roku) na univerzitě ukončený první státní zkouškou a poté absolvují období přípravy na zaměstnání (dva roky) ukončené druhou státní zkouškou. V některých částech Německa jsou jako notáři jmenováni advokáti, kteří vykonávají praxi notáře vedle své profese advokáta (advokáti-notáři), zatímco v jiných částech země jsou dotyčné osoby jmenovány výhradně jako notáři (notář jako hlavní povolání nebo výlučný notář). V Bádensku-Württembersku jsou někdy notáři státními úředníky.

NahoruNahoru

Vnitrostátní předpisy upravující tuto profesi

Postavení, požadavky pro zahájení výkonu profese, práva a povinnosti notářů, organizace a funkce notářských komor a disciplinárních řízení jsou stanoveny v německých předpisech o spolkových notářích (Bundesnotarordnung). Podrobnější ustanovení týkající se profesních práv a povinností jsou uvedena ve směrnicích, které ze zákona schvalují notářské komory. Německý zákon týkající se nákladů v záležitostech dobrovolné jurisdikce (předpisy o nákladech) (Gesetz über die Kosten in Angelegenheiten der freiwilligen Gerichtsbarkeit (Kostenordnung)) upravuje ceny notářů (poplatky a výplaty).

Povinné nebo volitelné využití

Kromě několika výjimek (především v konzulárním právu) mají notáři výhradní pravomoc provádět ověřování. Ověřování je ze zákona předepsáno zejména ve vztahu ke smlouvám, které se týkají pozemků, a u určitých transakcí ve vztahu k firemnímu, rodinnému a dědickému právu.

Profesní zastupitelské orgány

Všichni notáři jsou členy notářské komory v místě, kde mají svou kancelář. Spolkovou notářskou komoru (informace a adresy, www.bnotk.de Deutsch - English - español - français) tvoří 21 notářských komor, které jsou organizovány na úrovni vyšších krajských soudů jako sdružení podle veřejného práva..

NahoruNahoru

6. Vyšší soudní úředníci

Právní statut

Vyšší soudní úředníci jsou nezávislí poskytovatelé právních služeb. Jejich funkce a postavení jsou věcně stanoveny německým zákonem o vyšších soudních úřednících (Rechtspflegergesetz). Zákon obsahuje také seznam úkonů, které jsou předávány vyšším soudním úředníkům, a také soudní výhrady v těchto oblastech: vyšší soudní úředníci například vystavují potvrzení dědictví na základě dědictví ze zákona nebo přijímají žádosti o potvrzení dědictví, udělují souhlasy opatrovnického soudu, sledují práci pečovatelů a opatrovníků, zpracovávají a posuzují podání do katastru nemovitostí nebo podání do obchodního rejstřík, a provádějí funkce výkonu práva.

Přestože jsou vyšší soudní úředníci ve výkonu svých povinností vlastně nezávislí, nejsou soudci, a tudíž také nemají žádnou pravomoc činit soudní rozhodnutí ve smyslu článku 92 Spolkové ústavy.

Vyšší soudní úředníci jsou státními zaměstnanci vyšší soudní služby. Převážně je jmenují jednotlivé zemské justiční správní orgány pro oblast obchodu, v níž mají být jmenováni, ale v omezeném rozsahu také spolkové ministerstvo spravedlnosti.

Vnitrostátní předpisy upravující tuto profesi

Kvalifikaci pro profesi vyššího soudního úředníka lze získat v průběhu přípravné služby, kterou daná osoba vykonává v postavení odvolatelného státního úředníka, a složením zkoušky pro vyšší soudní úředníky. Rámcové podmínky a minimální úroveň odborné přípravy stanoví zákon o vyšších soudních úřednících, přičemž rozpis přípravné služby, obsah studia a podrobné informace o zkoušce na zemské úrovni upravují předpisy týkající se odborné přípravy a zkoušek jednotlivých spolkových zemí.

NahoruNahoru

Možnosti pro cizince

Osoby, které se chtějí stát vyššími soudními úředníky, musí být německými státními příslušníky ve smyslu Spolkové ústavy nebo státními příslušníky členského státu Evropské unie. Mnoho spolkových zemí ovšem využilo možnosti ustanovené v článku 48 odst. 2 Smlouvy o EHS a k přípravě na zaměstnání připouští pouze žadatele německé národnosti.

7. Úředníci soudních kanceláří

Úředníci soudních kanceláří jsou rovněž nezávislými poskytovateli právních služeb. Zabývají se zejména doručováním dokumentů, obsílek, výkony správních rozhodnutí, pořizováním zápisů z přelíčení, ověřováním a podobně.

Právní statut

Právní statut úředníků soudních kanceláří vyplývá z článku 153 německého zákona o organizaci soudů (Gerichtsverfassungsgesetz – GVG). Úředníci soudních kanceláří jsou státními zaměstnanci ve střední justiční službě. Převážně je jmenují jednotlivé zemské justiční správní orgány pro oblast obchodu, v níž mají být jmenováni, ale v případě spolkových soudů je jmenují spolková ministerstva spravedlnosti nebo samotné spolkové soudy.

Povinnosti úředníka soudní kanceláře jsou stanoveny především v jednotlivých procesních zákonech (např. německý občanský procesní řád (Zivilprozessordnung) nebo německý zákon týkající se záležitostí dobrovolné jurisdikce (Gesetz über die Angelegenheiten der Freiwilligen Gerichtsbarkeit)), který doplňují ustanovení spolkových zemí vzhledem k jejich oblasti působení nebo spolkové vlády vzhledem ke spolkovým soudům.

NahoruNahoru

Vnitrostátní předpisy upravující tuto profesi

Kvalifikaci pro profesi úředníka soudní kanceláře lze získat v průběhu přípravné služby, kterou dotyčná osoba absolvuje v postavení odvolatelného státního úředníka, a složením profesní zkoušky. Rámcové podmínky a minimální požadavky jsou stanoveny v článku 153 zákona o organizaci soudů. Podrobný popis přípravné práce, obsah odborné přípravy a podrobnosti o zkoušce na zemské úrovni upravují předpisy o odborné přípravě a zkouškách vytvářené jednotlivými spolkovými zeměmi. Na spolkové úrovni žádná odborná příprava neprobíhá.

Možnosti pro cizince

Osoby, které se chtějí stát úředníky soudní kanceláře, musejí být německými státními příslušníky ve smyslu Spolkové ústavy nebo státními příslušníky členského státu Evropské unie.

8. Soudní vykonavatelé

Právní statut

Soudní vykonavatelé jsou vždy doživotními zemskými státními zaměstnanci středního služebního stavu. Jmenuje je příslušně odpovědný předsedající soudce vyššího krajského soudu. Soudní vykonavatelé vystupují jako státní zaměstnanci, ale nezávisle. Soudní vykonavatelé jsou nezávislí ve způsobu, jakým vykonávají svou profesi.

Coby státní zaměstnanci dostávají plat a rovněž jim náleží určitý podíl z poplatků účtovaných v souvislosti s jejich prací. Aby si soudní vykonavatelé mohli otevřít a vést své vlastní kanceláře, které jsou nutné, příslušný zemský daňový úřad jim hradí kancelářské náklady – obvykle paušálně.

Vnitrostátní předpisy upravující tuto profesi

Právní vztahy soudních vykonavatelů jsou stanoveny v zákoně o organizaci soudů (články 154, 155) a jinak je vymezují různá zemská zákonná ustanovení. Pro výkon profese soudních vykonavatelů neexistuje žádná obecná právní úprava. Existují ovšem obecná správní ustanovení vytvořená jednotlivými zemskými justičními správními orgány: předpisy pro soudní vykonavatele (Gerichtsvollzieherordnung) a obchodní směrnice pro soudní vykonavatele (Gerichtsvollziehergeschäftsanweisung).

Specializace

Popis práce soudního vykonavatele je standardní. V tomto ohledu neexistují žádné specializace. Na všechny soudní vykonavatele se stejným způsobem vztahují stávající zákonné nebo podzákonné předpisy.

Profesní zastupitelské orgány

Soudní vykonavatelé nemají v Německu žádný systém komor. Důvodem je to, že jsou státními zaměstnanci. Organizují se ovšem téměř bez výjimek v zájmových seskupeních, přičemž většina z nich je členy německé komory soudních vykonavatelů (Deutscher Gerichtsvollzieher Bund – DGVB). Ta je zase členem německé komory státních zaměstnanců (Deutscher Beamtenbund). Členství v zájmových skupinách není povinné, ale dobrovolné.

Možnosti pro cizince

Podle současného práva je možné pro profesi soudního vykonavatele vyškolit pouze německé žadatele. Soudními vykonavateli se mohou stát pouze osoby s německou národností.

« Právnické profese - Obecné informace | Německo - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 27-12-2006

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království