Evropská komise > ESS > Právní řád > Švédsko

Poslední aktualizace: 29-08-2006
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Právní řád - Švédsko

 

OBSAH

Prameny práva Prameny práva
Hierarchie zdrojů práva Hierarchie zdrojů práva
Mezinárodní dohody Mezinárodní dohody
Legislativní proces Legislativní proces
Vstoupení v platnost Vstoupení v platnost
Konflikty při aplikování práva Konflikty při aplikování práva

 

Prameny práva

Ve Švédsku slouží jako prameny práva hlavně zákony, precedenční právo a přípravná činnost na navrhovaných zákonech.

Nejdůležitějším pramenem práva jsou zákony. Jsou vydávány tištěnou formou ve Sbírce zákonů. Zákony se dělí na výnosy, nařízení a směrnice. O výnosech rozhoduje parlament, nařízení vydává vláda a směrnice vydávají správní orgány.

Rozhodnutí soudů, precedenty, hrají při aplikaci práva významnou roli. To platí především u rozhodnutí nejvyšších instancí, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu.

Přípravné práce na navrhovaných zákonech, tj. texty vznikající v souvislosti s legislativním procesem, se rovněž používají při aplikování práva.

Doktríny, obchodní zvyklosti, smluvní ustanovení a obecné zvyky se považují za podpůrné zdroje práva.

Hierarchie zdrojů práva

Nejdůležitějšími zákony jsou ústavní zákony. Švédsko má čtyři ústavní zákony: Ústavu, Zákon o nástupnictví, Zákon o svobodě tisku a Zákon o svobodě vyjadřování. Tyto zákony lze měnit pouze zvláštním postupem (podrobnosti dále). Po nich následují další zákony, výnosy, nařízení a směrnice ve jmenovaném pořadí.

Přípravné práce a precedenty jsou podpůrnými prameny práva. Přípravná práce se používá jako pomocný prostředek při aplikaci práva. Přípravné práce na vládních výnosech mají největší význam. V aplikaci práva mají velký význam i precedenty. Čím čerstvější je přípravná práce, tím větší je její význam. Je-li legislativa stará nebo jestliže se v dané oblasti práva mnoho odehrálo, roste význam precedentů.

NahoruNahoru

Mezinárodní dohody

Mezinárodní dohody musí být ze zásady zahrnuty do švédského práva, aby je mohly používat soudy a další instituce s právem nakládající. Dohoda může být včleněna buď přepracováním do švédského konstitučního textu nebo prostřednictvím zvláštního právního aktu stanovícího, že dohoda se aplikuje ve Švédsku.

Legislativa EU je však z tohoto pravidla vyňata, jelikož Švédsko část své regulační pravomoci převedlo na EU. Legislativa EU proto v určité míře platí ve Švédsku přímo, bez zprostředkování. Podrobnosti na toto téma najdete v informační listině, Právním řádu v EU.

Legislativní proces

Přijímat zákony může jen parlament. Většina zákonů je přijata na základě návrhu vlády. Návrhy mohou rovněž předkládat poslanci a parlamentní komise. Politické strany, zájmové skupiny, sdružení i jednotlivci mohou navrhovat změny legislativy.

Předtím, než vláda sestaví návrh zákona, musí se záležitost prozkoumat. Provádí to buď komise nebo je ve věci zavedeno šetření nebo se záležitostí zabývá státní zaměstnanec přidělený kabinetu. Návrh zákona se obvykle předloží celé řadě sdružení a institucí, kterých se týká, a dá se jim možnost vyjádření k návrhu. Když uplyne doba určená k předkládání komentářů, úřad vlády návrh zákona zváží. Většina návrhů se předkládá legislativní radě složené většinou ze soudců Nejvyššího soudu a Švédského nejvyššího správního soudu. Legislativní rada návrh zákona posoudí z legislativně-technického hlediska. Komentář legislativní rady se předá úřadu vlády, který návrh zákona znovu zváží. Tyto přípravy skončí vládním návrhem, který se předloží parlamentu. V parlamentu je návrh předán komisi, jež návrh přezkoumá. Parlament následně učiní rozhodnutí, zda se zákon má schválit nebo ne. Parlament přirozeně může předložený návrh pozměnit. Jakmile parlament zaujme definitivní stanovisko, vláda nový zákon vydá a vyhlásí.

NahoruNahoru

V určitých případech může vláda vydat prostřednictvím nařízení směrnice. Vláda na jedné straně má nezávislou soudní pravomoc k vydání směrnic, ale na druhé straně může parlament vládu zmocnit, aby v určitých oblastech směrnice vydávala. Do nezávislé regulační pravomoci vlády spadají směrnice týkající se vykonání úkonů a směrnic, které v souladu s ústavním právem nemusí vydávat parlament, ale nepatří sem směrnice, které představují závazky jednotlivců. Směrnice s určitým obsahem spadají výhradně do jurisdikce parlamentu; tuto pravomoc nelze delegovat.

Když se mění ústavní právo, parlament musí totožné rozhodnutí přijmout dvakrát a mezi oběma hlasováními musí proběhnout volby do parlamentu. Platí dále zásadní pravidlo, že mezi okamžikem, kdy byla věc poprvé předložena parlamentu, a volbami musí uplynout aspoň devět měsíců.

Vstoupení v platnost

V zákoně je obvykle uvedeno, kdy vstoupí v platnost. Někdy může nastat situace, že vstoupení v platnost se řídí zvláštním předpisem nebo je vláda zvláštním nařízením zplnomocněna určit, kdy zákon vstoupí v platnost.

Postup týkající se nařízení je méně rozsáhlý a méně komplikovaný. Vláda sama může po přezkoumání učinit rozhodnutí o nařízení. V nařízení se uvádí, kdy vstupuje v platnost. Nevyžaduje se proto žádné zvláštní proklamační rozhodnutí.

Konflikty při aplikování práva

Pokud při aplikování práva vzniká konflikt, rozhodují o přednosti obecné principy interpretace.

  • „Lex superior“ znamená, že přednost má zákon vyššího řádu.
  • „Lex specialis“ znamená, že přednost má nejvíce specializovaný zákon.
  • „Lex posterior“ znamená, že čerstvý zákon má přednost před zákonem starším.

Ústavní právo dává dále možnost použít následující pravidlo. Pokud soud nebo jiný oficiální orgán shledá, že směrnice vydaná vládou nebo parlamentem koliduje s ustanovením ústavního práva či s jiným nadřízeným zákonem, je možno směrnice neuposlechnout, jestliže je vada zjevná. (Kapitola 11, část 14 Ústavního zákona).

Ve Švédsku neexistuje ústavní soud.

« Právní řád - Obecné informace | Švédsko - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 29-08-2006

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království