Evropská komise > ESS > Právní řád > Polsko

Poslední aktualizace: 03-03-2008
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Právní řád - Polsko

Polská ústava rozlišuje mezi všeobecně závazným právem a vnitřním právem.

Všeobecně závazné právo je závazné pro všechny subjekty v zemi, upravuje právní postavení občanů a jiných subjektů (jako jsou právnické osoby, provozovatelé podniků, sdružení, organizace, atd.) a určuje jejich práva a povinnosti.

Právní předpisy vnitřního práva se týkají pouze právního postavení subjektů v organizační struktuře orgánu vydávajícího tyto předpisy.

Kapitola III ústavy (články 87 - 94) uvádí prameny všeobecně závazného práva. Jedná se o:

  • ústavu,
  • zákony,
  • ratifikované mezinárodní dohody,
  • nařízení a
  • právní předpisy místního práva (podléhající podmínce, že jsou závazné pouze v rámci příslušnosti orgánu, který je vydává a v mezích pravomocí stanovených zákonem).

Kromě výše uvedeného článek 234 ústavy stanovuje následující všeobecně závazné právo - nařízení s mocí zákona polski vydaná prezidentem republiky, avšak pouze v případech přesně stanovených ústavou (např. během výjimečného stavu nebo pokud se parlament nemůže sejít k jednání).

Další pramen všeobecně závazného práva představují právo mezinárodních organizací, jestliže mezinárodní dohoda ustanovující tyto organizace stanovuje, že jimi vydané právní předpisy jsou podle vnitrostátního práva účinné (čl. 91 odst. 3 ústavy). Tento článek se týká sekundárních právních předpisů.

Zveřejnění plného znění zákonů, nařízení a právních předpisů místního práva se děje vydáním jejich úplného znění v jedné z úředních polských publikací (článek 88 ústavy). V současné době existují tři takové publikace: Sbírka zákonů Polské republiky, Úřední věstník Polské republiky (Polský monitor) a Úřední věstník Polské republiky (Polský monitor B). Právní předpisy všeobecně závazného práva se zveřejňují ve Sbírce zákonů.

Polská ústava (přijatá dne 2. dubna 1997) je nejdůležitějším pramenem všeobecně závazného práva v Polsku. Ústava je zákonem, tzn. všeobecně závazným právem. Postup jejího přijímání a pozměňování se liší od postupu přijímání a pozměňování běžných zákonů (článek 235 ústavy). Ústava se s ohledem na svůj zvláštní obsah, formu a právní sílu považuje za základní zákon. Upravuje polský politický, sociální a ekonomický systém a stanovuje základní práva a svobody polských občanů. Ústava zaujímá nejvyšší místo v hierarchii pramenů polského práva. Stanovuje další prameny práva, jejich rozsah a jejich autonomní nebo výkonnou povahu. Všechny ostatní normativní akty musí být s ústavou slučitelné. Ústavní soud bdí nad slučitelností ostatních normativních aktů s ústavou a také nad slučitelností normativních aktů nižší právní síly s nadřazenými právními předpisy. Kromě toho článek 79 ústavy stanovuje, že každá osoba, jejíž práva a svobody zaručené jí ústavou byly porušeny, má právo podat u ústavního soudu stížnost ve věci slučitelnosti zákona nebo jiného normativního aktu, na jehož základě soud nebo veřejný orgán vydal konečné rozhodnutí o jejích ústavních právech, svobodách a povinnostech, s ústavou.

NahoruNahoru

Mezinárodní dohody ratifikuje prezident republiky. Týká-li se však mezinárodní dohoda základních otázek, jako je mír, politické nebo vojenské dohody, svobody, práva a odpovědnosti občanů, členství mezinárodních organizacích, důležitých finančních závazků ze strany státu a záležitostí upravených zákonem nebo záležitostí, u nichž ústava vyžaduje právní předpisy, je ratifikace podmíněna předchozím zakotvením dohody v zákoně (článek 89 ústavy). Po vyhlášení ratifikované mezinárodní dohody ve Sbírce zákonů se tato dohoda stává součástí vnitrostátního práva a je přímo použitelná, avšak s výjimkou případů, kdy její použití vyžaduje vyhlášení zákona. Kromě toho má mezinárodní dohoda ratifikovaná na základě předchozího souhlasu zakotveného v zákoně přednost před zákonem, pokud je s touto dohodou v rozporu. Právní předpisy přijaté mezinárodní organizací se také používají přímo a mají přednost v případě neslučitelnosti se zákony, pokud to je stanoveno v dohodě, kterou se tato organizace ustanovuje, a ratifikováno Polskem (článek 91 ústavy).

Článek 91 ústavy stanovuje postavení práva Společenství ve vnitrostátním právním řádu. Primární právní předpisy EU ve formě mezinárodních dohod představují součást vnitrostátního právního řádu, jsou přímo použitelné a mají přednost před zákony. Sekundární právní předpisy EU jsou přímo použitelné a v případě neslučitelnosti mají přednost před zákony.

Zákony jsou podřazené ústavě a mezinárodním dohodám polski ratifikovaným na základě předchozího souhlasu zakotveného v zákoně, jsou však nadřazeny nařízením polski. Zákon může být přijat s ohledem na jakýkoli předmět, avšak pouze zákonem mohou být upraveny nejdůležitější záležitosti (např. zákon o rozpočtu polski, zákony stanovující právní postavení občanů, pravidla, kterými se řídí systémy místních samospráv polski a jejich mandát). Normativní akty přijaté vládními orgány mohou být vydány pouze na základě zmocnění zakotveného v zákoně s ohledem na jeho provádění. Ústava polski někdy vyžaduje přijetí odpovídajícího zákona, který rozvede řešení stanovená v ústavě.

NahoruNahoru

Legislativní proces se řídí ústavou (články 118 - 124) a jednacím řádem parlamentu (sejm) a senátu.

Právo zahájit legislativní polski proces má vláda, skupina alespoň 15 poslanců, senát polski, prezident republiky polski a skupina alespoň 100 000 občanů. Návrhy zákona se předkládají parlamentu, který je projednává ve třech čteních. V průběhu tohoto procesu parlament návrh zákona přezkoumá a předá příslušnému parlamentnímu výboru k pozměnění. Po té je návrh zákona vrácen parlamentu, který hlasuje o doplňovacích návrzích a celkovém návrhu zákona. Parlament schválí návrh zákona prostou většinou hlasů za přítomnosti alespoň poloviny zákonem stanoveného počtu poslanců. Jakmile je návrh zákona schválen parlamentem, je předán senátu, který má jeden měsíc na to, aby ho přijal bez doplňovacích návrhů, doplnil nebo zamítnul. Jestliže senát návrh zákona doplní nebo zamítne, musí ho parlament znovu projednat. V tomto případě musí parlament návrh zákona schválit nadpoloviční většinou za přítomnosti alespoň poloviny zákonem stanoveného počtu poslanců, aby bylo možné doporučení senátu přehlasovat. Jestliže parlament legislativní proces dokončí, je návrh zákona předán prezidentovi, který ho do tří týdnů podepíše a nařídí jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů. Než prezident návrh zákona podepíše, může ho předložit ústavnímu soudu k ústavnímu prověření. Považuje-li ústavní soud návrh zákona za slučitelný s ústavou, nesmí prezident odmítnout podepsat návrh zákona. Prezident také se může rozhodnout nepředložit návrh zákona ústavnímu soudu, ale vrátit ho parlamentu k dalšímu projednání („prezidentské veto“). Parlament však může prezidentské veto zamítnout 3/5 většinou hlasů za přítomnosti alespoň poloviny zákonem stanoveného počtu poslanců. Je-li návrh zákona parlamentem znovu přijat, má prezident jeden týden na to, aby ho podepsal a nařídil jeho vyhlášení.

NahoruNahoru

Nařízení vydávají orgány uvedené v ústavě na základě podrobně vymezeného zmocnění zakotveného v zákoně za účelem jeho provádění. Zmocnění by mělo označovat orgán oprávněný vydat nařízení, rozsah záležitostí, které mají být upraveny, a pokyny k obsahu zákona (článek 92 ústavy). Ústava zmocňuje k vydávání nařízení následující orgány: prezidenta polski, vládu polski, předsedu vlády polski, ministra polski odpovídajícího za státní správu, předsedu výboru jmenovaného vládou a Národní radu pro rozhlasové a televizní vysílání polski. Orgán polski, který může nařízení vydat, nesmí své zmocnění převést na jiný orgán. Účelem nařízení je provést zákon, a jako takové nesmí být ani neslučitelné se zákonem ani překračovat svěřené pravomoci.

Nařízení podléhají přezkumu soudů. Z tohoto důvodu mohou být napadeny ústavním soudem i soudem nebo správním soudem. Jestliže soud v určitých řízeních rozhodne, že určité nařízení nebo jeho ustanovení porušují právní předpis vyšší právní síly (tj. zákon), může od jeho použití v dotčeném případě upustit a považovat ho za neplatné.

Právní předpisy vnitřního práva (např. vyhlášky) jsou svou povahou vnitřními předpisy a jsou závazné pouze pro organizační subjekty podřízené orgánu, který tyto předpisy vydává (článek 93 ústavy). Mezi příklady právních předpisů vnitřního práva patří vládní nařízení a vyhlášky vydané prezidentem a ministry. Vyhlášky lze vydávat pouze na základě zákona. Nemohou tvořit základ rozhodnutí týkajících se občanů, právnických osob nebo jiných subjektů.

NahoruNahoru

Právní předpisy místního práva vydávají orgány místních samospráv (např. rozhodnutí obecních úřadů) a ústřední orgány státní správy na základě a v rámci zmocnění stanovených v zákoně (např. prováděcí nařízení a vyhlášky krajů (článek 94 ústavy). Tyto právní předpisy jsou závazné pouze v rámci příslušnosti orgánů, které je vydávají, avšak vzhledem ke své všeobecně závazné povaze mohou být určeny všem subjektům a stanovovat jejich práva a povinnosti.

Judikatura v Polsku nepředstavuje pramen práva. Podle č. 178 odst. 1 ústavy jsou soudci podřízeni pouze ústavě, zákonům a mezinárodním dohodám ratifikovaným na základě předchozího souhlasu zakotveného v zákoně. To znamená, že soudy mají povinnost používat ústavu, zákony a výše uvedené mezinárodní dohody. Soudy nesmí odmítnout použít tyto normativní akty z důvodu, že jsou protiústavní. Podle článku 193 ústavy však mohou předložit ústavnímu soudu právní otázku s ohledem na slučitelnost daného normativního aktu s ústavou, ratifikovanými mezinárodními dohodami nebo zákony, jestliže výsledek případu projednávaného před soudem závisí na odpovědi na tuto právní otázku. Soudcové však nejsou vázáni právními předpisy, které jsou podřízené zákonům, jako jsou nařízení, a při projednávání daného případu mohou nezávisle určit, zda jsou tyto právní předpisy slučitelné se zákony a s ústavou. Je-li právní předpis shledán neslučitelným, může soud odmítnout jeho použití a při vynášení rozhodnutí k němu nemusí přihlížet.

Judikatura, a zejména judikatura nejvyššího soudu, však hraje při výkladu právních předpisů klíčovou úlohu.

Užitečné odkazy:

Polská ústava:

http://www.sejm.gov.pl/prawo/konst/polski/kon1.htm Deutsch - English - français - polski

Parlament:

http://www.sejm.gov.pl English - polski

Senát:

http://www.senat.gov.pl English - polski 

Zákonodárný proces:

http://www.sejm.gov.pl/prace/prace.html English - polski

Ústavní soud:

http://www.trybunal.gov.pl/index2.htm English - polski

« Právní řád - Obecné informace | Polsko - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 03-03-2008

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království