Evropská komise > ESS > Právní řád > Nizozemí

Poslední aktualizace: 02-08-2006
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Právní řád - Nizozemí

 

OBSAH

1. Právní nástroje nebo prameny práva 1.
2. Další prameny práva 2.
3. Hierarchie pramenů práva 3.
4. Vstup v platnost mezinárodních pravidel 4.
5. Orgány odpovědné za přijímání předpisů 5.
6. Postup při vydávání právních předpisů 6.
7. Vnitrostátní pravidla a jejich účinnost 7.
8. Prostředky pro řešení rozporů mezi právními pravidly 8.

 

1. Právní nástroje nebo prameny práva

Rámcem organizace nizozemského státu a základem pro tvorbu právních předpisů je ústava.

Významným pramenem práva jsou smlouvy mezi Nizozemskem a jinými státy. Článek 93 ústavy stanoví, že ustanovení mezinárodních smluv a rozhodnutí mezinárodních institucí mohou být v nizozemském systému práva přímo účinná, a v takovém případě mohou být tato ustanovení nizozemským zákonům nadřazená. Zákonné předpisy, které platí v Nizozemském království, se tedy nepoužijí, nejsou-li s těmito ustanoveními slučitelné. Významným pramenem práva jsou pro Nizozemsko tudíž předpisy Evropské unie stanovené ve smlouvách, nařízeních a směrnicích.

Statut Nizozemského království právně upravuje vztahy mezi třemi částmi království (Nizozemskem a jeho dvěma zámořskými oblastmi, Nizozemskými Antilami a Arubou).

Zákony se vytváří na vnitrostátní úrovni.

S pověřením ze zákona může ústřední vláda stanovovat (další) pravidla v královských výnosech a v ministerských vyhláškách. Nezávislé královské výnosy (které se neodvozují ze zákonů) jsou možné, ale nelze je vymáhat stanovením penalizace.

Ústava uděluje pravomoc právní úpravy ohledně veřejného práva nižším orgánům (provinciím, samosprávným obcím a městům a vodohospodářským správám).

2. Další prameny práva

Obecné zásady práva jsou významné pro vládu a pro výkon spravedlnosti. Někdy vyplývají ze zákona, například z občanského zákoníku (zásada uvážlivosti a spravedlnosti). Soud může z obecných zásad práva rovněž vycházet při vynášení rozsudků.

NahoruNahoru

Dalším pramenem práva je obyčej. V zásadě je obyčej významný jen tehdy, když na něj zákon odkazuje, ale opět platí, že soud může při vynášení rozsudku obyčej zohlednit, dojde-li k nějakému střetu. Obyčej nemůže být pramenem práva u trestných činů (článek 16 ústavy).

Jiným pramenem práva jsou soudní judikáty, protože soudní rozhodnutí mají širší význam než konkrétní věc, jíž se vynesené rozhodnutí týkalo. Rozhodnutí vyšších soudů slouží jako vodítko. Obzvlášť velkou váhu mají rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť úkolem tohoto soudu je šířit jednotnost práva. V nových věcech tedy nižší soud při rozhodování bere v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu.

3. Hierarchie pramenů práva

Článek 94 ústavy stanoví, že některá mezinárodní pravidla jsou v hierarchii na vyšším stupni: zákonná ustanovení, která jsou s těmito pravidly neslučitelná, neplatí. Evropské právo je svou povahou nadřazené vnitrostátnímu právu. Po evropském právu následuje v hierarchii Statut království, ústava a parlamentní zákony. Tyto prameny jsou nadřazené ostatním předpisům. Parlamentní zákony schvaluje společně vláda a Generální stavy (zástupci volení občany).

Je také stanoveno, že zákon může úplně či částečně pozbýt účinnosti pouze v důsledku nového zákona. Navíc zde platí obecné pravidlo výkladu, podle něhož jsou specifické zákony nadřazeny zákonům obecným.

Kontinentální tradice pokládá zákony za pramen nadřazený soudním judikátům.

NahoruNahoru

4. Vstup v platnost mezinárodních pravidel

U smluv je nutné schválení Generálních stavů, které může být tiché, nebo výslovné. Výslovného souhlasu dvoutřetinovou většinou je zapotřebí u smluv obsahujících ustanovení, která se odchylují od ústavy.

Mezinárodní smlouvy jsou zveřejňovány ve věstníku mezinárodních smluv Traktatenblad. Musejí být vyhlášeny po celém království první den druhého kalendářního měsíce následujícího po dni vydání věstníku, v němž byly zveřejněny. Toto ustanovení je obsaženo rovněž v zákonu o království ze dne 7. července 1994 o předpisech pro schvalování a vyhlašování mezinárodních smluv a pro zveřejňování rozhodnutí mezinárodních organizací.

Co se týče právních nástrojů Evropské unie, nařízení nabývají ze své povahy ve vnitrostátním právním systému účinnosti přímo. Jiné právní nástroje, například směrnice, se zaměřují na členské státy a musejí být převedeny do vnitrostátního práva a tímto právem prováděny. Evropské právo je prováděno na všech úrovních vnitrostátní právní úpravy. Podle úrovně a předmětu budou tedy zákony prováděny prostřednictvím zákonů, královských výnosů nebo ministerských vyhlášek.

5. Orgány odpovědné za přijímání předpisů

O mezinárodních smlouvách a dohodách jedná vláda. Království však není těmito smlouvami vázáno, dokud je neschválí Generální stavy.

Základní premisou je, že podstatné prvky významných ustanovení, která jsou pro občany závazná, se stanoví zákonem. Zákony (včetně ústavy) přijímá společně vláda (tj. král a ministři) a Generální stavy.

NahoruNahoru

Vláda je oprávněna vydávat královské výnosy. Parlament se do tohoto procesu obvykle nezapojuje, s výjimkou příležitostí, kdy se královské výnosy předkládají ke schválení Dolní sněmovně; v tomto případě určitou kontrolou disponuje.

Jednotliví ministři mohou navrhovat ministerské vyhlášky. V tomto případě jsou ministři rovněž odpovědní parlamentu.

Předpisy nižších orgánů týkajících se veřejného práva schvalují zastupitelé občanů na různých úrovních (provincie, obecní a městské rady, zvolená rada vodohospodářské správy).

6. Postup při vydávání právních předpisů

Ústava nestanoví „zákonodárnou moc“. Zákony jsou společným rozhodnutím vlády a Generálních stavů. Návrhy právních předpisů může předkládat vláda nebo Dolní sněmovna Generálních stavů. Státní rada působí při navrhování předpisů i královských výnosů jako poradce. Připravovaný legislativní návrh se obvykle konzultuje také s dalšími zainteresovanými subjekty. Dolní sněmovna má právo podávat pozměňovací návrhy. Obvykle jsou legislativní návrhy schváleny Radou ministrů, a poté předloženy Státní radě, aby jim udělila doporučení. Vláda na toto doporučení reaguje vyhotovením další zprávy. Pak vláda předloží Dolní sněmovně postupem nazvaným „královská zpráva“ legislativní návrh, v němž jsou všechny nezbytné pozměňovací návrhy zapracovány. Návrh může být během svého projednávání v Dolní sněmovně ještě pozměňován. Jakmile byl návrh Dolní sněmovnou schválen, projedná jej Horní sněmovna. V této fázi již nelze podávat další pozměňovací návrhy; Horní sněmovna může návrh jen schválit, nebo zamítnout. Po schválení Horní sněmovnou je návrh podepsán hlavou státu a stává se zákonem.

NahoruNahoru

7. Vnitrostátní pravidla a jejich účinnost

Zákony podepisuje král a ratifikuje je odpovědný ministr. Předtím, než nabudou účinnosti, musí být zákon nejprve zveřejněn ve věstníku zákonů a vyhlášek Staatsblad (článek 88 ústavy). Za zveřejnění zákona odpovídá ministr spravedlnosti. Znění zákona obvykle stanoví, odkdy je zákon účinný.

Podobně platí, že ani královské výnosy nemohou nabýt účinnost, dokud nejsou zveřejněny ve věstníku Staatsblad. Ministerské vyhlášky se zveřejňují v nizozemském vládním věstníku Nederlandsche Staatscourant.

Podzákonné předpisy vydávané provinciemi nebo obcemi a městy jsou závazné až po svém zveřejnění (viz např. článek 139 zákona o samosprávných obcích a městech).

8. Prostředky pro řešení rozporů mezi právními pravidly

V přípravné fázi musejí být všechny zákony a královské výnosy nejprve zkontrolovány ministerstvem spravedlnosti, které mimo jiné ověří jejich zákonnost (soulad s nadřazeným právem) a soulad s jinými předpisy. Tyto dva prvky rovněž zváží před udělením svého doporučení Státní rada.

Jiná ustanovení o konfliktu práva než výše uvedená (právo výše v hierarchii je nadřazené právu nižšímu, nové staršímu a specifické obecnému) neexistují. Soud nemůže prověřovat zákon vůči ústavě, ale může jej prověřovat vůči mezinárodním právním pravidlům. Shledá-li tento zákon neslučitelným, musí v konkrétních případech najít řešení. Tato situace může být rovněž důvodem pro to, aby vláda navrhla novelizaci tohoto zákona.

Předpisy – i jiná rozhodnutí – nižších orgánů ohledně veřejného práva (např. provincií, samosprávných obcí a měst a vodohospodářských správ) mohou být vyšším vládním orgánem, například korunou, prohlášeny za neplatné, nejsou-li v souladu se zákonem nebo veřejným zájmem. Soudy též mohou prohlásit, že tyto předpisy nejsou závazné.

« Právní řád - Obecné informace | Nizozemí - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 02-08-2006

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království