Evropská komise > ESS > Právní řád > Litva

Poslední aktualizace: 27-04-2009
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Právní řád - Litva

 

OBSAH

1. Prameny práva neboli právní akty, které stanoví právní normy 1.
2. Ostatní prameny práva 2.
3. Hierarchie pramenů práva 3.
4. Plnění mezinárodních závazků v Litvě 4.
5. Jednotlivé orgány, které mají pravomoc přijímat právní normy 5.
6. Postup při přijímání těchto právních norem 6.
7. Postup vstupu vnitrostátních právních předpisů v platnost 7.
8. Prostředky pro řešení případných rozporů mezi různými právními normami 8.

 

1. Prameny práva neboli právní akty, které stanoví právní normy

Prameny práva jsou oficiální prostředky, jimiž jsou vyjádřeny a shromážděny právní normy.

Právní akt - oficiální písemný dokument přijatý příslušnými státními orgány, v němž jsou stanoveny a objasněny právní normy nebo který stanoví základ pro použitelnost právních norem v jednotlivém případě. Níže jsou uvedeny různé druhy právních aktů podle povahy právních informací, které jsou v nich stanoveny:

  1. Normativní právní akty - rozhodnutí státních orgánů vyjádřená písemnou formou, jimiž se stanoví, mění nebo ruší předpisy obecné povahy, které jsou platné pro všechny právnické nebo fyzické osoby a které jsou schváleny státem. Normativní právní akty jsou rozděleny do dvou skupin:
    • Zákony - právní akty nejvyšší právní síly přijaté Parlamentem (Seimas) Litevské republiky nebo v celostátním referendu, které stanoví obecné právní normy upravující základní vztahy mezi lidmi a představují nejvyšší úroveň právní síly. Za základní pramen práva je považován zákon.
    • Sekundární akty - normativní právní akty přijaté na základě zákonů za účelem jejich provedení. Sekundární akty nemohou být v rozporu se zákonem. Sekundární akt může mít tyto formy:
      • usnesení Seimas (litevského parlamentu)
      • usnesení vlády
      • nařízení a vyhlášky ministerstev
      • usnesení a rozhodnutí místních orgánů a správních institucí
      • ostatní.
  2. Interpretační právní akty jsou přijímány za účelem vyložení smyslu a podstaty platných právních norem. Přijímají je instituce odpovědné za výklad dotyčných právních norem.
  3. Individuální prováděcí právní akty jsou prostředky, jimiž se provádějí normy stanovené v právních předpisech. Individuální akty mají právní důsledky podobné normativním právním aktům, nemají však status pramenů práva, jelikož nestanoví obecně použitelná pravidla všeobecné povahy a normy v nich obsažené jsou zaměřeny na konkrétní osoby v konkrétních případech a jsou použitelné pouze jednou, tj. jsou platné pouze do doby, kdy přestanou existovat společenské okolnosti, jichž se týkají (jmenování do funkce, upozornění, přiznání důchodu atd.).

2. Ostatní prameny práva

Kromě normativních právních aktů se za primární právní prameny považují rovněž:

NahoruNahoru

  • Obecné zásady práva (zásada dobré víry, spravedlnosti, individuální odpovědnosti, zdrženlivosti) jsou považovány za nedílnou součást litevského právního systému a používají se jako základ pro výklad normativních právních aktů a k zaplnění mezer v právních předpisech. Podle čl. 135 odst. 1 litevské ústavy jsou součástí litevského právního systému rovněž obecně uznávané zásady mezinárodního práva, a litevské soudy jsou proto povinny tyto zásady uplatňovat a dodržovat.
  • Právní obyčeje - jedná se o státem schválená pravidla chování, která vznikla ve veřejné oblasti v důsledku svého opakovaného a trvalého uplatňování. Litevský občanský zákoník stanoví, že tyto obyčeje jsou bezprostředním pramenem práva. Obyčeje lze použít, jestliže zákon nebo smlouva přímo stanoví jejich použitelnost, nebo pokud existuje mezera v právních předpisech. Obyčej, který je v rozporu s obecnými zásadami práva nebo kogentními právními normami, není použitelná.

Za odvozené prameny práva se považuje:

  • Právní precedens - rozsudek soudu v určité věci, který jako příklad použije soud stejného nebo nižšího stupně při rozhodování v podobné věci. Podle litevského právního systému se precedenty ve velké míře využívají ke konzultačním účelům.
  • Právní doktrína.

3. Hierarchie pramenů práva

Hierarchie právních předpisů je odstupňovaný systém, který se skládá z řetězce podřazenosti. Udává postavení, význam a přednost použití určitého právního předpisu v závislosti na úloze, významu, ústavní pravomoci a způsobilosti instituce přijímající právní akt. Tato hierarchie je založena na odlišení právní síly: právní akt s přiděleným nižším postavením v hierarchii nesmí být v rozporu s právním aktem, který má v hierarchickém systému vyšší postavení. V rámci litevského právního systému byla stanovena tato hierarchie právních předpisů:

NahoruNahoru

  • Ústava - tento právní akt má nejvyšší právní sílu a je základem pro vytvoření a uplatňování práva, stanoví veřejné postupy, vztah mezi státními orgány a veřejností a organizační zásady politického řízení. Žádný zákon či jiný právní akt nesmí být v rozporu s ústavou.
  • Ústavní zákony - tyto upravují zvláštní důležité právní vztahy, jsou přijímány zvláštními postupy a tvoří nedílnou součást ústavy.
  • Mezinárodní smlouvy ratifikované Seimas - jedná se o mezinárodní smlouvy uzavřené jménem Litevské republiky, které nejsou v rozporu s litevskou ústavou a jsou ratifikovány Seimas.
  • Kodifikované akty (zákoníky) - jedná se o z právního hlediska ucelené akty, vnitřně harmonizované na základě jednotné koncepce, vymezené svým vysokým stupněm normativního shrnutí, které komplexně upravují určitou oblast společenských vztahů (například občanský zákoník, občanský soudní řád, trestní zákoník, zákoník práce atd.).
  • Běžné zákony - přijaté na základě ústavy, ústavních zákonů a ratifikovaných mezinárodních smluv s přihlédnutím k normativním požadavkům vznikajícím na veřejné úrovni.
  • Sekundární právní akty (viz otázka č. 1).

4. Plnění mezinárodních závazků v Litvě

Podle litevské ústavy jsou platné pouze vyhlášené zákony. V Litvě proto musí být provedeny litevské smlouvy, které vstoupily v platnost. Nedodržení a/nebo neplnění mezinárodní smlouvy, která vstoupila v platnost, nemůže být odůvodněno domácími (vnitrostátními) právními předpisy. Podle litevské ústavy jsou mezinárodní smlouvy, které byly ratifikovány litevským Seimas, součástí litevského právního systému, mezinárodní smlouvy ratifikované v Litvě proto mohou být (stejně jako v mnoha jiných zemích kontinentální Evropy) přímo použitelné.

NahoruNahoru

Podle zákona o mezinárodních smlouvách Litevské republiky a některých jiných vnitrostátních zákonech je v případě rozporu mezi litevskými právními předpisy a ratifikovanou mezinárodní smlouvou přednost přiznána ratifikované mezinárodní smlouvě. Proto v případě, že určité podmínky jsou rovnocenným způsobem upraveny v mezinárodní mnohostranné nebo dvoustranné smlouvě, je nutno použít ustanovení této smlouvy místo ustanovení domácího (vnitrostátního) právního předpisu. Je-li však určitá záležitost upravena dvoustrannou a mnohostrannou smlouvou, přednost má dvoustranná smlouva. Je nutno podotknout, že je-li určitá záležitost upravena dvoustrannou smlouvou mezi Litevskou republikou a členskými státy EU a právními předpisy Evropské unie, přednost je přiznána právním předpisům EU.

Mezinárodní úmluvy, jejichž signatářem je Litevská republika, musí být litevskými soudy vykládány a uplatňovány v kontextu zahraniční judikatury.

Právo Evropské unie

Jelikož nařízení jsou účinná a použitelná přímo, není k jejich provedení nutno přijmout žádné zvláštní akty nebo jiné právní předpisy.

Směrnice nejsou v členských státech přímo účinné, ukládají proto povinnosti pouze v rozsahu nezbytném k dosažení výsledků stanovených v dané směrnici, přičemž vnitrostátní orgány mohou zvolit prostředky a opatření k jejich provedení.

5. Jednotlivé orgány, které mají pravomoc přijímat právní normy

Seimas je jediným orgánem s pravomocí přijímat zákony. Všechny ostatní právní akty přijaté státními orgány musí být v souladu s litevskou ústavou a ostatními zákony.

NahoruNahoru

Ostatní normativní právní předpisy může přijímat:

  1. Seimas (usnesení);
  2. prezident (výnosy);
  3. vláda (usnesení);
  4. ministerstva a ostatní vládní orgány (vyhlášky);
  5. úředníci krajské samosprávy (vyhlášky);
  6. místní orgány (rozhodnutí, vyhlášky).

6. Postup při přijímání těchto právních norem

Mezinárodní smlouvy

Seimas ratifikuje mezinárodní smlouvy Litevské republiky formou zákona. Litevský prezident předkládá mezinárodní smlouvy k ratifikaci Seimas z vlastního podnětu, nebo na základě návrhu vlády.

Mezinárodní smlouvy Litevské republiky, které nepodléhají procesu ratifikace na základě litevské ústavy, zákona o mezinárodních smlouvách Litevské republiky nebo samotné smlouvy, jsou schvalovány rozhodnutím litevské vlády. Za účelem předložení smlouvy ke schválení litevskou vládou spolupracuje ministerstvo odpovědné za provedení dané mezinárodní smlouvy s ministerstvem zahraničí.

Zákony

Postup při vydávání zákonů se skládá z těchto fází:

  1. výkon zákonodárné iniciativy;
  2. zaevidování a projednání návrhu zákona parlamentními výbory;
  3. projednání návrhu zákona na zasedání parlamentu;
  4. přijetí zákona;
  5. podpis a vyhlášení zákona.

Právo iniciovat zákony v Seimas mají členové Seimas, prezident a vláda. Seimas je povinen projednat veškeré návrhy zákonů, které mu byly předloženy 50 000 oprávněných voličů. Návrhy na změnu nebo doplnění litevské ústavy musí být Seimas předloženy skupinou, která se skládá nejméně z jedné čtvrtiny z členů Seimas, nebo nejméně 300 000 oprávněných voličů. Návrhy zákonů jsou vyhlášeny v publikacích Seimo kronika a Valstybės žinios.

NahoruNahoru

Během zasedání Seimas jsou projednány účelnost, koncepce, základní ustanovení a zásady daného návrhu zákona a veškeré pozměňovací návrhy a dodatky vypracované osobami, které jsou oprávněny iniciovat vydání zákona, jež obdržel předseda parlamentního výboru, jsou předloženy spolu s případnými výborem schválenými pozměňovacími návrhy předloh zákonů, jak byly navrženy prezidentem, vládou nebo členem Seimas.

Zákon se považuje za přijatý, pokud pro zákon hlasovala většina členů Seimas, kteří jsou přítomni na zasedání. Ústavní zákony Litevské republiky jsou přijaty, jestliže pro zákon hlasovala více než polovina všech členů Seimas, a mohou být pozměněny, pokud pro změnu hlasovaly nejméně tři pětiny všech členů Seimas.

Ve lhůtě deseti dnů od obdržení zákona přijatého Seimas prezident buď zákon podepíše a úředně vyhlásí, nebo ho s odůvodněním vrátí Seimas k dalšímu čtení. Pokud prezident zákon přijatý Seimas nepodepíše nebo nevrátí ve stanovené lhůtě, zákon vstoupí v platnost po podpisu a úředním vyhlášení předsedou Seimas. Zákon, který prošel dalším čtením v Seimas, se považuje za přijatý, jsou-li přijaty pozměňovací návrhy a dodatky předložené prezidentem, nebo pokud v případě zákona hlasovala pro tento zákon více než polovina všech členů Seimas, nebo v případě ústavního zákona pro něj hlasovaly nejméně tři pětiny všech členů Seimas.

Změny ústavy vyplývající z jiných ustanovení v ústavě musí být projednány a musí se uskutečnit dvě kola hlasování v Seimas. Mezi jednotlivými koly hlasování musí být odstup v délce nejméně tří měsíců. Návrh na změny ústavy se považuje za přijatý Seimas, pokud pro něj v každém kole hlasování hlasovaly nejméně dvě třetiny všech členů Seimas. Před změnami ústavy, které nebyly přijaty a jsou opětovně předloženy Seimas ke zvážení, musí existovat odstup v délce nejméně jednoho roku.

NahoruNahoru

7. Postup vstupu vnitrostátních právních předpisů v platnost

Článek 7 ústavy stanoví, že platné jsou pouze vyhlášené zákony. Zákony a ostatní právní akty jsou úředně vyhlášeny v publikaci Valstybės žinios.

Zákony Litevské republiky vstupují v platnost po podpisu a vyhlášení prezidentem v Valstybės žinios, není-li v dotyčném zákoně stanoveno pozdější datum vstupu v platnost.

Zákon ke změně ústavy přijatý na základě referenda vstupuje v platnost nejdříve jeden měsíc ode dne konání referenda o přijetí zákona.

Právní akty přijaté Seimas, s výjimkou zákonů, výnosů prezidenta, usnesení vlády, ministerských nebo vládních vyhlášek, ostatních normativních právních aktů vydaných vedoucími státních orgánů a kolegiálními orgány, vstupují v platnost prvním dnem po jejich vyhlášení v Valstybės žinios, nestanoví-li dotyčný právní akt jiné postupy pro vstup v platnost.

Normativní právní akty přijaté zastupitelskými a výkonnými orgány místní samosprávy vstupují v platnost prvním dnem po vyhlášení v místním tisku nebo prvním dnem po oficiálním oznámení o jejich přijetí v místním tisku a zveřejnění celého textu na internetových stránkách příslušného orgánu, nestanoví-li dotyčný právní akt pozdější datum vstupu v platnost.

8. Prostředky pro řešení případných rozporů mezi různými právními normami

Pokud ratifikovaná mezinárodní smlouva Litevské republiky, která vstoupila v platnost, obsahuje ustanovení, jež jsou v rozporu s ustanoveními obsaženými v litevských zákonech či jiných právních aktech, které byly platné v době uzavření smlouvy nebo které vstoupily v platnost po vstupu této smlouvy v platnost, použijí se ustanovení mezinárodní smlouvy Litevské republiky.

NahoruNahoru

Jakýkoli zákon či jiný právní akt, který je v rozporu s ústavou, je neplatný.

Ústavní soud rozhoduje, zda jsou zákony či jiné právní akty Seimas v rozporu s ústavou a zda jsou právní akty prezidenta nebo vlády v rozporu s ústavou či zákony. Litevské zákony nebo jiné právní akty Seimas, prezidenta nebo vlády nejsou použitelné ode dne, k němuž bylo oficiálně zveřejněno rozhodnutí ústavního soudu s uvedením, že dotyčný zákon je v rozporu s litevskou ústavou. Rozhodnutí ústavního soudu ve věcech, pro něž je podle ústavy příslušný, jsou konečné a nelze se proti nim odvolat.

Ústavní soud vydává rovněž stanovisko ohledně toho, zda je daná mezinárodní smlouva Litevské republiky v rozporu s ústavou. Konečné rozhodnutí vydává Seimas na základě stanoviska ústavního soudu k této mezinárodní smlouvě.

Nemá-li ústavní soud pravomoc ověřit soulad normativního právního aktu s ústavou nebo se zákony a určitý soud zjistí, že tento normativní právní předpis nebo jeho část je v rozporu se zákonem nebo právním aktem vlády, není soud při vydání rozsudku povinen přihlížet k tomuto právnímu aktu. Soudy s všeobecnou příslušností jsou oprávněny pozastavit řízení a vydat rozhodnutí s cílem postoupit dané věci správním soudům s žádostí o ověření, zda daný právní akt či jeho část jsou v souladu se zákonem nebo právním aktem vlády. Normativní právní akt (či jeho část) se považují za zrušené a obvykle nejsou použitelné ode dne, k němuž bylo úředně vyhlášeno platné rozhodnutí správního soudu, které prohlašuje tento akt (nebo jeho část) za protiprávní.

« Právní řád - Obecné informace | Litva - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 27-04-2009

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království