Právní řád - Lotyšsko

OBSAH 1. Hierarchie pramenů práva  2. Právní nástroje nebo „prameny práva“, které určují postavení mezinárodního práva, práva Evropské unie, ústavy, zákonů a jiných právních předpisů v právním systému  3. Jiné prameny práva (obecné právní zásady, obyčejové právo, judikatura) a jejich význam  3.1. Obecné právní zásady  3.2. Obyčejové právo  3.3. Judikatura  4. Orgány oprávněné přijímat právní předpisy a jejich oblasti příslušnosti  5. Zákonodárný proces  6. Pravidla týkající se vstupu vnitrostátních právních předpisů v účinnost  7. Úprava stanovující vstup v platnost ustanovení obsažených v mezinárodních závazcích  8. Jak Lotyšsko řeší možné nesrovnalosti nebo rozpory mezi různými právními předpisy a prameny práva.

 

1. Hierarchie pramenů práva

Lotyšské právní předpisy podléhají této hierarchii:

1. ústava,
2. zákony, nařízení vlády s mocí zákona,
3. nařízení vlády,
4. závazná nařízení místních samospráv.

2. Právní nástroje nebo „prameny práva“, které určují postavení mezinárodního práva, práva Evropské unie, ústavy, zákonů a jiných právních předpisů v právním systému

§ 15 odst. 3 správního řádu stanoví, že akty mezinárodní práva, bez ohledu na svůj pramen, jsou použitelné podle svého postavení v hierarchii právní síly mezinárodního práva. V případech vzniku nesrovnalostí mezi akty mezinárodního práva a lotyšskými právními předpisy se stejnou právní silou má přednost akt mezinárodního práva.

Stejně jako v případě jiných právních předpisů, právní síla mezinárodních dohod závisí na instituci, která dohodu podepsala nebo schválila, a na tom jakým postupem se tak stalo. Proto má mezinárodní dohoda ratifikovaná parlamentem (Saeima) formálně stejnou právní sílu jako zákon a mezinárodní dohoda schválená vládou má stejnou sílu jako nařízení vlády.

Avšak podle § 13 zákona o mezinárodních dohodách Lotyšské republiky v případě, kdy mezinárodní dohoda schválená parlamentem obsahuje ustanovení, která se liší od ustanovení v lotyšských právních předpisech, použijí se ustanovení mezinárodní dohody. § 16 odst. 9 zákona o ústavním soudu také stanoví, že i když musí být mezinárodní dohody v souladu s ústavou, přesto mají přednost před jinými vnitrostátními právními předpisy, včetně zákonů.

Nahoru

Podle § 15 odst. 4 správního řádu jsou ustanovení právních předpisů Evropské unie (Evropského Společenství) použitelné v souladu se svým postavením v hierarchii právní síly mezinárodních právních aktů. Při použití právních předpisů Evropské unie (Evropského Společenství) musejí orgány a soudy přihlížet také k judikatuře Soudního dvora. Od svého přistoupení k Evropské unii musí Lotyšská republika přímo nebo nepřímo používat nejen nařízení, ale také další právní akty Evropské unie: zakládací smlouvy EU, dohody Společenství se třetími zeměmi, směrnice, rozhodnutí institucí EU, doporučení, stanoviska, nástroje spolupráce podle druhého pilíře (společná zahraniční a bezpečnostní politika) a třetího pilíře (spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí), obecné právní ustanovení členských států a nakonec i právní zásady stanovené v rámci judikatury Soudního dvora.

3. Jiné prameny práva (obecné právní zásady, obyčejové právo, judikatura) a jejich význam

3.1. Obecné právní zásady

Použití obecné právní zásady jakožto pramene práva je uvedeno v § 5 lotyšského občanského zákoníku a v § 11 odst. 3 občanského soudního řádu. § 15 odst. 5 správního řádu stanovuje použití obecných právních zásad v případech, kdy není daná otázka upravena vnějšími právními předpisy, a také pro účely výkladu právních předpisů.

Kromě toho v § 4 správního řádu zákonodárce zdůrazňuje následující zásady správního řízení a jejich význam:

Nahoru

1. zásada respektování práv soukromých osob,
2. zásada rovnosti,
3. zásada právního státu,
4. zásada přiměřeného použití právních předpisů,
5. zásada zákazu svévolnosti,
6. zásada důvěry v zákonnost úkonů,
7. zásada právního základu,
8. zásada demokratické struktury,
9. zásada přiměřenosti,
10. zásada přednosti zákona.

Zákon o příslušnosti soudů začleňuje obecné právní principy jako rovnost stran před zákonem, imunitu soudů a přísedících soudců, rovná práva stran, presumpci neviny, atd.

3.2. Obyčejové právo

Podle § 2 občanského zákoníku nemůže obyčejové právo rušit ani měnit právní předpisy a používá se v případech uvedených v právních předpisech. Mezinárodní obyčejové právo se používá také podle Vídeňské úmluvy o smluvním právu.

3.3. Judikatura

Judikatura je důležitým pramenem práva pro dosažení harmonizovaného používání právních předpisů a tím i pro zajištění právní jistoty. Judikatura je doplňkovým pramenem, který se využívá jako výkladový nástroj.

4. Orgány oprávněné přijímat právní předpisy a jejich oblasti příslušnosti

Článek 64 ústavy stanovuje, že zákonodárná moc přísluší parlamentu a lidu (prostřednictvím referenda). Podle § 81 ústavy má také vláda pravomoc vydávat nařízení s mocí zákona. Parlament a lid tedy mají primární zákonodárnou moc, přičemž toto právo lze svěřit dále vládě a místním samosprávám. Podle zákona o složení vlády může vláda vydávat právní předpisy ve formě nařízení v případech, kdy je k tomuto vláda výslovně zmocněna zákonem, a jestliže dotčená záležitost není upravena zvláštním zákonem. Závazná nařízení místních samospráv vydávají místní samosprávy v souladu se zákonem o místních samosprávách. Ústava kromě toho umožňuje předávání zákonodárné moci parlamentem mezinárodním institucím.

Nahoru

Zákonodárná moc parlamentu se týká celého Lotyšska, ale zákonodárná moc místních samospráv je omezena na určité území v pravomoci příslušné místní samosprávy.

5. Zákonodárný proces

Návrhy zákonů může parlamentu předložit:

• prezident
• vláda
• parlamentní výbory
• skupina alespoň pěti poslanců parlamentu
• jedna desetina voličů

1. První čtení - první čtení návrhu zákona zahrnuje podání zprávy příslušným výborem, po kterém následuje debata o podstatných prvcích návrhu zákona. Na konci debaty parlament zváží, zda návrh zákona přijme v prvním čtení. Není-li návrh zákona v prvním čtení přijat, považuje se za zamítnutý a k novému přezkoumání na stejném jednání ho lze předložit, pouze pokud je podepsán alespoň 51 poslanci parlamentu nebo pokud je návrh pozměněn. Jestliže parlament jednající na základě návrhu příslušného výboru nebo deseti poslanců parlamentu přijme rozhodnutí o uznání návrhu jako naléhavého, potom se návrh projednává pouze na dvou čteních. Po dvou čteních se přijímají:
   • návrhy zákonů uznané za naléhavé,
   • návrhy zákona o státním rozpočtu a změny rozpočtu,
   • návrhy zákonů o přijetí mezinárodních dohod.
2. Druhé čtení - návrhy zákonů jsou připraveny ke druhému čtení odpovědným výborem, který poskytne zprávu o předložených návrzích. Návrhy změn návrhu zákona nebo návrh rozhodnutí parlamentu může předložit:
   • prezident
   • parlamentní výbor
   • frakce nebo politický blok
   • poslanec parlamentu
   • předseda vlády, místopředseda vlády, ministr, státní tajemník
   • parlamentární státní tajemník na základě zmocnění ministrem
   • právní služba parlamentu, pokud se návrhy týkají technických hledisek právních předpisů nebo kodifikace.

   Návrh se považuje za přijatý, pokud získá nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců parlamentu. Po přezkoumání všech návrhů se hlasuje o celkovém návrhu zákona, včetně přijatých návrhů. Jestliže parlament zamítne návrh zákona ve druhém čtení, je návrh zákona vrácen příslušnému výboru, přičemž může být znovu předložen ke druhému čtení. Jestliže parlament návrh zákona takto přijme, je návrh vrácen příslušnému výboru pro jeho přípravu ke třetímu čtení.

   Nahoru

3. Třetí čtení - během třetího čtení návrhu zákona se jedná a hlasuje jen o těch částech, ke kterým byly podány po druhém čtení návrhy. Po přezkoumání všech návrhů se hlasuje o celkovém návrhu zákona, včetně přijatých návrhů. Jestliže parlament zamítne návrh zákona ve třetím čtení, je návrh zákona vrácen příslušnému výboru, přičemž může být znovu předložen ke třetímu čtení.
4. Druhá revize zákona - v případech, kdy prezident žádá o druhou revizi zákona podle čl. 71 ústavy, předloží parlament prezidentovy odůvodněné námitky odpovědnému výboru. V případě, kdy se zákon přezkoumává, se použijí pravidla o třetím čtení návrhu zákona, přičemž se zvažují pouze námitky a návrhy předložené prezidentem. Návrh zákona se považuje za přijatý a stává se zákonem, když prošel třemi nebo, případně, dvěma čteními a kdy získá nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců parlamentu. Zákony přijaté parlamentem vyhlašuje prezident.

6. Pravidla týkající se vstupu vnitrostátních právních předpisů v účinnost

1. Zákony - podle zákona o vyhlašování, vydávání, postupech pro nabytí účinnosti a platnosti zákonů a jiných právních předpisů přijatých parlamentem, prezidentem a vládou, vstupuje zákon v účinnost čtrnáctý den po svém vyhlášení, pokud není v zákoně uvedeno jinak. Tato čtrnáctidenní lhůta vedoucí ke vstupu zákona v účinnost začíná běžet v den vyhlášení zákona.
2. Nařízení vlády - podle zákona o složení vlády se pokyny a doporučení vlády vydávají podle stejného postupu jako zákony. Vstupují v účinnost den po vyhlášení, pokud není uvedeno jiné datum.
3. Závazná nařízení místních samospráv - podle zákona o místních samosprávách vstupují výnosy a pokyny v účinnost den po svém podpisu, pokud není stanoveno jiné datum vstupu v účinnost. Rozhodnutí místní samosprávy týkající se jednotlivých fyzických nebo právnických osob nabývají účinnosti svým podpisem. Závazná nařízení vydaná městskými radami se zveřejňují v úředním věstníku nejpozději do dvou týdnů po svém přijetí a nabývají účinnosti v den svého vyhlášení. Závazná nařízení vydaná regionálními radami, okresními radami a obecními radami se vyvěšují na viditelném místě v budově místní samosprávy nebo v její blízkosti nejpozději do dvou týdnů po svém přijetí a nabývají účinnosti den po svém prvním vyvěšení.

7. Úprava stanovující vstup v platnost ustanovení obsažených v mezinárodních závazcích

Mezinárodní dohody se schvalují na základě zákonů přijatých parlamentem. Zákony přijaté parlamentem vyhlašuje prezident. Všechny mezinárodní dohody a jejich překlady do lotyšského jazyka se zveřejňují v úředním věstníku Latvijas Vēstnesis a ve vládním věstníku Ziņotājs. Zákon vstupuje v účinnost čtrnáctý den po svém vyhlášení, pokud není v zákoně uvedeno jinak. Tato lhůta vedoucí ke vstupu zákona v účinnost se počítá ode dne vyhlášení zákona.

Nahoru

8. Jak Lotyšsko řeší možné nesrovnalosti nebo rozpory mezi různými právními předpisy a prameny práva.

1. Nesrovnalosti mezi právními předpisy (zásadami) se řeší novým výkladem (a tudíž harmonizací) těchto předpisů (zásad) nebo použitím systému přednosti.
2. Je-li zjištěn rozpor mezi různými právními předpisy s rozdílnou právní silou, použije se právní předpis s vyšší právní silou.
3. Je-li zjištěn rozpor mezi mezinárodními právními předpisy a vnitrostátními právními předpisy, převažují mezinárodní právní předpisy.
4. Je-li zjištěn rozpor mezi obecnými a zvláštními právními předpisy se stejnou právní silou, používají se obecné právní předpisy, pokud neexistuje omezení stanovené zvláštními předpisy.
5. Je-li dřívější právní předpis neslučitelný s pozdějším právním předpisem, platí nový právní předpis.
6. Je-li pozdější právní předpis neslučitelný se starším zvláštním právním předpisem, převažuje starší zvláštní právní předpis.

Podle správního řádu je třeba při rozhodování o tom, který ze dvou právních předpisů se stejnou právní silou má přednost, zohlednit objektivní význam představovaný těmito právními předpisy v celkových souvislostech, přičemž přednost je třeba přiznat právnímu předpisu, který upravuje otázku významnou pro demokratickou společnost a státní zřízení.

Kromě toho v případech, kdy má správní orgán odpovědný za použití určitých právních předpisů odůvodněné pochybnosti o souladu právního předpisu s jiným právním předpisem s vyšší právní silou, musí použít dotčené ustanovení, avšak také informovat nadřízený správní orgán a ministerstvo spravedlnosti o svých pochybnostech. Orgány a soudy nesmějí odmítnout rozhodnout o otázkách z toho důvodu, že dotčené otázky nejsou upraveny právním předpisem.

« Právní řád - Obecné informace | Lotyšsko - Obecné informace »

Nahoru

Poslední aktualizace: 18-02-2008