Evropská komise > ESS > Právní řád > Irsko

Poslední aktualizace: 14-03-2007
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Právní řád - Irsko

 

OBSAH

1. Právní nástroje / Prameny práva 1.
1.1. Vnitrostátní prameny 1.1.
1.2. Právo Společenství 1.2.
1.3. Mezinárodní prameny 1.3.
2. Další prameny práva 2.
3. Hierarchie právních pramenů 3.
4. Vstup nadnárodních nástrojů v platnost 4.
5. Orgány, které mají pravomoc přijímat právní předpisy 5.
6. Proces přijímání právních předpisů 6.
7. Vstup vnitrostátních předpisů v platnost 7.
8. Způsoby řešení rozporů mezi různými právními prameny 8.

 

1. Právní nástroje / Prameny práva

1.1. Vnitrostátní prameny

Základním nebo výchozím zákonem státu je Ústava Irska (v irštině Bunreacht na hÉireann). Ústava zakládá instituce a státní aparát a stanoví rozdělení moci na výkonnou, zákonodárnou a soudní. Rovněž zaručuje základní práva, která podléhají přísnému výkladu a rozšíření ze strany soudů.

Primární právní předpisy jsou tvořeny zákony přijímanými Oireachtas (parlamentem), který sestává z prezidenta Irska, Seanad Éireann (horní komory) a Dáil Éireann (dolní komory). Primární právní předpisy se dělí na: zákony, kterými se mění Ústava, které nabývají účinnosti po schválení občany v referendu; zákony veřejného práva (Public General Acts), které mají obecnou platnost; a zákony soukromého práva (Private Acts), které upravují jednání určitých osob nebo skupin osob.

Sekundární právní předpisy představují mechanismus, pomocí kterého může Oireachtas přenést zákonodárnou pravomoc na ministra nebo určitý orgán. Pravomoc vytvářet sekundární právní předpisy musí být výslovně stanovena v primárních právních předpisech a její výkon se řídí přísnými podmínkami – je třeba, aby zásady a politiky, které se mají provádět, byly jasně a jednoznačně uvedeny ve výchozím zákoně a aby je orgán, který vytváří sekundární právní předpisy, přísně dodržoval. Nejběžnější formou sekundárních právních předpisů jsou zákonné předpisy, mohou však mít i podobu směrnic, nařízení, předpisů, programů nebo místních vyhlášek.

NahoruNahoru

Podle článku 50 Ústavy zůstávají nadále v platnosti zákony přijaté do roku 1922 vztahující se k Irsku (např. zákony parlamentu Spojeného království) a ustanovení, která přijal Irský svobodný stát (1922–1937) a která neodporují Ústavě.

Irský právní systém je systémem zvykového práva, což znamená, že důležitým právním pramenem je soudcovské právo. Podle zásady precedentu, neboli stare decisis, je soud povinen řídit se rozhodnutími vydanými v předchozích případech, zejména rozhodnutími vyšších soudů. To je nicméně politika, nikoli závazné, neměnné pravidlo. Tento soubor právních předpisů zahrnuje pravidla, obecné principy, zásady výkladu a mravní zásady.

1.2. Právo Společenství

Vzhledem k tomu, že Irsko je členem Evropské unie, představuje právo Společenství významnou součást domácího právního řádu státu. Povinnosti členství ve Společenství znamenají, že Ústava a další vnitrostátní zákony jsou právu Společenství podřízeny, kdykoli je pravomoc v rukou Společenství. Ústavu bylo třeba novelizovat, aby se Irsko mohlo stát členem Evropských společenství a aby se zabránilo rozporům mezi ustanoveními Ústavy a právem Společenství.

1.3. Mezinárodní prameny

Irsko je signatářem mnoha mezinárodních dohod a smluv a členem mnoha mezinárodních organizací. Ústava stanoví, že Irsko přijímá obecně uznávané zásady mezinárodního práva za zásady, jimiž se řídí vztahy mezi státy.

NahoruNahoru

Irsko je dualistický stát, a aby měly mezinárodní dohody formální právní postavení v rámci státu, na rozdíl od postavení mezi státy, musí je Oireachtas začlenit do domácího práva.

Od roku 1953 je Irsko signatářem Evropské úmluvy o lidských právech a od té doby se díky mezinárodním právním závazkům státu mohou občané spoléhat na ustanovení této úmluvy. Právní účinnost v Irsku získala tato ustanovení zákonem o Evropské úmluvě o lidských právech z roku 2003, podle nějž se na tato ustanovení mohou odvolávat i jednotlivci u irských soudů.

2. Další prameny práva

V případě neexistence formálních právních předpisů může soud při rozhodování citovat z odborných textů. Soudy se při výkladu Ústavy a výčtu ústavních práv řídí přirozeným právem a přirozenými právy, přestože se vedou diskuse o tom, zda by se mělo toto právo vůbec používat, a přestože jeho vliv v posledních letech zřejmě zeslábl.

Podle zvykového práva rozlišuje zásada stare decisis mezi ratio decidendi, což je závazná část rozhodnutí, kterou je třeba se řídit, a obiter dictum, což jsou nezávazná vyjádření obsažená v rozsudku. Obiter dictum má nicméně u soudu přesvědčivou sílu, stejně jako rozhodnutí soudů u jiných jurisdikcí a mezinárodních soudů.

3. Hierarchie právních pramenů

Na vrcholu irského právního systému stojí Ústava. Právní předpisy, vládní a správní rozhodnutí a opatření lze přezkoumat z hlediska dodržování Ústavy.

NahoruNahoru

Ústava nicméně stanoví, že neruší platnost žádných zákonů ani opatření, které si vyžaduje členství v Evropské unii nebo Evropských společenstvích. Tímto způsobem má právo Společenství přednost před všemi vnitrostátními zákony včetně Ústavy. Vzhledem k tomu, že právo Společenství stanoví, že se metody provádění práva Společenství musí řídit vnitrostátními procesními požadavky, musí být nástroje k provádění práva EU/ES v souladu s procesními požadavky Ústavy.

Zákon o Evropské úmluvě o lidských právech z roku 2003 umožňuje jednotlivcům, aby se u irských soudů odvolávali na Ústavu. Úmluva byla začleněna do právních předpisů a Ústava si zachovává své nadřazené postavení. Zákon od soudů vyžaduje, aby vykládaly a používaly vnitrostátní ustanovení co nejvíce v souladu se zásadami obsaženými v úmluvě. Pokud nejsou domácí právní předpisy v souladu s úmluvou, vydá se prohlášení o neslučitelnosti.

Soudy rozhodly, že podle čl. 29 odst. 3 jsou zásady zvykového mezinárodního práva součástí domácího práva, ale pouze tehdy, pokud nejsou v rozporu s Ústavou, právními předpisy nebo zvykovým právem. Mezinárodní dohody lze ratifikovat pouze tehdy, pokud jsou v souladu s Ústavou, jinak je třeba uspořádat referendum.

Právní předpisy lze nahradit nebo změnit následnými předpisy, sekundární právní předpisy lze nahradit primárními právními předpisy, stejně tak jako pravomoc vytvářet sekundární právní předpisy, nicméně sekundární právní předpisy nemohou převládnout nad primárními právními předpisy. Soudy mohou zrušit právní předpis z důvodu, že je neplatný z hlediska ustanovení Ústavy (právní předpisy po roce 1937) nebo že není v souladu s Ústavou (právní předpisy před rokem 1937).

NahoruNahoru

Rozhodnutí soudu lze zrušit zákonodárnou nebo ústavní úpravou a následnými rozhodnutími soudů stejného nebo vyššího stupně.

4. Vstup nadnárodních nástrojů v platnost

Jak bylo uvedeno výše, Ústava v původním znění nebyla slučitelná se smlouvami o Evropském společenství. Stanovila například, že Oireachtas je výhradním zákonodárným orgánem státu. Z tohoto důvodu do ní bylo vloženo ustanovení, které stanoví, že Ústava neruší platnost žádných zákonů ani opatření, které si vyžaduje členství v Evropské unii nebo v Evropských společenstvích. Bylo nicméně rozhodnuto, že pokud se změní rozsah a cíle, například prostřednictvím nové smlouvy, je třeba, aby o této změně rozhodli občané v referendu, a pokud ji schválí, připojí se ustanovení potvrzující, že stát může tuto smlouvu ratifikovat.

Pokud evropské právo vyžaduje, aby opatření provedl stát, použijí se primární právní předpisy nebo častěji zákonný předpis vydaný vládou nebo ministrem vlády.

Podle Ústavy se mezinárodní smlouvy stávají součástí vnitrostátního práva, pokud tak rozhodne Oireachtas. To se obvykle provádí prostřednictvím zákona, kdy příkladem je zákon o Evropské úmluvě o lidských právech z roku 2003, jímž se tato úmluva stala součástí vnitrostátního práva s tím výsledkem, že se jednotlivci mohou spoléhat na její ustanovení u vnitrostátních soudů. 

5. Orgány, které mají pravomoc přijímat právní předpisy

Ústavu lze změnit pouze rozhodnutím občanů v referendu.

NahoruNahoru

Ústava stanoví, že Oireachtas, který tvoří Dáil (dolní komora) a Seanad (horní komora), a prezident, má „jedinou a výhradní pravomoc vytvářet zákony pro stát“. Aby navrhované právní předpisy ve formě návrhů zákona nabyly účinnosti, musí je podepsat prezident, a pokud si prezident není jist ústavností navrhovaných předpisů, může se obrátit na Nejvyšší soud, který v dané otázce rozhodne.

Jak bylo uvedeno výše, může Oireachtas přenést zákonodárnou pravomoc na ministra vlády nebo jiný orgán; tato pravomoc je přísně vymezena v pověřovací listině. Směrnice EU se obvykle provádějí pomocí zákonných předpisů vydaných některým ministrem. Zákonodárnou pravomoc lze přenést na množství orgánů, jako jsou vládní ministři, statutární výbory, polostátní subjekty, regulační orgány, odborné subjekty a místní orgány.

Podle Ústavy je vláda odpovědná za provádění vnějších vztahů a může podepisovat mezinárodní smlouvy a dohody a schvalovat členství Irska v mezinárodních organizacích podle požadavků Ústavy.

Podle systému zvykového práva je soudcovské právo závazné.

6. Proces přijímání právních předpisů

Ústava

Podle článku 46 je prvním krokem ke změně Ústavy předložení návrhu v dolní komoře. Návrh zákona musí schválit obě komory Oireachtas a pak musí být předložen občanům ke schválení nebo zamítnutí. Návrh se považuje za schválený občany, pokud je většina odevzdaných hlasů pro uzákonění této úpravy a hlasy odevzdala více než třetina registrovaných voličů. Návrh zákona musí nést název „Zákon, kterým se mění Ústava“ a nesmí obsahovat žádný jiný návrh. Pokud občané návrh schválí, musí ho podepsat prezident a návrh „bude řádně vyhlášen prezidentem jako zákon“.

NahoruNahoru

Legislativní proces

Prvním krokem při vytváření primárních právních předpisů je obvykle předložení návrhu zákona v jedné z komor parlamentu. Každý návrh zákona předložený v Dáilu musí být zaslán Seanadu k posouzení a mohou být provedeny změny, které je Dáil povinen vzít na vědomí. Nicméně pokud je návrh předložen a schválen v Seanadu a následně ho Dáil pozmění, má se za to, že ho předložil Dáil, a musí být znovu předložen Seanadu k posouzení.

Než je zákon vyhlášen, musí ho schválit obě komory Oireachtas a podepsat prezident. V průběhu legislativního procesu může být návrh zákona pozměněn v Dáilu i v Seanadu. Ústava nicméně upevňuje svrchovanost lidově voleného Dáilu; článek 23 stanoví, že pokud Seanad zamítl nebo změnil návrh zákona proti vůli Dáilu, má Dáil do 180 dní možnost přijmout usnesení, podle nějž se návrh zákona považuje za schválený oběma komorami.

Velkou většinu návrhů zákona předkládá v Dáil Eireann některý z vládních ministrů.

Návrhy zákonů o daních a výdajích na veřejné účely (např. zákonů, které se týkají ukládání nebo rušení daní, osvobození od daní nebo změny nebo regulace daní, a zákonů, které představují zátěž pro prostředky státního rozpočtu) může předkládat a schvalovat pouze Dáil Éireann. Tento druh návrhu předkládá Seanadu, aby vydal „doporučení“.

Závěrečný krok je na prezidentovi, který musí návrh zákona podepsat. Po konzultacích se Státní radou může prezident nechat přezkoumat ústavnost návrhu zákona nebo jeho určité části Nejvyšším soudem. Tento postup je znám jako předložení k posouzení podle článku 26. Pokud Nejvyšší soud rozhodne, že je návrh zákona v souladu s Ústavou, nelze jej již nikdy napadnout z důvodu ústavnosti u soudu a prezident ho musí podepsat. Pokud Nejvyšší soud rozhodne, že návrh zákona Ústavě odporuje, musí ho prezident odmítnout podepsat.

NahoruNahoru

Sekundární právní předpisy

Výchozí norma obecně stanoví, že sekundární právní předpisy, které povoluje, může Oireachtas zrušit nebo schválit. Tato ustanovení obvykle stanoví, aby byly právní nástroje předloženy jedné nebo oběma komorám Oireachtas, které je mohou ve stanovené lhůtě zrušit. Veškeré sekundární právní předpisy, jimiž se provádějí opatření EU, podléhají tomuto mechanismu zrušení platnosti. Po přijetí musí být některé zákonné předpisy uloženy v určených knihovnách a jejich přijetí musí být zveřejněno v Iris Oifigiúil.

Mezinárodní právo

Vláda může podepisovat mezinárodní smlouvy nebo dohody a schvalovat členství Irska v mezinárodních organizacích, i když bylo stanoveno, že tak nesmí činit, pokud by to bránilo výhradní zákonodárné pravomoci svěřené Oireachtas nebo jinak porušovalo Ústavu. Z tohoto důvodu soudy rozhodly, že smlouvy, kterými se mění rozsah a cíle Evropské unie, nesmí vláda schválit, pokud je nepřijali občané v ústavním referendu.

7. Vstup vnitrostátních předpisů v platnost

Změny Ústavy vstupují v platnost poté, co je schválili občané a prezident podepsal návrh zákona o této změně.

Návrh zákona se stává zákonem v den, kdy jej podepíše prezident, a vstupuje v platnost téhož dne, ledaže je v dotčeném zákoně stanoveno jinak. Prezident obvykle podepisuje návrhy zákona nejdříve 5. a nejpozději 7. den po jejich předložení. V zákoně může být stanoveno datum, kdy začne platit, nebo může zákon stanovit, že ministr vlády vydá „nařízení o nabytí platnosti“ (sekundární právní předpis), jímž zákon nebo jeho část vstoupí v platnost. Prezident je povinen zákon vyhlásit tím, že v Iris Oifigiúil (Úředním věstníku) zveřejní oznámení, ve kterém uvede, že se návrh stal zákonem.

NahoruNahoru

V sekundárních právních předpisech se uvádí datum, kdy začnou platit.

Soudní rozhodnutí obvykle platí ode dne, kdy jsou vydána.

8. Způsoby řešení rozporů mezi různými právními prameny

Rozpory mezi různými právními předpisy nebo prameny musí řešit soudy.

Vzhledem k tomu, že Ústava je základním zákonem státu, má při veškerých rozporech s jinými zákony převahu, s výhradou nadřazeného postavení práva Společenství. Podle článku 34 Ústavy mohou jednotlivci napadnout ústavní platnost právních předpisů u Vrchního soudu. Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat k Nejvyššímu soudu. Jednotlivci mohou rovněž tvrdit, že opatřeními státu byla porušena jejich ústavní práva nebo ústavní postup.

Předpokládá se, že právní předpisy vydané po přijetí Ústavy z roku 1937 jsou v souladu s touto Ústavou, pokud není stanoven opak.

Mohou nastat okolnosti, kdy se objeví určitý rozpor mezi některými ustanoveními Ústavy, zvláště ustanoveními týkajícími se základních práv. Aby soudy dosáhly rozhodnutí v těchto případech, používají několik mechanismů, včetně doslovného nebo gramatického výkladu, historického přístupu, účelového nebo vyváženého přístupu, principu proporcionality, hierarchie práv, přirozeného práva a přirozených práv.

Vyskytly se případy, kdy bylo v důsledku nepopulárního ústavního rozhodnutí nebo soudního výkladu uspořádáno referendum o změně Ústavy.

Pokud se některá osoba domnívá, že právní předpisy porušují její práva vyplývající z Evropské úmluvy o lidských právech, může soud požádat, aby vydal prohlášení o neslučitelnosti.

Právo Evropské unie a Evropského společenství má ústavní imunitu, neboť Ústava stanoví, že nezruší platnost žádných zákonů ani opatření, které si toto členství vyžaduje, i když se způsoby provádění těchto zákonů a opatření musí řídit Ústavou.

Kromě ústavních otázek se platnost sekundárních právních předpisů posuzuje podle toho, zda jsou v souladu s výchozí normou.

Bližší informace

Další informace o irském právním systému, právních předpisech a Ústavě lze nalézt na následujících internetových stránkách:

  • www.taoiseach.ie English
  • www.courts.ie English
  • www.oireachtas.ie English
  • www.irishstatutebook.ie English
  • www.bailii.org English

« Právní řád - Obecné informace | Irsko - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 14-03-2007

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království