Evropská komise > ESS > Právní řád > Francie

Poslední aktualizace: 10-08-2006
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Právní řád - Francie

 

OBSAH

1. Jaké jsou nástroje, neboli „právní prameny“, které stanoví právní normy (zvláště mezinárodní smlouvy, právo Společenství, ústavu, zákony, výnosy, nařízení, prováděcí vyhlášky atd.)? 1.
1.1. Mezinárodní právní prameny 1.1.
1.1.1. Mezinárodní dohody 1.1.1.
1.1.2. Právo Společenství 1.1.2.
1.2. Vnitrostátní právní prameny 1.2.
1.2.1. Ústavní normy 1.2.1.
1.2.2. Legislativní normy 1.2.2.
1.2.3. Předpisy 1.2.3.
2. Jaké jsou další právní prameny, pokud existují (například obecné právní zásady, zvyky, precedenční právo u soudů), a jaká je jejich hodnota? 2.
2.1. Obecné právní zásady 2.1.
2.2. Precedenční právo 2.2.
2.2.1. Mezinárodní precedenční právo 2.2.1.
2.2.2. Evropské precedenční právo 2.2.2.
2.2.3. Vnitrostátní precedenční právo 2.2.3.
3. Jaká je mezi těmito nástroji hierarchie (hierarchie norem), pokud existuje? 3.
4. Jak se postupuje při zavádění norem obsažených v nadnárodních nástrojích na vnitrostátním území? 4.
4.1. Mezinárodní dohody 4.1.
4.2. Právo Společenství 4.2.
5. Které jednotlivé orgány mají pravomoc přijímat právní normy? 5.
5.1. Mezinárodní normy 5.1.
5.2. Vnitrostátní normy 5.2.
6. Jak se postupuje při přijímání těchto právních norem? 6.
6.1. Zákony 6.1.
6.2. Právní předpisy 6.2.
7. Jak se postupuje při zavádění vnitrostátních norem? 7.
7.1. Zveřejnění 7.1.
7.2. Oznámení 7.2.
8. Jaké prostředky se používají pro řešení případných rozporů mezi různými právními normami v rámci členského státu? 8.

 

„Právními prameny“ rozumíme postupy, jimiž se vypracovávají právní normy, které tvoří náš právní řád.

1. Jaké jsou nástroje, neboli „právní prameny“, které stanoví právní normy (zvláště mezinárodní smlouvy, právo Společenství, ústavu, zákony, výnosy, nařízení, prováděcí vyhlášky atd.)?

1.1. Mezinárodní právní prameny

1.1.1. Mezinárodní dohody
Sem patří mezinárodní smlouvy a dohody mezi Francií a cizími státy, jako je například Úmluva na ochranu lidských práv a základních svobod, podepsaná v Římě dne 4. listopadu 1950, která v případě Francie vstoupila v platnost v roce 1974 a která je v současné době závazná pro 40 členských států Rady Evropy.
1.1.2. Právo Společenství

Kromě norem, které vyplynuly ze smluv Společenství, existují předpisy známé jako sekundární právní předpisy, které jsou obsažené v aktech přijatých institucemi Evropského společenství a Evropské unie a stanovených zvláště Římskou smlouvou ze dne 25. března 1957 a Maastrichtskou smlouvou ze dne 7. února 1992. Tyto akty jsou označovány jako: směrnice, rozhodnutí, nařízení, stanoviska a doporučení.

1.2. Vnitrostátní právní prameny

1.2.1. Ústavní normy
  • Ústava ze dne 4. října 1958;
  • preambule Ústavy ze dne 27. října 1946, Deklarace lidských a občanských práv ze dne 26. srpna 1789 a základní zásady uznávané zákony republiky, na něž preambule odkazuje;
  • institucionální zákony stanovené Ústavou s cílem určit, jak se budou provádět některá ustanovení týkající se organizace vlády.
1.2.2. Legislativní normy

Zákon přijatý parlamentem jakožto nositelem zákonodárné moci je vyjádřením obecné vůle. Článek 34 Ústavy vymezuje ty oblasti, ve kterých má zákonodárný orgán pravomoc vydávat pravidla v podobě zákona.

NahoruNahoru

1.2.3. Předpisy

Předpisy jsou aktem obecného rozsahu vydávané správními orgány. Podle článku 37 Ústavy spadají normy, které se netýkají záležitostí uvedených v článku 34 Ústavy, do kategorie předpisů a tvoří součást těchto právních nástrojů:

  • Nařízení: na základě článku 38 Ústavy může vláda požádat parlament o povolení podniknout kroky v záležitostech, které jsou vyhrazeny zákonodárství. Tato opatření mají dočasně statut nařízení a získávají statut právního předpisu ve chvíli, kdy je schválí zákonodárný sbor.
  • Předpisy: výnosy prezidenta republiky nebo předsedy vlády, vyhlášky vydávané ministry a prefekty, rozhodnutí poradních nebo výkonných orgánů spadajících pod regionální úřady nebo jejich veřejné instituce tvoří podstatnou část obecné kategorie nařízení.

2. Jaké jsou další právní prameny, pokud existují (například obecné právní zásady, zvyky, precedenční právo u soudů), a jaká je jejich hodnota?

2.1. Obecné právní zásady

Jedná se o zásady stanovené soudy, které mohou, ale nemusejí pramenit z ustanovení obsažených v nástrojích písemného zákonodárství. Mají vyšší hodnotu než předpisy a může z nich vycházet pouze zákonodárství. Tyto zásady jsou většinou převzaty z Deklarace lidských práv z roku 1789 (rovnoprávnost občanů před veřejnými orgány, svoboda svědomí) a preambule Ústavy z roku 1946 nebo jsou založeny na nezbytných potřebách společenského života (kontinuita veřejných služeb, kontrolní činnost nadřízeného nad jednáním jeho podřízených) či požadavcích rovnosti (zásada neoprávněného obohacení).

NahoruNahoru

2.2. Precedenční právo

Ústava teoreticky nedává soudům pravomoc, aby stanovovaly obecná pravidla, a jejich úloha se omezuje na řešení sporů, které se jim předkládají. Musejí nicméně vykládat psané zákony, na jejichž základě spory řeší. Navíc se často stává, že neexistuje žádný psaný nástroj obsahující pravidla, která by bylo možno použít pro určitý spor. V takovém případě soudy nemohou odmítnout vydat rozhodnutí a samy musejí formulovat obecné pravidlo, které jim to umožní.

Neexistence zákona obecného rozsahu může vést soudy k tomu, aby vytvářely velice propracované soubory pravidel prostřednictvím precedenčního práva, stejně jako to činí v oblasti vládní odpovědnosti.

2.2.1. Mezinárodní precedenční právo

To je určováno Mezinárodním soudním dvorem (hlavním soudním orgánem OSN), Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii, Mezinárodním trestním tribunálem pro Rwandu a Mezinárodním trestním soudem.

2.2.2. Evropské precedenční právo

To je určováno Soudním dvorem Evropských společenství a Evropským soudem pro lidská práva.

Na základě článku 234 Smlouvy o založení Evropského společenství se precedenční právo Soudního dvora uplatňuje u vnitrostátních soudů postoupením k rozhodnutí v předběžné otázce, což vnitrostátním soudům umožňuje, aby před vydáním rozhodnutí požádaly Soudní dvůr o řešení problémů vyvolaných aplikací práva Společenství, se kterými se na ně obrací fyzické osoby.

NahoruNahoru

2.2.3. Vnitrostátní precedenční právo
  • Ústavní rada

    Ústavní radě lze postoupit zákony i smlouvy k ústavnímu přezkoumání před jejich vyhlášením. Rada automaticky přezkoumává ústavnost institucionálních právních předpisů a jednací řád parlamentních shromáždění. Na druhé straně neprovádí přezkum zákonů přijatých přímo svrchovanými občany v referendu.

  • správní soudy

    Správní soudy jsou odpovědné za řešení sporů, které se týkají veřejných orgánů. Tyto soudy používají zvláštní soubor práva, který se odchyluje od běžného práva a je do značné míry založen na precedenčním právu.

  • řádné soudy

    Řádné soudy řeší spory mezi jednotlivci a trestají přečiny proti osobám, majetku a společnosti.

3. Jaká je mezi těmito nástroji hierarchie (hierarchie norem), pokud existuje?

Prameny domácího práva tvoří hierarchii. Počínaje nejvyšším pramenem je tato hierarchie následující: Ústava, precedenční právo Ústavní rady, zákony, precedenční právo správních a řádných soudů a právní předpisy.

Na základě zásady nadřazenosti práva Společenství tvoří nařízení a směrnice součást francouzského právního řádu, která je nadřazena vnitrostátním zákonům a předpisům, v souladu s uspořádáním stanoveným v právních nástrojích nebo precedenčním právu.

Mezinárodní závazky mají převahu nad domácími zákony, které nemají ústavní podobu, na základě článku 55 Ústavy. Nemají však převahu nad ústavními normami, jelikož článek 54 Ústavy stanoví, že pokud byl Ústavní radě předložen zákon, kterým se ratifikuje mezinárodní závazek, a rada rozhodla, že tento zákon obsahuje ustanovení, které je v rozporu s Ústavou, je možno dát souhlas k ratifikaci nebo schválení dotčeného závazku pouze po úpravě Ústavy.

NahoruNahoru

4. Jak se postupuje při zavádění norem obsažených v nadnárodních nástrojích na vnitrostátním území?

4.1. Mezinárodní dohody

Vyhlášení smlouvy nebo mezinárodní dohody ve Francii podléhá její ratifikaci nebo schválení a zveřejnění. Mezinárodní dohody se aplikují přímo v rámci francouzského právního řádu.

4.2. Právo Společenství

Některé nástroje práva Společenství mají přímý účinek, například nařízení, která jsou obecně použitelná a závazná v celém svém rozsahu, a rozhodnutí, která jsou závazná v celém svém rozsahu pro ty, kterým jsou určena. Další normy Společenství musí být převedeny do vnitřního práva dotčeným členským státem. Jedná se o směrnice, které zavazují členské státy co do výsledků, kterých je třeba dosáhnout, ale formu a metody ponechávají na volbě vnitrostátních orgánů. Převedení do vnitřního práva musí být provedeno ve lhůtě stanovené v samotné směrnici, prostřednictvím zákona nebo přepisu podle předmětu obsaženého v dotčených ustanoveních.

5. Které jednotlivé orgány mají pravomoc přijímat právní normy?

5.1. Mezinárodní normy

Co se týče mezinárodních dohod, hlava státu vyjednává a ratifikuje nástroje na základě článku 52 Ústavy.

5.2. Vnitrostátní normy

Zákony jsou schvalovány Parlamentem, tudíž zástupci lidu. Občané někdy jednají přímo prostřednictvím referenda, a to na základě článků 11 a 89 Ústavy.

NahoruNahoru

Orgány, které přijímají právní předpisy, jsou:

  • předseda vlády a prezident republiky: článek 21 Ústavy teoreticky svěřuje pravomoc vydávat předpisy předsedovi vlády. Přepisy, které mají formu vládních vyhlášek, však musí podepsat prezident republiky. Ať už vyhlášky pocházejí od kteréhokoli orgánu, musejí je spolupodepsat ministři odpovědní za jejich provádění;
  • ministři: nemají obecnou pravomoc vydávat předpisy jako takové. Prostřednictvím svého spolupodpisu se podílejí na pravomoci svěřené prezidentu republiky a předsedovi vlády. Některé texty udělují některým ministrům jejich vlastní pravomoc vydávat předpisy vztahující se k určitému subjektu. Rovněž mohou vykonávat pravomoci, které precedenční právo přiznává šéfům ministerstev v záležitostech týkajících se řádného fungování správních orgánů, které pod ně spadají;
  • nižší (prefekti) nebo decentralizované orgány (regionální a místní úřady) mají pravomoc vydávat předpisy pro příslušné oblasti územní pravomoci;
  • některé profesní orgány (například lékařská komora) jsou oprávněny vydávat předpisy pro své povolání;
  • nezávislé správní orgány.

6. Jak se postupuje při přijímání těchto právních norem?

6.1. Zákony

Výhradní právo navrhovat právní předpisy má předseda vlády (vládní předlohy zákonů) spolu s členy shromáždění (předlohy jednotlivých poslanců). Předlohy zákonů se projednávají v Radě ministrů poté, co je posoudí Státní rada, pak o nich stejným způsobem hlasuje Národní shromáždění a Senát. Zákon, který Parlament schválí, je vyhlášen prezidentem republiky a zveřejněn v tištěné i elektronické podobě v Úředním věstníku.

NahoruNahoru

6.2. Právní předpisy

U některých druhů předpisů se vyžadují zvláštní formality. To je například případ vyhlášek.

  • Vyhlášky projednávané v Radě ministrů podepisuje prezident republiky a spolupodepisuje předseda vlády.
  • Vyhlášky, které se v Radě ministrů neprojednávají, podepisuje předseda vlády.
Vyhlášky označované jako „vyhlášky Rady ministrů“ vyžadují předchozí stanovisko „Haute Assemblée“ (francouzského Senátu).

Poté, co vyhlášku podepíše příslušný orgán nebo orgány, připojí k ní svůj podpis ministr odpovědný za její provádění a je zveřejněna v tištěné i elektronické podobě v Úředním věstníku.

7. Jak se postupuje při zavádění vnitrostátních norem?

Právní normy vstupují v platnost a je možno se na ně odvolávat ve chvíli, kdy jsou vyhlášeny a zveřejněny.

7.1. Zveřejnění

Zákony a vyhlášky musí být zveřejněny v Úředním věstníku Francouzské republiky (Journal officiel de la République française). U některých nařízení stačí zveřejnění v úředním věstníku příslušného ministerstva. Co se týče oznámení rozhodnutí místních úřadů, je možno je vyvěsit na plakátech nebo zveřejnit v příslušných přehledech.

7.2. Oznámení

Zveřejnění jednotlivých rozhodnutí se provádí ve formě oznámení zainteresované straně.

8. Jaké prostředky se používají pro řešení případných rozporů mezi různými právními normami v rámci členského státu?

Předtím, než jsou zákony vyhlášeny, a poté, co jsou jí předloženy (prezidentem republiky, předsedou vlády, předsedy obou komor, šedesáti poslanci nebo šedesáti senátory), zkontroluje Ústavní rada, zda odpovídají Ústavě. Pokud je však zákon vyhlášen, neexistuje žádný postup k jeho napadení. Od toho okamžiku nemůže žádný soudce kritizovat správní akt, i když ten přímo porušuje Ústavu. Pokud jeho neústavnost pramení ze skutečnosti, že se používá k aplikaci zákona, který je sám o sobě neústavní, nemůže soudce tento akt kritizovat. Zákon soudcům ztěžuje provádění jejich kontrolní činnosti.

Pokud je právní předpis v rozporu s vyšší normou, lze ho napadnout u správního soudu na základě překročení pravomoci. Jedná se o řízení za účelem zrušení předpisu, které může využít jakýkoli volič vůči kterémukoli vymahatelnému rozhodnutí, které je nezákonné, obvykle do dvou měsíců ode dne, kdy sporný akt vstoupil v platnost.

S nezákonností správního předpisu je kdykoli možné se obrátit na soud, nikoli v rámci hlavní žaloby za účelem jeho zrušení, nýbrž v rámci sporu pro nezákonnost. Pokud soud dojde k závěru, že je daný akt nezákonný, nemusí být nutně zrušen, soud ho nemusí použít v projednávaném sporu.

« Právní řád - Obecné informace | Francie - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 10-08-2006

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království