Evropská komise > ESS > Právní řád > Finsko

Poslední aktualizace: 09-11-2006
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Právní řád - Finsko

 

OBSAH

1. Právní prameny 1.
1.1. Vnitrostátní právní prameny 1.1.
1.2. Mezinárodní právní prameny a právo Evropské unie 1.2.
2. Hierarchie právních pramenů 2.
3. Provádění mezinárodních závazků ve Finsku 3.
4. Pravomoc přijímat právní předpisy 4.
5. Přijetí právních předpisů a jejich vstup v platnost 5.
6. Řešení rozporů mezi právními předpisy ve Finsku 6.
7. Další informace a odkazy 7.

 

1. Právní prameny

Termín „právní prameny“ znamená zdroje, z nichž pocházejí právní předpisy. Některé právní prameny jsou vnitrostátní, jiné mezinárodní. Některé prameny jsou písemné, jiné ne. Souhrn všech právních pramenů je uveden níže.

1.1. Vnitrostátní právní prameny

Nejdůležitějšími vnitrostátními prameny práva jsou psané zákony. Termín „zákony“ je třeba v tomto kontextu vykládat široce jako termín označující Ústavu, platné zákony (rovněž známé jako zákony schválené Parlamentem), vyhlášky, ať vydané prezidentem republiky, Radou ministrů nebo ministerstvy, a právní předpisy vydané nižšími orgány. Právní předpisy vydané nižšími orgány a vyhlášky lze vydat pouze na základě pravomoci Ústavy nebo platného zákona, které obvykle stanoví, který státní orgán nebo úřad má pravomoc k jejich vydání.

V případě, že neexistuje psaný zákon, stanoví kapitola 1, oddíl 11 Procesního zákoníku, že pramenem práva je zvyk. Aby byl zvyk závazný, nesmí být nespravedlivý. Zvykové pravidlo sahá daleko do minulosti a současná představa o něm je poněkud neurčitá. „Zvyk“ v současné době znamená převážně určitou zavedenou praxi, která se užívá např. v obchodní činnosti. Vzhledem k tomu, že předpisy stanovené v psaném právu jsou v současnosti poměrně vyčerpávající, má nyní zvyk poměrně zřídka význam jako zdroj práva. V některých oblastech, jako je smluvní právo, má však zvykové právo poměrně silnou pozici i v současné době.

NahoruNahoru

Přípravná legislativní práce a soudní rozhodnutí jsou rovněž právními prameny. Přípravná legislativní práce poskytuje informace o záměrech zákonodárce, a z tohoto důvodu se tyto dokumenty používají při výkladech zákonů. Z různých soudních rozhodnutí jsou nejdůležitějšími právními prameny rozhodnutí nejvyšších soudů, jmenovitě Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. Rozhodnutím těchto dvou soudů se říká precedenty. I když precedenty nejsou právně závazné, mají v praxi velký význam. Rozhodnutí dalších soudů mohou být jako právní prameny rovněž důležitá. V situaci, kdy je rozhodnutí nižšího soudu konečné, mohou mít metody používané nižšími soudy skutečně velký praktický význam.

Právní věda, obecné právní zásady a věcné argumenty rovněž patří mezi vnitrostátní prameny práva. Specifickým úkolem právní vědy je zkoumat obsah právního systému – výklad a klasifikaci právních předpisů – a z tohoto důvodu je rovněž významným právním pramenem. Obecné právní zásady a faktické argumenty mohou rovněž mít význam jakožto právní prameny. Jak však ukážeme níže, je postavení těchto právních pramenů v jejich hierarchii slabší než postavení ostatních výše uvedených pramenů.

1.2. Mezinárodní právní prameny a právo Evropské unie

Mezinárodní dohody a další mezinárodní závazky, k nimž se Finsko zavázalo, jsou ve Finsku závaznými právními prameny. Praxe mezinárodních orgánů, které tyto dohody používají, má rovněž význam jakožto pramen práva. Příkladem právního pramenu, který patří do této kategorie, je Úmluva Rady Evropy o lidských právech a praxe Evropského soudu pro lidská práva má význam pro výklad Úmluvy.

NahoruNahoru

Jakožto člen Evropské unie je Finsko samozřejmě rovněž vázáno právem Unie. Nařízení a směrnice jsou jedněmi z nejdůležitějších právních předpisů Evropských společenství. Nařízení jsou přímo použitelná ve všech členských státech, zatímco směrnice musí být zavedeny členským státem. Přípravná práce na provádění právních předpisů může rovněž mít význam pro výklad práva Společenství, i když tento význam je zřetelně menší než v případě přípravné práce na vnitrostátních právních předpisech. Další regulační nástroje EU jsou pro Finsko rovněž závazné v tom rozsahu, v jakém jsou závazné pro ostatní členské státy. Rozhodnutí Soudního dvora Evropských společenství mají rovněž význam jakožto pramen práva, neboť jsou součástí systému práva Unie.

2. Hierarchie právních pramenů

Finské právní prameny se běžně dělí na silně závazné, mírně závazné a přípustné. Zákony a zvyky patří mezi silně závazné prameny. Zaujímají proto nejvyšší postavení v této hierarchii. Jejich používání je úřední povinností orgánů zabývajících se vymáháním práva; jejich opomíjení je považováno za úmyslné porušení úřední povinnosti. Hierarchie vnitrostátních právních předpisů je následující:

  1. Ústava,
  2. platné zákony (zákony schválené Parlamentem),
  3. vyhlášky vydané prezidentem republiky, Radou ministrů a ministerstvy a
  4. právní předpisy vydané nižšími orgány.

Mezi mírně závazné právní prameny, které se řadí v hierarchii níže, patří přípravná legislativní práce a soudní rozhodnutí. Ignorování těchto pramenů nevede k sankcím za porušení úřední povinnosti proti úřadu zabývajícímu se vymáháním práva, ale zvyšuje se pravděpodobnost, že dané rozhodnutí bude změněno soudem vyšší instance. Do kategorie přípustných právních pramenů patří právní věda, obecné právní zásady a věcné argumenty. Přípustné právní prameny nejsou závazné, ale mohou být použity a mohou podpořit argument a tím posílit základ, na kterém spočívá rozhodnutí.

NahoruNahoru

Mezinárodní dohody mají stejné hierarchické řazení jako nástroje, které se používají k jejich provádění ve Finsku. Pokud se tedy mezinárodní dohoda provádí prostřednictvím zákona, jsou ustanovení této dohody ve Finsku hierarchicky zařazeny jakožto ustanovení zákona. Pokud se však mezinárodní závazek provádí prostřednictvím vyhlášky, mají jeho ustanovení hierarchické řazení jakožto ustanovení vyhlášky. Prováděcí ustanovení jsou tedy obdobná jako vnitrostátní ustanovení téhož postavení v hierarchii.

V souladu s doktrínou o nadřazenosti práva Evropské unie má právo Unie přednost před vnitrostátním právem. Pokud tedy vnitrostátní ustanovení a závazné ustanovení práva Unie jsou vzájemně neslučitelná, má ustanovení práva Unie přednost, a to i nad Ústavou naší země.

3. Provádění mezinárodních závazků ve Finsku

Finsko je jednou ze zemí, kde existuje duální systém, kdy mezinárodní dohody nejsou v zemi přímo závazné, dokud země výslovně nepřistoupí k jejich provedení. Ústava uvádí, že mezinárodní závazky spadající pod právní předpisy je třeba provést pomocí zákona. Další ustanovení se provádějí pomocí vyhlášky. Mezinárodní závazek vstupuje v zemi v platnost až v okamžik, který je stanoven v prováděcích ustanoveních. Mezinárodní dohody, které jsou pro Finsko závazné, a ustanovení, kterými se provádějí, jsou zveřejňovány v sérii smluv ve Sbírce zákonů Finska.

4. Pravomoc přijímat právní předpisy

Podle Ústavy je zákonodárná pravomoc ve Finsku svěřena Parlamentu. Parlament schvaluje všechny platné zákony a rovněž stanoví změny Ústavy. Zákony nebo základní právní normy přijímané Parlamentem mohou svěřit pravomoc vydávat právní předpisy týkající se určitých záležitostí jiným orgánům. Na základě tohoto pověření může prezident republiky, vláda a ministerstva vydávat vyhlášky. Pokud není v ustanovení uvedeno, kdo má vyhlášku vydat, vydává ji vláda. Nižším orgánům může být rovněž za určitých okolností udělena zákonná pravomoc stanovit právní předpisy týkající se určitých záležitostí, pokud existují zvláštní důvody pro předmět dotčených předpisů a pokud jejich význam nevyžaduje, aby byly přijaty formou zákona nebo vyhlášky. Rovněž je třeba jasně stanovit rozsah této pravomoci. Kromě výše uvedených orgánů nemají pravomoc vydávat obecně závazné právní předpisy žádné jiné orgány.

NahoruNahoru

5. Přijetí právních předpisů a jejich vstup v platnost

Aby mohl být právní předpis vydán ve formě zákona, musí být předložen k posouzení Parlamentu jakožto vládní návrh nebo poslanecká iniciativa. Vládní návrhy se připravují na ministerstvech a pak se o nich diskutuje na plenárním zasedání vlády. Zasedání předsednictva pak rozhodne o předložení vládního návrhu Parlamentu.

V Parlamentu se vládní návrh stane nejprve předmětem předběžné rozpravy a pak je předán k posouzení parlamentnímu výboru. Výbor vyslechne stanoviska odborníků a sepíše o vládním návrhu zprávu. Věc se pak postoupí plenárnímu zasedání Parlamentu, kde zpráva parlamentního výboru slouží jako základ pro diskusi o dané záležitosti. Rozhodnutí schválit návrh zákona se přijímá na plenárním zasedání Parlamentu ve dvou čteních. Parlament může přijmout návrh zákona beze změny, změnit ho nebo odmítnout. Konečné rozhodnutí o osudu návrhu zákona tedy leží v rukou Parlamentu. Běžné zákony se v Parlamentu přijímají prostou většinou, zatímco změny Ústavy vyžadují určitou většinu. Když je zákon schválen Parlamentem, zašle se prezidentu republiky ke schválení. Zákony vstupují v platnost ke dni stanovenému ve svém ustanovení o vstupu v platnost, v každém případě až po svém zveřejnění ve Sbírce zákonů Finska.

Vyhlášky vydané prezidentem republiky, vládou nebo ministerstvem vypracovává ministerstvo, které má na starosti danou záležitost. Co se týče prezidentských vyhlášek, prezident republiky rozhodne o vydání vyhlášky na základě návrhů předložených vládou. O vydávání vládních vyhlášek se rozhoduje na plenárních zasedáních vlády a o vydávání ministerských vyhlášek rozhoduje dotčené ministerstvo. Všechny vyhlášky se zveřejňují ve Sbírce zákonů Finska. Vyhlášky vstupují v platnost ke dni v nich stanoveném, v každém případě až po svém zveřejnění ve Sbírce zákonů.

NahoruNahoru

Právní předpisy stanovené nižšími orgány, kterým se v praxi obvykle říká rozhodnutí, předpisy a nařízení, vypracovávají příslušné orgány, které rovněž rozhodují o jejich přijetí. Právní předpisy přijímané nižšími orgány vstupují v platnost ke dni určenému v těchto předpisech a jsou zveřejněny v Přehledu předpisů a nařízení dotčeného orgánu.

6. Řešení rozporů mezi právními předpisy ve Finsku

Při řešení rozporů mezi právními předpisy se orgány, které zákony uplatňují, v zásadě řídí těmito třemi obecnými pravidly:

  1. ustanovení na vyšším stupni hierarchie právních norem má přednost před ustanovením na stupni nižším,
  2. lex specialis derogat legi generali (zvláštní předpisy mají přednost před obecnými předpisy) a
  3. lex posteriori derogat legi priori (novější předpisy mají přednost před staršími předpisy).

Ústavnost právních předpisů se ve Finsku sleduje především prostřednictvím rozvinutého systému kontroly. Z tohoto důvodu neexistuje ve Finsku samostatný Ústavní soud. Úkolem Ústavněprávního výboru je vydávat stanoviska o ústavnosti návrhů zákona a dalších záležitostí, které jsou mu předkládány k posouzení, a o tom, zda jsou v souladu s mezinárodními dohodami o lidských právech. Zásadním principem tedy je, aby právní předpisy vypracovávané v Parlamentu odpovídaly Ústavě a mezinárodním dohodám o lidských právech.

Pokud i nadále existuje rozpor mezi Ústavou a dalšími ustanoveními, učiní se pokus vyřešit ho pomocí výkladu. Vyvíjí se tedy snaha vykládat právní předpisy a další ustanovení tak, aby se odstranil jejich rozpor s Ústavou. Co se týče mezinárodních závazků v oblasti lidských práv, Ústavněprávní výbor zastává zásadu, podle níž se v případě existence alternativních výkladů přijme ta alternativa, která podporuje naplnění ustanovení o lidských právech, jinými slovy ta alternativa, která se považuje za příznivou pro lidská práva.

NahoruNahoru

V případě, že rozpor nelze odstranit pomocí výkladu, stanoví Ústava rovněž několik prostředků, jejichž pomocí je možno přezkoumat ústavnost po daném skutku. Oddíl 106 Ústavy uvádí, že v případě, že použití ustanovení obsaženého v zákoně na věc projednávanou před soudem je jasně v rozporu s ustanovením Ústavy, musí dát soud přednost ustanovení obsaženém v Ústavě. Oddíl 107 Ústavy stanoví, že pokud je ustanovení vyhlášky nebo jiného právního pramene, který se v hierarchii nachází pod zákonem, v rozporu s Ústavou nebo zákonem, soud nebo jiný orgán ho nepoužije.

7. Další informace a odkazy

Další informace o legislativním procesu jsou k dispozici na internetové stránce ministerstva spravedlnosti (Právo a společnost English - suomi - svenska - Ministerstvo spravedlnosti). Do veškerých zákonů a vyhlášek platných ve Finsku je možno nahlédnout prostřednictvím on-line Databáze vnitrostátních právních předpisů, jakožto i do právních předpisů vydaných nižšími orgány. Adresa databáze je (FINLEX English - suomi - svenska). Tato databáze rovněž obsahuje veškeré vládní návrhy od roku 1992 a precedenční právo nejvyšších soudů. Informace o vládních návrzích a počáteční dokumenty z parlamentních slyšení k návrhům zákona jsou rovněž dostupné na internetové stránce Parlamentu (Finský parlament English - français - suomi - svenska).

« Právní řád - Obecné informace | Finsko - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 09-11-2006

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království