Evropská komise > ESS > Právní řád > Rakousko

Poslední aktualizace: 02-08-2006
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Právní řád - Rakousko

 

OBSAH

I. Prameny práva I.
II. Hierarchie pramenů práva (struktura právního řádu) II.
1. Základní zásady spolkové ústavy 1.
2. Primární a sekundární právo Společenství 2.
3. „Obyčejné“ spolkové ústavní zákony 3.
4. Spolkové zákony 4.
5. Nařízení 5.
6. Úřední rozhodnutí 6.
III. Legislativní proces III.

 

I. Prameny práva

Rakouské právo je především statutární. Naopak role zvykového práva je velmi omezená. Judikatura nejvyšších soudů, která stanoví důležitá pravidla pro použití právních předpisů, je velmi významná, avšak soudcovské právo není jako pramen práva formálně uznáváno.

Rakouské ústavní právo stanoví, že všeobecně uznávaná pravidla mezinárodního práva tvoří součást spolkového práva, a upravuje začlenění mezinárodních smluv do rakouského právního systému (všeobecné a zvláštní provedení mezinárodních smluv do vnitrostátního práva).Způsob začlenění mezinárodní smlouvy do vnitrostátního právního systému je dán jejím obsahem. Mezinárodní smlouvy, kterými se mění nebo doplňuje ústava, musí být v Národní radě přijaty stejnou většinou hlasů jako spolkové ústavní zákony. Pro mezinárodní smlouvy, kterými se mění nebo doplňují zákony, platí stejné požadavky jako pro přijímání vládních návrhů zákonů. Spolkový prezident v zásadě uzavírá mezinárodní smlouvy na žádost spolkové vlády nebo spolkového ministra pověřeného vládou. K uzavření politických mezinárodních smluv, kterými se mění nebo doplňují právní předpisy, je vyžadován předchozí souhlas Národní rady. Spolkový prezident může zmocnit spolkovou vládu nebo příslušné členy spolkové vlády, aby uzavírali některé druhy mezinárodních smluv, které nemají politickou povahu ani se jimi nemění ani nedoplňují právní předpisy.

V souladu s rakouskou spolkovou ústavou platí v devíti spolkových zemích vedle spolkových (ústavních) zákonů jejich vlastní zemské (ústavní) zákony. Ústavní zákony spolkových zemí nesmí být v rozporu se spolkovými ústavními zákony, a jsou jim tudíž podřízeny. Taková hierarchie nebo přednost však v zásadě neexistuje mezi spolkovými a zemskými právními předpisy. Od roku 1988 jsou spolkové země rovněž oprávněny uzavírat mezinárodní smlouvy v záležitostech, které spadají do jejich působnosti; stejně jako předtím má však spolková vláda přednost v zahraničních věcech.

NahoruNahoru

II. Hierarchie pramenů práva (struktura právního řádu)

Skutečnost, že jednotlivé formy právních předpisů mají odlišnou právní sílu, ukazuje, že existuje určitá hierarchie pramenů práva (struktura právního systému). Složitější legislativní proces přispívá k větší trvanlivosti práva. K přijetí ústavního zákona je tedy zásadně nezbytná dvoutřetinová většina hlasů v Národní radě, přičemž musí být přítomna alespoň polovina poslanců. Takto přijatý zákon musí být navíc výslovně označen jako „ústavní zákon“. Naopak, platné usnesení Národní rady o spolkových zákonech vyžaduje přítomnost nejméně jedné třetiny poslanců a absolutní většinu platných hlasů.

1. Základní zásady spolkové ústavy

Základní zásady rakouské spolkové ústavy jsou nejvýznamnějšími prameny práva v rámci struktury právního systému. Základní zásady rakouské spolkové ústavy jsou tyto: zásada demokracie, zásada rozdělení moci, zásada právního státu, zásada republikánského zřízení, zásada spolkového státu a liberální zásada. Společně tvoří tyto zásady základní ústavní pořádek. Mají zvláštní ústavodárný význam, neboť jakákoli celková změna spolkové ústavy je možná pouze po uspořádání referenda v legislativním procesu. Celkovou změnou spolkové ústavy se rozumí případ, kdy je znění ústavy změněno vypuštěním některé ze základních ústavních zásad, nebo když se podstatně změní vztah mezi těmito zásadami.

NahoruNahoru

2. Primární a sekundární právo Společenství

Přistoupením Rakouska k Evropské unii dne 1. ledna 1995 došlo k celkové změně rakouské spolkové ústavy. Po přistoupení je rozhodný základní právní řád v Rakousku určován nejen samotným rakouským ústavním právem, ale rovněž právem Evropského společenství (ústavní dualismus). Převažuje názor, že právo společenství má přednost před vnitrostátním právem a rovněž před obyčejnými spolkovými ústavními zákony, nikoli však před základními zásadami spolkové ústavy.

3. „Obyčejné“ spolkové ústavní zákony

Ústavní právo stanoví „pravidla hry“ pro politickou činnost, neboť určuje legislativní proces, status nejvyšších orgánů státu, vztah mezi spolkovou vládou a spolkovými zeměmi, co se týče právních předpisů a vynucení a soudní kontrolu činnosti vlády.

4. Spolkové zákony

Základní zásada právního státu zakotvená ve spolkové ústavě znamená, že právní předpisy jsou závazné pro veškeré orgány výkonné moci (správa a justice). Podle spolkové ústavy je zákonodárná moc rozdělena mezi spolkovou vládu a spolkové země.

5. Nařízení

Nařízení jsou obecné právní předpisy vydávané správními orgány, které jsou určeny osobám spadajícím do působnosti daného předpisu. Obecné ústavní zmocnění se v tomto případě vztahuje pouze na vydávání nařízení za účelem provedení jiných obecných právních předpisů (většinou obyčejných zákonů). K přijímání nařízení, kterými se mění nebo doplňují zákony, je vyžadováno výslovné ústavní zmocnění.

NahoruNahoru

6. Úřední rozhodnutí

Úřední rozhodnutí jsou primární správní nástroje k uplatnění zákonů určené jedné nebo více konkrétně určeným osobám.

III. Legislativní proces

V souladu s rozdělením pravomocí mezi spolkovou vládu a spolkové země stanoveným ve spolkové ústavě jsou přijímáním právních předpisů pověřeny různé orgány. Národní rada spolu s horní komorou, Spolkovou radou, přijímají spolkové zákony. Zatímco 183 poslanců Národní rady je voleno v přímých volbách, členové Spolkové rady, které v rámci legislativního procesu obvykle přísluší pouze právo vznášet námitky, jsou voleni zemskými parlamenty. Právní předpisy spolkových zemí přijímají zemské parlamenty.

Návrhy spolkových zákonů jsou Národnímu shromáždění předkládány takto:

  • návrhy jednotlivých poslanců (poslanecké návrhy zákonů)
  • návrhy předkládané spolkovou vládou (vládní návrhy zákonů)
  • návrhy předkládané Spolkovou radou.

Národní radě musí být navíc dány na vědomí veškeré návrhy, které předložilo 100 000 oprávněných voličů nebo jedna šestina osob oprávněných volit ve třech spolkových zemích (návrhy voličů).

V praktické politice mají největší význam návrhy zákonů předkládané spolkovou vládou. K přijetí návrhů zákonů spolkové vlády je nezbytný jednomyslný souhlas spolkové vlády (v Radě ministrů). Před přijetím ve spolkové vládě jsou návrhy předložené příslušným spolkovým ministrem posuzovány orgány (spolkové země, zájmové skupiny), které k tomu byly vyzvány.

Návrhy přijaté Národní radou musí po projednání ve Spolkové radě (s výjimkou návrhů spolkových finančních zákonů, které se ve Spolkové radě neprojednávají – jde o federální suverenitu Národní rady) předložit spolkový kancléř k autentifikaci spolkovému prezidentovi. Každý vládní návrh zákona přijatý Národní radou musí být před autentifikací předložen do hlasování v referendu, pokud tak rozhodne Národní rada nebo pokud to požaduje většina poslanců Národní rady. Referendum musí být navíc uspořádáno v případě každé celkové změny spolkové ústavy. Svým podpisem spolkový prezident osvědčuje ústavní přijetí spolkového zákona. Autentifikovaný zákon musí být kontrasignován spolkovým kancléřem. Po potvrzení spolkovým kancléřem se spolkový zákon vyhlásí ve sbírce zákonů Bundesgesetzblatt. Pokud spolkový zákon nestanoví výslovně jinak (retroaktivní účinek nebo legisvakance), vstupuje zákon v platnost na konci dne, kdy byla zveřejněna a distribuována částka sbírky zákonů Bundesgesetzblatt obsahující příslušné oznámení.

Zákon může být zrušen výslovně (formální derogace) nebo přijetím právní normy, jejíž obsah není slučitelný s předchozím zákonem (věcná derogace) (lex posterior derogat legi priori). Zvláštní zákony mají přednost před obecnými zákony (lex specialis derogat legi generali). Doba platnosti může být navíc stanovena přímo v zákoně.

« Právní řád - Obecné informace | Rakousko - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 02-08-2006

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království