Evropská komise > ESS > Pravomoc soudů > Mezinárodní právo

Poslední aktualizace: 20-03-2007
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Pravomoc soudů - Mezinárodní právo

EJN logo

Informace na této stránce jsou zastaralé. Aktualizace stránky se právě připravuje. Stránka bude poté k dispozici na portálu evropské e-justice.


Pravidla Společenství o příslušnosti soudů se také použijí v případě řízení mezi členskými státy a některými ze států mimo Evropskou unii.

Jestliže jste ve sporu s obchodní společností, podnikatelem, vaším zaměstnavatelem nebo někým jiným ze země mimo Evropskou unii, musíte zjistit, jaký soud jakého státu je příslušný. Odpověď na tuto otázku může mít závažné právní důsledky. Pokud musíte vést soudní řízení v zahraničí, budete zřejmě nuceni vyrovnat se s dodatečnými překážkami a náklady, například s nutností nechat své dokumenty přeložit, najmout si právníka ve státě, v němž bude řízení probíhat, a dojíždět na soudní slyšení.

Luganská úmluva

V roce 1988 uzavřely členské státy Evropské unie a některé další státy Luganskou úmluvu English - français o příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. V současnosti jsou vedle členských států EU stranami úmluvy také Švýcarsko, Norsko, Island a Polsko. Luganská úmluva rozšiřuje pravidla o určování příslušnosti mezi členskými státy, která byla stanovena v roce 1968 Bruselskou úmluvou o příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, za hranice Evropské unie. V březnu 2002 byla Bruselská úmluva z roku 1968 nahrazena nařízením Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Nařízení některá ustanovení o určování příslušnosti pozměnilo. Z toho důvodu bude třeba Luganskou úmluvu brzy změnit tak, aby byla plně v souladu s pravidly, která se používají v Evropské unii.

Jaké jsou hlavní zásady Luganské úmluvy, pokud jde o příslušnost soudů?

Obecně je faktorem určujícím příslušnost soudu bydliště žalovaného. Lidé s bydlištěm ve státě, který je stranou úmluvy, budou bez ohledu na svou státní příslušnost souzeni u soudů tohoto státu. Úmluva však obsahuje řadu ustanovení, která se od této zásady odchylují a umožňují vést soudní řízení v jiném státě, který je stranou úmluvy, než je stát, v němž má žalovaný bydliště. Nejdůležitější příklady těchto zvláštních pravidel:

NahoruNahoru

  • ve věcech smluvních závazků může být osoba souzena soudem, který je příslušný pro místo plnění této smlouvy. Např. francouzský prodávající nákladního automobilu může být souzen v Norsku, jestliže měl být automobil do Norska dodán;
  • pro podání žaloby o náhradu škody jsou příslušné soudy místa, kde došlo k události, jež způsobila újmu. Například v případě dopravní nehody, která se přihodila ve Švýcarsku mezi turistou s bydlištěm ve Spojeném království a místním obyvatelem – Švýcarem, se může švýcarský žalobce obrátit na soudy ve Švýcarsku. Někdy se místo události, která dala vzniknout odpovědnosti související s přestupkem (například vypuštění jedovatých látek do řeky v Polsku), nemusí nacházet ve stejném státu úmluvy, jako místo, kde událost způsobí škodu (např. poškození rostlin v Německu způsobené podrážděním vodou ze znečištěné řeky). V takové případě si může žalobce volně zvolit jeden ze států úmluvy, u jehož soudů bude řízení probíhat;
  • ve věcech týkajících se výživného se oprávněný k výživě může obrátit na soudy státu úmluvy, v němž má bydliště;
  • v některých smluvních vztazích, které jsou typické zřejmou nerovnováhou sil mezi stranami, jako jsou například věci týkající se spotřebitelských smluv a pojištění, má být slabší strana považována za hodnou zvláštní ochrany. Podle obecného pravidla mají být slabší strany (spotřebitel, pojištění) žalovány pouze u soudu státu úmluvy, kde mají bydliště. Silnější strany (prodejce, pojišťovatel) však mohou být také žalovány, někdy po splnění určitých podmínek, ve státu úmluvy, kde má bydliště slabší strana.

Pravidla o zvláštním určování příslušnosti uvedené výše jsou doplňkovou možností pro žalobce; žalobce může podle své volby žalovat žalovaného u soudu státu úmluvy, kde má tato osoba bydliště. Existují ale některé případy tzv. výhradní příslušnosti, které nedoplňují, ale nahrazují příslušnost podle místa bydliště žalovaného. Například:

  • ve věcech týkajících se vlastnictví nebo nájmu nemovitosti jsou příslušné jen soudy ve státu úmluvy, které jsou příslušné pro místo, kde se nachází dotčená nemovitost;
  • ve věcech, které se týkají práv k registraci, jako jsou patenty či obchodní značky, jsou výhradně příslušné soudy státu úmluvy, v nichž byla provedena registrace;
  • po splnění určitých podmínek si mohou i strany samy volně zvolit stát úmluvy, jehož soudy budou příslušné; taková dohoda o volbě příslušného soudu většinou vede k udělení výhradní pravomoci soudům zvoleného státu úmluvy, nestanoví-li strany jinak.

S určitými výjimkami platí, že samotná skutečnost, že se žalovaný osobně dostaví k soudu, vede k určení tohoto soudu státu úmluvy za příslušný, i kdyby obvykle příslušný nebyl.

NahoruNahoru

Upozorňujeme, že výše uvedený popis určování soudní příslušnosti podle úmluvy není vyčerpávající ani dostatečně podrobný k tomu, aby umožnil spolehlivě posoudit otázku příslušnosti ve specifických případech.

Co se stane, je-li podnět k zahájení řízení týkajícího se stejného sporu podán ve dvou státech úmluvy?

Může se stát, že obě strany podají podnět k zahájení sporného soudního řízení týkajícího se shodné věci v různých státech úmluvy. Například, stane-li se dopravní nehoda mezi dvěma osobami, z nichž jedna žije na Islandu a druhá ve Finsku, je možné, že se strany budou navzájem žalovat o náhradu škody ve státu úmluvy, v němž má dotyčná druhá osoba bydliště. Pro tyto situace stanoví nařízení pravidlo pořadí („kdo dřív přijde“). Soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, musí řízení pozastavit a čekat, jak první soud rozhodne o své příslušnosti. Pokud se první soud bude považovat za příslušný, druhý soud musí věc zamítnout. Jenom tehdy, dojde-li první soud k závěru, že příslušným není, může druhý soud v řízení pokračovat.  

Jak se určuje soudní příslušnost, rozhoduje-li se mezi členským státem Evropské unie a nečlenským státem, který není signatářem Luganské úmluvy?

Má-li žalovaný bydliště v jednom z členských států Evropské unie, ale žalobce nemá bydliště ani v jiném členském státu ani v jiném státu Luganské úmluvy, posoudí soudy členských států svou mezinárodní příslušnost na základě ustanovení nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

Má-li žalovaný bydliště mimo sféru působnosti tohoto nařízení a Luganské úmluvy, určí každý členský stát podle svého vnitrostátního procesního práva, za jakých podmínek jsou jeho soudy příslušné. Pro podrobnosti o ustanoveních vnitrostátního procesního práva týkajícího se mezinárodní příslušnosti členského státu laskavě klikněte na ikonu vlajky konkrétního členského státu.

Pod záštitou mezinárodní organizace Haagská konference o mezinárodním právu soukromém English - français je nyní vyvíjeno úsilí vyjednat celosvětovou úmluvu o mezinárodní příslušnosti a o soudních rozhodnutích v občanských a obchodních věcech vydaných v zahraničí.

Referenční dokumenty

  • Luganská úmluva English - français ze dne 16. září 1988 o příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.
  • Bruselská úmluva (1968) o příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.
  • Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

« Pravomoc soudů - Obecné informace | Mezinárodní právo - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 20-03-2007

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království