Evropská komise > ESS > Pravomoc soudů > Právo Společenství

Poslední aktualizace: 11-05-2006
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Pravomoc soudů - Právo Společenství

EJN logo

Informace na této stránce jsou zastaralé. Aktualizace stránky se právě připravuje. Stránka bude poté k dispozici na portálu evropské e-justice.


Ucelený soubor pravidel o příslušnosti soudů v rámci Evropské unie stanoví, ve kterém členském státě se nacházejí příslušné soudy.

Pokud jste účastníkem sporu s nějakou společností, odborníkem, se svým zaměstnavatelem nebo s jinou osobou z jiného členského státu, musíte si zjistit, ve kterém členském státě se nacházejí příslušné soudy. Odpověď na tuto otázku může mít značné důsledky. Pokud musíte vést spor v zahraničí, můžete být nuceni čelit dalším nepříjemnostem a zvýšeným nákladům, například kvůli nutnosti překladu svých prohlášení, najmutí si právníka v členském státě, kde se řízení odehrává, nebo cestování z důvodu slyšení u soudu.

V roce 2000 Evropská unie přijala nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, kterým se stanovují pravidla o příslušnosti pro soudní případy s mezinárodním rozměrem týkající se více než jednoho členského státu. Toto nařízení nahrazuje a mění obsah Bruselské úmluvy o příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, která byla členskými státy uzavřena v roce 1968.

Toto nařízení je přímo použitelné v celé Evropské unii s výjimkou Dánska. Otázky příslušnosti soudů mezi Dánskem a ostatními členskými státy se stále řídí Bruselskou úmluvou z roku 1968.

Ustanovení tohoto nařízení vás pouze odkazují na členský stát, jehož soudy mohou rozhodnout. Stanovení konkrétního příslušného soudu v rámci členského státu je ponecháno na vnitrostátním procesním právu. Kliknutím na vlajku příslušné země získáte užitečné informace o právních předpisech týkajících se příslušnosti soudů v občanských a obchodních sporech v daném členském státě.

Jaké jsou hlavní zásady tohoto nařízení v souvislosti s příslušností soudů?

Obecně je faktorem určujícím příslušnost soudu bydliště žalovaného. Osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, mohou být bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů daného členského státu. Toto nařízení nicméně obsahuje celou řadu ustanovení, která se od dané zásady odchylují a umožňují vést soudní řízení v jiném členském státě, než ve kterém má bydliště žalovaný. Nejdůležitější příklady těchto zvláštních pravidel je možno shrnout takto:

NahoruNahoru

  • Ve věcech souvisejících se smluvními závazky může být osoba žalována u soudu v místě plnění takovéhoto závazku. Například německý dodavatel nákladního automobilu může být žalován v Itálii, pokud byla Itálie místem, kam měl být nákladní automobil dodán.
  • Jedná-li se o žalobu o náhradu škody, je příslušným soudem soud v místě, kde škoda vznikla. Proto v případě silniční nehody, která se stala v Řecku a jejímiž účastníky byli britský turista a řecký občan, se může řecký žalobce obrátit na řecké soudy. Někdy se místo, ve kterém došlo k události, z níž vyplývá trestní odpovědnost (např. únik toxických látek do řeky ve Francii), a místo, kde došlo ke škodě (např. poškození rostlin zavlažovaných vodou ze znečištěné řeky v Belgii), nenachází ve stejném členském státě. V tomto případě si žalobce může zvolit soud v kterémkoli z daných členských států.
  • Ve věcech týkajících se výživného se oprávněná osoba může obrátit na soudy v členském státě, ve kterém má bydliště.
  • V některých smluvních vztazích, které jsou charakteristické tržní nerovnováhou sil mezi stranami, jako jsou například spory týkající se pojištění, spotřebitelských a pracovních smluv, by měla mít slabší strana zvláštní ochranu. Obecně může být slabší strana (spotřebitel, pojištěný nebo zaměstnanec) žalována pouze v členském státě, ve kterém má bydliště. Na druhé straně silnější strany (obchodník, pojistitel, zaměstnavatel) mohou být žalovány, někdy za určitých podmínek, v členském státě, ve kterém má slabší strana bydliště nebo (jedná-li se o pracovní smlouvu), kde provádí svoji práci.

Výše jmenovaná pravidla o zvláštní příslušnosti představují další možnost volby pro žalobce, který také může žalovaného zažalovat u soudů v členském státě, ve kterém má bydliště žalovaný. Nicméně rovněž existují případy takzvané výlučné příslušnosti, které nedoplňují, ale naopak nahrazují příslušnost stanovenou na základě místa bydliště žalovaného. Například:

  • Pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, jsou příslušné pouze soudy členského státu, na jehož území se nemovitost nachází.
  • Pro řízení, jejichž předmětem jsou práva, která vyžadují udělení nebo zápis, jako například patenty nebo ochranné známky, jsou příslušné výhradně soudy členského státu, na jehož území bylo požádáno o udělení nebo zápis.
  • Za určitých podmínek mají strany také možnost si volně zvolit členský stát, jehož soudy budou příslušnými soudy. Takováto dohoda o volbě soudu obvykle vede k výlučné příslušnosti soudů zvoleného členského státu, pokud se strany nedohodnou jinak.

Až na některé výjimky samotná skutečnost, že se žalovaný dostaví k jednání soudu, vede k příslušnosti soudů v tomto členském státě, i přesto, že nejsou příslušné podle jiných ustanovení.

Upozorňujeme, že výše uvedený popis pravidel nařízení pro stanovení příslušnosti soudů není ani vyčerpávající, ani dostatečně podrobný, aby umožňoval spolehlivé posouzení příslušnosti soudů v konkrétním případě.

Co se stane, pokud je zahájeno řízení v téže věci ve dvou členských státech?

Může se stát, že obě strany sporu zahájí soudní řízení v téže věci v různých členských státech. Například po dopravní nehodě, jejímiž účastníky byly dvě osoby žijící v Německu a ve Francii, může dojít k tomu, že jedna druhou žalují o náhradu škody v členském státě, ve kterém má druhá ze stran bydliště. V takovém případě nařízení v zásadě stanovuje pravidlo „přednost má ten, kdo přišel jako první“. Soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, přeruší řízení až do doby, než se určí příslušnost soudu, který řízení zahájil jako první. Pokud se soud, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, považuje za příslušný, musí druhý soud případ zamítnout. Druhý soud může pokračovat v řízení pouze tehdy, dojde-li soud, u něhož bylo řízení zahájeno jako první, k závěru, že není příslušným soudem.

Referenční dokumenty

  • POSUDEK 1/03 SOUDNÍHO DVORA, 07.02.2006: Pravomoc Společenství uzavřít novou Luganskou úmluvu o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech
  • Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech
  • 1968 Bruselská úmluva o příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (konsolidované znění)

« Pravomoc soudů - Obecné informace | Právo Společenství - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 11-05-2006

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království