Evropská komise > ESS > Předběžná opatření a zajišťovací opatření > Španělsko

Poslední aktualizace: 09-06-2006
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Předběžná opatření a zajišťovací opatření - Španělsko

EJN logo

Informace na této stránce jsou zastaralé. Stránka v původním jazykovém znění byla aktualizována a přesunuta na portál evropské e-justice.


V některých případech mohou prodlevy v řízení způsobit neúčinnost soudní ochrany. Z tohoto důvodu stanoví právní systém sérii opatření, která mají zajistit účinnost práva, jehož soudní ochrana se požaduje.

Španělské právní předpisy nestanoví vyčerpávající seznam zajišťovacích opatření, která je možno přijmout. Občanský soudní řád uvádí, že občané mohou požádat soudy, aby přijaly taková zajišťovací opatření, která jsou nutná k zajištění účinnosti soudní ochrany, která může být udělena v následném rozsudku (ve prospěch žadatele). To znamená, že přestože je uvedena série zvláštních opatření, není v žádném případě vyčerpávající. I když se tedy k přijetí všech opatření používá běžný procesní předpis, může se uvalení opatření na ochranu práva lišit, s jediným požadavkem, aby tato opatření byla přiměřená k dosažení účinné ochrany ze strany soudu.



 

OBSAH

1. Jaké druhy opatření se používají? 1.
2. Jak se zajišťovací opatření udělují? 2.
2.1. Postup 2.1.
2.2. Jaká kritéria používá soud při uvalování soudního zákazu? 2.2.
3. Účel a povaha zajišťovacích opatření 3.
3.1. Jaké druhy majetku mohou být předmětem takových opatření? 3.1.
3.2. Jaké jsou účinky těchto opatření? 3.2.
3.3. Jaká je platnost těchto opatření? 3.3.
4. Je možno se proti těmto opatřením odvolat? 4.

 

1. Jaké druhy opatření se používají?

Hlavním zdrojem zajišťovacích opatření jsou právní předpisy pro občanské řízení (v podstatě občanský soudní řád), ale některá opatření jsou stanovena ve zvláštních hmotných zákonech.

Mezi opatření stanovená v občanském soudním řádu (článek 727) patří:

  1. Obstavení majetku k zajištění výkonu rozhodnutí týkajícího se příkazu vydat peněžní částky nebo zisky, příjmy a zastupitelné věci, které lze vyčíslit v hotovosti přiřazením určitých cen;
  2. Soudní nebo nucená správa investičních prostředků, kdy se očekává dosažení rozsudku nařizujícího, aby se žalovaný vzdal investičních prostředků z hlediska jejich vlastnictví, užívacího práva nebo jiné funkce související s legitimním zájmem na zachování nebo zvýšení produktivity, nebo kdy je záruka produktivity životně důležitá pro účinnost rozhodnutí, které lze vydat;
  3. Konfiskace movitého majetku, kdy cílem žádosti je získat soudní příkaz k vydání majetku ve vlastnictví žalovaného;
  4. Soupis majetku podle podmínek stanovených soudem;
  5. Předběžné uplatnění nároků, pokud se týkají majetku nebo práv, která mají být zanesena do veřejných rejstříků;
  6. Další zápisy do rejstříků v případě, že zveřejnění v rejstříku napomůže úspěšnému výkonu rozhodnutí;
  7. Soudní příkazy k přechodnému ukončení činnosti nebo k dočasnému zdržení se určitého druhu chování nebo dočasnému zákazu přerušení nebo ukončení poskytování služeb, které probíhá;
  8. Zabavení a konfiskace příjmů získaných z činnosti, která je považována za nezákonnou a jejíž zákaz nebo ukončení se požaduje v žádosti, a deponování nebo zabavení částek požadovaných jako odměna za duševní vlastnictví;
  9. Dočasná konfiskace kopií nebo předmětů, u nichž se předpokládá, že při jejich výrobě došlo k porušení práv duševního a průmyslového vlastnictví, plus konfiskace zařízení použitého k jejich výrobě;
  10. Pozastavení podnikových rozhodnutí, která byla napadena, pokud žalobce nebo žalobci představují alespoň 1 % nebo 5 % kapitálu podniku, podle toho, zda žalovaná společnost vydala, nebo nevydala cenné papíry, které byly ve chvíli napadnutí kotovány na regulovaném sekundárním trhu.

Kromě těchto opatření umožňuje poslední odstavec článku 727 občanského soudního řádu soudům, aby vydaly další opatření, která nejsou obsažena mezi výše uvedenými opatřeními. Tento seznam tedy není vyčerpávající.

NahoruNahoru

  1. Další opatření, která za účelem ochrany určitých práv výslovně stanoví zákon nebo která jsou považována za nezbytná k zajištění účinnosti soudní ochrany, která může být poskytnuta v rozsudku (ve prospěch žadatele) v hlavním řízení.

Kromě tohoto obecného systému existují další zákonná ustanovení o zajišťovacích opatření včetně těchto:

  1. Řízení týkající se způsobilosti osob. Článek 726 občanského soudního řádu umožňuje, aby soudy přijímaly z vlastního podnětu jakákoli opatření, která považují za nezbytná pro odpovídající ochranu osoby, která se považuje za nezpůsobilou, nebo jejího majetku;
  2. Řízení týkající se pokrevního příbuzenství, otcovství a mateřství. Článek 768 občanského soudního řádu obsahuje opatření týkající se ochrany osobnosti a majetku osoby podléhající pravomoci osoby vystupující jako rodič a poskytování prozatímního výživného žalobci i bez předběžného slyšení v naléhavé věci;
  3. Ochrana majetku zesnulého. Mezi jinými opatřeními lze poskytnout zabezpečení majetku, který je součástí dědictví, a dokumentů zemřelého, stejně tak i správu majetku zesnulého a prověření jeho příbuzných (články 790 až 796 občanského soudního řádu);
  4. Závěrečná ustanovení občanského soudního řádu obsahují opatření platná pro zvláštní případy upravované zvláštními zákony, jako je zabavení zařízení, nástrojů a materiálu při řízení v souvislosti s duševním vlastnictvím (druhé závěrečné ustanovení) a patenty (páté závěrečné ustanovení).

2. Jak se zajišťovací opatření udělují?

2.1. Postup

Opatření uvaluje kterýkoli soudce příslušný podle předmětu sporu a území, který bude věc projednávat, nebo pokud řízení ještě nezačalo, soudce příslušný k projednání věci.

NahoruNahoru

O zajišťovací opatření lze požádat ještě před předložením žádosti, ledaže je nelze uvalit z důvodu jejich povahy (například v případě prozatímního uplatnění nároku) nebo pokud zákon nevyžaduje, aby se o ně požádalo spolu se žádostí (jako v případě ukončení zakázané činnosti nebo pozastavení kolektivních rozhodnutí ve věcech majetkových sporů v družstevních domech). Vzhledem k jejich výjimečné povaze (neboť běžně se opatření zahrnuje do vlastní žádosti) je třeba, aby současně existovala naléhavost a nutnost. Zajišťovací opatření lze přijmout bez vyslechnutí osoby, která bude druhou stranou v následujícím řízení (aniž by to mělo vliv na právo podat proti těmto opatřením námitku poté, co budou uvalena), i když nezačnou platit, pokud do dvaceti dnů po jejich uvalení nebude předložena odpovídající žádost.

Jak již bylo uvedeno, tato opatření se často požadují současně s podáním žádosti, kdy soudce nebo soud nařídí současně s hlavním projednáváním věci samostatné řízení, během nějž lze předkládat důkazy o souběhu požadavků nutných k získání předběžného opatření. Obecným pravidlem je, že před přijetím zajišťovacího opatření jsou strany pozvány k výslechu u soudu, během nějž se předloží argumenty a vyslechnou důkazy považované za důležité pro rozhodnutí, zda přijmout předběžné opatření, nebo ne, bez ohledu na dotčené opatření, nebo v příslušných případech pro rozhodnutí požadovat záruku od strany, která předběžné opatření požaduje v případě, že bude žádost následně zamítnuta. Bez ohledu na výše uvedené může strana, která požaduje opatření, požádat, aby bylo přijato bez vyslechnutí druhé strany, pokud to lze odůvodnit naléhavostí nebo pokud by výslech mohl ohrozit účel opatření (pokud například existuje riziko zatajení nebo zmizení dlužníkova majetku). V tomto případě může poškozená strana přijaté opatření napadnout.

NahoruNahoru

Opatření je rovněž možno požadovat po podání žádosti nebo během odvolací lhůty, i když se taková žádost musí zakládat na skutečnostech a okolnostech, které opravňují její předložení v danou chvíli.

O přijetí zajišťovacího opatření musí požádat právní zástupce nebo advokát v případě těch řízení, kde se vyžaduje účast těchto odborníků. V případě opatření požadovaných před podáním žádosti není právní zastoupení nutné.

2.2. Jaká kritéria používá soud při uvalování soudního zákazu?

Aby soud uvalil některé z výše uvedených opatření, musí být splněny následující požadavky:

  1. Riziko škody z důvodu vypršení lhůty neboli periculum in mora (nebezpečí prodlení). To představuje riziko škody, kterou by žalobce mohl utrpět z důvodu průtahů v řízení, které by mohly ohrozit výkon rozsudku nebo rozhodnutí vydaného na závěr řízení. Strana, která opatření požaduje, musí prokázat, že pokud nebudou v daném případě požadovaná opatření uvalena, může během řízení dojít k situacím, které mohou zabránit nebo narušit účinnost ochrany, kterou lze poskytnout v rozsudku (ve prospěch žadatele). V každém případě by se opatření nemělo uvalit, pokud žalobce dlouhodobě snášel situaci způsobující riziko kromě případů, kdy uvede dostatečné důvody k vysvětlení, proč o dotčené opatření nepožádal dříve;
  2. Případ prima facie nebo fumus boni iuris. Žadatel musí soudu poskytnout důvody, na jejichž základě si soud bude moci učinit předběžný názor, že žádost je v souladu se zákonem. Tento požadavek znamená, že žadatel musí předložit podrobnosti, argumenty a podpůrné doklady, na jejichž základě dojde soud k prozatímnímu nebo určujícími stanovisku ve prospěch zásadních bodů nároku, aniž by to mělo vliv na skutkovou podstatu věci (neboť ve Španělsku přijímá zajišťovací opatření tentýž soud, který bude později v dané věci rozhodovat). Vedle listinných důkazů jsou přípustné i jiné druhy důkazů (výpovědi svědků, odborníků, prohlášení stran sporu atd.);
  3. Bezpečnost. Pokud není výslovně uvedeno jinak, musí žadatel požadující opatření složit dostatečnou záruku k pokrytí škod, které by zajišťovací opatření mohlo způsobit na majetku žalovaného. Částku určuje soud s přihlédnutím k: (a) povaze a obsahu nároku; (b) vyhodnocení základních bodů žádosti o opatření; a (c) vhodnosti nebo dostatečnosti ve vztahu k výši škody, kterou by mohla opatření způsobit;
  4. Proporcionalita. Občanský soudní řád tento požadavek výslovně neuvádí, ale v právních komentářích se obvykle považuje za doplněk výše uvedených požadavků, neboť soudy opatření neuvalí, aniž by to bylo naprosto nutné k dosažení účelu řízení, pro nějž se předběžná ochrana požaduje. Tato zásada vychází z demokratických zásad a zásady minimálního zasahování do svobody jednotlivců, kterými se řídí celý právní systém a které jsou stanoveny v Ústavě.

3. Účel a povaha zajišťovacích opatření

Cílem přijetí zajišťovacího opatření je řešení možnosti, že v průběhu současného nebo budoucího řízení může být žalovaný nucen buď se zdržet určitého jednání v souvislosti se svým majetkem, nebo ho provést. Jedná se tedy o pokus zabránit žalovanému, aby jednal s cílem vyhnout se zápisu majetku nebo práv do svého vlastnictví, způsobit nebo umožnit škodu na majetku a nevydat určitý majetek do úschovy a tím navodit situaci platební neschopnosti, aby zabránil účinnému vykonání případného rozsudku.

NahoruNahoru

Ve španělském zákonodárství jsou zajišťovací opatření soudní povahy, neboť je mohou přijímat pouze soudy. Nemohou je přijímat mediátoři ani rozhodčí soudci; nepředstavují zvláštní, vyčerpávající soubor opatření; mají dispozitivní povahu (mohou být přijata pouze na žádost jedné strany sporu); týkají se vlastnictví, neboť postihují majetek a práva žalovaného; jejich účelem je zajistit účinnost případného rozsudku (ve prospěch žadatele); a konečně jsou nápomocná při rozhodování v rámci hlavního řízení.

Mohou být přijata v souvislosti s hmotným i nehmotným majetkem. Netýkají se výhradně vlastnictví, neboť jako předběžné opatření lze přijmout i opatření k omezení osobních práv.

Je možno přijmout příkazy a zákazy zahrnující opatření k nějakému konání nebo nekonání.

3.1. Jaké druhy majetku mohou být předmětem takových opatření?
  1. Zajišťovací opatření se mohou týkat konkrétního hmotného majetku, zvláště majetku, který lze měřit penězi, jako jsou výnosy a příjmy získané z předmětů.

    Je možno požadovat obstavení tohoto majetku a získat právo nároku odvozené z obecné povinnosti, v jehož rámci se dlužné věci nepočítají jednotlivě, nýbrž se nahradí konkrétní částkou, kterou lze vyčíslit v penězích pomocí jednoduchých matematických úkonů.

    Konkrétní movitý majetek je možno zabavit a uložit u uschovatele, osoby jmenované soudcem jakožto vhodné pro daný úkol.

    Existuje rovněž možnost zabavení, úschovy a konfiskace peněžních částek, kdy se rozlišuje mezi zabavením a konfiskací příjmů z nezákonné činnosti a příjmů z povolené činnosti, například odvozených z duševního vlastnictví.

    NahoruNahoru

  2. Další skupinu opatření, která lze přijmout, tvoří úkony, které může nařídit soudce v souvislosti s nárokem požadovaným v žádosti, který se netýká přesně vymezeného majetku.

    Sem patří možnost soudní nebo nucené správy investičních prostředků v případě nároku na vzdání se jejich vlastnictví, užívacího práva nebo jiné funkce související s legitimním zájmem.

    Rovněž lze požadovat soupis majetku podle podmínek stanovených soudem.

    Předběžné uplatnění nároků je možné, pokud se týkají majetku nebo práv, která mají být zanesena do veřejných rejstříků, nebo jiné zápisy do rejstříků v případě, že by zveřejnění napomohlo dosažení účelu operace.

    Konečně je třeba vydat soudní příkaz k přechodnému ukončení činnosti nebo k dočasnému zdržení se určitého konání nebo dočasnému zákazu přerušení nebo ukončení poskytování služeb, které probíhá.

  3. Poslední skupina věcí, na kterou se mohou vztahovat soudní příkazy, zahrnuje materiály a vzorky, které spadají pod režim výlučnosti (soudní zabavení nebo konfiskace předmětů používaných k výrobě zboží, které tvoří práva duševního a průmyslového vlastnictví).

    Rovněž je možno pozastavit podniková rozhodnutí jakéhokoli druhu obchodní společnosti.

  4. Konečně je podle španělského práva možné přijmout sérii neurčených opatření, která mají chránit práva vyplývající se zákona nebo která jsou považována za nezbytná k zajištění účinné soudní ochrany. Neuvádí se, kterých věcí se tato opatření týkají; mohou být jakékoli povahy, pokud jsou nezbytná.
3.2. Jaké jsou účinky těchto opatření?
  1. Cílem obstavení kvantitativně měřitelných předmětů, peněz, příjmů a výnosů je pomocí dotčeného opatření zajistit existenci přebytku k uhrazení nákladů na rozsudek proti žalovanému, zvláště v případech, kdy není rozsudek plněn dobrovolně.
  2. Konfiskaci movitého majetku lze uvalit pouze tehdy, když se v žádosti požaduje vydání konkrétní věci ve vlastnictví žalovaného.
  3. Soudní nebo nucená správa má zajistit zvláště investiční prostředky pro výrobu a zabránit špatnému řízení ve snížení nebo ztrátě příjmů z výroby.
  4. Umístění investičních prostředků do péče správců zahrnuje soudní kontrolu, ale nezbavuje žalovaného jejich řízení. Nucená správa je však dalším krokem, kdy nucený správce nahradí žalovaného ve funkci manažera.
  5. Žádost o soupis majetku lze nařídit v rámci jakéhokoli řízení bez ohledu na uplatňovaný nárok, kdy jediným požadavkem je nutnost tohoto soupisu k získání rozsudku (ve prospěch žadatele). Soudce musí jasně určit podrobnosti, které musí soupis obsahovat, a způsob jejich realizace.
  6. Účinky předběžného uplatnění nároků se vztahují na procesní situaci v souvislosti s řízením, v němž bylo nařízeno. Snaží se zrušit ochranu poskytovanou veřejným charakterem rejstříků a registračních osvědčení, takže vlastník majetku nebo práva zaneseného do rejstříku ho může prodat, ale třetí strana nemůže tvrdit, že nevěděla o předmětu předběžného uplatnění nároku, které se ho dotkne. Předběžné uplatnění nároků lze nařídit v rámci jakéhokoli řízení, kdy je možno získat ochranu v jakémkoli veřejném rejstříku, jako je majetkový a obchodní rejstřík.
  7. Dočasné omezení činnosti žalovaného. To je upravováno různými zvláštními zákony, omezení proto musí splňovat pravidla stanovená v těchto zákonech. Patří sem příkaz k přechodnému ukončení činnosti vykonávané žalovaným, příkaz k dočasnému zdržení se určitého konání nebo zákaz ukončit nebo přerušit poskytování služeb, které probíhá.
  8. Zabavení, deponování a konfiskace peněžních částek. Jedná se jasně o ochranné opatření, které představuje preventivní soudní příkaz zajišťující splnění požadavku na určitou částku v hotovosti. Toto opatření se používá k zabavení a konfiskaci příjmů z nezákonné činnosti. Toto opatření nelze oddělit, takže je třeba uvalit jak zabavení, tak konfiskaci. Pokud se požaduje pouze jedno z těchto opatření, je třeba použít výše uvedená obecná opatření. Dalším cílem tohoto opatření může být deponování nebo konfiskace peněžních částek požadovaných jako odměna za duševní vlastnictví. To se týká práva autorů vybírat určité peněžní částky za svou práci, které představují poměrný podíl tržeb z různých veřejných provozování stanovených v zákoně o duševním vlastnictví.
  9. Umístění materiálu a vzorků do režimu výlučnosti. Toto je zajišťovací opatření, které má původ v ochraně výhradních práv na užívání, které držitelům práv zaručují zvláštní zákony na ochranu průmyslového a duševního vlastnictví. Jedná se o soudní nucenou správu s určením dotčeného předmětu – vzorků nebo materiálů potřebných k výrobě předmětů, na které se vztahují výhradní práva.
  10. Pozastavení podnikových rozhodnutí. Toto opatření je zvláštní vzhledem k oprávněnosti, která je potřebná k žádosti o toto opatření, buď 1 % kapitálu podniku, pokud společnost vydala akcie, které byly ve chvíli napadnutí kotovány na regulovaném sekundárním trhu, nebo 5 % kapitálu podniku, pokud výše uvedený případ nenastal. Platí to pro všechny druhy obchodních společností.
3.3. Jaká je platnost těchto opatření?

Zajišťovací opatření se obvykle přijímají po vyslechnutí žalovaného. Pokud žadatel vznese nárok a poskytne důkazy o tom, že se jedná o naléhavou záležitost, může soudce uvalit zajišťovací opatření do pěti dnů, bez dalšího řízení a bez vyslechnutí žalovaného. Jsou-li opatření přijata, je možno je změnit, pokud jsou předloženy a prokázány skutečnosti a okolnosti, které nebyly vzaty v úvahu ve chvíli přijetí opatření nebo během lhůty stanovené pro odporování opatření.

NahoruNahoru

Byl-li vynesen rozsudek, který je v neprospěch žadatele, musí soudce okamžitě nařídit zrušení dotčeného opatření, není-li požadováno jinak vzhledem k okolnostem případu a předchozímu zvýšení složené záruky.

V případě rozsudku, který je částečně ve prospěch žadatele, vyslechne soudce druhou stranu a rozhodne, zda opatření zruší, nebo ho ponechá.

Pokud je při vydání konečného rozsudku potvrzeno zamítnutí nároku, opatření se automaticky zruší a postižená strana může podat žalobu pro utrpěnou škodu (stejným způsobem se postupuje, pokud žalobce ustoupí od žaloby nebo upustí od žádosti).

Zajišťovací opatření je dále možno změnit tehdy, pokud se opatření požaduje před podáním žádosti a přijme se bez vyslechnutí žalovaného. Nesplní-li v tomto případě žadatel zákonnou lhůtu dvaceti dnů pro podání žádosti, musí být opatření okamžitě zrušeno, žalovanému vyplaceno odškodné a veškeré právní náklady uhrazeny žadatelem.

Opatření rovněž nelze udržovat v platnosti, je-li řízení odročeno na více než šest měsíců z důvodů přičitatelných žadateli.

Když je nařízen předběžný výkon soudního rozhodnutí, zruší se veškerá opatření, která byla vydána v souvislosti s počátečním rozhodnutím, a nahradí se donucovacími opatřeními, takže se změní povaha opatření, která byla původně přijata jako zajišťovací.

Žalovaný může konečně požádat soud o nahrazení nařízeného zajišťovacího opatření dostatečným zajištěním, které zaručí splnění rozsudku. Pravomoc toto učinit má soudce, který přijal dotčené opatření. Ten určuje zajištění, které má být poskytnuto ve formě peněz nebo zástavy.

NahoruNahoru

4. Je možno se proti těmto opatřením odvolat?

Procesní pravidla poskytují možnost odvolání k vyššímu soudu.

Je možno se odvolat proti rozhodnutí, kterým bylo uvaleno dané opatření, ale to nemá odkladný účinek. Rovněž je možné se odvolat proti rozhodnutí, kterým bylo dotčené opatření zamítnuto.

Spolu s touto možností odvolání může žadatel pokaždé znovu předložit svůj požadavek, pokud se změnily okolnosti, které existovaly ve chvíli podání původní žádosti.

Nelze se odvolat proti rozhodnutí o uvalení zajišťovacího opatření, které bylo vydáno bez vyslechnutí žalovaného, neboť v tomto případě je třeba přistoupit k odporování opatření, kterým se bude zabývat soudce, který dotčené opatření nařídil. Žalovaný může zahájit odvolací řízení, které nemá odkladný účinek, proti rozhodnutí o zamítnutí jeho odporu. Žadatel má stejné právo na odvolání, je-li odpor plně nebo částečně potvrzen.

Na rozdíl od výše uvedeného nelze podat odvolání, pokud je přijato nebo odmítnuto zajištění.

Přípravná a procesní fáze odvolání se zásadně neliší od obecných pravidel. Záměr podat odvolání se oznámí písemně v přípravném dokumentu předloženém stejnému orgánu, který vydal rozhodnutí, proti němuž se lze odvolat do pěti pracovních dnů od jeho oznámení. Odvolává-li se více osob, vypočte se lhůta pro každou z nich zvlášť. Záměr odvolat se proti rozhodnutí, které je považováno za škodlivé, musí být uveden v tomto dokumentu. Soudce poté zkontroluje, zda byla dodržena lhůta a zda je možno se proti tomuto rozhodnutí odvolat. Pokud ano, informuje odvolávající se stranu, že do dvaceti dnů musí předložit žádost o zahájení odvolacího řízení. V této žádosti musí pomocí argumentů uvést důvody pro formu a podstatu, které jsou dle jeho názoru rozhodnutím narušeny. Tato žádost se zašle ostatním stranám, které musí do deseti dnů předložit písemné prohlášení, ve kterém vyjádří svou námitku proti odvolání nebo napadnou rozhodnutí z určitého důvodu, který považují za škodlivý pro svoji osobu. V obou případech musí prohlášení obsahovat důvody a příčiny. Po předložení těchto argumentů se dokumenty předají vyššímu soudu, k němuž se strany předvolají.

Jak bylo uvedeno výše, zahájení odvolacího řízení během procesu přijímání zajišťovacího opatření nemá odkladné účinky, jinými slovy, soudce pokračuje v uvalování jakýchkoli opatření, která považuje za nezbytná k přijetí zajišťovacího opatření.

Tato řízení probíhají přednostně u odvolacího soudu a je třeba co nejdříve oznámit data projednávání, rozhodování a vynesení rozsudku.

« Předběžná opatření a zajišťovací opatření - Obecné informace | Španělsko - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 09-06-2006

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království