Evropská komise > ESS > Glosář

Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Glosář

V tomto terminologickém slovníku jsou uvedeny definice pro lepší porozumení výrazum používaným na ruzných stránkách Evropské soudní síte. Nejedná se o závazné právní definice.



Použitelné právo

„Použitelné právo“ je specifický pojem mezinárodního práva soukromého a týká se národního práva, které upravuje danou právní otázku v mezinárodním kontextu. Soud projednávající žalobu nepoužije nutne k vyrešení sporu své národní právo. Má-li právní vztah mezi soukromými osobami mezinárodní rozmer (když mají napríklad ruznou státní príslušnost nebo nežijí ve stejné zemi), je možné použít právo nekolika ruzných zemí. Právo, které je opravdu použitelné, je stanoveno pravidly kolizního práva. Úmluva o právu použitelném pro smluvní závazky podepsaná v roce 1980 v Ríme pod záštitou Evropského hospodárského spolecenství sjednocuje kolizní normy clenských státu v této oblasti.

Verejná listina

„Verejnou listinou“ se rozumí dokument zaznamenávající právní úkon ci právní skutecnost, jehož pravost je potvrzena verejným orgánem. Nekteré verejné listiny jsou vykonatelné. Príkladem je kupní smlouva o prodeji nemovitosti sepsaná notárem nebo advokátem. Verejné listiny, které jsou vykonatelné v nekterém clenském státe, mohou být vykonány v jiném clenském státe podle zjednodušeného postupu stanoveného narízením Brusel I.

Brusel I

Výraz „Brusel I“ se casto používá jako odkaz na Narízení Rady (ES) c. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v obcanských a obchodních vecech. Tento dokument upravuje urcení mezinárodní soudní príslušnosti mezi clenskými státy Evropské unie a podmínky a postupy pro uznávání a výkon rozsudku vynesených v clenských státech, verejné listiny a soudní smíry. Nahradil úmluvu Brusel I ze dne 27. zárí 1968, týkající se všech clenských státu s výjimkou Dánska.

Brusel II

Výraz „Brusel II“ se casto používá jako odkaz na Narízení Rady (ES) c. 1347/2000 ze dne 29. kvetna 2000 o príslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve vecech manželských a ve vecech rodicovské zodpovednosti obou manželu k detem. Toto narízení stanoví pravidla upravující mezinárodní soudní príslušnost a uznávání a výkon rozsudku v prípadech týkajících se rozvodu, odluky a zrušení manželství a rozsudku týkajících se rodicovské zodpovednosti obou manželu k detem vynesených v souvislosti s nimi. Nahradilo úmluvu Brusel II ze dne 28. kvetna 1998 týkající se všech clenských státu s výjimkou Dánska.

Precedencní právo

Výraz „precedencní právo“ se mezinárodne používá jako odkaz na právní normy vyplývající ze souboru konvergentních rozhodnutí soudu. Precedencní právo Soudního dvora Evropských spolecenství obsahuje obzvlášt velké množství rozhodnutí o výkladu smluv, smernic a narízení Spolecenství. Je pramenem práva Spolecenství.

Sdelení Komise

„Sdelením“ se rozumí politický dokument bez právní závaznosti. Komise pristoupí k uverejnení sdelení tehdy, když chce vyložit svuj vlastní názor na aktuální otázku. Sdelení nemá žádné právní úcinky.

Doporucení Komise

„Doporucením“ se v právu Spolecenství rozumí právní nástroj, který tem, komu je urcen, doporucuje jednat urcitým zpusobem, aniž by to bylo pro ne závazné. Doporucení umožnuje Komisi (nebo Rade) stanovit nezávazná pravidla pro clenské státy nebo v nekterých prípadech pro obcany Unie.

Právo Spolecenství

„Právem Spolecenství“ se rozumí soubor právních norem prijatých Evropským spolecenstvím. Právo Spolecenství sestává hlavne ze smluv, právních predpisu prijatých institucemi na základe smluv, jako jsou narízení a smernice. Jedním z pramenu práva Spolecenství je také precedencní právo Soudního dvora. Právo Spolecenství se od mezinárodního práva verejného odlišuje v mnohých ohledech (viz. mezinárodní právo verejné).

Kolize soudní príslušnosti

Viz. mezinárodní soudní príslušnost.

Kolizní právo

Viz. použitelné právo.

Smluvní závazky

Pokud dva lidé uzavírají smlouvu, obvykle prijímají oboustranný závazek - jeden se zavazuje, že druhému obstará zboží nebo službu, a druhý se zavazuje, že zaplatí cenu. Každá smluvní strana je vuci druhé strane vázána také povinností poskytnout jí náhradu škody, není-li smlouva provedena rádne nebo není provedena vubec.

Úmluvy

„Úmluvy“ mohou být také známy jako smlouvy nebo dohody a jsou nejrozšírenejšími nástroji mezinárodního práva verejného. Úmluva je dohoda mezi nekolika státy a/nebo mezinárodními organizacemi stanovící práva ve vztazích mezi nimi a mezi jejich obcany. Úmluvy mohou být dvoustranné, tj. uzavírané mezi dvema státy. Byly obvyklé pred založením mezinárodních organizací poskytujících formu ke sjednávání mnohostranných úmluv mezi více než dvema státy. Rada mnohostranných úmluv byla uzavrena pod záštitou mezinárodních organizací, jako je Haagská konference o mezinárodním právu soukromém a Rada Evropy. V roce 1968 byla mezi clenskými státy Evropského hospodárského spolecenství uzavrena úmluva Brusel I. Evropské hospodárské spolecenství casto uzavírá úmluvy s jednou nebo nekolika neclenskými zememi jménem clenských státu. Jakmile je úmluva podepsána zástupci zúcastnených vlád, musí být ratifikována nebo schválena príslušnými národními orgány, kterými obvykle jsou národní parlamenty. V nekterých státech mají ratifikované úmluvy prímou úcinnost ve vnitrostátním právním rádu. V jiných státech mají ratifikované úmluvy platnost až po prenesení do vnitrostátního právního rádu, napríklad ve forme zákona.

Úmluvy jsou nástroje mezinárodního práva verejného a odlišují se od nástroju práva Spolecenství v techto ohledech:

  • V mezinárodním právu verejném mohou být problémy výkladu úmluv rešeny v nekterých prípadech národními soudy. Zpravidla neexistuje specifická soudní soustava, která by zarucovala jednotnost výkladu, a tím i aplikace úmluv. V právu Spolecenství dohlíží Soudní dvur na to, aby jednotný výklad existoval.
  • V mezinárodním právu verejném neexistuje všeobecná a systematická soudní soustava, která muže potrestat stát, který se nepodrobí závazkum podle nekteré mezinárodní úmluvy. V právu Spolecenství muže Soudní dvur prohlásit, že došlo k porušení závazku, a muže dokonce narídit zaplacení pokuty.
Rozhodnutí

V právu Spolecenství se „rozhodnutím“ rozumí legislativní právní nástroj závazný v plném rozsahu pro všechny, kterým je urcen. Na základe Smlouvy o ES muže být rozhodnutí prijato bud Evropským parlamentem a Radou nebo Radou nebo Komisí. Rozhodnutí se zrídka používá v oblasti spolupráce soudu v obcanskoprávních vecech. Evropská soudní sít v obcanskoprávních vecech byla založena rozhodnutím Rady.

Smernice

V právu Spolecenství se „smernicí“ rozumí legislativní nástroj, který je pro clenské státy, kterým je urcen, závazný z hlediska zamýšleného výsledku, avšak který jim ponechává volnost ke stanovení formy a metod, kterými má být výsledku dosaženo. Na základe Smlouvy o ES mohou být smernice prijaty bud Evropským parlamentem a Radou nebo Radou nebo Komisí. Pri spolupráci soudu v obcanskoprávních vecech používají instituce Spolecenství casteji narízení než smernice. Jakmile jsou smernice Spolecenství schváleny, musejí být ješte každým clenským státem provedeny, jinými slovy musejí být zavedeny do národního práva.

Vykonatelnost

„Vykonatelnost“ je pojem obcanského práva procesního. Rozsudky jsou vykonatelné, protože mohou být v prípade potreby vynuceny silou práva a porádku. Hlavními vykonatelnými dokumenty jsou rozsudky a verejné listiny s doložkou vykonatelnosti. Vykonatelnost je omezena na stát, v kterém soud vynesl rozsudek. Aby byl rozsudek vykonatelný v zahranicí, musí být prohlášen vykonatelným (zpusobem známým v nekterých zemích jako „rízení o uznání“) nebo ve Spojeném království a v Irsku zaregistrován.

Výkon

„Výkon“ rozsudku spocívá v zajištení jeho dodržení, bude-li treba, pomocí zákonem stanovených donucovacích prostredku, vcetne zásahu sil práva a porádku. Budete-li u soudu úspešní, avšak druhá strana se nepodrobí narízení soudu automaticky, mužete se podle situace obrátit na policii nebo na soudního vykonavatele a nechat rozsudek provést. Výkon se vztahuje na soudní rozsudky, rozhodcí nálezy, verejné listiny a soudní smíry s doložkou vykonatelnosti. Muže napríklad zahrnovat zabavení aktiv dlužníka nebo soudní vystehování nájemce. V zásade muže být rozsudek vykonán pouze ve státe, v kterém byl vynesen. Výkon v cizine vyžaduje rízení o uznání nebo registracní rízení.

Rozhodnutí o uznání („exequatur“)

„Rozhodnutí o uznání“ je pojem specifický pro mezinárodní právo soukromé a vztahuje se k rozhodnutí soudu urcité zeme, které pripouští, aby byl rozsudek, rozhodcí nález, verejná listina ci soudní smír vydaný v zahranicí vykonán práve v této zemi. Zrušení rízení o uznání mezi clenskými státy o všech rozsudcích v obcanskoprávních a obchodních vecech je konecným cílem programu vzájemného uznávání prijatého Komisí a Radou v prosinci 2000.

Príslušný soud („forum“)

„Príslušný soud“ je specifický pojem mezinárodního práva soukromého. Rozumí se jím soud, u kterého je podána žaloba. Pojem „príslušný soud“ je základem pojmu „lex fori“ a „volba príslušnosti“ („forum-shopping“).

Volba príslušnosti („forum-shopping“)

„Volba príslušnosti“ je specifický pojem mezinárodního práva soukromého. Osoba, která má v úmyslu podat žalobu, se možná pokusí zvolit si soud na základe práva, které soud používá. Osoba zahajující soudní rízení muže být v pokušení zvolit si príslušný soud ne proto, že je nejvhodnejší, nýbrž proto, že pravidla kolizního práva, která tento soud používá, povedou k použití práva, kterému dává prednost.

Zelená kniha (Evropská komise)

„Zelená kniha“ je konzultacní dokument zverejnovaný Komisí ke konkrétnímu tématu pro vzbuzení reakcí zúcastnených kruhu na ruzné otázky. Cílem Komise pri zverejnování Zelené knihy je lépe urcovat budoucí smery její politiky k dané otázce.

Mezinárodní soudní príslušnost

„Mezinárodní soudní príslušnost“ je specifický pojem mezinárodního práva soukromého. Týká se skutecnosti, že soudy dané zeme budou nejvhodnejší pro projednávání a rozhodování prípadu, který má mezinárodní rozmer. Spor má mezinárodní rozmer tehdy, když napríklad zúcastnené strany mají ruznou státní príslušnost nebo nemají trvalé bydlište ve stejné zemi. Za této situace mohou mít soudní príslušnost soudy nekolika zemí a výsledkem je to, co je známo jako kolize soudní príslušnosti. Pravidla mezinárodní soudní príslušnosti stanoví kritéria pro urcení zeme, jejíž soudy budou v urcitém prípade príslušné.

Lex causae

„Lex causae“ je specifický pojem mezinárodního práva soukromého a oznacuje právo upravující podstatu prípadu, urcené pravidly kolizního práva. Viz. použitelné právo.

Lex fori

„Lex fori“ je specifický pojem mezinárodního práva soukromého a oznacuje právo soudu, u kterého je podána žaloba. Když se žaloba podává k soudu a má mezinárodní rozmer, musí soud vzít v úvahu právo použitelné na daný prípad. Za nekterých okolností bude platit lex fori (právo státu, v nemž se nachází príslušný soud). Lex fori obycejne upravuje procedurální otázky bez ohledu na lex causae.

Lex loci delicti

„Lex loci delicti“ je specifický pojem mezinárodního práva soukromého a oznacuje právo zeme, v které, v souvislosti s mimosmluvními závazky, nastala událost zakládající škodu.

Mimosmluvní závazky

Existuje mimosmluvní závazek, kdy osoba odpovedná za ztrátu, kterou utrpí druhá osoba, je povinna vyplatit odškodné obeti v prípadech nespojených s plnením smlouvy, jako jsou dopravní nehody, škody na životním prostredí nebo pomluva.

Mezinárodní právo soukromé

„Mezinárodní právo soukromé“ v širším smyslu znamená soubor právních norem upravujících mezinárodní vztahy mezi soukromými osobami. Výraz „mezinárodní právo soukromé“ nemá stejný význam ve všech clenských státech. Napríklad v nemeckém a portugalském právu se vztahuje výhradne na pravidla týkající se kolizního práva (viz. použitelné právo), zatímco v jiných systémech zahrnuje pravidla týkající se mezinárodní soudní príslušnosti a uznávání a výkonu cizích rozsudku. Všechna tato pravidla týkající se použitelného práva, mezinárodní soudní príslušnosti a uznávání a výkonu cizích rozsudku umožnují rešení obtíží, které mohou vyplynout ze skutecnosti, že jeden prípad se muže týkat nekolika samostatných právních systému. Príkladem muže být prípad manželu dvou státních príslušností, kterí pomýšlejí na rozvod: který soud bude mít pravomoc narídit rozvod a které právo použije? Další príklad: když se stane nehoda v nekterém clenském státe a povede ke znecištení životního prostredí, které zpusobí ztráty v nekolika dalších clenských státech. Na soudy kterého státu by se mely obeti obrátit? A jaké právo soudy použijí? Prameny pravidel mezinárodního práva soukromého jsou právní predpisy, precedencní právo i teoretická pojednání každého státu. Pres svuj název je mezinárodní právo soukromé pouze dílem národního práva. Nekterá z techto národních pravidel mohla být prijata jako standard v mezinárodních úmluvách a možná i v právních predpisech Spolecenství. Standardizace umožnuje vyloucit situace, kdy soudy dvou státu uplatnují soudní príslušnost podle svých národních pravidel mezinárodního práva soukromého a vynesou ve stejné veci protichudné rozsudky.

Mezinárodní právo verejné

„Mezinárodní právo verejné“ je souborem právních norem upravujících mezinárodní vztahy mezi verejnými subjekty, jako jsou státy a mezinárodní organizace. Obvyklými právními nástroji mezinárodního práva verejného jsou úmluvy a jednotné právní predpisy.

Uznávání

„Uznávání“ je specifický pojem mezinárodního práva soukromého. Uznání rozsudku v jiném clenském státe, než v kterém byl vynesen, znamená souhlas s tím, že v nem muže být úcinný. V zásade mohou být rozsudky úcinné pouze ve státe, v kterém byly vyneseny. Uznání v jiném státe je možné pouze tehdy, když to právo druhého státu dovoluje nebo když to stanoví mezinárodní úmluva nebo nekterý právní predpis Spolecenství. Napríklad podle narízení Brusel II, které stanoví podmínky, za nichž mohou být uznány rozsudky v manželských vecech, se muže rozhodnutí o rozvodu vynesené v nekterém clenském státe použít k úprave matrik v jiném clenském státe.

Narízení

„Narízením“ se v právu Spolecenství rozumí právní predpis obecné povahy, který je závazný v plném rozsahu a prímo použitelný ve všech clenských státech. Narízení muže být prijato na základe Smlouvy o ES Evropským parlamentem a Radou nebo Radou nebo Komisí. Narízení se casto používají v oblasti spolupráce soudu v obcanskoprávních vecech. Jsou prímo použitelná, a nevyžadují tedy transformaci do národního práva clenského státu a prímo priznávají práva nebo ukládají povinnosti.

Rím I

„Rím I“ je výraz casto užívaný pro úmluvu z roku 1980 o právu použitelném na smluvní závazky podepsanou pod záštitou Evropského hospodárského spolecenství.

Rím II

„Rím II“ je výraz casto užívaný pro navržený právní predpis Spolecenství týkající se práva použitelného na mimosmluvní závazky.

Odpovednost za protiprávní jednání nebo delikty

Viz. mimosmluvní závazky.

Jednotné právní predpisy

„Jednotnými právními predpisy“ se rozumí právní predpisy pripravené spolecne nekolika státy a/nebo mezinárodními organizacemi pro pomoc státum, které chtejí reformovat a modernizovat svou legislativu.

Jednotné právní predpisy navrhují mezinárodní organizace, napríklad UNCITRAL a UNIDROIT (viz. domovská stránka „Mezinárodní právo“).