Evropská komise > ESS > Opatřování a provádění důkazů > Portugalsko

Poslední aktualizace: 20-07-2007
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Opatřování a provádění důkazů - Portugalsko

 

OBSAH

I. DŮKAZNÍ BŘEMENO I.
1.
a) Jaká pravidla platí pro důkazní břemeno? a)
b) Existují pravidla vylučující určité skutečnosti z důkazního břemene? Ve kterých případech? Je možné vyvrátit tyto domněnky předložením důkazů? b)
2. Do jaké míry musí být soud přesvědčen o určité skutečnosti, aby z její existence mohl vycházet ve svém rozsudku? 2.
II. DOKAZOVÁNÍ II.
3. Je při provádění důkazů vždy požadována žádost dotčené strany, nebo soud přijímá důkazy rovněž z vlastního podnětu? 3.
4.
a) Vyhověl-li soud žádosti strany sporu o přijetí důkazů, jaký je další postup? a)
b) V jakých případech může soud zamítnout žádost strany sporu o provedení důkazů? b)
5.
a) Jaké existují druhy důkazních prostředků? a)
b) Jaké jsou způsoby provádění svědeckých důkazů a jak se liší od provádění znaleckých důkazů? Jaká pravidla platí pro předkládání písemných důkazů a znaleckých posudků / stanovisek? b)
c) Mají některé důkazní prostředky větší důkazní sílu než jiné? c)
d) Jsou při dokazování některých skutečností povinné určité důkazní prostředky? d)
6.
a) Jsou svědci ze zákona povinni vypovídat? a)
b) V jakých případech mohou odmítnout vypovídat? b)
c) Může být osoba, která odmítla vypovídat, potrestána nebo přinucena k výpovědi? c)
d) Existují osoby, které nemohou vypovídat jako svědci? d)
7. Jaká je role soudce a stran sporu při výslechu svědka? Za jakých podmínek může být svědek vyslechnut prostřednictvím nových technologií, např. televize nebo videokonference? 7.
III. HODNOCENÍ DŮKAZŮ III.
8. Pokud dotčená strana sporu nezískala důkazy legálně, je soud nějakým způsobem omezen při přijímání rozsudku? 8.
9. Bude má výpověď jako strany sporu považována za důkaz? 9.

 

I. DŮKAZNÍ BŘEMENO

1.

a) Jaká pravidla platí pro důkazní břemeno?

Účelem pravidel týkajících se důkazního břemene je určit, která strana sporu je povinna prokázat určité skutečnosti, aby bylo možno posoudit pravdivost tvrzení uvedených touto osobou u soudu.

V této oblasti platí následující obecné kritérium: osoba, která uplatňuje určitý nárok, je povinna prokázat soudu skutečnosti zakládající tento nárok nebo spíše skutečnosti, z nichž tento nárok obvykle vyplývá.

Žalovaná strana musí prokázat, že došlo k mimořádným událostem, které ruší nebo vylučují účinnost faktorů, z nichž dotčený nárok vychází.

Osoba, proti které byl nárok uplatněn, je tudíž povinna prokázat skutečnosti, které předmětný nárok vylučují, mění nebo ruší. Vylučujícími skutečnostmi se rozumí skutečnosti, které brání účinnému vzniku předmětného nároku. Skutečnostmi měnícími nárok se rozumí skutečnosti, které mění rozsah platnosti již vzniklého nároku. Skutečnostmi rušícími nárok se rozumí skutečnosti, které způsobují zánik platného nároku.

V případě pochybností musí být tyto skutečnosti považovány za směrodatné, a prokazovat je tudíž musí strana, která se obrátila na soud za účelem uplatnění dotčeného nároku.

V případech, kdy jedna strana sporu nepožaduje vydání rozsudku proti druhé straně, ale žádá pouze soud, aby potvrdil neexistenci určitého nároku nebo skutečnosti, je žalovaný (strana, proti které byla podána žaloba) povinen prokázat skutečnosti zakládající nárok, který je uplatňován.

NahoruNahoru

U soudních žalob, které musí být podány v určité lhůtě poté, co se žalobce (osoba podávající žalobu) dozvěděl o určité skutečnosti, je žalovaná strana povinna prokázat, že tato lhůta již uplynula, nestanoví-li zákon jiný postup.

Podléhá-li nárok uplatněný žalobcem odkládací podmínce (nejistá budoucí událost, která podle dohody stran podmiňuje účinnost právní transakce uzavřené mezi nimi) nebo počáteční lhůtě (určitý okamžik, kdy může daný nárok vzniknout), je žalobce povinen prokázat, že byla stanovená podmínka splněna nebo že již uplynula počáteční lhůta; podléhá-li daný nárok rozvazovací podmínce (nejistá budoucí podmínka, která podle dohody stran podmiňuje zrušení účinků právní transakce uzavřené mezi nimi) nebo konečné lhůtě (určitý okamžik, kdy nárok zanikne), je žalovaná strana povinna prokázat, že byla stanovená podmínka splněna nebo že již uplynula konečná lhůta.

Shora uvedená pravidla se nepoužijí, pokud platí právní domněnka (důsledek nebo závěr, které právo dovozuje ze známé skutečnosti za účelem zjištění neznámé skutečnosti) či výjimka nebo pokud je dotčená osoba zproštěna povinnosti dodržet shora uvedená pravidla týkající se důkazního břemene nebo pokud byla v tomto smyslu uzavřena platná dohoda, v případě, kdy odpůrce svou vinou znemožnil povinné straně předložit požadovaný důkaz, a obecně kdykoli tak stanoví zákon.

Dohoda o přenesení důkazního břemene na druhou stranu je neplatná, pokud se jedná o nezcizitelné právo (tj. právo, kterého se dotčená strana nemůže vzdát pouhým prohlášením) nebo pokud by se tak výkon dotčeného nároku jednou ze stran podstatně ztížil.

NahoruNahoru

Obdobně je rovněž neplatná dohoda o vyloučení jakéhokoli zákonného důkazního prostředku nebo o přípustnosti jakéhokoli důkazního prostředku, který není stanoven zákonem. Jsou-li rozhodnutí vyplývající ze zákona ve vztahu k danému důkazu odůvodněna veřejným pořádkem, jsou takové dohody neplatné za všech okolností.

Předkládá-li důkaz strana, která je povinna prokázat určitou skutečnost, může druhá strana předložit důkaz o opaku za účelem vnesení pochybností nebo nejistoty do úvah osoby posuzující pravdivost události, jež má být zjištěna. Existuje-li dostatek pochybností, musí soud rozhodnout v neprospěch osoby, která byla povinna dotčenou skutečnost prokázat.

Existuje-li jakákoli pochybnost o tom, kdo nese důkazní břemeno, nese jej strana, která by z prokázání dotčené skutečnosti získala prospěch.

b) Existují pravidla vylučující určité skutečnosti z důkazního břemene? Ve kterých případech? Je možné vyvrátit tyto domněnky předložením důkazů?

Ano, taková pravidla existují.

Zaprvé, není třeba prokazovat známé skutečnosti, jinými slovy, skutečnosti, které jsou veřejně známé.

Obdobně, strana, v jejíž prospěch svědčí právní domněnka (definovaná shora), nemusí prokazovat předpokládanou skutečnost.

Obecně platí, že právní domněnky jsou vyvratitelné, tedy že lze prokázat jejich neplatnost předložením důkazu o opaku. Některé domněnky jsou však ze zákona nevyvratitelné. Platí to například o zákonné domněnce, že třetí osoba jednala vždy ve špatné víře, pokud získala určité právo na základě prokázaného podvodu (v situacích, kdy se prokazuje, že, na základě dohody mezi stranami při určité transakci a za účelem podvedení třetích stran, se lišila deklarovaná transakce a skutečný úmysl strany, která ji deklarovala).

NahoruNahoru

Zákon rozeznává několik druhů domněnek, které lze vyvrátit předložením důkazu o opaku. Je možné uvést tyto příklady:

  • osoba, která má v držení movitou nebo nemovitou věc a je povinna o ni pečovat, a rovněž osoba, která se zavázala pečovat o jakákoli zvířata, odpovídá za jakékoli škody na této věci nebo zvířatech, neprokáže-li se, že dotčená osoba škodu nezavinila nebo že by škoda vznikla v každém případě, i kdyby ji dotčená osoba nezavinila.
  • osoba, která způsobí jiné osobě škodu činností, jež je nebezpečná ze své podstaty nebo vzhledem k povaze použitých prostředků, musí tuto škodu napravit, neprokáže-li se, že dotčená osoba přijala veškerá opatření vyžadovaná okolnostmi, aby vzniku této škody zabránila.
  • dlužník musí prokázat, že své prodlení nebo nesplnění povinností nezavinil;
  • předpokládá se, že držba na základě právního titulu je držbou v dobré víře, zatímco držba bez právního titulu je držbou ve špatné víře;
  • předpokládá se, že držiteli přísluší vlastnické právo, neplatí-li dokumentovaná domněnka vlastnického práva ve prospěch jiné osoby, které vzniklo před dotčenou držbou;
  • v případě rozporu mezi dvěma dokumentovanými právními domněnkami má přednost domněnka stanovená příslušným právním předpisem;
  • předpokládá se, že dělicí zeď mezi dvěma budovami je pro obě budovy společná v plné výšce, pokud jsou budovy stejně vysoké, a do výšky nižší z budov, pokud nejsou stejně vysoké;
  • předpokládá se, že zdi mezi vesnickými staveními nebo mezi dvory a zahradami v městské zástavbě jsou rovněž společné, nesvědčí-li nějaký prvek o opaku. Prvky vylučující domněnku společného vlastnictví jsou: a) Pouze na jedné straně je zkosená opěrná zeď; b) pouze na jedné straně je stěna v celé šířce zpevněna kamennou podezdívkou; c) sousedící majetek není obezděn stejným způsobem na zbývajících stranách. V prvním případě se předpokládá, že zeď patří k nemovitosti, na jejíž straně je opěrná zeď; v ostatních případech se předpokládá, že zeď patří k nemovitosti, na jejíž straně se nacházejí shora uvedené konstrukce a prvky; podpírá-li zeď v celé své šíři jakoukoli stavbu, která se vyskytuje pouze na jedné straně, předpokládá se obdobně, že zeď patří výhradně vlastníku této stavby;
  • předpokládá se, že otcem dítěte narozeného nebo počatého v době, kdy jeho matka žila v manželství, je manžel matky;
  • je-li přijato dědictví na základě soupisu pozůstalosti, podléhá dani a dalším poplatkům pouze majetek uvedený v pozůstalosti, nemohou-li věřitelé nebo dědici prokázat existenci jiného majetku;
  • je-li přijato dědictví jako celek, nepřekročí daňová povinnost ani povinnost platit další poplatky hodnotu zděděného majetku. V takovém případě je však dědic povinen prokázat, že v dědictví není dostatek finančních prostředků na úhradu stanovených daní a jiných poplatků;
  • je-li závěť roztrhána nebo zničena, předpokládá se, že byla odvolána, nelze-li prokázat, že ji zničila jiná osoba než zůstavitel závěti nebo že zůstavitel nehodlal závěť zrušit nebo že byl nepříčetný. Předpokládá se, že závěť zničila jiná osoba než zůstavitel, pokud nebyla nalezena mezi věcmi zůstavitele v době jeho smrti;
  • úplné či částečné zcizení věci z dědictví se považuje za zrušení příslušné části dědictví; dotčená část dědictví se považuje za zrušenou i v případě, že zcizení věci je prohlášeno za neplatné na základě důkazu o tom, že postupitel neměl v úmyslu dotčený majetek převést, nebo i v případě, že postupitel opět nabyl vlastnického práva k dotčenému majetku jiným způsobem. Zrušení dotčené části dědictví se navíc předpokládá i v případě přeměny dotčeného majetku na jiný, v jiné formě a s jiným názvem nebo jiné povahy, pokud tuto přeměnu uskuteční zůstavitel. Důkaz o tom, že zůstavitel závěti nehodlal při zcizení nebo přeměně dotčeného majetku zrušit příslušnou část dědictví, je tudíž přípustný.

2. Do jaké míry musí být soud přesvědčen o určité skutečnosti, aby z její existence mohl vycházet ve svém rozsudku?

Soud volně hodnotí předložené důkazy a soudce rozhoduje na základě rozumného přesvědčení o pravdivosti každé skutečnosti. Ke svému přesvědčení dochází rozumnými a řádně odůvodněnými postupy.

NahoruNahoru

Při posuzování pravdivosti tvrzených skutečností může soudce zásadně použít jakýkoli důkazní prostředek.

Stanoví-li však příslušné zákony některé zvláštní formální náležitosti pro prokázání právně relevantní události, nelze se od nich odchýlit. Platí to například v případě, že zákon požaduje předložení listinných důkazů nebo pokud zákon vylučuje přijetí důkazů uvedených ve svědeckých výpovědích.

Zásada volného hodnocení důkazů neplatí ani v případě, kdy existuje důkaz ve formě soudního přiznání nebo kdy platí právní domněnka.

Vzhledem k tomu, že soud nemůže odmítnout vydat rozhodnutí z důvodu, že existují neodstranitelné pochybnosti o skutečnostech týkajících se daného sporu, a v případě nedostatku důkazů musí rozhodnout v neprospěch strany, která byla povinna dotčenou skutečnost prokázat.

II. DOKAZOVÁNÍ

3. Je při provádění důkazů vždy požadována žádost dotčené strany, nebo soud přijímá důkazy rovněž z vlastního podnětu?

K provedení důkazu není vždy nezbytná žádost předložená stranami sporu. Naopak, zákon umožňuje, aby byly důkazy shromažďovány z podnětu soudce.

Soudce je povinen provést nebo nařídit, a to i z moci úřední, veškeré úkony nezbytné ke zjištění pravdy a skutečné povahy sporu s ohledem na skutečnosti, které je třeba zjistit.

Soudce může v kterékoli fázi řízení vyzvat strany sporu, aby se dostavily k soudu a předložily důkazy o skutečnostech relevantních pro dotčené rozhodnutí.

NahoruNahoru

Soudce rovněž může, na základě odůvodněného úředního rozhodnutí, nařídit, aby byly soudu poskytnuty informace, pokud se domnívá, že jsou klíčové pro řádné projednání případu nebo pro porozumění skutečné povaze sporu. Může tak postupovat například ve vztahu k důvěrným informacím, které mohou mít k dispozici správní orgány.

Soud je povinen vyžádat si, z vlastního podnětu nebo na žádost stran, informace, znalecké posudky, plány, fotografie, nákresy, věci nebo jiné dokumenty nezbytné pro zjištění pravdy. Tyto informace a dokumenty si může vyžádat od úředních orgánů, stran sporu nebo od nezávislých stran.

Soud může, kdykoli to bude považovat ze vhodné, z vlastního podnětu nebo na žádost kterékoli ze stran sporu, provést ohledání osob nebo věcí. Toto ohledání musí být prováděno tak, aby byla chráněna důvěrnost soukromého a rodinného života a lidská důstojnost, a mělo by být zaměřeno na upřesnění jakékoli skutečnosti, která je relevantní pro dané rozhodnutí. Soud může provést inspekci na místě nebo nařídit rekonstrukci událostí, pokud takový postup považuje za nezbytný.

Lze-li v průběhu projednávání případu odůvodněně předpokládat, že určitá osoba, která nebyla předvolána jako svědek, zná skutečnosti významné pro správné rozhodnutí případu, měl by soudce nařídit, aby byla tato osoba předvolána k soudu k podání výpovědi.

Soudce může, z vlastního podnětu, nařídit vypracování znaleckého posudku.

Skutečnosti, které soud zjistil při výkonu svých povinností, nemusí být uvedeny v podání stran.

NahoruNahoru

Soud musí zvážit veškeré předložené důkazy, bez ohledu na to, zda pocházejí od strany sporu, která byla povinna je předložit.

4.

a) Vyhověl-li soud žádosti strany sporu o přijetí důkazů, jaký je další postup?

Důkazy předkládají strany obvykle během vyšetřování, tj. ve fázi bezprostředně následující po určení skutečností, které je třeba prokázat. Platí obecná zásada, že dokazování se provádí při závěrečném slyšení.

Výjimečně je možné provést důkazy dříve. Může se jednat o svědeckou výpověď osob, znalecké důkazy nebo důkazy získané prostřednictvím soudního vyšetřování. Dřívější provedení důkazů je možné, pouze pokud existuje důvodná obava, že by bylo nemožné nebo velmi obtížné získat svědeckou výpověď od některých osob v průběhu vlastního projednávání případu u soudu nebo ověřit některé skutečnosti později.

S výjimkou případů, kdy okolnosti odůvodňují rozhodnutí soudce změnit pořadí právních událostí, začíná dokazování při závěrečném slyšení výpověďmi stran.

Poté budou případně předvedeny obrazové nebo zvukové záznamy.

Následovat může ústní upřesnění znalců, kteří byli předvoláni k soudu na žádost kterékoli ze stran nebo samotného soudu.

Platí obecná zásada, že výslech svědků se provádí při závěrečném slyšení.

Po provedení důkazů se projednávají skutkové okolnosti věci. Při tomto jednání se advokáti snaží určit skutečnosti, které by měly být považovány za prokázané, a skutečnosti, které podle jejich názoru prokázány nebyly.

NahoruNahoru

Po skončení jednání soud opustí soudní síň, aby zvážil a přijal rozhodnutí. Domnívá-li se soud, že nemá dostatek informací, může se vrátit do soudní síně, aby vyslechl potřebné osoby a nařídil nezbytné kroky k upřesnění sporné věci.

b) V jakých případech může soud zamítnout žádost strany sporu o provedení důkazů?

Žádost o provedení důkazů může být zamítnuta, pokud nebyla předložena ve lhůtě stanovené za tímto účelem zákonem.

Stejně tak nemohou být přijaty důkazy zakázané zákonem. Příkladem může být svědectví osob, které nejsou schopny odpovídajícím způsobem svědčit z důvodu, že k tomu nejsou dostatečně fyzicky nebo psychicky způsobilé, prohlášení strany zahrnující podvodné nebo kriminální skutečnosti, z nichž je dotčená strana obviněna, nebo týkající se neosobních skutečností nebo skutečností, o kterých by strana podávající svědectví neměla vědět. Do této kategorie patří rovněž svědectví osob, které neoprávněně vyslechly telefonický rozhovor, působily jako soukromí detektivové nebo získaly informace pod nátlakem nebo na základě ponižujícího zacházení. Dále nelze jako důkaz předložit soukromý deník druhé strany sporu a veškeré prostředky, kterými by bylo porušeno lidské soukromí a důstojnost nebo kterými by bylo vyzrazeno státní nebo služební tajemství nebo tajemství, které jsou povinni zachovávat státní zaměstnanci.

Ve vztahu ke zbavení této povinnosti mlčenlivosti může soud vyššího stupně než je soud, kterému byl případ předložen, nařídit, aby byly s ohledem na převažující vyšší zájmy tyto informace zveřejněny.

NahoruNahoru

Žádost o provedení důkazů muže být zamítnuta, pokud byl použit jiný než zákonem požadovaný důkazní prostředek (např. pokud zákon stanoví, že určitá skutečnost musí být prokázána na základě přiloženého dokumentu, avšak dotčená strana požaduje, aby byla tato skutečnost prokázána výpovědí svědka) nebo pokud je překročeno omezení stanovené procesními předpisy (např. pokud je předvoláno více svědků, než je pro určitý druh řízení povoleno, musí být svědkové nad stanovený počet odmítnuti).

5.

a) Jaké existují druhy důkazních prostředků?

Existují tyto druhy důkazních prostředků:

  1. Předložení movité nebo nemovité věci;
  2. Domněnky (jejichž význam je vysvětlen výše);
  3. Dokumenty;
  4. Prohlášení stran sporu, pokud byla učiněna ve formě soudního přiznání;
  5. Znalecké posudky vypracované osobami, které mají specifické odborné znalosti;
  6. Soudní vyšetřování, tj. přímá konfrontace soudce se skutečností, která má být prokázána;
  7. Výpovědi svědků.

b) Jaké jsou způsoby provádění svědeckých důkazů a jak se liší od provádění znaleckých důkazů? Jaká pravidla platí pro předkládání písemných důkazů a znaleckých posudků / stanovisek?

Určité rozdíly mezi důkazní silou jednotlivých důkazních prostředků nejsou dány tím, zda se jedná o ústní, nebo písemný důkaz.

V souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, která je obecným pravidlem v občanskoprávním řízení, dochází soudce ke svému přesvědčení na základě závažnosti určité skutečnosti nebo na základě vlastního rozumového přezkoumání důkazů. Významnou úlohu hrají rovněž osobní zkušenosti a znalosti soudce. Pouhé splnění určitých formálních náležitostí není podstatné. Proto není například nutné předkládat písemný dokument na podporu tvrzení, o němž je známo, že je pravdivé.

NahoruNahoru

V portugalském občanskoprávním řízení jsou požadovány: bezprostřednost (osobní kontakt soudce s různými důkazními zdroji), koncentrace (shromáždění důkazů a jejich umístění ve vymezeném prostoru a čase, a pokud možno kontinuita mezi shromažďováním důkazů, soudním jednáním a vydáním rozsudku), ústní jednání a osoba soudce (soudce musí být přítomen při všech úkonech spojených s dokazováním a při závěrečném slyšení). S ohledem na tyto požadované faktory je rozdíl nastíněný v této otázce bezpředmětný.

c) Mají některé důkazní prostředky větší důkazní sílu než jiné?

Zákon skutečně stanoví různou důkazní sílu jednotlivých důkazních prostředků.

Zásada volného hodnocení důkazů neplatí a některé důkazní prostředky mají přednost před jinými, pokud zákon přiřazuje zvláštní důležitost některým důkazním prostředkům nebo pokud ve vztahu k existenci nebo prokázání některé právní skutečnosti vyžaduje splnění určitých formálních náležitostí. U nepřímých právních důkazů zakazuje zákon soudci , aby při svém rozhodování použil některé důkazní prostředky.

Při dokazování prostřednictvím shromažďování výpovědí svědků soud volně hodnotí ústní výpovědi znalců (obecně platí, že znalci jsou předvoláváni při závěrečném slyšení, pouze pokud je třeba ústně upřesnit některé otázky, neboť výsledky jejich šetření jsou uvedeny ve znaleckých posudcích), výsledky soudního ohledání, zprávy z vyšetřování a dokumenty, jimž zákon nepřisuzuje žádný zvláštní význam.

NahoruNahoru

Průkaznost svědecké výpovědi je volně hodnocena soudcem. Svědecká výpověď však nemůže nahradit listinný důkaz požadovaný zákonem, ani svědčit proti obsahu určitých dokumentů nebo doplňovat obsah určitých dokumentů.

Soud volně hodnotí průkaznost důkazů uvedených v odpovědích znalců a stejná zásada platí pro výsledky soudního vyšetřování.

V případě úředních dokumentů (tj. dokumentů písemně vyhotovených příslušným orgánem veřejné moci nebo úředníkem v rámci výkonu jejich pravomoci) se má za to, že plně prokazují skutečnosti, které jsou v nich uvedeny, a to z hlediska jejich provedení příslušnými osobami a skutečností, které jsou v nich osvědčeny z pohledu orgánu, který dokument vydal (to znamená, že tyto dokumenty představují důkazní prostředek, který může být vyvrácen pouze předložením důkazu o opaku; nestačí jejich pravdivost v úvahách soudce pouze zpochybnit). Soukromé dokumenty s notářsky ověřeným podpisem nebo rukopisem mohou být použity jako důkaz na podporu tvrzení osoby, která je vyhotovila, čímž však není vyloučeno předložení námitek nebo důkazů o zfalšování těchto dokumentů. Skutečnosti uvedené v prohlášení se považují za prokázané, pokud svědčí v neprospěch osoby, která prohlášení vydává. Prohlášení však musí být posuzováno jako celek.

d) Jsou při dokazování některých skutečností povinné určité důkazní prostředky?

Ano, v portugalském právu platí tato zásada.

Požaduje-li zákon, aby byl jako forma obchodního prohlášení předložen dokument obsahující určité formální náležitosti, nelze tento dokument nahradit jiným důkazním prostředkem ani jiným dokumentem, pokud nemá větší důkazní sílu.

NahoruNahoru

Vyžaduje-li však zákon jakékoli zvláštní formální náležitosti pro existenci nebo prokázání právní skutečnosti, nelze se od nich odchýlit.

Níže uvádíme několik příkladů těchto situací:

  • smlouva o úvěru (smlouva, kterou jedna osoba půjčuje druhé osobě peníze nebo jinou věc určenou podle druhu, kvality a množství) na částku přesahující 20 000 eur je platná, pouze pokud byla uzavřena ve formě veřejné listiny. Smlouva o úvěru na částku přesahující 2 000 eur je platná, pouze pokud je podepsána dlužníkem (smluvní stranou, která žádá o úvěr);
  • smlouvy o prodeji majetku nebo o uskladnění majetku jsou platné, pouze pokud byly uzavřeny ve formě veřejné listiny.

6.

a) Jsou svědci ze zákona povinni vypovídat?

Všichni lidé, bez ohledu na to, zda jsou, či nejsou stranou sporu, jsou povinni spolupracovat při zjišťování pravdy. Musí odpovídat na položené otázky, podrobit se nezbytnému vyšetřování, předložit požadované věci či informace a provádět úkony, o kterých bylo rozhodnuto.

b) V jakých případech mohou odmítnout vypovídat?

Níže uvedené osoby mohou odmítnout podat svědeckou výpověď, s výjimkou případů, kdy je výpověď požadována za účelem ověření narození nebo úmrtí dítěte:

  • příbuzní ve vzestupné linii v případech, které se týkají jejich potomků, a adoptivní rodiče v případech týkajících se adoptovaných dětí a naopak;
  • tchán nebo tchýně v případech týkajících se jejich zetě nebo snachy a naopak;
  • kterýkoli z manželů nebo bývalých manželů v případech týkajících se druhého manžela nebo bývalého manžela;
  • kdokoli, kdo žije nebo žil s kteroukoli stranou sporu jako druh nebo družka za obdobných podmínek jako manželé.

Soudce je povinen poučit shora uvedené osoby o možnosti odmítnout svědeckou výpověď.

NahoruNahoru

Svědci, kteří jsou vázáni profesionální povinností mlčenlivosti, povinností mlčenlivosti uloženou státním zaměstnancům a státním tajemstvím mohou legitimně odmítnout vypovídat o skutečnostech, na které se vztahuje tato povinnost mlčenlivosti. Svědci mohou rovněž legitimně odmítnout vypovídat, pokud by splnění povinnosti spolupracovat se soudními orgány narušilo fyzickou nebo morální integritu osob nebo jejich soukromý či rodinný život, domov, korespondenci nebo telefonní hovory.

c) Může být osoba, která odmítla vypovídat, potrestána nebo přinucena k výpovědi?

Osobám, které odmítnou vypovídat, bude uložena pokuta. V některých případech mohou být použity donucovací prostředky.

Nedostaví-li se svědek bez řádného odůvodnění k soudu, může jej soudce nechat předvést a musí mu uložit pokutu.

d) Existují osoby, které nemohou vypovídat jako svědci?

Některé osoby skutečně nemohou vypovídat jako svědci.

Jedná se o osoby, které nemohou svědčit z důvodu duševní poruchy, a osoby, které nejsou fyzicky nebo duševně způsobilé vypovídat o skutečnostech, které mají být prokázány.

Způsobilost předvolaných osob podat svědeckou výpověď posuzuje soudce.

Osoby, které mohou podat svědectví jako strany sporu, nemohou vypovídat jako svědci.

7. Jaká je role soudce a stran sporu při výslechu svědka? Za jakých podmínek může být svědek vyslechnut prostřednictvím nových technologií, např. televize nebo videokonference?

Svědci vypovídají při závěrečném slyšení osobně nebo prostřednictvím videokonference, s výjimkou následujících případů:

NahoruNahoru

  • je-li prováděno dokazování v dřívější fázi (takto je možné postupovat, pokud existuje důvodná obava, že by bylo nemožné nebo velmi obtížné získat svědeckou výpověď od některé osoby);
  • je-li prováděno dokazování na základě žádosti soudce o výslech svědka v jiném státě zaslané portugalskému konzulárnímu úřadu, který nemá k dispozici technické prostředky umožňující provést důkaz prostřednictvím videokonference;
  • dokazování je prováděno v místě bydliště nebo sídle dotčené osoby (výsada poskytovaná prezidentu republiky a zahraničním diplomatům pod podmínkou reciprocity);
  • nemohou se dostavit k soudu;
  • svědek využil práva podat nejprve písemné svědectví nebo soudce povolí tento způsob svědecké výpovědi s ohledem na to, že pro danou osobu je nemožné nebo velmi obtížné dostavit se k soudu. Strany sporu musí s tímto postupem vyslovit souhlas

Předseda soudu má plné oprávnění zajistit, že jednání u soudů bude věcné a stručné a že bude přijato správné rozhodnutí v daném případu. Jeho úkolem je zejména řídit jednání, udržovat pořádek a zajišťovat, že budou respektovány příslušné instituce, zákony a soud, přijímat opatření směřující k zajištění důstojného a klidného projednání případu, upozorňovat advokáty a státního prokurátora na potřebu upřesnit body, které nejsou jasné nebo které mohou být zpochybněny, a v případě potřeby rozšířit okruh skutečností, které mají být prokázány.

Svědek je dotazován na skutečnosti, které byly tvrzeny stranou, jež svědka předvolala, nebo proti kterým vznesla tato strana připomínky. Svědek odpovídá přesně a uvádí důvody a okolnosti, na jejichž základě získal poznatky o dotčených skutečnostech. Pokud je to možné, svědek podrobně popíše a zdůvodní úvahy, na jejichž základě k těmto poznatkům dospěl.

NahoruNahoru

Vypovídá-li svědek před sborem soudců, vede výslech advokát strany, která jej předvolala. Advokát druhé strany může, s ohledem na skutečnosti uvedené ve výpovědi svědka, položit svědkovi další otázky směřující k doplnění nebo upřesnění jeho výpovědi.

Předseda soudu musí zabránit advokátům, aby se ke svědkům chovali neslušně nebo aby jim pokládali otázky nebo předkládali úvahy, které jsou nemístné, sugestivní, zavádějící nebo urážlivé; předseda soudu i další soudci mohou pokládat otázky, které považují za vhodné ve vztahu ke zjištění pravdy.

Výslech a křížový výslech provádějí zástupci stran sporu. Členové soudu mohou kdykoli požádat o upřesnění.

Předseda soudu vede výslech sám, pokud je to nezbytné pro uklidnění svědka nebo ukončení nevhodného křížového výslechu.

Předtím, než svědek odpoví na položené otázky, může konzultovat daný případ, požádat, aby mu bylo umožněno nahlédnout do některých dokumentů tvořících součást případu, nebo předložit dokumenty na podporu své výpovědi.

Svědkové, kteří nemají bydliště v příslušném soudním okrese nebo na příslušném ostrově, jedná-li se o autonomní oblast, mohou být předvolány stranami, pokud sami prohlásí, že budou soudu k dispozici. Mohou být vyslechnuti rovněž prostřednictvím videokonference v soudní síni u okresního soudu příslušného podle místa jejich bydliště, nebo pokud tento soud nemá k dispozici nezbytné prostředky k vedení videokonference, u hlavního soudu právního obvodu, ve kterém se nachází jejich bydliště.

III. HODNOCENÍ DŮKAZŮ

8. Pokud dotčená strana sporu nezískala důkazy legálně, je soud nějakým způsobem omezen při přijímání rozsudku?

Soud nemůže zohlednit důkazy získané protiprávně.

9. Bude má výpověď jako strany sporu považována za důkaz?

Ano, bude počítána jako důkaz, pokud představuje soudní přiznání, tedy pokud svědčí v neprospěch dotčené osoby a ve prospěch odpůrce.

Bližší informace

  • Supremo Tribunal de Justiça (Nejvyšší soud); English - français - português
  • Tribunal Constitucional (Ústavní soud); português
  • Ministério da Justiça (Ministerstvo spravedlnosti); English - português
  • Tribunal da Relação de Lisboa (Odvolací soud v Lisabonu); português
  • Tribunal da Relação de Coimbra (Odvolací soud v Coimbře); português
  • Tribunal da Relação de Évora (Odvolací soud v Évoře); English - français - português
  • Tribunal da Relação do Porto (Odvolací soud v Portu); português
  • Procuradoria Geral da República (Kancelář generálního prokurátora); português
  • Bases de dados jurídicos (Právní databáze); português
  • Centro de Estudos Judiciários (Centrum právních studií; orgán zajišťující odbornou přípravu portugalských soudců a magistrátních soudců); English - português
  • Direcção Geral da Administração da Justiça (Generální ředitelství pro správu soudů; poskytuje, mimo jiné, informace o kontaktních údajích a zeměpisné příslušnosti soudů a nabízí přístup na internetovou stránku soudních úředníků); English - português
  • Gabinete de Política Legislativa e Planeamento do Ministério da Justiça (Úřad pro legislativní politiku a plánování Ministerstva spravedlnosti); português
  • Direcção Geral dos Registos e do Notariado (Generální ředitelství pro rejstříky a notáře); português
  • Associação Sindical dos Juízes Portugueses (Portugalská soudcovská unie); português
  • Sindicato dos Magistrados do Ministério Público (Unie magistrátních státních zástupců); português
  • Ordem dos Advogados (Portugalská advokátní komora); português
  • On-line databáze právních předpisů (obsahuje všechny zákony a vyhlášky publikované v “I Série do Diário da República” (Sbírka zákonů, série I) od 1. 1. 1970; nabízí bezplatný přístup k právním předpisům publikovaným v “I Série” od 1. 1. 2000); português
  • Câmara dos Solicitadores (Komora solicitorů). português

« Opatřování a provádění důkazů - Obecné informace | Portugalsko - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 20-07-2007

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království