Evropská komise > ESS > Opatřování a provádění důkazů > Itálie

Poslední aktualizace: 19-04-2007
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Opatřování a provádění důkazů - Itálie

 

OBSAH

I. Důkazní břemeno I.
1.
a) Jaká jsou pravidla pro důkazní břemeno? a)
b) Existují pravidla, která vyjímají určité skutečnosti z důkazního břemene? V jakých případech? Je možné tyto domněnky vyvrátit předložením důkazů? b)
2. Nakolik musí být soud o určité skutečnosti přesvědčen, aby své rozhodnutí na existenci takové skutečnosti založil? 2.
II. Opatřování důkazů II.
3. Je vždy nutná žádost zúčastněné strany o provedení důkazů nebo může soudce v určitých případech provést důkazy také z vlastního podnětu? 3.
4.
a) Je-li žádost strany o provedení důkazů schválena, jaké kroky budou následovat? a)
b) V kterých případech může soud žádost strany o zajištění důkazů odmítnout? b)
5.
a) Jaké důkazní prostředky existují? a)
b) Jaké jsou způsoby zajišťování důkazů od svědků a liší se od prostředků užívaných pro zajišťování důkazů od soudních znalců? Jaká jsou pravidla pro předkládání písemných důkazů a znaleckých posudků/dobrozdání? b)
c) Jsou některé způsoby dokazování silnější než jiné? c)
d) Jsou pro prokázání určitých skutečností povinné určité způsoby dokazování? d)
6.
a) Jsou svědci povinni svědčit ze zákona? a)
b) Ve kterých případech lze odmítnout podat svědectví? b)
c) Může být osoba, která odmítne svědčit, potrestána nebo donucena k podání svědectví? c)
d) Existují některé osoby, od kterých nelze zajišťovat důkazy? d)
7. Jaká je úloha soudce a zúčastněných stran při výslechu svědka? Za jakých podmínek může být svědek vyslýchán prostřednictvím nových technologií, například televize nebo videokonference? 7.
III. Hodnocení důkazů III.
8. Je soud při svém rozhodování vázán některými omezeními, jestliže některá strana nezískala důkazy zákonným způsobem? 8.
9. Bude moje výpověď jako strany sporu platit jako důkaz? 9.

 

I. Důkazní břemeno

1.

a) Jaká jsou pravidla pro důkazní břemeno?

(Která strana nese důkazní břemeno s ohledem na jaké skutečnosti? Jaké jsou důsledky toho, že nelze vyřešit pochybnosti o určité skutečnosti?)

Pravidla, kterými se řídí důkazní břemeno, jsou uplatněním zásad uvedených v paragrafu 2 697 Občanského zákoníku, podle něhož jsou „osoby hodlající domáhat se určitého práva u soudu povinné předložit důkazy o skutečnostech prokazující jejich požadavek“ a „strana vznášející námitky vůči platnosti těchto skutečností či tvrdící, že vymáhané právo se změnilo nebo bylo vyčerpáno, je povinna předložit důkazy o skutečnostech dokládající tuto námitku“. Tyto zásady tudíž stanovují navrhovateli povinnost prokázat skutečnosti, na kterých se zakládá jeho požadavek nebo které mají uváděnou právní účinnost. Žalovaná strana je na druhou stranu povinna předložit důkazy, které prokazují skutečnosti vylučující její odpovědnost, nebo prokázat, že došlo k vyčerpání nebo změně práv, což může mít za následek zamítnutí žádosti navrhovatele nebo její úplné zrušení.

Pokud navrhovatel nemůže předložit důkazy o skutečnostech souvisejících s uplatněním jeho práv, bude žádost zamítnuta bez ohledu na to, zda žalovaná strana předloží obhajobu a průkazné důkazy.

Paragraf 2 698 Občanského zákoníku činí neplatnou jakoukoliv dohodu, jejímž cílem je přenesení nebo úprava důkazního břemena v souvislosti s nepřenositelnými právy nebo je v jejím důsledku pro jednu ze stran příliš obtížné svá práva uplatnit.

NahoruNahoru

Vadné důkazy poškozují věc strany - ať už navrhovatele nebo obžalovaného - která je povinna prokázat nebo vyvrátit uvedené skutečnosti, jelikož na vady se pohlíží jako na neexistenci důkazů.

b) Existují pravidla, která vyjímají určité skutečnosti z důkazního břemene? V jakých případech? Je možné tyto domněnky vyvrátit předložením důkazů?

Důkazní břemeno není nutné v následujících případech:

  1. v případě, že zákon stanovuje právní účinnost určitých skutečností při opatřování důkazů nebo umožňuje soudu přejít od známé skutečnosti k neznámé. V prvním případě hovoříme o právních domněnkách, které nabývají dvou podob: vyvratitelné domněnky, které lze vyvrátit důkazem opaku (juris tantum) a nevyvratitelné domněnky (juris et de jure), ke kterým není možné u soudu předkládat důkazy opaku. Posledně jmenovaný případ zahrnuje to, co je známé jako jednoduché domněnky, jejichž hodnocení náleží soudu. Soud je může připustit pouze v případě, že se zakládají na závažných, konkrétních a souhlasících skutečnostech. Jednoduché domněnky vedle toho nejsou přípustné v souvislosti se skutečnostmi, u kterých zákon neumožňuje svědecké důkazy;
  2. v případě obecně známých skutečností, které jsou známé většině lidí v době a místě soudního rozhodnutí, a tudíž o jejich povaze nemohou existovat žádné pochybnosti;
  3. v případě pravidel zkušenosti, tzn. logických zásad a představ sdílené zkušenosti, na které lze zakládat obecná kritéria pro hodnocení skutečností a rozhodování o nich;
  4. v případě nenapadnutých či přiznaných skutečností, tzn. skutečností uváděných stranami ve shodě nebo skutečností přiznaných - a to i nevýslovně - stranou, která by mohla mít zájem na jejich zpochybnění.

2. Nakolik musí být soud o určité skutečnosti přesvědčen, aby své rozhodnutí na existenci takové skutečnosti založil?

(Musí být soud o skutečnosti zcela přesvědčen nebo stačí, když je skutečnost vysoce pravděpodobná, avšak existují určité pochybnosti?)

NahoruNahoru

Rozhodnutí soudu ve prospěch žádosti nebo způsobu obhajoby musí být založeno výhradně na skutečnostech, které byly jasně prokázané přímo nebo na základě domněnky.

Rozhodnutí soudu nemůže být založeno na neprokázaných skutečnostech, a to ani pokud jsou možné či dokonce vysoce pravděpodobné.

II. Opatřování důkazů

3. Je vždy nutná žádost zúčastněné strany o provedení důkazů nebo může soudce v určitých případech provést důkazy také z vlastního podnětu?

V italském právním řádu se opatřování důkazů řídí zásadou obžaloby stran podle prvního pododdílu paragrafu 115 Občanského soudního řádu, podle něhož „kromě případů stanovených zákonem“ musí soud založit své rozhodnutí na důkazech předložených stranami. Aby bylo možné předložené skutečnosti posoudit, musí být relevantní, tzn. že prokázání jejich existence či neexistence musí mít nějaký vliv na rozhodnutí v dané věci.

Je proto pravidlem, že soud nesmí z vlastního podnětu přijímat důkazy, které by mohly přispět k potvrzení skutečností.

Z tohoto pravidla však existují určité výjimky, které upravují následující paragrafy Občanského soudního řádu:

  • paragraf 257 umožňuje předvolat svědky jmenované jiným svědkem;
  • paragraf 317 umožňuje soudům nižšího stupně nařídit opatření svědeckých důkazů z vlastního podnětu tehdy, pokud strany jmenovaly osoby, které o skutečnostech mohou vědět. (Toto se tedy nevztahuje na věci projednávané u soudů vyššího stupně nebo odvolacích soudů);
  • paragraf 118 umožňuje nařídit posouzení osob či předmětů;
  • paragraf 117 umožňuje neformální výslech stran;
  • paragrafy 61 a 191 umožňují soudu získávat technické rady.

4.

a) Je-li žádost strany o provedení důkazů schválena, jaké kroky budou následovat?

Žádost jedné ze stran o provedení důkazů umožňuje druhé straně požádat o prokázání opaku. V takovém případě soud vyhoví oběma žádostem potud, pokud se domnívá, že předložené skutečnosti budou relevantní pro účely rozhodování.

NahoruNahoru

Pokud soud daný důkaz připustí, přistoupí poté k jeho vyslechnutí.

Po provedení důkazů a všech kroků předepsaných zákonem bude věc zvážena.

b) V kterých případech může soud žádost strany o zajištění důkazů odmítnout?

(Například v případech, kdy je důkaz nevhodný nebo neproveditelný nebo nepřípustný).

Soud zamítne žádosti o zajištění důkazů v případech, kdy je důkaz ze zákona nepřípustný (například pokus prokázat prodej nemovitosti na základě prohlášení svědků), nebo pokud jsou skutečnosti, na které žádost odkazuje, pro účely rozhodnutí irelevantní (například svědecká výpověď týkající se skutečnosti nesouvisející s předmětem sporu).

5.

a) Jaké důkazní prostředky existují?

Italské právo rozlišuje mezi písemnými a důkazy, které nemají písemnou podobu.

Písemné důkazy zahrnují veřejné i soukromé dokumenty. Běžnou formou soukromých písemných důkazů jsou telegramy, domácí soubory a záznamy, účetnictví zapsaných společností, mechanicky či elektronicky pořízené kopie, kopie oficiálních dokumentů a dokumenty potvrzující přijetí či prolongaci.

Důkazy nepísemné povahy zahrnují doznání, místopřísežná prohlášení, svědecké důkazy, posudky a technické rady.

b) Jaké jsou způsoby zajišťování důkazů od svědků a liší se od prostředků užívaných pro zajišťování důkazů od soudních znalců? Jaká jsou pravidla pro předkládání písemných důkazů a znaleckých posudků/dobrozdání?

Svědecké důkazy připouští zkoumající soud, který nařídí svědkům, aby se dostavili za účelem poskytnutí důkazů pod hrozbou donucovacích opatření a pokuty v případě, že se svědek nedostaví.

NahoruNahoru

Tato povinnost se vztahuje I na technické odborníky předvolané soudem.

Techničtí odborníci vypracovávají písemné zprávy, pokud jsou o to požádáni soudem; ten se však může spokojit s tím, že odborníky požádá o ústní provedení důkazů během jednání.

c) Jsou některé způsoby dokazování silnější než jiné?

(Například písemné důkazy spíše než svědecká výpověď, úředně ověřený dokument spíše než soukromý dokument).

Italský právní řád přikládá větší váhu veřejným dokumentům, které lze zpochybnit pouze tvrzením, že jsou padělané, a nevyvratitelným domněnkám juris et de jure.

d) Jsou pro prokázání určitých skutečností povinné určité způsoby dokazování?

(Například zda jsou písemné důkazy nutné v případě dluhů přesahujících určitou hranici?)

Podle zákona je nezbytné určité skutečnosti prokázat výhradně pomocí zvláštních forem důkazů, přičemž v některých případech jde o veřejné dokumenty a v jiných o písemné dokumenty (veřejné nebo soukromé).

6.

a) Jsou svědci povinni svědčit ze zákona?

Svědci jsou povinni svědčit, pokud zákon nestanoví jinak. Existuje ustanovení o nezpůsobilosti svědčit, zákaz podávat svědectví a možnost zdržet se poskytování důkazů.

b) Ve kterých případech lze odmítnout podat svědectví?

(Například v případech, kdy je svědek příbuzným jedné ze stran (které?), nebo pokud by podání důkazů svědka poškodilo)

NahoruNahoru

V případech, na které se vztahují paragrafy 199 a 200 Trestního řádu, na které odkazuje Občanský soudní řád.

c) Může být osoba, která odmítne svědčit, potrestána nebo donucena k podání svědectví?

Ano, jak je uvedeno výše.

d) Existují některé osoby, od kterých nelze zajišťovat důkazy?

(Dospělí nezpůsobilí k právním úkonům, mladiství, osoby se společnými zájmy jako jedna ze stran, osoby odsouzené za určité trestné činy…)

Viz výše.

7. Jaká je úloha soudce a zúčastněných stran při výslechu svědka? Za jakých podmínek může být svědek vyslýchán prostřednictvím nových technologií, například televize nebo videokonference?

(Kdo provádí výslech svědka? Může soudce svědkovi pokládat otázky? Může druhá strana podrobit svědka křížovému výslechu?)

Soud svědka vyslýchá a pokládá mu přímé otázky týkající se přiznaných skutečností a libovolné otázky na základě žádosti právního zástupce obžalovaného během výslechu.

V současnosti zákon neumožňuje provádění svědeckých důkazů pomocí technologií jako je televize či videokonference.

III. Hodnocení důkazů

8. Je soud při svém rozhodování vázán některými omezeními, jestliže některá strana nezískala důkazy zákonným způsobem?

(Například nezákonné zvukové nahrávky, apod.)

Soud nebere v potaz důkazy, které nebyly formálně předloženy a uznány jako přípustné.

9. Bude moje výpověď jako strany sporu platit jako důkaz?

Nebude považována za důkaz v můj prospěch. Může však být považována za důkaz proti mně v případě, že má výpověď je doznáním učiněným během formálního rozhovoru.

« Opatřování a provádění důkazů - Obecné informace | Itálie - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 19-04-2007

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království