Evropská komise > ESS > Opatřování a provádění důkazů > Německo

Poslední aktualizace: 28-08-2007
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Opatřování a provádění důkazů - Německo

 

OBSAH

I. Důkazní břemeno I.
1.
a) Jaká pravidla platí pro důkazní břemeno? a)
b) Existují pravidla vylučující za určitých okolností určité skutečnosti z důkazního břemene? Je možné vyvrátit tyto domněnky předložením důkazů? b)
2. Do jaké míry musí být soud přesvědčen o určité skutečnosti, aby z její existence mohl vycházet ve svém rozsudku? 2.
II. Dokazování II.
3. Je při provádění důkazů vždy zapotřebí návrh dotčené strany, nebo může soud v určitých případech provádět důkazy z vlastního podnětu? 3.
4.
a) Vyhověl-li soud žádosti strany sporu o provedení důkazů, jaký je další postup? a)
b) V jakých případech může soud zamítnout žádost účastníka o provedení důkazů? b)
5.
a) Jaké druhy důkazních prostředků existují? a)
b) Jaké jsou způsoby provádění důkazů u svědků a jak se liší od provádění důkazů v případě znalců? Jaká pravidla platí pro předkládání písemných důkazů a znaleckých posudků/stanovisek? b)
c) Mají některé důkazní prostředky větší důkazní sílu než jiné? c)
d) Jsou při dokazování některých skutečností povinné určité důkazní prostředky? d)
6.
a) Jsou svědci ze zákona povinni vypovídat? a)
b) V jakých případech mohou odmítnout vypovídat? b)
c) Může být osoba, která odmítla vypovídat, potrestána nebo přinucena k výpovědi? c)
d) Existují další osoby, které nemohou vypovídat jako svědci? d)
7. Jaká je role soudce a stran sporu při výslechu svědka? Za jakých podmínek může být svědek vyslechnut prostřednictvím nových technologií, např. televize nebo videokonference? 7.
III. Hodnocení důkazů III.
8. Pokud dotčená strana sporu nezískala důkazy zákonným způsobem, je soud nějakým způsobem omezen při přijímání rozsudku? 8.
9. Bude má výpověď, jakožto účastníka řízení, považována za důkaz? 9.

 

I. Důkazní břemeno

1.

a) Jaká pravidla platí pro důkazní břemeno?

(Která strana nese důkazní břemeno a na co je potřeba poskytnout důkazy? Jaké jsou důsledky v případě, že nelze vyvrátit pochybnosti o skutkovém stavu?)

Pravidla, kterými se řídí důkazní břemeno, vycházejí z pravidel, kterými se řídí předkládání písemných podání účastníky sporu, tj. z hmotného práva. Obecnou zásadou je, že všechny strany musí prokázat skutečnosti hovořící v jejich prospěch. Právo obsahuje také některá výslovná pravidla, kterými se řídí důkazní břemeno.

Pokud po využití všech procesně přípustných prostředků dokazování stále existují pochybnosti o nějakém zásadním bodě, je třeba přijmout rozhodnutí o tom, která strana musí dokázat skutečnosti, jež nebylo možno dokázat.

b) Existují pravidla vylučující za určitých okolností určité skutečnosti z důkazního břemene? Je možné vyvrátit tyto domněnky předložením důkazů?

Podle německého práva se vyloučení určitých skutečností z důkazního břemene provádí formou přesunutí důkazního břemene ze strany, která nese důkazní břemeno, na odpůrce, nebo zmírnění požadavku na poskytnutí důkazů v zájmu strany, jež nese důkazní břemeno.

  1. Přesunutí důkazního břemene
  2. Důkazní břemeno se přesouvá ze strany, která jej obvykle nese, na odpůrce. V některých případech se v právním žargonu tento způsob nazývá vztahem pravidla a výjimky. Důkazní břemeno pak leží na straně, která výjimku uplatnila. Zákonodárce například na základě § 932 odst. 1 první věty, § 892 odst. 1 první věty a § 2366 německého občanského zákoníku presumuje dobrou vůli kupujícího. Přesunutí důkazního břemene má zvláštní důležitost v případech týkajících se odpovědnosti za vadné plnění, kdy dlužník (žalovaný) musí prokázat, že za neplnění závazku podle § 280 odst. 1 druhé věty občanského zákoníku není odpovědný.

    NahoruNahoru

  3. Zmírnění důkazního břemene
    1. Právní domněnky znamenají pro stranu, na níž leží důkazní břemeno, zmírnění, jelikož tato strana musí jednoduše předložit a dokázat skutečnosti, na kterých se domněnka zakládá (§ 292 ZPO (občanský soudní řád)). Právní domněnky se mohou týkat skutečností jako např. domněnka, že hypoteční list byl převeden na věřitele na základě držby listu (§ 1117 odst. 3 občanského zákoníku). Mohou se také týkat práv, jako je domněnky, že držitel osvědčení o dědických právech má status dědice (§ 2365 občanského zákoníku).
    2. Právní domněnky mohou být v zásadě vyvráceny podle § 292 ZPO za předpokladu, že se neuplatňují jiná právní ustanovení.

    3. Právní domněnky jsou a priori srovnatelné s vlastními domněnkami, ze kterých vychází zřejmé důkazy. O zřejmé důkazy se jedná tehdy, kdy skutečnost, která má být dokázána, představuje typický výskyt v běžném průběhu událostí, kdy se přihlíží ke všem nesporným a prokázaným okolnostem. Zřejmých důkazů lze použít zejména pro prokázání příčinné souvislosti a zavinění, např. když vozidlo narazilo o strom.
    4. Odpůrce může domněnku napadnout na základě skutečností, které vážně zpochybňují typický výskyt.

    5. Judikatura stále častěji definuje důkazní břemeno podle zvláštní rizikové oblasti na základě rovnosti a spravedlivého vyvažování zájmů. Nejvýznamnější příklady jsou:
Odpovědnost za výrobek (§ 823 odst. 1 občanského zákoníku)

Důkazní břemeno související s vadnými výrobky, porušením zákonných práv a příčinnou souvislostí mezi nimi nese žalobce, zatímco výrobce musí dokázat neexistenci vady.

NahoruNahoru

Lékařská odpovědnost

V tomto případě může zmírnění důkazního břemene zahrnovat přesunutí důkazního břemene na základě neodpovídající nebo nesprávné lékařské dokumentace (operační zprávy a složky pacientů). V případě hrubé chyby lékaře vše, co musí stěžovatel dokázat, je, že tato chyba mohla způsobit údajnou újmu. Pokud musí být prokázána skutečná příčinná souvislost, zmírnění důkazního břemene žalobce může zahrnovat přesunutí břemene na lékaře.

Povinnost poskytnout objasnění a radu

Pokud nedojde ke splnění zvláštních smluvních závazků poskytnout objasnění, informace a radu, musí viník dokázat, že by k újmě došlo i v případě, že by jednal v souladu se svými závazky. Existuje domněnka, že by poškozená strana jednala v souladu s poskytnutými informacemi.

2. Do jaké míry musí být soud přesvědčen o určité skutečnosti, aby z její existence mohl vycházet ve svém rozsudku?

(Musí být soud plně přesvědčen o pravdivosti skutečnosti, anebo postačuje vysoká pravděpodobnost, ačkoli stále existují určité pochybnosti?)

Paragraf 286 ZPO stanovuje základní procesní zásadu volného hodnocení důkazů. Podle této zásady je na volném uvážení soudu, jak rozhodne v souvislosti s celkovým obsahem řízení a se závěry zajištěných důkazů, zda je domněnka pravdivá nebo nepravdivá.

Převažující pravděpodobnost nebo její vysoký stupeň nedostačují k prokázání skutečnosti, avšak nemusejí být vyloučeny veškeré pochybnosti. Podle judikatury je potřeba dosáhnout reálného stupně jistoty v běžném každodenním životě, přičemž tento stupeň povoluje určitý prvek pochybnosti, aniž by byl plně vyloučen.

NahoruNahoru

S ohledem na nezbytný stupeň prokázání skutkového stavu existuje jedna výjimka, a to v případech, kdy právo akceptuje, že se prokáže, že skutečnosti jsou věrohodné. Domněnka je věrohodná, pokud existuje vysoká pravděpodobnost, že je správná. Pro prokázání věrohodnosti strany nemusí poskytnout přísný důkaz (svědek, listiny, soudní ohledání, znalecké posudky nebo výslech účastníků). Stvrzení pod přísahou lze povolit například podle § 194 ZPO.

II. Dokazování

3. Je při provádění důkazů vždy zapotřebí návrh dotčené strany, nebo může soud v určitých případech provádět důkazy z vlastního podnětu?

V souladu se zásadou, že v občanskoprávním řízení se musí postupovat na základě skutečností a návrhů stran, musí strany předložit sporné skutečnosti a příslušné důkazy. Soud nemůže sám předkládat skutečnosti jako základ pro své rozhodnutí. Tato omezení plynou z povinnosti soudu podat objasnění a informace podle § 139 ZPO.

V některých případech může v odchylně od této zásady provádět důkazy soud, avšak účelem tohoto dokazování musí být odůvodněné předkládání skutečností účastníky a nesmí být použito zjišťování skutkového stavu.

Soud smí nařídit vyšetřování a znalecké posudky (§ 144 ZPO), předložení listin (§ 142 ZPO) a další výslech účastníka (§ 448 ZPO). Soud smí také vyslechnout účastníka (podle § 448 ZPO) v případě, kdy závěry jednání nebo získaných důkazů nedostačují k tomu, aby byl soud přesvědčen o pravdivosti nebo nepravdivosti skutečnosti, která má být dokázána. Aby mohla být určitá skutečnost dokázána, musí ji doprovázet určitý stupeň počáteční pravděpodobnosti.

NahoruNahoru

4.

a) Vyhověl-li soud žádosti strany sporu o provedení důkazů, jaký je další postup?

Po předložení otázek, které je nutno dokázat, soud straně nařídí, aby shromáždila důkazy. Obecně k tomu dojde při ústním jednání nebo formou formálního příkazu k provedení důkazů podle § 358 ZPO. Podle § 359 ZPO musí příkaz zahrnovat popis skutečností, které je potřeba dokázat, popis prostředků pro provedení důkazů, jména svědků a znalců, kteří mají být vyslyšeni, a označení účastníků žádajících tyto důkazní prostředky.

Důkazy se pak provádějí v souladu s příslušnými právními předpisy (§ 355 až 484 ZPO). Musí se dodržovat zásady bezprostřednosti (§ 355 ZPO) a otevřenosti vůči účastníkům (§ 357 ZPO).

Podle zásady přímosti musí být důkazy předloženy před soudem prvního stupně, jelikož ten musí také důkazy posoudit. Existuje pouze jedna výjimka v zákonných případech, kdy lze odpovědnost za provádění důkazů převést na člena procesního soudu (§ 361 ZPO) nebo jiného soudu (§ 362 ZPO). Podle zásady otevřenosti stran mají strany právo účastnit se předběžného výslechu svědků a také klást svědkům otázky (§ 397 ZPO).

Podle § 285 ZPO shromážděné důkazy představují základ ústního jednání následujícího po slyšení účastníků. Podle § 286 ZPO musí soud podle svého volného uvážení potvrdit skutečnosti na základě zjištění řízení a provedených důkazů.

NahoruNahoru

b) V jakých případech může soud zamítnout žádost účastníka o provedení důkazů?

Žádost o provedení důkazů může být zamítnuta z procesních důvodů nebo na základě pravidel pro důkazy, pokud:

  • skutečnosti nemusejí být prokázány na pomocí důkazů, tj. již byly prokázány, jsou zřejmé nebo nesporné,
  • skutečnosti nejsou podstatné, tj. nemohou nijak ovlivnit rozhodnutí,
  • způsoby použité pro shromáždění důkazů na prokázání tvrzených skutečností jsou nezpůsobilé (ve velmi málo případech, protože důkazy nemusí být před provedením posouzeny),
  • způsoby provádění důkazů jsou neproveditelné,
  • způsoby provádění důkazů jsou nepřípustné, např. v důsledku nezákonného slepého nároku nebo povinnosti svědka zachovat mlčení (pokud nejsou této povinnosti zbaveni),
  • provádění důkazů závisí na volném uvážení soudu, např. při stanovení výše škody v souladu s § 287 ZPO,
  • skutečnosti byly v jiných řízeních uznány jako pravomocné a jsou pro obě strany závazné,
  • žádost o předložení důkazů je zamítnuta, jelikož nebyla předložena včas (§ 296 odst. 1 ZPO),
  • provádění důkazů je znemožněno překážkou neurčitého trvání, příslušná lhůta vypršela, anebo řízení bylo z jiných důvodů odloženo (§ 356 ZPO).

5.

a) Jaké druhy důkazních prostředků existují?

(1) Soudní ohledání (§ 371 až 372a ZPO)

Jedná se o přímé fyzické ohledání důkazů soudcem a rozumí se, že zahrnuje přezkoumání hmatem, čichem, poslechem a chutí. Ohledat lze tedy i zvukové a video nahrávky a počítačové záznamy.

NahoruNahoru

(2) Důkaz výpovědí svědka (§ 373 až 401 ZPO)

Svědkové mohou potvrdit události, ke kterým došlo v minulosti a jichž byli svědky, a jsou tudíž na rozdíl od znalců nenahraditelní.

Svědkové nejsou účastníky sporu.

Jestliže svědek vyzve určitého znalce, aby skutečnosti prošetřil, není tento znalec znaleckým svědkem (§ 414 ZPO), např. lékař v případě zranění utrpěných při nehodě.

(3) Znalci (§ 402 až 414 ZPO)

Znalci poskytují soudci odborné vědomosti, které soudce nemá, aby soudce mohl skutečnosti posoudit. Znalci sami skutečnosti neprokazují. Žádá se po nich pouze, aby stanovili hodnotový soud na základě prokázaných skutečností.

Znalec může být požádán, aby předložil svůj posudek pouze tehdy, pokud je pro posouzení skutečností zapotřebí odborných vědomostí. Příkladem může být diagnóza lékaře.

Soukromý posudek znalce objednaný jedním z účastníků může být přijat jako znalecký posudek pouze ve výjimečných případech a na se souhlasem obou stran.

(4) Listiny (§ 415 až 444 ZPO)

Listinami ve smyslu ZPO jsou písemná prohlášení. Právo rozlišuje mezi důkazní hodnotou veřejných listin (§ 415, 417 a 418 ZPO) a soukromých listin (§ 416 ZPO).

(5) Výslech účastníků (§ 445 až 455 ZPO)

Výslech účastníků doplňuje jiné formy důkazní prostředky a je přijatelný pouze pro účely hlavního dokazování (§ 445 odst. 2 ZPO). Strany mohou být vyslýchány pouze se souhlasem odpůrce nebo soudu.

b) Jaké jsou způsoby provádění důkazů u svědků a jak se liší od provádění důkazů v případě znalců? Jaká pravidla platí pro předkládání písemných důkazů a znaleckých posudků/stanovisek?

Všechny formy důkazů mají stejnou důkazní sílu, jelikož soud hodnotí důkazy podle svého volné úvahy. Jediným rozdílem je způsob provádění důkazů.

NahoruNahoru

Podle § 394 odst. 1 ZPO musí být všichni svědkové vyslýcháni jednotlivě a ne za přítomnosti svědků, kteří budou vyslýcháni po nich. Svědkové, kteří poskytují protichůdná svědectví, mohou být konfrontováni tváří v tvář (§ 394 odst. 2 ZPO).

Než jsou svědkové vyslýcháni, jsou upozorněni na to, že musí mluvit pravdu a že mohou být následně vyzváni, aby složili přísahu podle § 395 odst. 1 ZPO. Svědkové jsou vyzváni, aby uvedli své osobní údaje (§ 395 odst. 2 ZPO) a po té jsou vyslýcháni v souvislosti s předmětem sporu (§ 396 ZPO). Soud učiní vše pro to, aby pomohl svědkům při podávání svědectví. Může také položit svědkům další otázky, které objasní určité body nebo zajistí úplnost jejich svědectví.

Účastníci mají právo účastnit se výslechu svědků a klást jim otázky. Obecným pravidlem je, že účastníci mohou pouze předložit otázky, které mají být položeny svědkům, zatímco právní zástupce může klást svědkovi otázky přímo (§ 397 ZPO).

Pravidla, kterými se výslech svědků řídí, platí také pro znalce a výslech účastníků (§ 402 a 451 ZPO).

Listinné důkazy musí být předloženy. Pokud účastník předkládající důkaz nevlastní dotčenou listinu, kterou však vlastní odpůrce nebo třetí osoba, budou odpůrce nebo třetí osoba vyzváni, aby tuto listinu předložili (§ 421 a 428 ZPO). Povinnost předložit listiny je stanovena občanským zákoníkem a používá se v případech, kdy osoba předkládající důkaz může požádat odpůrce nebo třetí stranu, aby listinu zveřejnila nebo předložila (§ 422 ZPO). Tato povinnost musí být odůvodněna (druhá věta § 424 odst. 5 ZPO). Písemné znalecké posudky nebo stanoviska jsou také listinami ve smyslu ZPO.

NahoruNahoru

c) Mají některé důkazní prostředky větší důkazní sílu než jiné?

(např. písemné důkazy proti svědeckým výpovědím, úřední listiny proti soukromým listinám)

V zásadě ne. Všechny formy důkazů mají na základě zásady, že soud posuzuje důkazy podle svého volného uvážení, stejnou důkazní sílu (§ 286 ZPO). Podle této zásady všechny shromážděné důkazy představují základ pro posouzení soudu. Pouze ve výjimečných případech je potřeba, aby soudci dodržovali závazná pravidla týkající se důkazů, např. pravidla o důkazní síle zápisu z řízení (§ 165 ZPO) nebo rozsudku (§ 341 ZPO) nebo jiných listin (§ 415 až 418 ZPO).

d) Jsou při dokazování některých skutečností povinné určité důkazní prostředky?

(jsou například požadovány písemné důkazy v případě dluhů přesahujících určitou částku?)

Ne, ZPO nestanovuje žádné povinné formy důkazů pro prokázání určitých skutečností.

Existuje jedna výjimka, která se však vztahuje pouze na určité druhy řízení. V řízeních týkajících se nároků v souvislosti s listinami, směnkami nebo šeky mohou být důkazy týkající se nároku předloženy pouze formou listin a důkazy týkající se dalších skutečností jsou přípustné ve formě listin nebo výslechů dotčených účastníků (§ 592 a násl. ZPO).

6.

a) Jsou svědci ze zákona povinni vypovídat?

Všichni svědci, kteří podléhají soudní pravomoci německých soudů a byli předvoláni, se musí dostavit se k soudnímu jednání, aby podali svědectví a složili přísahu.

NahoruNahoru

Podle § 378 ZPO zahrnuje povinnost svědka svědčit také povinnost na základě dokumentů ověřit, co ví, a osvěžit svou paměť. Neexistuje žádná povinnost vyslýchat svědky o skutečnostech, které jim nejsou známy.

b) V jakých případech mohou odmítnout vypovídat?

(Například pokud jsou svědkové pokrevně příbuzní nebo příbuzní z důvodu manželství se účastníkem řízení (do jaké míry?) nebo pokud by jim jejich svědectví mohlo uškodit)

Právo svědka zachovat mlčení s ohledem na své osobní vztahy s jedním ze účastníků (§ 383) a právo neodpovídat z dobrých důvodů na určité otázky (§ 384) se řídí příslušnými pravidly ZPO.

Právo svědka odepřít výpověď podle § 383 ZPO vychází z jejich rodinného vztahu nebo povinnosti zachovávat profesionální důvěru a jeho účelem je vyhnout se střetu zájmů.

Jedná se o snoubence (1), manžele (2) a životní partnery (3) během jejich manželství nebo životního partnerství i po jejich skončení. Každá osoba, která je nebo byla spřízněna pokrevně nebo manželstvím nebo je nebo byla příbuzná v řadě pobočné ve třetím stupni nebo druhém stupni skrze manželství (3) také nemusí být povinna svědčit. Pobočný příbuzenský vztah neznamená přímý příbuzenský vztah, ale to, že daná osoba je potomkem stejné třetí osoby. Stupeň pokrevního vztahu nebo vztahu plynoucího z manželství je určen počtem narození.

Podle § 383 odst. 4 ZPO kněží a církevní osoby, osoby, které se profesně účastní nebo účastnily přípravy, produkce nebo distribuce periodik nebo rozhlasových a televizních programů (5), a osoby, kterým byly z důvodů jejich funkce, postavení nebo profese svěřeny informace, které nelze zveřejnit z důvodu jejich povahy nebo právních ustanovení (6) také nemají povinnost svědčit.

NahoruNahoru

Právo svědka odmítnout svědčit z profesních důvodů zahrnuje veškeré informace známé těmto osobám z důvodu jejich zvláštního postavení.

Právo svědka nesvědčit podle § 384 ZPO má chránit svědky před následky podání svědectví. Dává jim právo neodpovídat na určité otázky, avšak nedává jim právo odmítnout svědčit úplně, tak jako § 383 ZPO.

Právo nesvědčit podle § 384 ZPO se vztahuje na otázky, které by svědkovi nebo osobě v rodinném vztahu uvedené v § 383 ZPO způsobily přímou finanční újmu (1) nebo které by je vystavily hanbě nebo riziku trestního nebo správního stíhání (2), pokud by na tyto otázky odpověděli. Svědkové nemusí odpovídat na otázky také tehdy, kdyby je to nutilo k vyzrazení obchodního tajemství (3).

Paragraf 385 ZPO stanovuje počet výjimek z práva svědků nesvědčit podle § 383 a 384 ZPO. Zvláštní pozornost zasluhuje § 385 odst. 2, který zbavuje kněze a církevní osoby a osoby, po kterých se podle hmotného práva v souladu se šestou větou § 383 odst. 1 ZPO vyžaduje, aby nesvědčily, povinnosti zachovat mlčení a následně obnovuje jejich povinnost podat svědectví.

c) Může být osoba, která odmítla vypovídat, potrestána nebo přinucena k výpovědi?

Ano. Pokud se předvolaný svědek nedostaví, uloží mu soud správní pokutu podle § 380 odst. 1 ZPO. Nebude-li tato pokuta zaplacena, rozhodne soud o uvalení vazby. Uvedená pokuta činí podle čl. 6 odst. 1 EGSTB (uvozovací zákon k trestnímu zákoníku) 5 EUR až 1 000 EUR a délka vazby činí podle čl. 6 odst. 2 EGSTB jeden den až šest týdnů. Svědkové musí také nahradit náklady vzniklé z důvodu jejich neúčasti.

NahoruNahoru

Pokud se svědek nedostaví ani podruhé, může být kromě uložení správní pokuty podle čl. 380 odst. 2 ZPO předveden ke jednání silou. Tato opatření nebudou vykonána, pokud svědek včas předloží důvodnou omluvu. Pokud tak svědek neučiní včas, musí vysvětlit, proč není za zpoždění odpovědný (§ 381 ZPO).

Jestliže svědek odmítne svědčit nebo přísahat, aniž by uvedl důvod nebo s uvedením důvodu, který je považován za právně neodůvodněný, mohou být proti němu podle § 390 odst. 1 ZPO použita stejná opatření jako proti svědkům, kteří se k jednání nedostaví nebo nepředloží omluvu. Pokud se svědek odmítne dostavit i potřetí, může být na návrh zadržen, aby svědčil, přičemž toto zadržení trvá jen po dobu soudního jednání (§ 390 odst. 2 ZPO).

d) Existují další osoby, které nemohou vypovídat jako svědci?

(dospělí, kteří nemají způsobilost k právním úkonům, nezletilí, osoby se stejnými zájmy jako jeden z účastníků, osoby odsouzené za trestné činy)

Ne, neexistuje žádná obecná svědecká nezpůsobilost. Každá osoba duševně způsobilá rozumět příslušným otázkám a odpovídat na ně, bez ohledu na věk nebo způsobilost k právním úkonům, může být svědkem.

Neexistují žádná zvláštní pravidla týkající se osob, které byly dříve potrestány za úmyslnou křivou výpověď nebo za křivou přísahu.

Žádné osoba, která se přímo účastní řízení jako účastník nebo jako právní zástupce účastníka řízení, nemůže být svědkem. Existuje jedna výjimka, která se týká společných stran v souvislosti se skutečnostmi, které se týkají jiných společných stran. Za určitých okolností může být zástupce svědkem, a to tehdy, netýká-li se předmět výslechu otázek, které zástupce zastupuje. Registrovaný zástupce může například svědčit v souvislosti se skutečnostmi, které nesouvisí s jeho povinnostmi v řízení, jehož účastníkem je osoba, kterou zástupce zastupuje.

NahoruNahoru

O vhodnosti určité osoby jako svědka se rozhoduje při jednání.

7. Jaká je role soudce a stran sporu při výslechu svědka? Za jakých podmínek může být svědek vyslechnut prostřednictvím nových technologií, např. televize nebo videokonference?

(Kdo vede výslech svědků? Může soudce svědkům klást otázky? Má odpůrce právo klást svědkům otázky?)

Výslech svědků vede soud. Člen soudu prvního stupně může být jmenován soudcem pro vedení výslechu svědků. V tomto případě se často používá paragraf 375 odst. 1a ZPO.

Každý svědek musí být vyslýchán jednotlivě a ne za přítomnosti svědků, kteří budou vyslýcháni po něm (§ 395 odst. 1 ZPO). Svědkové, kteří poskytují protikladná svědectví, mohou být konfrontováni tváří v tvář (§ 394 odst. 2 ZPO).

Strany mají právo účastnit se výslechu a klást svědkům během jejich slyšení otázky. Obecným pravidlem je, že strany mohou pouze předkládat otázky pro svědky, zatímco právní zástupce může klást svědkovi otázky přímo (§ 397 ZPO).

Svědky lze vyslýchat prostřednictvím videokonference, pokud o tom jsou informovány dotčené strany a pokud k tomu dají souhlas (§ 128a odst. 2 ZPO). Souhlas svědků nebo znalců je vyžadován proto, že přenos ovlivňuje jejich práva jakožto jednotlivce.

III. Hodnocení důkazů

8. Pokud dotčená strana sporu nezískala důkazy zákonným způsobem, je soud nějakým způsobem omezen při přijímání rozsudku?

(např. v případě nezákonných nahrávek, atd.)

NahoruNahoru

Soudu může být podle určitých zákonných pravidel zakázáno využívat důkazů, např. zákaz používat rozsudků, které byly nebo mají být vymazány z Ústředního spolkového rejstříku (§ 51 BZRG (Zákon o Ústředním spolkovém rejstříku).

Soudu může být podle judikatury Spolkového ústavního soudu zakázáno používat důkazy v případech, kdy by provedením důkazů došlo k porušení práv jednotlivce, která jsou chráněna ústavou, a kdy využití důkazů nelze výjimečně ospravedlnit vyvážením souvisejících zájmů.

Podle této judikatury soud na příklad nesmí využít důkazů, které představují tajné zvukové nahrávky. Totéž se týká použití minivysílačů, mikrofonů nebo zvukových systémů k odposlechu rozhovorů nebo nezákonně získaných osobních dokumentů, jako jsou deníky nebo důvěrné dopisy.

Ve všech těchto případech však lze na základě vyvážení protichůdných práv v jednotlivých případech rozhodnout o tom, že nezákonně získané důkazy mohou být použity, pokud to nezasáhne podstatnou oblast soukromého života.

Pro určení, zda je takový zákaz v rozporu s procesním právem, je v případě každého jednotlivého ustanovení potřeba přijmout zvláštní rozhodnutí. Nedostatky v řízení a zejména ve způsobu, jakým bylo slyšení vedeno, mohou být napraveny v souladu s § 295 odst. 1 ZPO. Možným procesním nedostatkem je na příklad výslech účastníka jakožto svědka, tzn. důkazy lze použít, pokud účastníci samy tohoto ustanovení nevyužijí nebo nevznesou námitku proti chybě do uzavření následujícího ústního jednání. Neposkytnutí informace o právu svědka odmítnout podat svědectví může být také napravena podle § 295 odst. 1 ZPO.

Soulad s pravidly ve veřejném zájmu však není fakultativní (§ 295 odst. 2 ZPO). Mezi příklady patří přihlédnutí soudu ke všem otázkám, jako jsou předpoklady řízení, přípustnost opravných prostředků a vyloučení osob, které by měly sloužit jako soudci.

9. Bude má výpověď, jakožto účastníka řízení, považována za důkaz?

Jak již bylo vysvětleno v bodech 5a) a c), výslech účastníků může být za určitých okolností přípustný jako metoda získání důkazů. Hodnocení takto získaných důkazů zůstává na volné úvaze soudu (§ 286 ZPO).

« Opatřování a provádění důkazů - Obecné informace | Německo - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 28-08-2007

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království