Evropská komise > ESS > Opatřování a provádění důkazů > Estonsko

Poslední aktualizace: 10-01-2007
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Opatřování a provádění důkazů - Estonsko

 

OBSAH

I. Důkazní břemeno I.
1.
a) Jaká jsou pravidla týkající se důkazního břemene? a)
b) Existují pravidla, která vylučují některé skutečnosti z důkazního břemene? Ve kterých případech? Je možné i tak vyvrátit určité domněnky předložením důkazu? b)
2. Do jaké míry musí být soud přesvědčen o pravdivosti faktu, aby na něm založil rozsudek? 2.
II. Dokazování II.
3. Vyžaduje dokazování vždy návrh strany řízení, nebo může soud dokazovat i z vlastního podnětu? 3.
4.
a) Je-li schválen návrh strany na dokazování, jaké kroky následují? a)
b) Ve kterých případech může soud zamítnout návrh na provedení dokazování? b)
5.
a) Jaké existují druhy důkazů? a)
b) Jak se liší důkazní prostředky provedené výslechem svědků a výslechem znalců? Jaká jsou pravidla týkající se předkládání listinných důkazů a znaleckých posudků? b)
c) Mají některé důkazní prostředky větší váhu? c)
d) Jsou ve vztahu k některým skutečnostem povinné určité důkazní prostředky? d)
6.
a) Jsou svědci ze zákona povinni vypovídat? a)
b) Ve kterých případech mohou svědci odmítnout vypovídat? b)
c) Může osoba, která svědčit odmítne, být sankcionována nebo nucena podat svědectví? c)
d) Existují osoby, od nichž svědectví nelze vyžadovat? d)
7. Jaká je role soudce a stran řízení při vyslýchání svědka? Za jakých podmínek může svědek vypovídat za pomoci nových technologií, např. prostřednictvím videokonference? 7.
III. Hodnocení důkazů III.
8. Jestliže strana nezískala důkaz zákonnou cestou, existují omezení přípustnosti takového důkazu? 8.
9. Jsem-li stranou sporu, bude mé vlastní tvrzení považováno za důkaz? 9.

 

I. Důkazní břemeno

1.

a) Jaká jsou pravidla týkající se důkazního břemene?

Každá strana sporu musí dokázat pravdivost skutečností, na nichž zakládá své nároky a námitky (např. pokud žalující strana svůj nárok nemůže prokázat, návrh se zamítne). Důkazy předkládají strany a další účastníci soudního řízení. Soud může stranám a dalším účastníkům řízení navrhnout, aby předložili další důkazy. Pro ochranu veřejného zájmu může soud shromažďovat důkazy z vlastního podnětu.

b) Existují pravidla, která vylučují některé skutečnosti z důkazního břemene? Ve kterých případech? Je možné i tak vyvrátit určité domněnky předložením důkazu?

Skutečnosti, které soud pokládá za všeobecně známé, se nemusejí dokazovat. Skutečnosti stanovené v občanskoprávním sporu rozsudkem, který již nabyl právní moci, se nenapadají v jiném občanskoprávním sporu, jehož se účastní tytéž strany. Tyto skutečnosti nenapadá ani třetí strana, která se věci účastní. Trestněprávní nebo správní rozsudek, který nabyl právní moci, je pro soud, který řeší občanskoprávní důsledky určitého úkonu, právně závazný, pouze pokud se týče toho, zda k úkonu došlo a zda jej provedla daná osoba.

Jestliže strana sporu přizná skutečnost, na níž se zakládá žaloba nebo obhajoba protistrany, považuje soud přiznanou skutečnost za dokázanou za předpokladu, že se tím neporuší práva a zákonné zájmy dalších účastníků řízení nebo že přiznání skutečnosti není ovlivněno podvodem nebo donucením nebo že se nezakládá na omylu.

NahoruNahoru

V hmotněprávních předpisech navíc existuje několik právních ustanovení ohledně předpokladů (například se předpokládá, že držitel věci je jejím vlastníkem). Tyto předpoklady lze během soudního řízení vyvrátit dokázáním jejich opaku. Zároveň platí, že co bylo v jednom sporu uznáno jako skutečnost, není týmiž stranami napadnutelné v jiném sporu, tj. nelze opodstatnit různost situací.

2. Do jaké míry musí být soud přesvědčen o pravdivosti faktu, aby na něm založil rozsudek?

Soud připustí pouze důkazy, které jsou pro věc relevantní. Odůvodní zamítnutí důkazů, které mu byly předloženy. Soud podle práva všechny důkazy hodnotí ze všech pohledů, důkladně a objektivně. Žádný důkaz u soudu nemá předem stanovenou závažnost. Právo může stanovit, že některá osvědčení jsou považována za správná.

II. Dokazování

3. Vyžaduje dokazování vždy návrh strany řízení, nebo může soud dokazovat i z vlastního podnětu?

Důkazy předkládají strany a další účastníci řízení. Soud může stranám a dalším účastníkům řízení navrhnout, aby předložili další důkazy. Pro ochranu veřejného zájmu může soud shromažďovat důkazy z vlastního podnětu.

Pokud je nezbytné shromáždit důkazy mimo působnost soudu řešícího spor a není možné, aby tyto důkazy získal sám účastník řízení, vydá soud řešící daný případ rozhodnutí o výkonu procesního úkonu pro soud, v jehož působnosti lze důkazy získat.

NahoruNahoru

4.

a) Je-li schválen návrh strany na dokazování, jaké kroky následují?

Platné právo další kroky zvlášť neupravuje. Jakmile soud přijme nějakou písemnost jako listinný důkaz, přidá ji ke spisu a zkoumá ji při jednání soudu. Jestliže soud rozhodne o ohledání na místě, pak se provede ohledání na místě apod.

b) Ve kterých případech může soud zamítnout návrh na provedení dokazování?

Soud připustí pouze důkazy, které jsou pro věc relevantní. V souladu s tím může soud zamítnout důkazy, které pro věc relevantní nejsou; v takovém případě ale musí zamítnutí předložených důkazů odůvodnit.

Pokud podle práva musí být určitá skutečnost doložena důkazem určitého druhu nebo podoby, nelze ji doložit důkazem jiného druhu nebo podoby.

Viz též odpověď na otázku I 1.b).

5.

a) Jaké existují druhy důkazů?

V občanskoprávních věcech je důkazem jakákoli informace, která má procesní podobu stanovenou zákonem, na jejímž základě soud zákonem stanoveným postupem stanoví pravdivost či nepravdivost skutečností, na nichž se zakládají žaloby nebo obhajoby stran a dalších účastníků řízení, a dalších skutečností relevantních pro spravedlivé posouzení věci. Důkazem může být svědecká výpověď, tvrzení strany sporu nebo třetí strany, listinný důkaz, hmotný důkaz, ohledání na místě nebo znalecký posudek

NahoruNahoru

b) Jak se liší důkazní prostředky provedené výslechem svědků a výslechem znalců? Jaká jsou pravidla týkající se předkládání listinných důkazů a znaleckých posudků?

Svědecká výpověď: každá osoba, která může znát skutečnosti relevantní pro věc, může být vyslýchána jako svědek, pokud tato osoba není účastníkem řízení.

Tvrzení stran a třetích stran: tvrzení stran a třetích stran ohledně jim známých skutečností relevantních pro posouzení věci.

Listinné důkazy: listinným důkazem je písemný nebo jiný dokument zaznamenaný v podobě fotografie, videozáznamu, zvukového nebo datového záznamu, který obsahuje informace o skutečnostech relevantních pro posouzení věci a který lze ve vnímatelné podobě předložit na zasedání soudu. Úřední i osobní korespondence jsou rovněž listinnými důkazy. Písemný dokument může být předložen v prvopisu, opisu nebo výpisu. Pokud je dokument předložen v opisu či výpisu, má soud právo požadovat předložení prvopisu, ať už z vlastního podnětu nebo na žádost jiného účastníka řízení.

Hmotné důkazy: hmotným důkazem je předmět, jehož existence nebo vlastnosti mohou napomoci ke zjištění skutečností relevantních pro posouzení věci.

Ohledání na místě: v průběhu inspekce na místě je podrobně popsána nemovitost, oblast nebo místo události a, je-li to nezbytné a možné, relevantní vlastnosti se vyfotografují nebo jinak zaznamenají. Z ohledání na místě se provádí zápis.

NahoruNahoru

Znalecký posudek: soud má právo nařídit provedení znaleckého posudku tam, kde je ke zjištění skutečností relevantních pro posouzení věci zapotřebí odborných znalostí. Znalecký posudek provádí soudní znalec ze znaleckého ústavu, úředně uznaný znalec nebo jiná kvalifikovaná osoba pověřená soudem. Soud při pověřování znalce zohlední stanoviska stran sporu.

c) Mají některé důkazní prostředky větší váhu?

Ne. Právo však může stanovit, že některá osvědčení jsou považována za správná. Například podle čl. 1 odst. 5 zákona o notářích se notářské listiny a notářská osvědčení vyhotovená v rámci pravomoci notáře v souladu s požadavky na formální platnost považují za správné.

d) Jsou ve vztahu k některým skutečnostem povinné určité důkazní prostředky?

Pokud podle práva musí být určitá skutečnost doložena důkazem určitého druhu nebo podoby, nelze ji doložit důkazem jiného druhu nebo podoby.

6.

a) Jsou svědci ze zákona povinni vypovídat?

Osoba předvolaná před soud jako svědek je povinná se k soudu dostavit a podat pravdivé svědectví ohledně jí známých skutečností.

b) Ve kterých případech mohou svědci odmítnout vypovídat?

Svědek má právo nevypovídat, pokud:

  1. je či byl manželem žalující nebo žalované strany;
  2. je předkem nebo potomkem žalující nebo žalované strany nebo je či byl manželem některého z takových předků nebo potomků;
  3. je sourozencem žalující nebo žalované strany nebo je či byl manželem některého z takových sourozenců;
  4. takové právo vyplývá z jiného právního ustanovení.

Svědek má právo odepřít výpověď, pokud se odůvodněně domnívá, že by svou výpovědí vystavil sebe, svého manžela, bývalého manžela, rodiče, sourozence, prarodiče nebo vnuka trestnímu stíhání nebo jinému nebezpečí.

NahoruNahoru

c) Může osoba, která svědčit odmítne, být sankcionována nebo nucena podat svědectví?

Pokud se předvolaný svědek k soudu nedostaví, aniž by mu v dostavení se bránila právní překážka, může mu soud uložit pokutu nebo nařídit jeho předvedení. Pokud svědek neopodstatněně odmítne složit přísahu, podat svědectví nebo odpovědět na otázky, může mu soud uložit pokutu nebo nařídit jeho zadržení. Svědka lze zadržovat po dobu maximálně tří měsíců; doba zadržení však nesmí přesahovat konec řízení v dané věci u daného soudu a nesmí pokračovat, jestliže svědek podá svědeckou výpověď nebo složí přísahu nebo jestliže pominula nutnost svědka vyslechnout.

Pokud účastník řízení, který o slyšení svědka požádal, svou žádost stáhne nebo pokud pomine nutnost svědka vyslechnout z nějakého jiného důvodu, pak se svědkovi, který se nedostavil k soudu, neudělí pokuta; uhrazená pokuta však nebude vyplacena zpět. Soud může z vlastního podnětu nebo na žádost strany sporu přikázat svědkovi, aby uhradil náklady soudního řízení, které vznikly tím, že odmítl složit přísahu nebo svědčit nebo že se nedostavil k soudu při předběžném slyšení nebo zasedání soudu.

d) Existují osoby, od nichž svědectví nelze vyžadovat?

Státní zaměstnanci ve veřejné a místní správě, jimž zákon zakazuje zveřejňovat státní nebo obchodní tajemství nebo jiné důvěrné informace, o nichž se dozvěděli díky svému pracovnímu zařazení, nesmějí o takových informacích u soudu svědčit.

NahoruNahoru

Bez souhlasu osoby, v jejímž zájmu je uloženo zachovávat důvěrnost daných informací, nesmějí svědčit tyto osoby:

  1. právní zástupci v občanskoprávních věcech nebo obhájci v trestněprávních věcech ohledně skutečností, o nichž se dozvěděli při výkonu svých povinností;
  2. lékaři nebo jiní zaměstnanci zdravotnických zařízení ohledně skutečností, jež jim pacient svěřil, pokud zákon nestanoví jinak.

Duchovní nesmějí být vyslýcháni ohledně skutečností, které jim svěřily jiné osoby. Osoba nesmí být vyslýchána jako svědek, pokud zákon výslech takové osoby v občanskoprávním řízení zakazuje. Soud má právo zamítnout výslech svědka mladšího 15 let věku nebo osoby, která kvůli svému tělesnému nebo mentálnímu postižení není schopna řádně pochopit skutečnosti relevantní pro danou věc nebo není schopna o nich podat pravdivé svědectví.

Pokud je to nutné, vyslechne se osoba mladší 15 let věku v přítomnosti učitele, psychologa, rodiče nebo opatrovníka, který se svolením soudu také může svědkovi klást otázky. Je-li to pro zjištění pravdy nutné, může soud na dobu výslechu nezletilého svědka vykázat účastníky řízení ze soudní síně. Po návratu účastníka řízení do soudní síně se svědectví nezletilého svědka účastníkovi řízení přečte a účastník má poté právo klást svědkovi otázky. Je-li to nutné, může soud svědka mladšího 15 let věku po jeho výslechu nechat odvést ze soudní síně.

7. Jaká je role soudce a stran řízení při vyslýchání svědka? Za jakých podmínek může svědek vypovídat za pomoci nových technologií, např. prostřednictvím videokonference?

Svědci jsou vyslýcháni jednotlivě. Svědci, kteří ještě nebyli vyslechnuti, nesmějí být přítomni v soudní síni během slyšení. Vyslechnutý svědek setrvá v soudní síni až do konce slyšení, pokud mu soud neudělí povolení odejít dříve. Soud ověří totožnost svědka a oblast jeho činnosti, vzdělání, trvalé bydliště, spojitost s věcí a jeho vztahy ke stranám sporu a ke třetím stranám. Soud svědkovi připomene, aby mluvil v dané věci pouze pravdu. Účastník řízení, který o předvolání svědka požádal, vyslýchá svědka jako první; poté mu kladou otázky další účastníci řízení. Svědka předvolaného z podnětu soudu vyslýchá nejprve žalující strana. Soud má právo klást svědkovi otázky po celou dobu jeho výslechu. Soud má také právo zamítnout návodné otázky a otázky, které s danou věcí nesouvisejí.

Platné právo ani praxe nestanoví podmínky pro využití videokonferencí.

III. Hodnocení důkazů

8. Jestliže strana nezískala důkaz zákonnou cestou, existují omezení přípustnosti takového důkazu?

Tuto otázku právo neupravuje, hodnocení důkazů tak zůstává na soudu.

9. Jsem-li stranou sporu, bude mé vlastní tvrzení považováno za důkaz?

Tvrzení stran a třetích stran ohledně jim známých skutečností relevantních pro posouzení věci se hodnotí společně s dalšími důkazy shromážděnými v dané věci. Tvrzení právního zástupce se považuje za tvrzení té strany nebo třetí strany, kterou zastupuje. Strany, třetí strany a jejich právní zástupci mohou pod přísahou podat tvrzení ohledně skutečností, které jsou pro danou věc zvláště závažné. Tvrzení pod přísahou může podat osoba, která k tomu poskytla písemný souhlas. Strana má právo požádat, aby tvrzení strany, protistrany nebo třetí strany a jejich právních zástupců bylo proneseno pod přísahou. Pokud chce strana z vlastního podnětu pronést tvrzení pod přísahou, předloží písemnou žádost.

Bližší informace

  • Občanský soudní řád eesti keel - English

« Opatřování a provádění důkazů - Obecné informace | Estonsko - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 10-01-2007

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království