Evropská komise > ESS > Opatřování a provádění důkazů > Česká republika

Poslední aktualizace: 16-04-2007
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Opatřování a provádění důkazů - Česká republika

 

OBSAH

I. Důkazní břemeno I.
1.
a) Jaká jsou pravidla týkající se důkazního břemena? a)
b) Jsou zde pravidla, která vylučují některé skutečnosti z důkazního břemene? Ve kterých případech? Je možné i tak vyvrátit určité domněnky předložením důkazu? b)
2. Do jaké míry musí být soud přesvědčen o pravdivosti faktu, aby na něm založil rozsudek? 2.
II. Dokazování II.
3. Vyžaduje dokazování vždy návrh strany řízení nebo může soud dokazovat i z vlastního podnětu? 3.
4.
a) Je-li schválen návrh strany na dokazování, jaké kroky následují? a)
b) Ve kterých případech může soud zamítnout návrh na provedení dokazování? b)
5.
a) Jaké existují druhy důkazů? a)
b) Jaké jsou metody dokazování pomocí svědků a jak se liší od dokazování pomocí znalců? Jaké jsou pravidla týkající se předkládání písemných důkazů a znaleckých posudků? b)
c) Jsou některé metody dokazování přednostnější? c)
d) Jsou ve vztahu k některým skutečnostem povinné určité metody dokazování? d)
6.
a) Jsou svědci ze zákona povinni vypovídat? a)
b) Ve kterých případech mohou svědci odmítnout vypovídat? b)
c) Může být osoba, která svědčit odmítne, být sankcionována nebo nucena podat svědectví? c)
d) Existují osoby, od nichž svědectví nelze vyžadovat? d)
7. Jaká je role soudce při vyslýchání svědka? Za jakých podmínek může svědek vypovídat za pomoci nových technologií, např. prostřednictvím videokonference? 7.
III. Hodnocení důkazů III.
8. Jestliže důkaz nebyl stranou získán zákonnou cestou, existují omezení přípustnosti takového důkazu? 8.
9. Jsem-li stranou sporu, bude mé vlastní tvrzení považováno za důkaz? 9.

 

I. Důkazní břemeno

1.

a) Jaká jsou pravidla týkající se důkazního břemena?

Důkazní břemeno vychází z tzv. břemene tvrzení, které je v zásadě určeno právní normou, na jejímž základě má být u soudu dané právo vymáháno – jedná se zejména o okruh skutečností, které v konkrétním případě musí být tvrzeny. Občanský soudní řád pak stanoví, že každý účastník musí svá tvrzení prokázat označením příslušných důkazů – tato povinnost se nazývá důkazním břemenem. Obecně lze tedy říci, že důkazní břemeno má každý, kdo něco tvrdí a toto tvrzení je relevantní pro daný případ.

Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní je ve svém rozsahu zavázán každý účastník. V případě, že skutková tvrzení účastníka a důkazní návrhy jsou neplné, je soud povinen účastníka poučit.

Má-li soud za to, že dosud nebyly ve sporném řízení prokázány skutečnosti, které některý z účastníků tvrdí, musí jej poučit o tom, že je povinen ke svým tvrzením navrhnout důkazy, a dále jej musí rovněž poučit o tom, že pokud tuto povinnost účastník nesplní, může to pro něj znamenat možnost neúspěchu ve sporu. Tuto poučovací povinnost má soud však pouze při jednání, nikoliv písemnou formou, např. v předvolání k jednání.

Má-li soud pochybnosti o určitých skutečnostech, soud vyzve účastníky k doplnění dokazování. Jde-li o skutečnosti, k jejichž prokázání je třeba odborných znalostí, nařídí soud zpravidla provedení znaleckého posudku; má-li soud pochybnost o správnosti znaleckého posudku, musí být provedeno jeho doplnění nebo vypracován nový.

NahoruNahoru

b) Jsou zde pravidla, která vylučují některé skutečnosti z důkazního břemene? Ve kterých případech? Je možné i tak vyvrátit určité domněnky předložením důkazu?

Není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé (jsou známy širokému okruhu osob v určitém místě a čase a tedy i soudcům) nebo známé soudu z jeho činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České republiky. Znalost cizozemského práva může soud získat vlastním studiem, resp. vyjádřením Ministerstva spravedlnosti, popř. znaleckým posudkem. Všechny tyto skutečnosti lze vyvracet navrhováním důkazu.

Pro určitou kategorii skutečností může stanovit zákon domněnku (výčet takových domněnek by přesáhl účel tohoto textu, je nutné posoudit v závislosti na hmotném právu, kterým se řídí daný konkrétní případ), přičemž mohou existovat domněnky vyvratitelné, které připouští důkaz opaku a dále výjimečně domněnky nevyvratitelné, které důkaz opaku nepřipouští. V případě vyvratitelné domněnky považuje soud skutečnost za prokázanou, pokud některý z účastníků nenavrhl provedení důkazu, který by tuto domněnku vyvrátil a v řízení by tudíž vyšel najevo opak. U některých vyvratitelných domněnek lze prokázat opak jen v zákonem dané lhůtě.

Dalším druhem skutečnosti, kterou není třeba dokazovat a ani nelze prokázat opak, jsou rozhodnutí příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutí o osobním stavu. Soud ovšem není vázán ani rozhodnutím o tom, že byl spáchán přestupek, ani rozhodnutím o tom, kdo přestupek spáchal, jestliže bylo rozhodnuto pouze v blokovém řízení. Žádné jiné výroky trestního rozsudku či rozhodnutí o správním deliktu soud nezavazují.

NahoruNahoru

Zvláštním druhem vyvratitelné domněnky jsou skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví či jiných skutečností. Důkazní břemeno pak nese protistrana, která musí prokázat, že účastník diskriminován nebyl.

U skutečností prokazovaných veřejnými listinami nese důkazní břemeno ten, kdo chce vyvrátit jejich pravost. Naopak u soukromých listin nese důkazní břemeno ten, kdo se jich dovolává. Pokud účastník dokládá svá tvrzení soukromou listinou a protistrana zpochybní její pravost či správnost, pak důkazní břemeno přechází zpět na stranu sporu, která takový důkaz navrhla, a tato pak svá tvrzení musí prokázat jiným způsobem. Shodná tvrzení účastníků není zpravidla třeba dokazovat a soud je bere za svá skutková zjištění.

2. Do jaké míry musí být soud přesvědčen o pravdivosti faktu, aby na něm založil rozsudek?

V řízení před soudem se uplatňuje zásada volného hodnocení důkazů, tj. zákon nestanoví přesné hranice, které by soudci říkaly, v jakém případě má mít danou skutečnost za prokázanou a kdy nikoliv. Zákon stanoví, že „důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci“.

Obecně platí, že pokud úvahy při hodnocení důkazů vyzní v závěr, že pravdivost skutkových tvrzení nelze potvrdit ani vyloučit, pak rozhodnutí soudu vyzní nepříznivě pro účastníka, pravdivost jehož tvrzení měla být prokázána.

NahoruNahoru

Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového. Zjištěný skutkových stav je takovým stavem, o němž nejsou rozumné a důvodné pochybnosti (tj. určité pochybnosti soud může mít, nicméně nesmí být zásadní povahy).

II. Dokazování

3. Vyžaduje dokazování vždy návrh strany řízení nebo může soud dokazovat i z vlastního podnětu?

Ve sporném řízení obecně platí zásada, že soud provádí jen navržené důkazy, soud však může rozhodnout, že některé důkazy neprovede, zpravidla tehdy, má-li danou skutečnost již za prokázanou. Za situace, že žádný z účastníků sporného řízení nenavrhl provedení určitého důkazu, avšak jeho potřeba vyšla v průběhu řízení najevo, soud takový důkaz provede sám ze své úvahy.

Naopak v řízení nesporném, tj. ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu, jakož i v řízení o povolení uzavřít manželství, v řízení o určení a popření rodičovství, v řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, v řízení o osvojení, v řízení o jmenování rozhodce nebo předsedajícího rozhodce, v řízení ve věcech obchodního rejstříku, v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, v řízení o zrušení politické strany nebo politického hnutí, pozastavení a znovuobnovení jejich činnosti, v řízení o zákonnosti zajištění cizince a o jeho propuštění a v řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob je soud povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány.

NahoruNahoru

4.

a) Je-li schválen návrh strany na dokazování, jaké kroky následují?

Je-li návrh vznesen při jednání, může soud nařídit provedení důkazu ihned, je-li to možné, jinak rozhodne, jak a kdy bude dokazování provedeno (souvisí s tím, o jaký druh důkazu jde apod.)

b) Ve kterých případech může soud zamítnout návrh na provedení dokazování?

Záleží na soudu, provedení kterého důkazu připustí či nikoliv. Obecně lze říci, že soud neprovede ty důkazy, které nemohou dle jeho názoru přispět k objasnění věci (tj. zamezí tím zbytečnému provádění důkazů), soud by také neprovedl takový důkaz, vyžádalo-li by si to náklady nepoměrné vzhledem k předmětu sporu. Viz také otázka č. 8. Aby soud mohl jednoznačně posoudit, jaké důkazy provede, jsou účastníci povinni navrhovat je konkrétně, tj. svědky označit jménem a dalšími identifikačními údaji a uvést, k jakým tvrzením by měl navržený svědek vypovídat, stejně tak jsou účastníci povinni specifikovat listinný důkaz, anebo uvést okruh problematiky, k níž by se měl vyjádřit znalec prostřednictvím znaleckého posudku.

5.

a) Jaké existují druhy důkazů?

V zásadě mohou jako důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Jsou to především výslech svědka, účastníka, znalce nebo ohledání osoby, ohledání věci a samozřejmě listinné důkazy.

NahoruNahoru

b) Jaké jsou metody dokazování pomocí svědků a jak se liší od dokazování pomocí znalců? Jaké jsou pravidla týkající se předkládání písemných důkazů a znaleckých posudků?

Každá fyzická osoba, která není účastníkem řízení, je povinna dostavit se na předvolání k soudu a vypovídat jako svědek. Svědek vypovídá o tom, co sám zažil a vnímal.Musí vypovědět pravdu a nic nezamlčovat. Na začátku výslechu je třeba zjistit totožnost svědka a okolnosti, které mohou mít vliv na jeho věrohodnost. Dále je třeba poučit svědka o významu svědecké výpovědi, o jeho právech a povinnostech a o trestních následcích křivé výpovědi. Předseda senátu (soudce) vyzve svědka, aby souvisle vylíčil vše, co ví o předmětu výslechu. Pak mu klade otázky potřebné k doplnění a vyjasnění jeho výpovědi. Otázky mohou dávat i členové senátu a se souhlasem předsedy senátu i účastníci a znalci.

Dokazování pomocí znalců je zejména odlišné z toho důvodu, že znalec většinou vypracovává písemný znalecký posudek, k němuž pak navíc obvykle podává ústní vyjádření. Důkaz znaleckým posudkem se provádí tehdy, je-li nutné posoudit skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí. Znalecký posudek má tři části: nález, ve kterém znalec popíše skutečnosti, které zkoumal; posudek, který obsahuje vlastní odborné posouzení (znalecké závěry) a znaleckou doložku. Znalec se zpravidla vyjadřuje ke konkrétním otázkám vymezeným soudem, nevyplývá-li požadavky na posudek přímo ze zákona (zejména v oblasti práva obchodních společností). Znalce ustanoví soud výběrem z osob zapsaných do seznamu znalců a tlumočníků (které vedou krajské soudy).

NahoruNahoru

Svědek se vyjadřuje ke skutečnostem, které bezprostředně vnímal, kdežto znalec se vyjadřuje jen tam, kde posouzení skutkového stavu závisí na odborných znalostech. Hodnocení soudu nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, vnitřní konzistentnosti a souladu s ostatními provedenými důkazy.

Důkaz listinou se provádí tak, že ji nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah. Předseda senátu může navíc uložit tomu, kdo má listinu potřebnou k důkazu, aby ji předložil, nebo ji opatří sám od jiného soudu, orgánu nebo právnické osoby.

c) Jsou některé metody dokazování přednostnější?

Přednost metod není stanovena, nicméně některé důkazní prostředky mohou být použity teprve až zákonem požadované nejdou provést (zpravidla různé úkony s obligatorní písemnou formou – jen když jsou např. zničeny, pak lze dokazovat i jinak, tj. třeba výslechem svědků apod.). Důkaz výslechem účastníka k jeho tvrzením lze ve sporných věcech nařídit jen tehdy jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak (kromě souhlasu s výslechem). Jiné důkazy proto mají přednost.

d) Jsou ve vztahu k některým skutečnostem povinné určité metody dokazování?

Někdy může zákon stanovit, jaké důkazy je třeba provést, záleží na konkrétním sporu (např. v řízení o svolení k uzavření manželství je nutno vyslechnout oba snoubence).

NahoruNahoru

Určité skutečnosti pak mohou být dokázány jen určitým způsobem, např. směnečný nebo šekový rozkaz lze vydat jen na základě předložení směnky v prvopise, rozhodnutí o umoření směnky nebo další listiny; nařízení výkonu rozhodnutí lze učinit jen po předložení pravomocného rozhodnutí, resp. exekučního titulu apod.)

Pro vznik určitých závazků nebo i věcných práv (zvláště k nemovitostem) vyžaduje zákon písemnou formu smlouvy – z tohoto požadavku pak vychází i předmětný způsob dokazování.

6.

a) Jsou svědci ze zákona povinni vypovídat?

Ano, každý má zákonnou svědeckou povinnost se na předvolání dostavit a vypovídat, je nezastupitelný. Svědek, který svou svědeckou povinnost splnil, má nárok na tzv. svědečné (náhradu hotových výdajů a ušlého výdělku).

Jestliže je účastník nečinný, anebo přes výzvy soudu nenavrhl všechny potřebné důkazy a v řízení dochází z těchto důvodů k průtahům, může soud na návrh jiného účastníka rozhodnout, že ve věci lze označit důkazy k prokázání rozhodných skutečností pouze v jím stanovené lhůtě, která nesmí být kratší než 15 dnů. Po uplynutí této lhůty už soud k novým důkazním návrhům nepřihlíží s výjimkou těch, kterými účastníci zpochybňují věrohodnost dosud provedených důkazů, anebo těch, které bez své viny nemohli uplatnit dříve.

b) Ve kterých případech mohou svědci odmítnout vypovídat?

Výpověď může svědek odepřít jen tehdy, kdyby si jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým; o důvodnosti odepření výpovědi rozhoduje soud. Dále musí soud respektovat svědkovu zákonnou povinnost zachovávat tajemství nebo mlčenlivost (např. dle zákona o ochraně utajovaných skutečností; skutečnosti uvedené ve zdravotní dokumentaci pacienta – tzv. lékařské tajemství; bankovní tajemství atd.)

NahoruNahoru

c) Může být osoba, která svědčit odmítne, být sankcionována nebo nucena podat svědectví?

Splnění svědecké povinnosti lze vynucovat předvedením (Policií ČR) nebo v krajním případě uložením pořádkové pokuty až do výše 50 000 Kč.

d) Existují osoby, od nichž svědectví nelze vyžadovat?

Obecně řečeno není stanovena kategorie osob, od nichž nelze vyžadovat svědectví, spíše existuje okruh skutečností, o nichž určité osoby nemohou vypovídat (viz otázka 6.b)

7. Jaká je role soudce při vyslýchání svědka? Za jakých podmínek může svědek vypovídat za pomoci nových technologií, např. prostřednictvím videokonference?

Pouze předseda senátu má právo vyslýchat svědka a tento výslech vede. Ostatní členové senátu a další účastníci nebo znalci mohou klást další otázky svědkovi pouze se souhlasem předsedy senátu, ten může zamítnout konkrétní otázku, která je např. návodná, úskočná nebo není vhodná ani účelná.

Využití moderních technologií umožňující výslech na dálku není v současné době možné.

III. Hodnocení důkazů

8. Jestliže důkaz nebyl stranou získán zákonnou cestou, existují omezení přípustnosti takového důkazu?

Ano. Navrhne-li účastník k prokázání svých tvrzení důkaz, který byl pořízen nebo účastníkem opatřen v rozporu s obecně závaznými právními předpisy a jehož pořízením nebo opatřením došlo k porušení práv jiné fyzické nebo právnické osoby, soud takový důkaz jako nepřípustný neprovede. Nepřípustným důkazem je proto např. i záznam telefonického rozhovoru, který byl takto pořízen bez vědomí hovořících osob (což zakazuje zákon o telekomunikacích).

9. Jsem-li stranou sporu, bude mé vlastní tvrzení považováno za důkaz?

V zásadě je podmínkou, že skutečnost, která má být takto prokázána, nelze prokázat provedením jiného důkazního prostředku. Důkazním prostředkem je pouze takový výslech účastníků, který soud zvlášť jako procesní důkaz nařídil k prokázání tvrzených skutečností.

« Opatřování a provádění důkazů - Obecné informace | Česká republika - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 16-04-2007

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království