Evropská komise > ESS > Výkon soudních rozhodnutí > Itálie

Poslední aktualizace: 16-10-2007
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Výkon soudních rozhodnutí - Itálie

EJN logo

Informace na této stránce jsou zastaralé. Stránka v původním jazykovém znění byla aktualizována a přesunuta na portál evropské e-justice.


 

OBSAH

1. Co znamená výkon soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních? 1.
1.1. Seznam různých druhů výkonu soudního rozhodnutí, které dlužníka donutí, aby něco splnil, něčeho se zdržel, nebo aby zaplatil peněžní částku 1.1.
2. Za jakých podmínek lze vydat vykonatelný právní titul nebo rozhodnutí? 2.
2.1. Řízení 2.1.
2.1.1. Jsou vykonatelná soudní i mimosoudní rozhodnutí? 2.1.1.
2.1.2. Je nutné pro uplatnění nároku žádat povolení soudu? 2.1.2.
2.1.3. Který soud je příslušný pro nařízení výkonu? 2.1.3.
2.1.4. Pravidla týkající se statutu, úlohy, odpovědnosti a pravomoci činitelů provádějících výkon soudních rozhodnutí 2.1.4.
2.1.5. Využití služeb právních zástupců a dalších právních odborníků 2.1.5.
2.1.6. Sazebník poplatků za výkon soudních rozhodnutí 2.1.6.
2.2. Za jakých podmínek má soud právo vykonat rozhodnutí? V případě jakých dluhů a jakých dlužníků? 2.2.
3. Předmět a povaha donucovacích opatření 3.
3.1. Jaký druh majetku může být předmětem výkonu soudních rozhodnutí? 3.1.
3.2. Jaké jsou účinky vykonávacích opatření? 3.2.
3.2.1. Jaké jsou účinky výkonu soudních rozhodnutí na dlužníky, kteří nedostojí svým závazkům? Mohou i nadále disponovat svým majetkem? Lze jim uložit sankce? 3.2.1.
3.2.2. Jaké jsou účinky na třetí strany? Jaké povinnosti má banka s ohledem na poskytnutí požadovaných informací a povinnosti uvalené na uložené částky? Jaké jsou sankce za nesplnění uložených podmínek? 3.2.2.
3.3. Jaká je platnost těchto opatření s ohledem na povinného? Je jejich trvání zákonem nebo soudem omezeno? 3.3.
4. Je možno se odvolat proti rozhodnutí o uvalení takového opatření? 4.
4.1. Kdo může proti rozhodnutí namítnout? 4.1.
4.2. Které soudy se těmito případy zabývají? 4.2.
4.3. Kdy vyprší lhůta pro podání odvolání? 4.3.
4.4. Jaký je účinek tohoto odvolání? 4.4.

 

1. Co znamená výkon soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních?

Výkon soudních rozhodnutí umožňuje věřiteli (soukromé osobě nebo společnosti) na základě soudního rozhodnutí (nebo jiných specifických úkonů považovaných zákonem za srovnatelné se soudními rozhodnutími) získat, co jí jiná osoba dluží.

Výkon soudních rozhodnutí je proto postup upravený zákonem různými způsoby v závislosti na povaze pohledávky, tj. podle toho, co se dluží osobě, která zahájila řízení pro uplatnění svého nároku vůči dlužníkovi (různé metody jsou uvedeny v oddíle 1.1). Podle své povahy se na vykonávacím řízení podílejí veřejné orgány pod dohledem soudu, který je zúčastněnými stranami požádán, aby zajistil dodržování procesních pravidel stanovených zákonem.

1.1. Seznam různých druhů výkonu soudního rozhodnutí, které dlužníka donutí, aby něco splnil, něčeho se zdržel, nebo aby zaplatil peněžní částku

V závislosti na obsahu opatření (soudní rozhodnutí nebo jiná opatření, která mají stejnou hodnotu jako rozhodnutí, když dojde na jejich výkon) existují různé způsoby výkonu, jež je třeba použít pro uplatnění nároku věřitele. Vykonávací řízení mají tyto formy:

  1. Nejběžnějším druhem je řízení, jehož cílem je získat pro vymáhajícího věřitele peněžní částku nebo hmotný majetek. Podle tohoto řízení se postupuje v případech, kdy má věřitel na základě soudního rozhodnutí nebo obdobného opatření nárok na peněžní částku. Má dvě fáze: za prvé, zabavení majetku patřícího povinnému (peníze nebo jiné jmění, a to za určitých omezení - viz oddíl 3.1) a podle okolností následné přidělení peněžní částky (pokud byly zabaveny peníze), majetku nebo peněžní částky získané na základě aukce zabaveného majetku v rámci vykonávacího řízení (v zájmu přeměny majetku na peníze) věřiteli. Toto řízení, které je známo jako „nucené vyvlastnění“, se řídí různými pravidly v závislosti na tom, zda se jedná o majetek nemovitý („nucené vyvlastnění nemovitého majetku“) nebo movitý („nucené vyvlastnění movitého majetku“).
  2. Vykonávací řízení uvedené v písmenu a) zahrnuje řízení, prostřednictvím kterého může věřitel získat hmotný majetek patřící dlužníkovi, který je v době výkonu rozhodnutí v držbě někoho jiného (třetí strany, jíž se spor nijak netýká), nebo pohledávku třetí strany vůči dlužníkovi. Toto řízení věřiteli umožňuje získat to, co se mu dluží, a to v prvním případě prostřednictvím vyvlastnění majetku (který je majetkem dlužníka, avšak v držbě třetí strany) a ve druhém případě prostřednictvím řízení, která zahrnují třetí stranu a jehož výsledkem je, že věřitel nastoupí do pozice dlužníka ve vztahu dlužníka vůči třetí straně, která musí splnit smluvní povinnosti, které měla vůči dlužníkovi, ve prospěch vymáhajícího věřitele. Tuto formu výkonu lze vysvětlit skutečností, že pohledávky také představují jmění a výhody, tj. spadají do (právní) definice majetku určité osoby: pohledávky za třetími stranami se vyjímají z majetku dlužníka a převádějí na majetek vymáhajícího věřitele. Toto řízení se nazývá „vyvlastnění prostřednictvím třetích stran“.
  3. Druhou formou je navrácení předmětů, které musí dlužník vrátit věřiteli (například pronajatý majetek po skončení nájemní smlouvy), nebo převedení majetku (kdy např. dlužník již majetek věřiteli prodal, ale skutečně ho nepředal). Toto řízení, jež lze použít na nemovitý nebo movitý majetek, se liší od řízení popsaného v části a) tím, že se majetek z dlužníka na věřitele nepřevádí (vyvlastnění). Tímto řízením dochází k pouhému navrácení toho majetku věřiteli, který mu již podle zákona patří. Toto řízení je známo jako „závazný převod“.
  4. Třetí druh výkonu se používá v případech, kdy má vymáhající věřitel spíše než na majetek právo na určitou formu jednání ze strany dlužníka. V tomto případě dlužník musí, buď na základě smluvních podmínek, nebo zákona, vykonat určitý úkon (např. vykonat práci na majetku, který vlastní) nebo určitý úkon nevykonat (např. nevykonat na majetku práce, kterými by byla porušena práva majitele sousedního majetku). V těchto případech vykonávací řízení umožňuje vymáhajícímu věřiteli prosadit učinění těchto úkonů druhými na náklady dlužníka, který nesplnil své závazky (konat), nebo odstranit stavby nezákonně provedené dlužníkem (pokud bylo závazkem nekonat). Toto řízení je známo jako „výkon závazku konat nebo nekonat“.

2. Za jakých podmínek lze vydat vykonatelný právní titul nebo rozhodnutí?

2.1. Řízení
2.1.1. Jsou vykonatelná soudní i mimosoudní rozhodnutí?

Na základě zásady, ze které neexistují výjimky, musí být před tím, než se rozhodnutí stane vykonatelným, splněny dvě podmínky - formální podmínka a hmotná podmínka. Formální podmínka znamená, že musí být přijato vykonatelné rozhodnutí, tj. úkon nebo soudní rozhodnutí, které musí být vykonáno podle zákona. Hmotná podmínka souvisí s obsahem rozhodnutí, které se musí podle zákona týkat pohledávky, která je „určitá, pevně stanovená a splatná“. Potřeba určitosti je zřejmá, jelikož žádný výkon nemůže být proveden, pokud není jisté, zda dluh existuje, nebo co představuje. Nutnost, aby byla pohledávka pevně stanovená a splatná, je počátečním předpokladem výkonu, jelikož příkaz obsažený v rozhodnutí soudu nelze vykonat, pokud neexistuje žádný praktický způsob, jak ho provést (peněžní částka, kterou dlužník dluží věřiteli, povaha předmětu, který má být předán, vyžadované chování, atd. viz v bodě 1.1 výše), nebo pokud stanovený dluh není splatný, protože je potřeba splnit další zákonné podmínky. Pokud tyto podmínky nejsou splněny, avšak vykonávací řízení již bylo zahájeno, může být tento proces pod dohledem soudu (viz oddíl 4).

NahoruNahoru

Rozhodnutí (tj. soudní nástroj vydaný v souladu se zákonem), které umožňuje výkon, může mít soudní nebo mimosoudní povahu.

Mezi soudní rozhodnutí patří veškerá rozhodnutí a opatření přijatá soudem v souvislosti se soudním řízením, která musí být podle zákona vykonána:

  1. konečná rozhodnutí (učinit platbu, převést majetek nebo chovat se určitým způsobem), která nemohou být přezkoumána vyšším soudem, ani dočasně vykonatelná rozhodnutí [obecně řečeno, veškerá rozhodnutí vydané v prvním stupni jsou vykonatelná, pokud odvolací soud jejich výkon neodloží],
  2. příkazy na zaplacení peněžních částek vydané na základě vyrovnání účtů,
  3. příkazy na zaplacení částek, o kterých se strany případu nepřou a které jsou vydané během řízení,
  4. předběžné příkazy k výkonu soudního rozhodnutí, jimiž vyšetřující soudce přikazuje úhradu peněžních částek nebo převod majetku na základě určitých listinných důkazů,
  5. smírčí protokoly urovnávající zaměstnavatelské spory,
  6. příkazy k úhradě peněžních částek nebo převodu movitého majetku vydané soudem na základě určitých listin (které prokazují určitost dluhu podle zákona), které se stávají vykonatelnými nebo které jsou prohlášeny na dočasně vykonatelné,
  7. výpovědi nájemníka po vypršení nájemní smlouvy nebo v případě opožděné platby nájemného, pokud výpověď potvrdí soud,
  8. rozhodčí výroky, které se stanou vykonatelnými (tj. rozhodnutí vydaná rozhodci, orgány, které nejsou součástí moci soudní a které se skládají z osob povolaných, aby urovnaly spor prostřednictvím dosažení dohody mezi stranami),
  9. příkazy k úhradě peněžních částek nezákonně propuštěným pracovníkům vydané zaměstnavatelům.

Mimosoudní rozhodnutí představují listiny vypracované soudem, které dávají práva osobám, jež vymáhají své nároky, a které mají podle práva díky své povaze a pravidlům, jimiž se řídí právní vztahy, zejména s ohledem na rychlost výměn, zvláštní „sílu“. Z tohoto hlediska jsou vykonávacích řízení rovnocenná soudním rozhodnutím a jiným vykonávacím opatřením soudu. Jedná se zejména o směnky a formy úvěrů, které jsou výslovně vykonatelné podle zákona (dlužní úpisy, bankovní směnky a nástroje vydané určitými bankami), daňové výměry, které učinily vykonatelnými daňové orgány, smluvní dokumenty obdržené státním notářem a vyjadřující vůli nebo závazek zaplatit peněžní částku (avšak ne závazky jednat nebo se zdržet jednání) a, po reformě z roku 2006, části ověřených soukromých listin týkajících se platebních závazků.

NahoruNahoru

2.1.2. Je nutné pro uplatnění nároku žádat povolení soudu?

Získat oprávnění soudu na zahájení vykonávacího řízení není nutné, jelikož povaha nároku je stanovena rozhodnutím nebo nástrojem (viz 2.1.1). Soudní úředník u soudu odpovědného za výkon ověří, že je nárok formálně v pořádku, a připojí „doložku vykonatelnosti“, tj. formuli stanovenou zákonem, podle které se po veřejných orgánech požaduje, aby jednaly v souladu se svými příslušnostmi (soudní orgány a donucovací orgány, jejichž součinnost je v případě potřeby vyhledána). Pro tento účel musí mít uvedená formule formu požadovanou zákonem a musí nést úřední razítko soudního úředníka. Podobná pravidla se vztahují i na jiné listiny, které obdrží státní notář (viz výše bod 2.1.1).

2.1.3. Který soud je příslušný pro nařízení výkonu?

Věcně příslušný je soud prvního stupně s obecnou příslušností. Smírčím soudcům, kteří se zabývají obvyklými sociálními případy, které nezahrnují vysoká urovnání, není zákonem povoleno vykonávat rozhodnutí. Jakmile je stanovena věcná příslušnosti, musí se určit místní příslušnost. Pokud se výkon týká movitého nebo nemovitého majetku (viz bod 1.1 písmena a) a c)), je příslušný soud v místě, kde se nachází majetek. Pokud se výkon týká pohledávek zahrnujících třetí strany (viz bod 1.1 písmeno b)), je příslušný soud v místě bydliště třetí strany. Pokud se výkon týká závazku konat nebo zdržet se konání (viz bod 1.1 písmeno d)), je příslušný soud v místě, kde musí být závazek splněn. Věcnou příslušnost, jak je stanovena zákony, nelze pozměnit dohodou stran, jelikož se jedná o rozdělení práce uvnitř soudní organizace, a rozhodnutí byla tedy přijata v obecném zájmu. Pravidla o místní příslušnosti nicméně nemají stejnou závaznost, protože jsou navržena v zájmu stran účastnících se řízení, které mohou, až na určité výjimky, dohodnout jinak.

NahoruNahoru

2.1.4. Pravidla týkající se statutu, úlohy, odpovědnosti a pravomoci činitelů provádějících výkon soudních rozhodnutí

Výkon rozhodnutí je svěřen soudním vykonavatelům, státním úředníkům, kteří jsou úředníky soudní správy. Soudní vykonavatel provádí opatření nezbytná pro výkon rozhodnutí za případné pomoci jiných osob, jako jsou znalci, kteří stanoví hodnotu majetku, nebo uschovatelé nebo správci majetku, který musí být držen v úschově nebo spravován. Nedávné reformy vykonávacího řízení týkajícího se nemovitého majetku umožňují soudu svěřit úkony související s prodejem majetku, státním notářům. Všechny úkony, jimiž jsou pověření státním činitelé zabývajícím se výkonem soudních rozhodnutí mohou být nicméně pod dohledem a kontrolou soudu. Proto, kdykoli se objeví problémy nebo konflikt, informují soudní vykonavatelé, státní notáři nebo strany soud, který řídí výkon rozhodnutí a následně strany svolá a vydá příslušné pokyny.

2.1.5. Využití služeb právních zástupců a dalších právních odborníků

Vykonávací řízení mají stejnou strukturu jako soudní řízení, protože jsou přikázána soudem. Vedou se na základě nástrojů vydaných a povolených soudem, který strany vyslyšel ve sporném řízení, a které mohou způsobit zahájení vlastního řízení (viz oddíl 4). Z důvodu jejich povahy se proto musí vykonávacího řízení vždy účastnit obhájce.

NahoruNahoru

2.1.6. Sazebník poplatků za výkon soudních rozhodnutí

Na různé formy výkonu soudního rozhodnutí nejsou stanoveny žádné pevné poplatky. Náklady na řízení se mohou lišit v závislosti na komplexnosti prováděných opatření (může být nutné nechat ocenit majetek, jmenovat správce nebo uschovatele, kteří mají právo na odměnu, podat inzerci na aukci v novinách nebo na webových stránkách, atd.). Obecně platí vymáhající věřitel náklady předem a ty jsou následně účtovány osobě, proti které se rozhodnutí vykonává. Pokud jde o právní poplatky, sazby za služby odborníků (které musí být podle zákona zaplaceny) jsou dány extrémně přesnými pravidly a stanovují minimální a maximální částky, které mají být zaplaceny obhájci v závislosti na druhu a hodnotě případu.

2.2. Za jakých podmínek má soud právo vykonat rozhodnutí? V případě jakých dluhů a jakých dlužníků?

Formální a hmotné podmínky, kterými se řídí výkon a klasifikace příkazů k výkonu, jsou stanoveny výše (viz otázku 2.1.1). Podle italského práva musí být splněna další podmínka, která se skutečně nevztahuje k vykonávacímu řízení, nýbrž která mu předchází. Před zahájením řízení musí věřitel odeslat dlužníkovi listinu nazývanou precetto (příkaz), ve které vyzývá dlužníka, aby splnil svůj závazek podle rozhodnutí (rozsudek) dobrovolně, stanoví datum a informuje dlužníka, že nesplnění závazku povede k výkonu rozhodnutí. Cílem je poskytnout dlužníkovi lhůtu, ve které musí dobrovolně naplnit rozhodnutí a tím se vyhnout výkonu rozhodnutí, a stanovit věřiteli datum (devadesát dní), do kterého musí být výkon zahájen.

NahoruNahoru

3. Předmět a povaha donucovacích opatření

3.1. Jaký druh majetku může být předmětem výkonu soudních rozhodnutí?

V zásadě může být předmětem výkonu soudních rozhodnutí veškerý movitý i nemovitý majetek a všechny věřitelovy nevyřízené pohledávky, jelikož slouží bezpečnosti věřitele. Právo nicméně výslovně stanovuje mnoho výjimek, které zohledňují povahu nebo funkci majetku. Podle tradiční judikatury nemohou být předmětem výkonu soudního rozhodnutí určité vysoce osobní druhy majetku. Patří mezi ně bohoslužebné předměty, předměty nezbytné pro každodenní život dlužníka (oděvy, elektrické spotřebiče, bytové zařízení, atd.), pokud se nejedná o předměty značné hodnoty, a osobní listiny (dopisy, rukopisy, atd.), pokud nejsou součástí nějaké sbírky. Také ze sociálního hlediska jsou stanoveny výjimky. Nároky zaměstnanců na platbu od státních nebo soukromých zaměstnavatelů mohou být předmětem výkonu soudního rozhodnutí pouze do určité míry, a to v závislosti na daném případu (obvykle jedna pětina, avšak existují zvláštní pravidla, kterými se řídí různé kategorie zaměstnanců) tak, aby zaměstnanec/dlužník měli prostředky na pokrytí základních životních nákladů. Podobně nástroje, předměty a knihy, které jsou nezbytné pro výkon dlužníkova povolání, mohou být předmětem výkonu soudního rozhodnutí pouze do určité přísně vymezené míry. Některé pohledávky, jako sociální dávky pro potřebné nebo invalidní osoby, výživné, tj. částky splatné jedním členem rodiny jinému členu (rodiči dětem, jedním z manželů druhému, atd.) nemohou být předmětem výkonu rozhodnutí, pokud je daná osoba potřebná a nemá dostatek finančních prostředků. Existují ještě další omezení stanovená podle zvláštních pravidel, která mají zajistit splnění potřeb, které mají převážit nad zájmy věřitele. Mezi nejdůležitější patří situace týkající se výkonu soudního rozhodnutí, kdy je dlužníkem státní správa: v těchto případech zvláštní pravidla vyžadují, aby 1) nebylo možno zahájit výkon soudního rozhodnutí před uplynutím určité lhůty, která umožní státní správě dokončit své účetní postupy požadované podle zákona pro státní orgány, 2) aby určité veřejné prostředky určené pro plnění přednostních sociálních potřeb (např. fondy na protidrogová opatření) nemohly být za žádných okolností předmětem výkonu soudních rozhodnutí. Existují také pravidla bránící výkonu soudních rozhodnutí týkajících se určitých zvláštních cenných papírů, jako jsou podíly nebo vlastnictví v kooperativách, aby bylo zajištěno, že prostřednictvím výkonu soudního rozhodnutí nezískají přístup do kooperativy cizí strany (pravidla „schválení“).

NahoruNahoru

3.2. Jaké jsou účinky vykonávacích opatření?
3.2.1. Jaké jsou účinky výkonu soudních rozhodnutí na dlužníky, kteří nedostojí svým závazkům? Mohou i nadále disponovat svým majetkem? Lze jim uložit sankce?

Vykonávací řízení vycházejí z podmínek uvalených na majetek dlužníka. Soudní vykonavatelé s příkazem k výkonu rozhodnutí hledají majetek nebo peněžní částku v domě dlužníka, na jeho osobě nebo v prostorách třetích stran. Mohou mít přístup do domu a, v případě, že narazí na překážky, mohou v případě nutnosti překonat odpor dlužníka s pomocí pořádkových sil. Jakmile je majetek nalezen, je obstaven. Toto je první fáze vykonávacího řízení. Obstavení je příkaz vydaný dlužníkovi, který mu přikazuje zdržet se od této chvíle jakéhokoliv jednání s ohledem na majetek, které by mohly způsobit vyjmutí majetku z řízení. V případě nemovitého majetku se obstavení zaznamená do katastru nemovitostí, čímž je tato skutečnost oznámena třetím stranám. Soudní vykonavatelé pak svěří peníze, dokumentární akreditivy a cenné předměty, které nalezli, soudnímu úředníkovi. Veškeré další předměty, zejména nemovitý majetek, je svěřen do úschovy uschovateli (nebo, za určitých podmínek, dlužníkovi, například pokud dlužník v majetku žije). V každém případě soud odpovědný za výkon soudního rozhodnutí udělí uschovateli nebo správci majetku patřičné pokyny, než bude majetek prodán nebo postoupen věřiteli. Uschovatel nebo správce se musí těmito pokyny řídit, přičemž je podle občanského práva (za škody) a trestního práva, na základě různých ustanovení trestního zákoníku, odpovědný v případě odstranění, zničení nebo poškození předmětů ať již k němu dojde úmyslně či z nedbalosti.

NahoruNahoru

Obstavení není nezvratné. Na žádost dlužníka může soud zaměnit obstavení peněžní částky poskytnuté dlužníkem za obstavení majetku (nebo pohledávek od třetích stran). Tuto částku lze převést ve splátkách. Kromě toho v případě, že hodnota majetku přesahuje částku vymáhané pohledávky a náklady na řízení, soud nařídí snížení obstavení tím, že z něho vyjme některé předměty nebo jeho části.

3.2.2. Jaké jsou účinky na třetí strany? Jaké povinnosti má banka s ohledem na poskytnutí požadovaných informací a povinnosti uvalené na uložené částky? Jaké jsou sankce za nesplnění uložených podmínek?

Majetek je obstaven až do ukončení vykonávacího řízení s tím, že jakékoli následné úkony týkající se majetku, i když jsou samy o sobě formálně platné, nemají žádný účinek v souvislosti s výkonem soudního rozhodnutí, které probíhá a je uzavřeno nezávisle na nich. Stejná odpovědnost, jakou nesou uschovatelé a správci (viz bod 3.2.1 výše), se týká zaměstnanců banky, jimž není povoleno poskytovat informace o podmínkách uvalených na uložené částky, běžné účty nebo cenné papíry bez předchozího povolení vykonávajícího soudu.

3.3. Jaká je platnost těchto opatření s ohledem na povinného? Je jejich trvání zákonem nebo soudem omezeno?

Jak je uvedeno v odpovědi na otázku 3.2.1, brání výkon soudního rozhodnutí dlužníku disponovat s majetkem (nebo omezuje možnost disponování v míře stanovené soudem). Tato povinnost má zajistit uspokojení nároku věřitele, a proto trvá, dokud není majetek prodán nebo převeden na věřitele. Jakmile je majetek obstaven, vymáhající věřitel musí v určitých časových lhůtách požádat o pokračování formalit nutných k uspokojení pohledávky. Pokud tyto lhůty vyprší, aniž by bylo požádáno o prodej nebo postoupení majetku, pozbývá obstavení účinnosti a řízení je ukončeno (lze zahájit nové vykonávací řízení).

NahoruNahoru

4. Je možno se odvolat proti rozhodnutí o uvalení takového opatření?

4.1. Kdo může proti rozhodnutí namítnout?

Na vykonávací řízení dohlížejí soudy. Osoba, proti které je výkon soudního rozhodnutí veden, se může obrátit na soud vykonávající tento dohled prostřednictvím námitky vůči výkonu soudního rozhodnutí. Námitku může vznést dlužník nebo kterákoli strana, které utrpěla ztrátu z důvodu jednání věřitele (na příklad pokud strany tvrdí, že majetek, který je předmětem výkonu soudního rozhodnutí, ve skutečnosti náleží jim). Proti výkonu soudního rozhodnutí lze namítnout před zahájením vykonávacího řízení nebo během jeho průběhu. Reakce dlužníka a třetích stran se nazývají námitky vůči výkonu soudního rozhodnutí, pokud popírají právo na vynucení nároku nebo na pokračování výkonu na základě subjektivních nebo objektivních důvodů. V případě, kdy jednotlivé úkony v souvislosti s vykonávacím řízením obsahují formální chyby, je možno podat odvolání. V tomto případě se jedná o nástroj nazývaný odvolání vůči úkonu v rámci výkonu soudního rozhodnutí.

4.2. Které soudy se těmito případy zabývají?

V prvním případě (námitky proti výkonu soudního rozhodnutí) projedná námitku v řádném nezávislém řízení a rozsudek vynese soud příslušný pro případy v oblasti zahrnující dotčené částky. Námitky proti úkonům v rámci výkonu soudního rozhodnutí se podávají u soudu příslušného pro výkon soudního rozhodnutí, který přezkoumá žádosti a vynese rozhodnutí. V obou případech lze odvolání proti rozhodnutí podat pouze kasačnímu soudu (po reformě z r. 2006).

4.3. Kdy vyprší lhůta pro podání odvolání?

Námitky vůči výkonu soudního rozhodnutí lze podat před zahájením řízení nebo v jeho průběhu. Proto není stanovena žádná zvláštní lhůta. Existuje však přirozená lhůta, a tou je uzavření vykonávacího řízení. Námitky vůči úkonům v rámci výkonu soudního rozhodnutí musí být naopak podány do pěti dní od provedení sporného úkonu.

4.4. Jaký je účinek tohoto odvolání?

Pokud existují vážné důvody pro odvolání, odloží soud výkon soudního rozhodnutí a nařídí opatření nutná pro zabránění nezákonné újmě. Pokud výkon soudního rozhodnutí dosáhl stádia, kdy se rozděluje výtěžek, je odklad povinný.

« Výkon soudních rozhodnutí - Obecné informace | Itálie - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 16-10-2007

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království