Evropská komise > ESS > Výkon soudních rozhodnutí > Finsko

Poslední aktualizace: 07-11-2006
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Výkon soudních rozhodnutí - Finsko

EJN logo

Informace na této stránce jsou zastaralé. Stránka v původním jazykovém znění byla aktualizována a přesunuta na portál evropské e-justice.


 

OBSAH

1. Co vynucení znamená v občanských a obchodních záležitostech? 1.
2. Za jakých podmínek lze vydat vynutitelný nárok nebo rozhodnutí? 2.
2.1. Postup 2.1.
2.2. Podstatné podmínky 2.2.
3. Cíl a povaha vynucovacích opatření? 3.
3.1. Jaký druh aktiv se může stát předmětem vynucení? 3.1.
3.2. Jaké jsou účinky vynucovacích opatření? 3.2.
3.3. Jaká je platnost takových opatření? 3.3.
4. Existuje možnost odvolání proti rozhodnutí o takových opatřeních? 4.

 

Ulosotto

1. Co vynucení znamená v občanských a obchodních záležitostech?

Ve Finsku existuje vynucení separátní a obecné.

Separátní vynucení zahrnuje navrácení dluhů, jichž se rozsudek týká. Pokud je to nutné, závazek uvalený soudním rozhodnutím nebo jinak lze vymáhat pomocí vynucení.

Obecné vynucení nebo procedury ohledně platební neschopnosti zahrnují urovnání dluhu jednotlivce, reorganizaci firmy a úpadek. V zásadě se vztahují na všechny dluhy a aktiva dlužníka. Tento materiál pojednává jen o vyrovnání dluhu uznaného soudem. Viz rovněž Bankruptcy - Finland (úpadek - Finsko)

Vynucení navrácení soudem uznaného dluhu v praxi představuje nejdůležitější typ vynucení v občanských a obchodních věcech. Zahrnuje zabavení aktiv dlužníka; prodej aktiv, pokud je to nezbytné; a převod získaných fondů věřiteli. Aktiva se zabaví v částce, která se má věřiteli platit. Jestliže vynucení požaduje více věřitelů nebo zabavená aktiva jsou předmětem souběžných práv, rozdělí se získané fondy věřitelům podle priority.

Dalším významným typem vynucení rozsudku je v praxi soudní vystěhování. Při něm je např. nájemník soudně vystěhován z prostor nebo bytu poté, co zanikl nájemní poměr. Vynutit lze dále závazek převést určitá aktiva (závazný převod), závazek něco učinit (závazek jednat) stejně jako zákaz něco učinit a závazek dovolit jiné osobě, aby jednala (zákaz). V těchto druzích vynucení se podle situace obvykle užívají donucovací opatření nebo pravidelné penalizační platby. Jako vynucovací prostředek může dále sloužit soudem nařízené zabavení nebo jiné preventivní opatření. Další text podrobně pojednává jen o vynucení úhrady soudem uznaného dluhu.

NahoruNahoru

2. Za jakých podmínek lze vydat vynutitelný nárok nebo rozhodnutí?

2.1. Postup

Ve Finsku funguje jako vynucovací autorita obvykle soudní vykonavatel. V praxi tento úkol obvykle plní zástupce soudního vykonavatele. Soudní vykonavatelé jsou nezávislí a nestranní státní soudní úředníci, kteří své úkoly musí plnit náležitým způsobem. Musí svoje vynucovací úkoly plnit rychle, efektivně a přiměřeně, aniž by žalovanému nebo třetí straně způsobili škodu větší, než účel vynucení vyžaduje. Vykonavatelé mají účinné pravomoci, např. mohou hledat majetek dlužníka.

Uvést do pohybu vynucovací proces vyžaduje, aby věřitel měl k dispozici soudní rozhodnutí nebo jiný podklad definující pohledávku. Většinou není třeba, aby soud vydával zvláštní příkaz k vynucení.

V občanských a obchodních věcech je podkladem k vynucení obvykle rozsudek nebo jiné rozhodnutí obecného soudu. Takovým soudem je Okresní soud jako soud první instance a Odvolací soud a konečně Nejvyšší soud jako odvolací soudy. Podkladem k vynucení může být i arbitrážní nález. V praxi je významným podkladem pro vynucení dohoda o dětské podpoře ověřená příslušným Obecním úřadem. Naproti tomu ve Finsku jako podklad k vynucení nemohou sloužit doklady uzavřené mezi dvěma soukromníky.

Rozhodnutí zahraničního soudu nebo ekvivalentní doklad je ve Finsku podkladem k vynucení jen tehdy, pokud se tak výslovně uvádí v zákoně, nyní většinou v právu ES.

Věřitel musí u kteréhokoliv místního soudního vykonavatele předložit žádost o vynucení a k ní přiložit podklady. Věřitel může žádat řádné – úplné nebo částečné vynucení (viz část 3.1.). Pokud je vrácení pohledávky v daném čase nemožné, smí věřitel pohledávku, pod dohledem vynucovací služby, po dobu dvou let vést jako pasivní dluh. Při vynucování není třeba služeb advokáta nebo jiného právníka.

NahoruNahoru

Poplatky hrazené státu v souvislosti s vynucovacím procesem se většinou vybírají od dlužníka. Věřitel musí zaplatit poplatek ve výši 0,5 % vyplacené částky, nejvíce však 200 EUR. Pokud se nepodaří dluh vybrat, věřitel hradí malý procesní poplatek.

2.2. Podstatné podmínky

Dříve než soud vydá rozhodnutí sloužící jako podklad vynucení, přezkoumá platnost věřitelova nároku v civilním řízení. V praxi je většina rozsudků vyhlášena v nepřítomnosti žalovaného. Takový kontumační rozsudek je založen na pasivitě odpůrce, který nereaguje na obsílky, nepřichází k soudu; k detailnímu zkoumání nároku nedochází. Věřitel tak snadno a rychle získá podklad k vynucení nesporné pohledávky. Viz rovněž Simplified and accelerated procedures - Finland (Zjednodušené a zrychlené řízení - Finsko).

Soudní vykonavatel se při vynucení řídí nálezem soudu a dalšími důvody vynucení a jejich platnost nemůže zkoumat. Namísto toho soudní vykonavatel zajistí, aby pohledávka po rozsudku neskončila, protože byla mezitím uhrazena nebo vypršela platnost příslušného zákona, atd.

3. Cíl a povaha vynucovacích opatření?

3.1. Jaký druh aktiv se může stát předmětem vynucení?

V zásadě lze obstavit všechna aktiva náležející dlužníkovi, která mají nějakou hodnotu. V praxi se může jednat o peníze na dlužníkových účtech, vratky daně, mzdu, důchod nebo jiný pravidelný příjem. Zabavit lze dále jiný movitý i nemovitý majetek. Pokud však věřitel požadoval omezené vynucení, lze opatření zaměřit jen proti zjistitelným registrovaným aktivům, která nevyžadují likvidaci.

NahoruNahoru

Ze sociálních a dalších důvodů však zákon zakazuje zabavení některých druhů aktiv. Zabavit nelze např. některé sociální požitky. Dlužník rovněž požívá tak zvané separační výhody (odlučné), což znamená, že nelze zabavit např. některé části jeho soukromého majetku patřícího k domácnosti nebo nezbytné nářadí.

Aby se zajistilo životní minimum dlužníka a jeho rodiny, je obstavení mzdy a důchodu předmětem množstevního omezení. Obecně platí pravidlo, že lze zabavit jednu třetinu dlužníkovy mzdy nebo důchodu. Dlužník má vždy zaručenu chráněnou část.

Pokud zabavená aktiva vyžadují likvidaci, prodají se zpravidla ve veřejné dražbě.

3.2. Jaké jsou účinky vynucovacích opatření?

Po exekuci nesmí dlužník se zabaveným majetkem nakládat nebo ho ničit a působit tak věřiteli škodu a nesmí o majetku ani nijak rozhodovat. Jakékoliv opatření proti zákazu je neplatné a neúčinné. Třetí straně se však může ve výjimečných případech  dostat ochrany v dobré víře. Převzetí zabavených aktiv se považuje za zločin.

Soudní vykonavatel má úplný přístup k informacím nejen od dlužníka, ale i od třetích stran, např. bank. Jakmile banka jednou obdrží informaci o zabavení prostředků na účtu, může peníze vyplatit jen soudnímu vykonavateli. Proplacení pohledávky nebo mzdy v rozporu s oznámením o zadržení prostředků se považuje za trestný čin.

3.3. Jaká je platnost takových opatření?

Soudní rozhodnutí nebo jiné zdůvodnění pro vymáhání nelze dále vynucovat, jestliže práva, o nichž hovoří, následně zanikla, protože vypršela, došlo k výplatě nebo z jiného důvodu. Po vydání rozsudku je pohledávka obvykle limitována obdobím pěti let, které věřitel může přerušit.

NahoruNahoru

Vynutitelnost vycházející z určitých důvodů vymáhání je teď ve Finsku předmětem časového omezení. K takovým důvodům patří, když je fyzické osobě nařízeno hradit peněžní dluh. Cílem je zabránit vymáhání po příliš dlouhou dobu. Z těchto důvodů je vymahatelnost obvykle omezena na 15 let, v některých případech na 20 let. Věřitel nemůže tyto časové lhůty přerušit. V současné době běží přechodné období, po jehož uplynutí budou nejstarší důvody vymáhání předepsány od 1. března 2008.

Vynucovací opatření jako taková obvykle nemají specifická časová omezení. Soudní vykonavatel musí vymáhání provádět rychle a bez zbytečného otálení.

4. Existuje možnost odvolání proti rozhodnutí o takových opatřeních?

Proti vynucovacímu opatření nebo proti rozhodnutí soudního vykonavatele se může odvolat každý, jehož zájmy jsou takovým opatřením nebo rozhodnutím dotčeny. Odvolání se předkládá obecnému soudu, přičemž soudem první instance je okresní soud. Odvolání se musí předložit ve lhůtě tří týdnů, které většinou začínají běžet vydáním rozhodnutí nebo dnem, kdy je adresát o rozhodnutí vyrozuměn.

Pokud soud nestanovil jinak, nemá odvolání obecně odkladný účinek. Jestliže je odvolání akceptováno, soud zvrátí nebo pozmění rozhodnutí soudního vykonavatele. Za určitých okolností může zjevné chyby napravit sám soudní vykonavatel.

Pokud řešení sporu nebo nároku souvisícího s vymáháním vyžaduje slyšení svědků, může se posuzovat jako občanskoprávní věc u soudu (vymáhací spor).

« Výkon soudních rozhodnutí - Obecné informace | Finsko - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 07-11-2006

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království