Evropská komise > ESS > Odškodnění obětí trestných činů > Polsko

Poslední aktualizace: 28-02-2008
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Odškodnění obětí trestných činů - Polsko

EJN logo

Informace na této stránce jsou zastaralé. Aktualizace stránky se právě připravuje. Stránka bude poté k dispozici na portálu evropské e-justice.


 

OBSAH

1. Získání odškodnění ve formě náhrady škody od pachatele trestného činu 1.
1.1. Jaké jsou podmínky pro uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení proti pachateli? 1.1.
1.2. Jak mám uplatnit svůj nárok na náhradu škody a komu jej mám předložit? 1.2.
1.3. Kdy bych to měl učinit? 1.3.
1.4. Mohu získat právní pomoc před zahájením řízení anebo v jeho průběhu? 1.4.
1.5. Jak mám svůj nárok předložit? Jaké důkazy musím předložit na podporu svého nároku? 1.5.
1.6. Existuje možnost získat náhradu škody od pachatele trestného činu (příkaz k odškodnění)? 1.6.
1.7. Pokud mi soud přizná náhradu škody, mohu jako oběť trestného činu získat nějakou zvláštní pomoc při výkonu rozhodnutí proti pachateli? 1.7.
2. Získání odškodnění od státu 2.

 

1. Získání odškodnění ve formě náhrady škody od pachatele trestného činu

Reforma trestního práva hmotného a trestního řízení z roku 1997 značně změnila postavení oběti v trestním a přípravném řízení. Zahrnuje novou filosofii trestnosti, jež lze vyjádřit slovy, že jedním z nejdůležitějších cílů trestního řízení je vyřešit spor mezi pachatelem trestného činu a obětí a plynoucí z trestného činu spáchaného na oběti. Tento spor lze řešit nebo značně zmírnit, jestliže je škoda způsobená oběti nahrazena.

1.1. Jaké jsou podmínky pro uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení proti pachateli?

Článek 39 bod 5 polského trestního řádu stanovuje povinnost nahradit škodu, která je jednou z možných trestů. Tato povinnost se vztahuje jak na škodu (damnum emergens), tak na ušlý zisk (lucrum cessans). Skutečnost, že oběť utrpěla škodu, je základní podmínkou pro uplatnění nároku na náhradu škody. Kromě toho je také možné žádat náhradu za morální újmu, tj. škody na nehmotných zájmech.

Jak je známo, je podle článku 299 trestního řádu oběť účastníkem přípravného řízení. Z tohoto ustanovení plyne několik vážných důsledků pro předkládání jednotlivých důkazů, účast na dokazování a předkládání žádostí stanovených zákonem ve prospěch oběti. Toto je zásadně důležité pro vlastní formu řízení v následných fázích.

Na podporu svých práv v soudním řízení může oběť převzít roli pomocného žalobce (články 53 – 58 trestního řádu) vedle veřejného žalobce (vedlejší pomocný žalobce) nebo místo veřejného žalobce (náhradní pomocný žalobce). S ohledem na soukromě stíhané trestné činy smí oběť jednat jako soukromý žalobce (články 59 – 61 trestního řádu). Pro uplatnění majetkových nároků může oběť k trestnímu řízení připojit občanskoprávní žalobu.

NahoruNahoru

Občanský nárok na náhradu škody vůči pachateli představuje samostatný problém. Hmotněprávní základ pro tento druh řízení stanovují ustanovení polského občanského zákoníku týkající se trestní odpovědnosti (články 415 – 449).

Ustanovení o tom, že osoba, která se provinila způsobením škody jiné osobě, má povinnost tuto škodu nahradit (článek 415 občanského zákoníku), je obecným pravidlem. Ustanovení týkající se občanskoprávních deliktů podrobně upravují odpovědnost nezletilých osob pod vlivem alkoholu nebo omamných látek. Upravují také odpovědnost osob dohlížejících na své podřízené nebo za ně odpovědné, atd. Článek 444 občanského zákoníku upravuje odpovědnost za tělesnou újmu nebo újmu na zdraví. Odškodnění lze žádat za utrpěnou ztrátu (článek 445 občanského zákoníku) a za úmrtí poškozené osoby (článek 446 občanského zákoníku). Článek 448 občanského zákoníku obsahuje podrobný postup uplatnění nároku na odškodnění u újmy na osobních zájmech uvedenou v článku 23 občanského zákoníku.

Je třeba dodat, že pachatelova vina, jež podmiňuje uplatnění nároku na náhradu škody, má v občanském právu a v trestním právu mírně odlišný rozsah, což může mít vliv na volbu metody pro uplatnění nároku na náhradu škody. Také promlčecí lhůty týkající se nároků jsou podle občanského práva jiné (mnohem delší) než podle trestního práva.

1.2. Jak mám uplatnit svůj nárok na náhradu škody a komu jej mám předložit?

Podrobná ustanovení o této trestněprávní sankci jsou uvedena v článku 46 trestního zákoníku. Zákonodárce má za to, že odškodnění za škodu plynoucí z trestného činu s následkem smrti, těžké újmy na zdraví, narušení funkce tělesného orgánu nebo ublížení na zdraví, z trestného činu proti bezpečnosti silničního provozu nebo z trestného činu na životním prostředí, majetku nebo obchodní transakci, je nedílnou součástí rozsudku o trestní odpovědnosti pachatele. Má se za to, že soud je povinen vydat rozsudek nařizující odškodnění za škodu způsobenou v důsledku trestného činu, jestliže oběť nebo jiná oprávněná osoba (např. nejbližší příbuzný v souladu s trestním zákoníkem) podá návrh na vydání tohoto druhu rozsudku. Tento návrh by měl být podán přímo soudu v průběhu jednání. Není problém, pokud si oběť přeje návrh podat již v přípravném řízení, avšak soud rozhodne o jeho účinku až v závěrečném rozsudku.

NahoruNahoru

V tomto případě soud (povinně) rozhodne o povinnosti nahradit škodu, a to zcela nebo zčásti. Soud nesmí odmítnout uložit tuto povinnost, jestliže vina pachatele i způsobená škoda byly dokázány. V případě pochybností s ohledem na rozsah způsobené škody by měl soud přijmout vhodná opatření.

Podle článku 46 trestního zákoníku se na povinnost nahradit škodu nevztahují ustanovení občanského práva o promlčení nároků a o možnosti rozhodnout o ročním vyplácení důchodu. Toto řešení by se mělo považovat za výhodné pro oběť, pokud uvážíme, že promlčecí lhůty pro vynesení rozsudku jsou, zejména s ohledem na zmíněný seznam trestných činů, delší, než jsou v občanském právu.

Často, především po uplynutí delšího období, není možné přesně posoudit rozsah škody způsobené trestním činem. Čl. 46 odst. 2 trestního zákoníku stanovuje možnost rozhodnout o dodatečné platbě, kterou má být oběť odškodněna za vážnou újmu na zdraví, narušení tělesných funkcí nebo poškození zdraví. Rozhodnutí o dodatečné platbě závisí také na žádosti oběti.

Z pohledu budoucích náhrad pro oběť je důležité, aby veřejný žalobce informoval oběť o tom, že bylo zahájeno stíhání. Oběť by měla být informována o svých právech týkajících se majetkových nároků a v příslušných případech o svém právu prohlásit, že jedná jako pomocný žalobce. Oběti by tedy měly být dostatečně informovány o svých právech vyšetřujícími orgány.

Mezi těmito ustanoveními a čl. 415 odst. 6 trestního řádu, který stanovuje, že pokud je obžalovaný odsouzen, nebo pokud je řízení v případech uvedených zákonem podmíněně zastaveno, musí soud rozhodnout o dodatečné platbě nebo uložit povinnost nahradit škodu, je nezrušitelná souvislost. Odstavec 5 tohoto článku vyhrazuje soudu dokonce ještě větší možnosti, jelikož v případě, že je obžalovaný odsouzen nebo že je řízení podmínečně zastaveno, smí soud, nestanovuje-li zákon jinak, rozhodnout o náhradě škod způsobených oběti také ex offo.

NahoruNahoru

Nahradit škodu je povinné, pokud je řízení podmínečně zastaveno prostřednictvím podmínečného prominutí trestu. Podle čl. 67 odst. 3 trestního zákoníku musí soud v případě podmínečného zastavení řízení uložit pachateli povinnost nahradit škodu.

Náhrada škody může být uložena, pokud je podmínečně odložen výkon trestu odnětí svobody nebo pokuta. V tomto případě smí soud v souladu s čl. 71 odst. 2 trestního zákoníku nařídit odsouzenému nahradit škodu, pokud neuložil trest podle článku 46 trestního zákoníku.

Zákonodárce se zaměřuje na vyřešení sporu plynoucího z trestného činu. Cílem stíhání a soudního řízení by mělo být urovnat spor přátelsky, mj. prostřednictvím mediačních řízení. Jestliže dojde k usmíření mezi obětí a pachatelem nebo k náhradě škody, nebo jestliže se oběť a pachatel dohodnou na způsobu náhrady škody, může soud použít mimořádné zmírnění trestu. I když soud zamítne vynést rozsudek, může nařídit trestní náhradu, pokud takto lze uspokojit sledovaný cíl.

V případech, kdy nelze použít článek 46 trestního zákoníku a kdy žalobce podá návrh na odsouzení ve zkráceném řízení, může soud přijmout návrh podmíněný celkovou nebo částečnou náhradou škody (srov. článek 335 trestního řádu).

Jak je známo, je podle článku 299 trestního řádu oběť účastníkem přípravného řízení. Z tohoto ustanovení plyne několik vážných důsledků pro předkládání jednotlivých důkazů, účast na dokazování a předkládání žádostí předepsaných zákonem ve prospěch oběti. Toto je zásadně důležité pro vlastní formu řízení v následných fázích.

NahoruNahoru

Oběť může převzít roli pomocného žalobce (články 53 – 58 trestního řádu) vedle veřejného žalobce (vedlejší pomocný žalobce) nebo místo veřejného žalobce (náhradní pomocný žalobce). S ohledem na soukromě stíhané trestné činy smí oběť jednat jako soukromý žalobce (články 59 – 61 trestního řádu). Pro uplatnění majetkových nároků může oběť k trestnímu řízení připojit občanskoprávní žalobu.

Podle článku 12 trestního řádu lze nároky plynoucí z trestného činu získat buď v občanskoprávním řízení, nebo, v případech stanovených zákonem (tj. trestním řádem), v trestním řízení. Adhezní řízení odpovídající francouzskému řízení „partie civile“ je nástroj trestního řízení, který funguje podle trestního řádu, avšak jeho účelem je rozhodnout o občanskoprávních nárocích žalobce vůči obviněnému. Podání občanskoprávní žaloby v trestním řízení způsobí, že soudní spor zůstává nevyřešen (situace lis pendens), a je podmínkou, která brání občanskoprávnímu řízení. A naopak – nevyřešený soudní spor u civilního soudu vytváří překážku pro projednání občanskoprávní žaloby v trestním řízení a případ proto nebude projednán nebo bude zastaven.

Podobně i platný rozsudek o nárocích oběti v trestním řízení vytváří situaci res iudicata, kterou nelze znovu soudně stíhat a která je podmínkou, která vylučuje nové projednání případu v občanskoprávním řízení. Avšak v případě, kdy soudem stanovená náhrada škody nepokrývá celkovou škodu nebo kdy přiměřeně nenahrazuje přestupek, může oběť podat žalobu za dodatečnou náhradu škody v občanskoprávním řízení (článek 415 trestního řádu).

NahoruNahoru

1.3. Kdy bych to měl učinit?

Žalobu za náhradu škody podle článku 46 trestního zákoníku může oběť podat společně s oznámením trestného činu v přípravném řízení nebo po podání formální obžaloby žalobcem. Jakmile byla oběť takto označena, může podat tuto žalobu soudu. O této možnosti musí být informována orgány vedoucími řízení.

Pokud jde o lhůtu pro podání občanskoprávní žaloby v trestním řízení, může oběť v zájmu uplatnění majetkových nároků plynoucích přímo z trestného činu zahájit občanskoprávní řízení proti obviněnému až do zahájení soudního řízení v hlavním jednání. Je třeba zdůraznit, že soudní řízení začíná v momentě čtení obžaloby.

Řízení musí být zahájeno u soudu s příslušností v trestních věcech. Občanskoprávní řízení lze zahájit již v průběhu přípravného řízení. V tomto případě orgán odpovědný za řízení přiloží žalobu ke spisu případu a soud rozhodně o jejím přijetí. Za datum pro uplatnění nároku se potom považuje datum, kdy bylo zahájeno řízení. Souběžně s podáním žaloby v přípravném řízení může oběť požádat o zajištění nároku. V této záležitosti musí rozhodnout žalobce, přičemž proti jeho rozhodnutí se lze odvolat u soudu.

Až do zahájení soudního řízení mohou v případě úmrtí oběti podat žalobu nejbližší příbuzní oběti. Jestliže oběť zemře po zahájení řízení (čímž zemře také civilní žalobce), mohou převzít práva zemřelého a získat náhradu za škodu utrpěnou zemřelému nejbližší příbuzní (srov. článek 63 trestního řádu).

NahoruNahoru

Jestliže trestní soud odmítne přijmout žalobu, může oběť ve lhůtě 30 dnů od data zamítnutí požádat o předložení žaloby civilnímu soudu.

Pouze v případech odsouzení nebo podmínečného zastavení řízení musí soud rozhodnout o nároku v občanskoprávním řízení přijetím nebo zamítnutím celé žaloby nebo její části. V případě jiného rozhodnutí musí soud zanechat žalobu neprojednanou. V tomto případě může oběť svůj nárok uplatnit u civilních soudů.

Soud může odmítnout rozhodnout o povinnosti nahradit škodu. Pokud se tak stane, ruší se jistina, avšak oběť může v povinné lhůtě tří měsíců od potvrzení rozsudku zahájit řízení u civilního soudu. V případě zahájení řízení ve věci náhrady škody zůstává jistina platná, pokud soud nerozhodne jinak v občanskoprávním řízení (článek 294 trestního řádu).

Role pomocného žalobce oběti také umožňuje prosadit svá zákonná práva (včetně majetkových práv a práv na náhradu) tím, že pomáhá veřejnému žalobci, který, jak naznačuje vlastní označení, zastupuje v první řadě veřejný zájem.

Přednese-li obvinění veřejný žalobce, může oběť učinit prohlášení (písemné nebo ústní se záznamem), že přijímá roli pomocného žalobce až do chvíle zahájení řízení v hlavním jednání. Ostatní oběti téhož trestného činu se mohou k řízení připojit až do zahájení řízení v hlavním jednání (tudíž ve stejném časovém rozpětí).

Jestliže veřejný žalobce nerozhodne o zahájení stíhání, pomocný žalobce tím neztrácí svá práva.

NahoruNahoru

Úmrtí pomocného žalobce nebrání dalšímu řízení. Nejbližší osoby se mohou k řízení připojit v roli vedlejších pomocných žalobců ve kterékoli fázi řízení. Pokud jde o náhradního pomocného žalobce, může se nejbližší osoba připojit do tří měsíců.

Oběť může prosadit svá práva zahájením soukromého soudního stíhání v případě trestných činů stíhaných na základě soukromé obžaloby. Ostatní oběti téhož trestného činu se mohou k probíhajícímu řízení připojit až do zahájení soudního řízení v hlavním jednání. Vyžaduje-li to veřejný zájem, může žalobce zahájit řízení nebo přistoupit k probíhajícímu řízení. Prakticky se jedná o situace, kdy je na samém začátku řízení známo, zda bude trestný čin stíhán ve veřejném nebo soukromém řízení (např. zda čin představuje trestný čin, na který se vztahuje článek 156 trestního zákoníku, nebo pouze porušení osobní nedotknutelnosti jiné osoby).

Náhrada škody může úzce souviset s preventivními opatřeními stanovenými v trestním řádu, jestliže obviněný nebo jiná osoba složí kauci na peněžní částku ve formě hotovosti, cenných papírů, obligace nebo hypotéky (kauce na majetek se považuje za preventivní opatření uplatněné v zájmu zajištění řádného průběhu řízení). Majetek nebo peněžní částka představující kauci, která byla zabavena nebo vybrána, se převede nebo zaplatí do státní pokladny. Po té, pokud nemůže být škoda nahrazena jinými prostředky, má prioritu oběť a uspokojení jejích nároků plynoucích z trestného činu.

NahoruNahoru

V případě, kdy oběť uplatňuje náhradu škody způsobené protiprávním činem, je stejně důležité jako uplatnění nároku na náhradu škody podle článku 46 trestního zákoníku předchozí zajištění majetku pro účely budoucí povinnosti nahradit škodu.

1.4. Mohu získat právní pomoc před zahájením řízení anebo v jeho průběhu?

Podle pravidel stanovených v občanskoprávním řízení může být jmenován právní zástupce civilního žalobce. Právní zástupce pomocného žalobce a soukromého žalobce se může účastnit řízení.

V případě trestného činu podléhajícího pokutě nebo zabavení hmotného majetku nebo uložení povinnosti nahradit škodu nebo zaplatit dodatečnou platbu, lze tyto sankce zajistit ex offo zajištěním majetku obžalovaného (článek 291 trestního řádu). Jistina se získá podle ustanovení občanského soudního řádu. Existuje možnost zajistit movitý majetek nebo jiná majetková práva a uložit zákaz prodeje a zatížení nemovitostí. Tento zákaz musí být oznámen v katastrálním a hypotéčním rejstříku, a pokud takový rejstřík není, musí to být uvedeno ve sbírce listin. Pokud to je možné, může být na nemovitý majetek nebo na firmu ve vlastnictví obviněného uložena vnucená správa.

Soud může odmítnout rozhodnout o povinnosti nahradit škodu. Pokud se tak stane, ruší se jistina, avšak oběť může v povinné lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku zahájit řízení u civilního soudu. V případě zahájení řízení ve věci náhrady škody zůstává jistina platná, pokud soud v občanskoprávním řízení nerozhodne jinak (článek 294 trestního řádu).

NahoruNahoru

Trestní řád stanovuje možnost zajistit hmotné nároky oběti trestného činu i v rannější fázi řízení (článek 295). Policie proto může provést předběžné zajištění hmotného majetku ve vlastnictví podezřelého, jestliže existují důvodné obavy, že by se ho podezřelý mohl zbavit způsobem, který by byl na újmu oběti trestného činu. Předběžné zajištění vyžaduje schválení příkazem státního zástupce, který musí být vydán do pěti dnů.

1.5. Jak mám svůj nárok předložit? Jaké důkazy musím předložit na podporu svého nároku?

Pokud jde o příkaz o náhradu škody vzniklé v důsledku trestného činu (článek 46 trestního zákoníku), měla by oběť podat návrh na jeho vydání a soud by měl tento návrh přezkoumat a dojít k vlastnímu závěru o vyčíslení újmy utrpěné obětí. To však neznamená, že je oběť mimo hru. Prohlášení oběti mohou být v tomto ohledu užitečná.

V případě občanskoprávního řízení by měla být posouzena hodnota předmětu soudního sporu v souladu s občanským soudním řádem. Soud musí rozhodnout o zastavení řízení ve věci občanskoprávní žaloby spojené s trestním řízením, jestliže důkazy předložené v průběhu jednání nedostačují pro vynesení rozsudku ve věci žaloby a získání dalších důkazů by způsobilo značné prodloužení řízení. V občanskoprávním řízení musí oběť hrát větší roli.

1.6. Existuje možnost získat náhradu škody od pachatele trestného činu (příkaz k odškodnění)?

V případech trestných činů podléhajících šetření podle zkráceného řízení (článek 469 trestního řádu), tj. zhruba řečeno přestupky, může soud na základě materiálů získaných v předběžném řízení vydat trestní příkaz (článek 500 a následující články trestního řádu). Při vydání trestního příkazu musí soud rozhodnout o celém nároku předloženém v občanskoprávním řízení nebo o náhradě škody podle čl. 415 odst. 5 trestního řádu.

NahoruNahoru

1.7. Pokud mi soud přizná náhradu škody, mohu jako oběť trestného činu získat nějakou zvláštní pomoc při výkonu rozhodnutí proti pachateli?

Soud, který rozhodl ve věci nároku na náhradu majetkové škody, musí na žádost oprávněné osoby k rozhodnutí podléhajícímu exekuci připojit doložku vykonatelnosti (článek 107 trestního řádu). Rozhodnutí ukládající povinnost nahradit škodu se považuje také za rozhodnutí o nárocích na náhradu majetkových škod, pokud by mohlo být vykonáno exekucí podle občanského soudního řádu. Doložka vykonatelnosti může být připojena také k urovnání uzavřenému před soudem.

2. Získání odškodnění od státu

Dne 21. září 2005 vstoupil v platnost zákon o odškodnění obětí některých úmyslných trestných činů. Odškodnění je finanční náhrada zaplacená z rozpočtu státu obětem některých úmyslných trestných činů nebo jejich nejbližším příbuzným. „Oběť“ je fyzická osoba (občan Polské republiky nebo jiného členského státu), která v důsledku úmyslného trestného činu spáchaného s využitím násilí zemřela nebo utrpěla narušení funkce tělesného orgánu nebo ublížení na zdraví, jak stanovuje čl. 156 odst. 1 a čl. 157 odst. 1 trestního zákoníku.

Zákon se týká úmyslných trestních činů spáchaných jen na území Polské republiky. Tento zákon zavedl zásadu subsidiarity státních odškodnění, což znamená, že odškodnění je poskytnuto, pouze pokud ho oprávněná osoba nemůže získat z jiného zdroje.

NahoruNahoru

Odškodnění lze poskytnout bez ohledu na to, zda byli pachatelé identifikováni, obviněni a/nebo odsouzeni.

Poskytnutí odškodnění od státu nezbavuje pachatele povinnosti nahradit škodu, ani neomezuje právo oběti nárokovat náhradu škody od pachatele v soudním řízení.

Článek 3 zákona obsahuje přísně stanovený seznam nahrazovaných nákladů: jedná se pouze o ušlý zisk nebo jiné prostředky obživy, lékařské výdaje nebo výdaje na pohřeb. Zahrnuty nejsou ztráty na hmotných zájmech a náhrada za morální újmu. Nejvyšší možná částka náhrady byla stanovena na 12 000 PLN.

Žádosti o odškodnění musí být podány ve lhůtě dvou let od spáchání trestného činu.

Další podmínkou pro získání odškodnění je zahájení trestního řízení. Situace, kdy není trestní řízení zahájeno z důvodu události, která tomu bránila, např. úmrtí pachatele, se posuzují jako výjimky. Odškodnění je však povinné, pokud je zahájené trestní řízení zastaveno z těchto důvodů:

  • žádný trestný čin nebyl spáchán nebo neexistují dostačující důkazy pro prokázání spáchání trestného činu,
  • dotčený čin nepředstavuje trestný čin, anebo odpovědná osoba podle zákona trestný čin nespáchala,
  • dopad dotčeného činu na společnost je zanedbatelný,
  • bylo s platností ukončeno trestní řízení ve věci téhož trestného činu spáchaného stejnou osobou, nebo probíhá dříve zahájené řízení,
  • oprávněný žalobce nepodal obžalobu,

nebo pokud po zahájení soudního řízení soud po zjištění okolností stanovených v čl. 17 odst. 1 bodu 1 a 2 trestního řádu obviněného osvobodí.

NahoruNahoru

Potvrdilo-li se po zastavení trestního řízení nebo po osvobození obviněného, že nebyly žádné důvody pro udělení odškodnění, které bylo zaplaceno, stanovuje čl. 13 odst. 1 zákona povinnost odškodnění vrátit.

Orgánem, který rozhoduje o poskytnutí odškodnění a který také vydává finanční prostředky ze státního rozpočtu, je okresní soud.

Žadatelům jsou pro usnadnění k dispozici formuláře žádosti o odškodnění.

Pomocným orgánem na území Polska je okresní veřejný žalobce.

Oběť trestného činu může požadovat náhradu škody způsobené úředníkem veřejné nebo místní správy při provádění jeho povinností (články 415 – 421 občanského zákoníku). V některých případech, kdy ke spáchání trestného činu došlo během plnění povinností svěřených ústřední vládou, sdílí odpovědnost státní pokladna a orgán místní samosprávy. Dne 18. prosince 2001 došel ústavní soud k závěru, že článek 418 občanského zákoníku, který značným způsobem omezoval možnost uplatnit nárok na náhradu škody od státu, je pro rozpor s ústavou neplatný.

Polský zákon o výkonu trestu (čl. 43 odst. 1, 2 a 3) stanovuje možnost poskytnout obětem trestných činů a jejich rodinám pomoc z fondu pro pomoc osobám po výkonu trestu spravovaným ministerstvem spravedlnosti. Jedná se o jakousi nevratnou pomoc státu, která se nezapočítává na budoucí odškodnění. Tuto pomoc poskytuje přímo předseda příslušného soudu nebo oprávnění soudci a profesionální probační úředníci a úředníci provádějící dohled nad výkonem. Tato pomoc může být nepřímo poskytnuta nevládní organizací, která získala prostředky z fondu za účelem pomoci obětem trestných činů a jejich rodinám. Tuto pomoc představuje zejména poskytnutí peněžních příspěvků, pokrytí nákladů na nákup potravin, léků, oděvů, platby nájemného nebo pokrytí nákladů na zvláštní právní nebo psychologické poradenství.

« Odškodnění obětí trestných činů - Obecné informace | Polsko - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 28-02-2008

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království