Evropská komise > ESS > Rozhodné právo > Nizozemí

Poslední aktualizace: 23-04-2009
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Rozhodné právo - Nizozemí

EJN logo

Informace na této stránce jsou zastaralé. Aktualizace stránky se právě připravuje. Stránka bude poté k dispozici na portálu evropské e-justice.


 

OBSAH

I. Prameny platného práva I.
I.1. Pravidla vnitrostátního práva I.1.
I.2. Stávající vícestranné úmluvy I.2.
I.3. Nejdůležitější dvoustranné úmluvy I.3.
II. Uplatňování kolizních norem II.
II.1. Používání kolizních norem z úřední povinnosti II.1.
II.2. Odkaz, (zpětný odkaz, další odkaz) II.2.
II.3. Změna kolizních kritérií II.3.
II.4. Výjimky z použití kolizních pravidel II.4.
II.5. Zjišťování cizího práva II.5.
III. Kolizní pravidla III.
III.1. Smluvní závazky a právní úkony III.1.
III.2. Mimosmluvní závazky III.2.
III.3. Osobní stav (jméno, bydliště, způsobilost k právním úkonům) III.3.
III.4. Rodičovství, vztah mezi rodiči a dětmi a osvojení III.4.
III.5. Manželství, registrované partnerství, společná domácnost nesezdaných partnerů, rozvod, soudní rozluka manželů, vyživovací povinnost III.5.
III.6. Majetkové poměry v manželství III.6.
III.7. Dědictví, závěti III.7.
III.8. Majetkové právo III.8.
III.9. Platební neschopnost III.9.

 

I. Prameny platného práva

I.1. Pravidla vnitrostátního práva

Několik ustanovení mezinárodního práva soukromého je zahrnuto v Zákonu o obecných ustanoveních (pro zákonodárství Království) [Wet houdende algemene bepalingen der wetgeving van het Koninkrijk] (dále jen: „AB“).

Existuje také celá řada zákonů, které jsou známy jako „Zákon o kolizním právu [v určité právní oblasti]“. Tyto právní oblasti jsou: rozvod [Zákon o kolizním právu v oblasti rozvodu, Wet conflictenrecht echtscheiding, (dále jen „zákon WCE“)]; příjmení a křestní jména [Zákon o kolizním právu v oblasti příjmení a křestních jmen, Wet conflictenrecht namen, (dále jen „zákon WCN“)]; manželství [Zákon o kolizním právu v oblasti manželství, Wet conflictenrecht huwelijk, (dále jen „zákon WCH“)]; úprava majetkových poměrů v manželství [Zákon o kolizním právu v oblasti úpravy majetkových poměrů v manželství, Wet conflictenrecht huwelijksvermogensregime, (dále jen „zákon WCHv“)]; životní pojištění; neživotní pojištění; manželské vztahy [Zákon o kolizním právu v oblasti manželských vztahů, Wet conflictenrecht huwelijksbetrekkingen, (dále jen „zákon WCHb“)]; námořní právo a právo upravující vnitrozemskou plavbu [Zákon o ustanoveních mezinárodního soukromého práva týkajících se námořního práva a práva upravujícího vnitrozemskou plavbu, Wet bepalingen van internationaal privaatrecht met betrekking tot zeerecht en binnenvaartrecht, (dále jen „zákon WIPRZ“)]; svěřenství [Zákon o kolizním právu v oblasti svěřenství, Wet conflictenrecht trusts, (dále jen „zákon WCT“)]; dědictví [Zákon o kolizním právu v oblasti dědictví, Wet conflictenrecht eropvolging, (dále jen „zákon WCErf“)]; obchodní společnosti; protiprávní jednání [Zákon o kolizním právu v oblasti protiprávního jednání, Wet conflictenrecht onrechtmatige daad, (dále jen „zákon WCOD“)]; rodičovství [Zákon o kolizním právu v oblasti rodičovství, Wet conflictenrecht afstamming, (dále jen „zákon WCA“)]; osvojení dítěte [Zákon o kolizním právu v oblasti osvojení dítěte, Wet conflictenrecht adoptie, (dále jen „zákon WCAd“)]; registrované partnerství [Zákon o kolizním právu v oblasti registrovaného partnerství, Wet conflictenrecht geregistreerd partnerschap, (dále jen „zákon WCGP“)]. Další oblasti nejsou pokryty právními předpisy, ale spíše společenskými konvencemi nebo pravidly odvozenými z precedenčního práva.

NahoruNahoru

I.2. Stávající vícestranné úmluvy
  • Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech vyživovací povinnosti vůči dětem, Haag, 24. října 1956
  • Úmluva o pravomoci orgánů a právu použitelném ve věcech ochrany nezletilých, Haag, 5. října 1961 (dále jen Haagská úmluva o ochraně nezletilých z roku 1961)
  • Úmluva právu použitelném na formy pořízení pro případ smrti, Haag, 5. října 1961 (dále jen Haagská úmluva o formě pořízení pro případ smrti“
  • Úmluva o legitimaci uzavřením manželství, Řím, 10. září 1970
  • Úmluva o právu použitelném pro dopravní nehody, Haag, 4. května 1971 (dále jen Haagská úmluva o dopravních nehodách)
  • Úmluva o právu použitelném pro vyživovací povinnosti, Haag, 2. října 1973 (dále jen Haagská úmluva o vyživovací povinnosti z roku 1973)
  • Úmluva o právu použitelném pro odpovědnost výrobce za výrobek, Haag, 2. října 1973 (dále jen Haagská úmluva o odpovědnosti za výrobky)
  • Úmluva o právu použitelném pro zprostředkování a zastoupení, Haag, 14. března 1978 (dále jen Haagská úmluva o zastupování)
  • Úmluva o uzavírání a uznávání platnosti manželství, Haag, 14. března 1978
  • Úmluva o právu použitelném pro majetkové poměry v manželství, Haag, 14. března 1978 (dále jen Haagská úmluva o majetkových poměrech v manželství)
  • Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, Řím, 19. června 1980 (dále jen Římská úmluva)
  • Úmluva o právu použitelném pro příjmení a křestní jména, 5. září 1980 (dále jen Úmluva o jménech)
  • Úmluva o právu použitelném pro svěřenství a o jejich uznávání, Haag, 1. července 1985 (dále jen Haagská úmluva o svěřenství)
  • Úmluva o právu použitelném pro dědění majetku zesnulých osob, Haag, 1. srpna 1989 (dále jen Haagská úmluva o dědickém právu; dosud nenabyla účinnosti, nicméně v Nizozemsku je uplatňována v souladu se zákonem WCErf)
  • Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení
I.3. Nejdůležitější dvoustranné úmluvy

Žádné.

NahoruNahoru

II. Uplatňování kolizních norem

II.1. Používání kolizních norem z úřední povinnosti

Podle článku 25 Občanského soudního řádu [Wetboek van Burgerlijke Rechtsvordering] musí soudy uplatňovat ustanovení kolizního práva z úřední povinnosti (tedy i v případě, že zúčastněné strany nenavrhují použití takových ustanovení).

II.2. Odkaz, (zpětný odkaz, další odkaz)

Pokud je jako rozhodné právo určeno právo státu A, uplatňuje se právní řád daného státu. Pokud právo státu A stanoví, že platí nizozemské právo nebo právo státu B, nesmí být toto ustanovení zásadně bráno v potaz. V některých případech budou učiněny výjimky.

II.3. Změna kolizních kritérií

Neexistují žádná obecná pravidla řešení problémů vznikajících v důsledku změny kolizních kritérií. V kapitole 3 bude pojednáno o řešeních pro celou řadu různých právních oblastí, kde je toto důležité.

II.4. Výjimky z použití kolizních pravidel

Veřejný pořádek

Zahraniční právní řád se nepoužije, pokud je daný právní řád nebo jeho uplatnění v rozporu s mezinárodním veřejným pořádkem podle soukromého práva. Tak je tomu v případě, pokud by zahraniční právní řád (nebo jeho uplatnění) narušovalo základní principy nizozemského právního řádu. Toto pravidlo musí být uplatňováno restriktivně. Samotný fakt, že se zahraniční právní úprava liší od nizozemské právní úpravy není dostatečným důvodem k tomu odvolávat se na veřejný pořádek, a to ani v případě, že je dotyčný nizozemský právní předpis kogentní povahy. Jestliže nikoli samotný právní předpis, ale spíše jeho uplatnění může potenciálně narušit veřejný pořádek, může pak posouzení této věci částečně záviset na rozsahu, v jakém daný případ souvisí s nizozemskou pravomocí. Na veřejný pořádek je možno se odvolat, i když dotyčný právní předpis žádné ustanovení za tímto účelem neobsahuje.

NahoruNahoru

Pravidla přednosti

Nizozemské soudy mohou uplatňovat speciální kogentní právní ustanovení (pravidla přednosti) bez ohledu na právo, kterým byl upraven právní vztah mezi zúčastněnými stranami. Nejedná se o „běžná“ kogentní ustanovení, nýbrž o ustanovení, která mají často funkci v rámci veřejného práva. Lze uplatňovat nizozemská i zahraniční pravidla přednosti. Naopak, ustanovení podle práva určeného jako rozhodné nemusí být uplatnitelná, pokud veřejný zájem, který mají chránit, není v daném konkrétním případě relevantní.

II.5. Zjišťování cizího práva

Soud musí oficiálně určit obsah zahraničního právního předpisu. Dotyčné strany jsou často vyzvány, aby vyjádřily svůj názor na daný zahraniční právní předpis a obvykle tuto žádost splní. To však nic nemění na skutečnosti, že soud i nadále zůstává zodpovědným za to, co přijme jakožto obsah zahraničního právního předpisu.

Soud si může podle svého uvážení zvolit způsob, jakým si opatří potřebné informace. Může využít informační kanál stanovený Evropskou úmluvou o poskytování informací o cizím právu (Londýn, 7. června 1968), může si provést vlastní rešerši literatury, může touto rešerší pověřit odborníka z příslušné země nebo výzkumný ústav, například T.M.C. Asser Instituut nebo Mezinárodní právnický institut [Internationaal Juridisch Instituut].

Pokud nelze obsah zahraničního právního předpisu v dostatečném rozsahu určit, použije se řada různých řešení, například uplatnění systému, který se týká právní úpravy, jež je ve skutečnosti pro daný případ rozhodná, uplatnění mezinárodně uznávaných principů nebo uplatnění nizozemského práva.

NahoruNahoru

III. Kolizní pravidla

III.1. Smluvní závazky a právní úkony

Dohody

U většiny dohod určuje rozhodné právo Římská úmluva. Nicméně si prosím prostudujte následující část ohledně smluv o zastupování.

U některých dohod, které jsou vyloučeny z působnosti Římské úmluvy podle článku 1 odstavce 2, se používají jednotlivé zákony (viz níže). U jiných smluv nejsou pravidla kolizního práva legislativně upravena.

Smlouvy uzavřené před datem nabytí účinnosti Římské úmluvy se řídí pravidly kolizního práva platnými v době jejich uzavření. Tato pravidla zhruba odpovídají ustanovením kolizního práva obsaženým v Římské úmluvě.

Zastupování

V případě smluv o zastupování mají ustanovení Haagské úmluvy o zastupování v Nizozemsku přednost před ustanoveními Římské úmluvy. Pokud jde o vztah zástupce a zastupovaného, je povolen výběr práva; pokud nedojde ke zvolení rozhodného práva, potom se až na výjimky uplatní právo země, kde se nachází obvyklé bydliště zástupce, nebo právo země, kde se nachází obvyklé bydliště zastupovaného, jestliže bude daná práce prováděna převážně v této zemi (článek 6 a násl. Haagské úmluvy o zastupování). Pokud jde o vztah zastupovaného a protistrany v soudním sporu, potom se až na výjimky v otázkách týkajících se zastupování (např. pravomocí zástupce a důsledků jeho činů), uplatní právo země, kde se nachází obvyklé bydliště zástupce (článek 11 odstavec 1 Haagské úmluvy o zastupování).

NahoruNahoru

Životní pojištění, neživotní pojištění

U životního a neživotního pojištění se uplatňují ustanovení kolizního práva zahrnutá v Zákonu o kolizním právu v oblasti životního pojištění [Wet conflictenrecht levensverzekering] a v Zákonu o kolizním právu v oblasti neživotního pojištění [Wet conflictenrecht schadeverzekering].

Koupě

Vídeňská úmluva o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (Vídeň, 11. dubna 1980) definuje ustanovení ke sjednocení práva o prodeji zboží. Čl. 1 odst. 1 písm. b) stanoví, že pokud se v souladu s ustanoveními mezinárodního soukromého práva použije právo některého smluvního státu, potom se neuplatňují vnitrostátní právní předpisy daného státu, nýbrž ustanovení této úmluvy.

Právní úkony

„Právní úkony“ netvoří samostatnou směrodatnou kategorii. Právní úkony učiněné v souvislosti s určitou smlouvou se obecně řídí právem rozhodným pro danou smlouvu; závazky plynoucí z jiných právních úkonů jsou považovány za mimosmluvní závazky (například v případě správy záležitostí jiné osoby) nebo jsou zařazeny do jiné směrodatné kategorie (například sepsání závěti nebo uznání potomka). Pokud jde o formy právních úkonů, obecně se uplatňuje pravidlo kolizního práva o použitelnosti (beneficial rule of conflict): podle formy je právní úkon platný, jestliže splňuje požadavky předpisů platných buď v místě, kde byl učiněn, nebo požadavky právního předpisu, kterým se řídí daný právní úkon, co do jeho obsahu (článek 10 zákona AB).

NahoruNahoru

III.2. Mimosmluvní závazky

Protiprávní jednání

Zákon o kolizním právu v oblasti protiprávního jednání [Wet conflictenrecht onrechtmatige daad, WCOD] stanoví, že každý protiprávní čin bude posouzen podle právního řádu státu, ve kterém k danému jednání došlo (čl. 3 odst. 1 výše zmíněného zákona WCOD). Nicméně existuje řada výjimek z tohoto ustanovení, zejména pokud důsledky určitého jednání působí v jiném státě, než ve kterém k jednání došlo, pokud pachatel i poškozený mají obvyklé bydliště v tomtéž státu, nebo v případě nezákonné konkurence. Pokud určitý protiprávní jednání úzce souvisí s jiným právním vztahem mezi dotyčnými stranami, může soud, odchylně od výše uvedeného ustanovení, také uplatnit právo, kterým se řídí takový další právní vztah související s daným protiprávním jednáním (článku 5 zákona WCOD).

Odchylně od výše uvedeného ustanovení se mohou dotyčné strany rozhodnout, že si příslušné rozhodné právo zvolí samy (článku 6 zákona WCOD).

Dopravní nehody

Zásadně se uplatňuje právo země, ve které k nehodě došlo (článek 3 Haagské úmluvy o dopravních nehodách). Nicméně pokud se nehoda týká výhradně vozidel registrovaných v jiném státu, potom se při splnění doplňujících podmínek použije právo státu, ve kterém jsou daná vozidla registrována (články 4, 5 a 6 Haagské úmluvy o dopravních nehodách).

Bez ohledu na rozhodné právo se uplatňují dopravní a bezpečnostní předpisy platné v místě nehody (článek 7 Haagské úmluvy o dopravních nehodách).

NahoruNahoru

Odpovědnost za výrobek

Ve věcech týkajících se odpovědnosti za výrobek, jak ji definuje články 1, 2 a 3 Haagské úmluvy o odpovědnosti za výrobky, se uplatňuje právo místa, kde došlo k události, která zapříčinil vznik dané škody, pokud je splněna některá z podmínek uvedených v článku 4 výše zmíněné úmluvy. V ostatních případech se zpravidla uplatňuje právo místa obvyklého pobytu osoby, která utrpěla škodu, nebo právo místa, kde se nachází sídlo odpovědné strany (články 5 a 6 výše uvedené úmluvy).

Správa záležitostí jiné osoby

Neexistují žádná zákonná pravidla ohledně správy záležitostí jiné osoby. S výjimkou případů, kdy si zúčastněné strany samy zvolí rozhodné právo, se uplatňuje právo země, ve které došlo k výkonu správy záležitostí jiné osoby. Pokud toto právo nelze určit, například proto, že správa záležitostí jiné osoby probíhala ve více než jedné zemi, uplatní se právo té země, k jejíž jurisdikci má správa záležitostí jiné osoby nejbližší vztah (Výnos Nejvyššího soudu ze dne 23. února 1996, Nizozemská judikatura 1997, 276).

Nepatřičné plnění: bezdůvodné obohacení

Pravidla kolizního práva ve věcech nepatřičného plnění a bezdůvodného obohacení nejsou obsažena v právních předpisech. V souvislosti s těmito otázkami neexistuje ani žádná jednoznačná judikatura.

III.3. Osobní stav (jméno, bydliště, způsobilost k právním úkonům)

Všeobecné informace

Stav určité osoby se zpravidla řídí právem státu, jehož je daná osoba občanem. Pro nizozemské státní občany je toto stanoveno článkem 6 zákona AB; podobně u občanů jiných států musí být jejich stav odvozen na základě tohoto ustanovení. V jednotlivých právních předpisech existuje množství výjimek z článku 6 zákona AB.

NahoruNahoru

Jméno

Ustanovení Úmluvy o jménech byla začleněna do Zákona o kolizním právu v oblasti příjmení a křestních jmen (zákon WCN). Tento zákon také stanoví dodatky, které jsou specifické pro nizozemské mezinárodní právo soukromé. Podle článku 1 zákona WCN se jméno osoby řídí právem státu, jehož je daná osoba občanem, a to včetně ustanovení mezinárodního práva soukromého podle práva tohoto státu.

Pokud je určitá osoba zároveň občanem Nizozemska i nějakého jiného státu, použije se nizozemské právo (článek 2 zákona WCN). Pokud má určitá osoba více státních občanství, ale není občanem Nizozemska, použije se právo toho státu, ke kterému má daná osoba při zohlednění veškerých okolností nejpevnější vztahy (čl. 1 odst. 2 zákona WCN). Článek 5b zákona WCN upravuje volbu příjmení u osob, které jsou občany jiného státu než Nizozemska.

Bydliště

V Nizozemském mezinárodním právu soukromém nejsou žádná ustanovení upravující místo bydliště. V praxi se uplatňují následující zásady. Pokud nějaká úmluva nebo zákon odkazuje na něčí bydliště, většinou je významné pro nizozemský soud jen to, zda toto bydliště je, či není v Nizozemsku (viz např. články 1 až 14 vč. Občanského soudního řádu, které se výhradně zabývají tím, zda má nizozemský soud příslušnou soudní pravomoc, a nikoli tím, zda má soudní pravomoc zahraniční soud). V této otázce se musí uplatnit článek 1:10 až 1:15 vč. nizozemského Občanského zákoníku. Další úmluvy a zákony často hovoří o obvyklém bydlišti osoby. V tomto případě může být důležité, zda se obvyklé bydliště nachází v Nizozemsku, nebo v zahraničí (např. v Římské úmluvě, podle které je nutno určit, zda se má uplatnit nizozemské právo, nebo právo jiné země). Pojem „obvyklé bydliště“ proto již nadále není definován na základě standardů podle nizozemského práva, nýbrž na základě standardů, které odpovídají dotyčnému právnímu předpisu (autonomní výklad úmluvy nebo – v případě předpisů EU – autonomní výklad daného předpisu).

NahoruNahoru

Nezletilost a způsobilost k právním úkonům

Zda je, či není určitá osoba nezletilá a zda je způsobilá k právním úkonům, se v souladu s článkem. 6 zákona AB zásadně určuje podle práva země, jejímž občanem daná osoba je. Celá řada právních předpisů obsahuje jednotlivé ustanovení, které určují, do jakého věku se tato právní úprava na jednotlivé osoby vztahuje.

Ochrana nezletilých a dospělých

Otázku, zda je určitá osoba nezletilá a/nebo zda je způsobilá k právním úkonům, je nutno odlišit od otázky, která opatření lze uplatnit na ochranu zájmů nezletilé nebo dospělé osoby. Co se týče nezletilých, podléhají tato opatření Haagské úmluvě o ochraně nezletilých z roku 1961, jejíž článek 2 stanoví, že platí právo země, ve které má nezletilá osoba obvyklé bydliště. V případě dospělých osob je tato otázka stále spjata s právem země, jejímž občanem daná osoba je, ale také – analogicky s ustanovením článku 2 Haagské úmluvy o ochraně nezletilých z roku 1961 – s právem země, ve které má daná osoba obvyklé bydliště.

III.4. Rodičovství, vztah mezi rodiči a dětmi a osvojení 

Rodičovství

Rodiče dítěte se určují podle práva, které stanoví Zákon o kolizním právu v oblasti rodičovství (zákon WCA). Tento zákon definuje ustanovení kolizního práva pro následující situace:

Rodičovství v důsledku uzavření manželství: uplatňuje se právo země, jejímiž občany jsou manželka i manžel v okamžiku narození dítěte; pokud mají manžel a manželka rozdílné státní občanství, uplatňuje se právo země, ve které mají manžel a manželka obvyklé bydliště, a v případě, že takové bydliště nemají, potom se uplatňuje právo země, ve které má obvyklé bydliště dítě (článek 1 zákona WCA).

NahoruNahoru

Rodičovství svobodné ženy: uplatňuje se právo země, jejímž občanem žena je, nicméně rodičovský vztah je nutno v každém případě určit, pokud má žena obvyklé bydliště v Nizozemsku (článek 3 zákona WCA).

Rodičovství v důsledku uznání otcovství: uznání otcovství je možné, pokud to umožňuje právo země, jejímž občanem daný muž nebo dítě je, nebo pokud to umožňuje právo země, kde má daný muž nebo dítě své obvyklé bydliště. Zvláštní pravidla se vztahují na uznání dítě za vlastní ženatým mužem, který je občanem Nizozemska, a také na souhlas matky dítěte (článek 4 zákona WCA).

Právní určení otcovství: použije se právo země, jejímiž občany jsou daný muž i matka dítěte; pokud má každý z nich jinou státní příslušnost, použije se právo země, ve které mají obvyklé bydliště, a v případě, že takové bydliště nemají, potom se použije právo země, ve které má obvyklé bydliště dítě (článek 6 zákona WCA).

Rodičovství v důsledku legitimace: v zásadě platí Úmluva o legitimaci uzavřením manželství (Řím, 10. prosince 1970).

Osvojení

Nizozemské právo se použije na osvojení, které má být vyhlášena v Nizozemsku, nebo na zrušení takového použije (článek 3 zákona WCAd). Souhlas rodičů nebo jiných osob se zásadně řídí právem země, jejíž občanství dítě má; pokud je dítě občanem více než jednoho státu, potom je rozhodujícím faktorem občanství té země, ke které má dítě při zohlednění všech okolností nejbližší vztahy.

NahoruNahoru

III.5. Manželství, registrované partnerství, společná domácnost nesezdaných partnerů, rozvod, soudní rozluka manželů, vyživovací povinnost

Manželství

Manželství může být v Nizozemsku uzavřeno tehdy, pokud oba partneři splňují příslušné požadavky pro uzavření manželství stanovené právem země, jejímiž jsou občany. Pokud má jeden z partnerů nizozemské občanství, může být manželství uzavřeno také v případě, že oba partneři splňují příslušné požadavky pro uzavření manželství stanovené nizozemským právem (článek 2 zákona WCH). Manželství nesmí být uzavřeno, pokud se vyskytne kterákoli z okolností uvedených v článek 3 zákona WCH, přičemž v takovém případě by bylo uzavření manželství považováno za porušení veřejného pořádku. V Nizozemsku může oddávat pouze matrikář(ka) nebo - za určitých podmínek -zahraniční diplomatický nebo konzulární zástupce (článek 4 zákona WCH).

Úprava majetkových poměrů v manželství

Ustanovení kolizního práva určené právem, kterému úprava majetkových poměrů v manželství podléhá, závisí na datu uzavření manželství.

Pokud ke sňatku došlo před 23. srpnem 1977, potom se v některých výjimečných případech uplatňuje Haagská úmluva o manželství ze 17. července 1905, která odkazuje na právo země, jejímž občanem byl muž v okamžiku uzavření manžel.

V případě manželství, na která se tato úmluva nevztahuje a která byla uzavřena před 1. zářím 1992, stanoví pravidla kolizního práva rozsudek Nejvyššího soudu z 10. prosince 1976 (Nizozemská judikatura 1977, 275, Chelouche/van Leer).

NahoruNahoru

Podle těchto pravidel si mohou budoucí manželé sami zvolit právo rozhodné pro jejich manželství. Pokud tak neučiní, použije se právo země, jejíž občanství oba partneři měli v okamžiku sňatku nebo které získali krátce po sňatku. Pokud tomu tak není, použije se právo země, ve které měli po sňatku první společné bydliště. Pokud ani toto ustanovení nelze použít, uplatňuje se právo země, se kterou mají při zvážení všech okolností oba partneři nejbližší vztahy.

Rozhodné právo určené podle výše uvedených pravidel pro případ kolize právních norem platí i do budoucna, pokud si ovšem partneři později sami rozhodné právo nezvolí.

Sňatky uzavřené 1. září 1992 nebo později, spadají do působnosti Haagské úmluvy o majetkových poměrech v manželství. Tato úmluva také umožňuje vlastní volbu rozhodného práva, ovšem v rámci určitých omezení. Pokud si partneři rozhodné právo sami nezvolí, potom se v závislosti na okolnostech uplatňuje právo země, ve které měli manželé po sňatku své první společné obvyklé bydliště, případně právo země, jejíž občanství oba manželé mají.

Změna okolností (státní příslušnost, místo obvyklého bydliště) tudíž může vést ke změně rozhodného práva.

Osobní důsledky sňatku

Důsledky sňatku, které nespadají do oblasti úpravy majetkových poměrů v manželství, se řídí právem určeným podle zákona WCHb. Uplatňuje se právo země, jejíž státní občanství manželé mají, případně právo země, ve které mají oba obvyklé bydliště, nebo právo země, se kterou mají při zvážení všech okolností oba manželé nejbližší vztahy (čl. 1 odst. 1 a 2 zákona WCHb; viz ovšem také výjimky uvedené v článcích 2 a 3 zákona WCHb).

NahoruNahoru

Rozvod, soudní rozluka manželů

Pravidla kolizního práva podle článku 1 Zákona o kolizním právu v oblasti rozvodu mají v praxi za následek, že na rozvodová řízení se téměř vždy použije nizozemské právo. Pouze v případě, že jsou oba manželé občany téhož cizího státu, se použije právo tohoto státu, avšak z tohoto pravidla existuje řada výjimek.

Registrované partnerství

V případě všech osob, které uzavírají v Nizozemsku registrované partnerství, se uplatňuje nizozemské právo (článek 1 Zákona o kolizním právu v oblasti registrovaného partnerství). Toto právo platí také pro ukončení registrovaného partnerství, ovšem kromě některých výjimečných případů (články 22 a čl. 23 odst. 1 výše uvedeného zákona WCGP).

Úprava majetkových poměrů mezi partnery

Partneři si mohou - v rámci určitých omezení - určit právo, kterým se budou řídit jejich majetkové poměry (články 6 a 8 zákona WCGP). Pokud tak neučiní, použije se právo země, kde bylo partnerství uzavřeno, a to včetně ustanovení mezinárodního práva soukromého platných v dané zemi (článek 7 zákona WCGP).

Osobní vztahy mezi partnery

Osobní vztahy mezi partnery podléhají právu země, kde bylo partnerství uzavřeno, a to včetně ustanovení mezinárodního práva soukromého platných v dané zemi (čl. 5 odst. 1 a 2 zákona WCGP, viz ovšem také výjimky uvedené v odstavcích 3 a 4).

Ukončení registrovaného partnerství

Ukončení registrovaného partnerství se řídí nizozemským právem, nebo ve výjimečných případech právem země, kde bylo partnerství uzavřeno (články 22 a 23 zákona WCGP).

NahoruNahoru

Společná domácnost nesezdaných partnerů

Neexistují žádná ustanovení kolizního práva ohledně případů, kdy osoby vedou společnou domácnost, aniž by uzavřely manželství nebo registrované partnerství.

Vyživovací povinnost

Vyživovací povinnost upravuje právo určené podle Haagské úmluvy o vyživovací povinnosti z roku 1973. Pravidla kolizního práva vyplývající z této úmluvy jsou následující: otázky vyživovací povinnosti v zásadě podléhají právu země, kde má příjemce výživného obvyklé bydliště (článek 4 Haagské úmluvy o vyživovací povinnosti z roku 1973). Nejdůležitější výjimkou z tohoto pravidla je, že v případě bývalých manželů podléhá vyživovací povinnost právu uplatněnému při rozvodu manželství (článek 8 Haagské úmluvy o vyživovací povinnosti z roku 1973).

III.6. Majetkové poměry v manželství

Viz výklad uvedený výše v bodě 3.5.

III.7. Dědictví, závěti

Podle článku 1 Zákona o kolizním právu v oblasti dědictví platí ustanovení Haagské úmluvy o dědickém právu: zůstavitel si může zvolit rozhodné právo použitelné na jeho majetek. Pokud tak neučiní, uplatňuje se právo země, kde měl poslední obvyklé bydliště, pokud ovšem v takové zemi bydlel nejméně pět let, nebo – při nesplnění této podmínky – právo země, jímž byl občanem (článek 3 Haagské úmluvy o dědickém právu).

Formální platnost závěti (například zda je nezbytná forma notářského zápisu) může být posuzována podle některého z právních systémů uvedených v článku 1 Haagské úmluvy o formě stanovení závěti. Ten stanoví, že mezi tyto právní systémy mimo jiné patří právo země, ve které byla závěť sepsána, a také právo země, jejímž byl zůstavitel občanem nebo kde měl své bydliště, a to buď v okamžiku sepsání závěti nebo v okamžiku úmrtí zůstavitele.

III.8. Majetkové právo

Věcná práva

Věcná práva podléhají právu země, kde se daný (movitý či nemovitý) majetek nachází. Pro nemovitosti je toto uvedeno v článku 7 zákona AB. V případě movitého majetku lze toto pravidlo vyvodit z judikatury.

Movitý majetek je často přemísťován do jiné země. V takovém případě je určení věcných práv a jejich rozsahu posuzováno podle práva země, ve které se daný majetek nachází v okamžiku rozhodné události; práva vzniklá tímto způsobem zůstávají v platnosti i poté, co je daný majetek přemístěn. Práva nabytá po tomto přemístění se řídí právem země, kam byl daný majetek přemístěn, a mají přednost před dříve vzniklými právy.

Svěřenství

Svěřenství se řídí právem určeným podle Haagské úmluvy o svěřenství. Zřizovatel svěřenství si může sám zvolit rozhodné právo (článek 6 Haagské úmluvy o svěřenství). Pokud tak neučiní, použije se právo země, se kterou svěřenství nejblíže souvisí. Samostatná ustanovení kolizního práva týkající se jednotlivých témat jsou zakotvena v zákonu WCT.

III.9. Platební neschopnost

Veškerá konkurzní řízení zahájená v Nizozemsku podléhají právu určenému podle Úpadkového nařízení.

Bližší informace

V současné době se připravují webové stránky na adrese www.internationaalprivaatrecht.nl English - Nederlands, kde budou zveřejněny texty právních předpisů platných v Nizozemsku pro oblast mezinárodního práva soukromého, a to včetně nizozemských znění evropských nařízeních upravujících tuto oblast a také nizozemských překladů výše uvedených úmluv.

Původní francouzské a anglické texty Haagských úmluv a údaje o stavu právní úpravy oblastí souvisejících s těmito úmluvami je možno nalézt na www.hcch.net български - dansk - Deutsch - English - español - français - italiano - latviešu valoda - Nederlands - polski - português - slovenšcina - română - suomi - svenska.

Právní rady a informace ohledně mezinárodního práva soukromého a zahraničního práva lze získat v ústavu T.M.C. Asser Instituut, www.asser.nl English a v Mezinárodním právnickém institutu, www.iji.nl English - Nederlands.

« Rozhodné právo - Obecné informace | Nizozemí - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 23-04-2009

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království