Evropská komise > ESS > Rozhodné právo > Itálie

Poslední aktualizace: 14-03-2007
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Rozhodné právo - Itálie

EJN logo

Informace na této stránce jsou zastaralé. Aktualizace stránky se právě připravuje. Stránka bude poté k dispozici na portálu evropské e-justice.


 

OBSAH

I. ZDROJE PLATNÝCH NOREM I.
I.1. Vnitrostátní normy I.1.
I.2. Mnohostranné mezinárodní úmluvy, které jsou v platnosti

Úplný seznam platných mnohostranných mezinárodních úmluv I.2.

I.3. Hlavní dvoustranné úmluvy, které jsou v platnosti

Příkladmý seznam dvoustranných úmluv nejčastěji používaných soudy I.3.

II. UPLATŇOVÁNÍ KOLIZNÍCH NOREM  II.
II.1. Povinnost soudce uplatnit kolizní normy z vlastní iniciativy? II.1.
II.2. Renvoi II.2.
II.3. Změna kolizního kritéria II.3.
II.4. Výjimky z obvyklého použití kolizních norem II.4.
II.5. Důkaz cizího práva II.5.
III. KOLIZNÍ NORMY III.
III.1. Smluvní závazky a právní úkony III.1.
III.2. Mimosmluvní závazky (občanskoprávní delikty a přestupky, neoprávněné obohacení, negotiorum gestio, atd.) III.2.
III.3. Osobní stav, jeho ohledy ve vztahu k občanskému stavu (jméno, bydliště, způsobilost) III.3.
III.4. Ustavení vztahu rodič – dítě včetně adopce III.4.
III.5. Manželství, nesezdané páry, partnerství, rozvod, soudní odluka, vyživovací povinnost III.5.
III.6. Vlastnické vztahy v manželství III.6.
III.7. Závěti a dědění III.7.
III.8. Nemovitý majetek

Nemovité, movité věci (nejeví se jako užitečné v této souvislosti trvat na podrobných pravidlech pro nehmotný majetek). III.8.

III.9. Platební neschopnost III.9.

 

I. ZDROJE PLATNÝCH NOREM

I.1. Vnitrostátní normy

V Itálii se věci mezinárodního práva soukromého řídí zákonem č. 218 ze dne 31. května 1995, který nahradil paragrafy 16 až 31 obecných právních předpisů Občanského zákoníku.

I.2. Mnohostranné mezinárodní úmluvy, které jsou v platnosti

Úplný seznam platných mnohostranných mezinárodních úmluv

Viz přiložený seznam PDF File (PDF File 156 KB) mnohostranných mezinárodních úmluv platných v Itálii.

I.3. Hlavní dvoustranné úmluvy, které jsou v platnosti

Příkladmý seznam dvoustranných úmluv nejčastěji používaných soudy

Dvoustranné úmluvy v minulosti uplatňované na věci mezinárodního práva soukromého mezi Itálií a jednotlivými členskými státy Evropské unie byly nahrazeny nástroji Společenství přijatými pro danou oblast. Mezi nejčastěji používaná nařízení ES patří nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech; nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech; nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti; a nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

NahoruNahoru

S ohledem na věci mezi Itálií a třetími zeměmi jsou nejčastěji uplatňovanými dvoustrannými úmluvami ty, které se týkají právní pomoci a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí uzavřené s Argentinou (Řím, 9. 12. 1987), Brazílií (Řím, 17. 10. 1989), Ruskou federací a dalšími státy bývalého Sovětského svazu (Řím, 25. 1. 1979), republikami bývalé Jugoslávie (Bělehrad, 7.5.1962), s některými bývalými dominiii Spojeného království včetně Austrálie a Kanady, (Londýn, 17. 12. 1930), se Švýcarskem ohledně uznávání a výkonu občanských a obchodních soudních rozhodnutí (Řím, 3. 1. 1933) ohledně náhrady škod způsobených silničními nehodami (Řím, 16. 8. 1978) a s Bulharskem (Řím, 18. 5. 1990), Rumunskem (Bukurešť, 11. 11. 1972) a Tureckem (Řím, 10. 8. 1926).

II. UPLATŇOVÁNÍ KOLIZNÍCH NOREM 

II.1. Povinnost soudce uplatnit kolizní normy z vlastní iniciativy?

V jakém rozsahu a za jakých okolností musí soudce uplatnit volbu práva i v případech, kdy o to žádná ze stran nepožádala?

Podle italského práva je uplatňování kolizních norem v této konkrétní souvislosti součástí běžné funkce soudce. Soudce musí rozhodnout o tom, jaké právo má být rozhodné bez ohledu na to, zda o to jedna ze stran požádala (iura novit curia).

II.2. Renvoi

V případě, že kolizní norma příslušného soudu určuje cizí právo, může se stát, že toto cizí právo samo stanoví – uplatněním vlastních kolizních norem – jiné rozhodné právo.

NahoruNahoru

Například: francouzská kolizní norma určuje, že anglické právo má být rozhodné pro způsobilost anglického státního příslušníka žijícího ve Francii. Anglická kolizní norma však odkazuje na právo země pobytu, tzn. francouzské právo.

Prosím uveďte, zda vaše kolizní normy znají renvoi a do jaké míry je podle nich přijatelné, aby cizí právo odkazovalo zpět na vaše právo či stanovilo jako rozhodné právo právní předpisy třetí země.

Renvoi na právo jiné země odkazující zpět na italské právo je v Itálii možný tehdy, pokud cizí právo, na které je odkazováno, akceptuje nebo samo umožňuje renvoi na italské právo. Takový případ renvoi nenastává, pokud si rozhodné právo zvolily strany nebo toto právo zahrnuje ustanovení týkající se formy úkonů nebo mimosmluvních závazků.

II.3. Změna kolizního kritéria

Co se stane, když dojde ke změně kolizního kritéria, například v případě převodu movitého majetku?

Platí výše uvedená pravidla.

II.4. Výjimky z obvyklého použití kolizních norem

Mohou soudy odmítnout použití rozhodného práva v případě neslučitelnosti s mezinárodní veřejnou politikou? A existují právní předpisy nebo jiné normy vztahující se na území vašeho státu bez ohledu na kolizní normy (závazná norma ve smyslu „lois de police“)?

  • Podle italského práva (paragraf 16 zákona č. 218/1995) soudce nemůže použít odkazované cizí právo tehdy, pokud je jeho účinek „v rozporu s veřejnou politikou“. To je obvykle chápáno jako „mezinárodní veřejná politika“.
  • Podle italského práva (paragraf 17 výše uvedeného zákona) v případech kolize právních norem převáží ustanovení italského práva a není povolena žádná derogace nehledě na odkaz na cizí právo potud, pokud se toto odchyluje od účelu a rámce působnosti ustanovení vnitrostátního práva.

II.5. Důkaz cizího práva

NahoruNahoru

  • Příslušná role soudce a stran?

    Soudce prokazuje cizí právo. Strany mu mohou být nápomocné.

  • Jaké způsoby dokazování jsou povolené?

    Cizí právo je dokazováno, jako by bylo skutečností. Možné způsoby dokazování tedy zahrnují nástroje specifikované v mezinárodních úmluvách, informace poskytnuté cizími úřady prostřednictvím ministerstva spravedlnosti i posudky znalců nebo odborných institucí.

  • Co se stane, když není možné cizí právo dokázat?

    Odkazované právo je uplatněno pomocí jiných kolizních kritérií, které daný případ nabízí, pokud je to tedy možné. Pokud to možné není, rozhoduje se podle italského práva.

III. KOLIZNÍ NORMY

III.1. Smluvní závazky a právní úkony

Pouhý odkaz na Římskou úmluvu z roku 1980 není dostačující. Normy týkající se věcí, na které se nevztahuje Římská úmluva, zasluhují velkou pozornost.

Italské právo toto výslovně ošetřuje. U smluvních závazků specificky odkazuje na Římskou úmluvu ze dne 19. června 1980. V případech, které se touto úmluvou neřídí, odkazuje na jiné relevantní a příslušné mezinárodní úmluvy.

Určení rozhodného práva je však předmětem smluv, které jednotlivé strany svobodně uzavírají.

Použití určeného práva prostřednictvím mezinárodní úmluvy nebo prostřednictvím vůle stran lze však vyloučit v případě, že je považováno za neslučitelné s veřejným pořádkem (například tehdy, pokud je to neslučitelné s policejními či bezpečnostními ustanoveními).

NahoruNahoru

III.2. Mimosmluvní závazky (občanskoprávní delikty a přestupky, neoprávněné obohacení, negotiorum gestio, atd.)

Výše zmiňovaný zákon č. 218/1995 uvádí normy použitelné v následujících případech mimosmluvních závazků: jednostranný slib (právo státu, v němž byl slib učiněn); úvěrové nástroje (Ženevské úmluvy z roku 1930 o směnkách, dlužních úpisech a šecích, zatímco na ostatní úvěrové nástroje, na primární závazky, se vztahuje právo státu, v němž byl nástroj vydán); dobrovolné zastoupení (právo státu, v němž má zástupce svou provozovnu nebo povětšinou uplatňuje své pravomoci); závazky vyplývající z práva (právo místa, kde došlo k události, která dala vzniknout danému závazku); odpovědnost za škodu způsobenou občanskoprávním deliktem / přestupkem (právo státu, v němž k události došlo, aniž by tím bylo dotčena v případě vznesení takového požadavku ze strany oběti možnost použit práva státu, v němž došlo k činu, který způsobil škodu, a aniž by byla dotčena možnost odkázat na vnitrostátní právo v případě, že účastníky události byli výhradně občané jednoho státu).

III.3. Osobní stav, jeho ohledy ve vztahu k občanskému stavu (jméno, bydliště, způsobilost)

Osobní stav, způsobilost, existence a obsah osobních práv, včetně práva na jméno, se řídí vnitrostátním právem dotyčné strany, s výjimkou práv odvozených z rodinných vztahů, na která se případ od případu vztahují pravidla odkazování stanovená zákonem č. 218/1995.

NahoruNahoru

III.4. Ustavení vztahu rodič – dítě včetně adopce

S ohledem na vztahy mezi rodiči a dětmi platí, že legitimní statut dítěte i občanství se získávají na základě vnitrostátního práva obou nebo jednoho z rodičů v době narození. Za účelem ustavení vztahu rodič – dítě je odkazováno na vnitrostátní právo dítěte v době narození.

S ohledem na adopci platí, že v případě adopce dítěte realizované s cílem poskytnout mu statut legitimního dítěte a posuzované italskými soudy platí italské právo.

S ohledem na jiné kolizní normy obsahuje čl. 38 zákona č. 218/1995 podrobná ustanovení týkající se různých uvažovaných scénářů.

III.5. Manželství, nesezdané páry, partnerství, rozvod, soudní odluka, vyživovací povinnost

Co se týče manželských věcí, osobní vztahy mezi manžely se řídí právem společné národnosti manželů; jinak se řídí právem státu, ve kterém manželé většinou pobývali.

Právo vztahující se na osobní vztahy se obecně vzato vztahuje i na úpravu majetkových poměrů mezi manžely, avšak v tomto druhém případě se od něj lze odchýlit tehdy, pokud se manželé dohodli jinak nebo v jiných, zákonem specificky povolených případech.

Italské právo neuznává jako autonomní instituci jiný druh svazku než manželství.

Soudní odluka a rozvod se řídí právem společné národnosti manželů; pokud to není možné, řídí se právem státu, v němž manželé většinou pobývali. Ve druhém případě platí, že pokud cizí právo výše uvedené instituce neumožňuje, rozhoduje italské právo.

NahoruNahoru

Povinnost vyživovat rodinu se řídí odkazem na Haagskou úmluvu ze dne 2. října 1973.

III.6. Vlastnické vztahy v manželství 

V Itálii platí obecná zásada manželské smlouvy o majetku mezi manžely.

Manželé si mohou místo manželské smlouvy o majetku zvolit alternativní úpravu vlastnických vztahů, například oddělení majetku nebo jinou úpravu stanovenou na základě dohody mezi manžely.

III.7. Závěti a dědění

Dědění se řídí vnitrostátním právem zesnulého v době smrti. Dokud je naživu, může zesnulý prostřednictvím prohlášení v závěti stanovit, že jeho dědictví má být předmětem práva země, v níž pobývá; pokud se jedná o italského státního příslušníka, tato volba nemá vliv na práva přednostních dědiců žijících v Itálii.

Co se týče formy závěti, považuje se za platnou tehdy, pokud ji uznává právo místa, kde zůstavitel zanechal svůj majetek, nebo právo státu, jehož byl zůstavitel v době napsání závěti nebo smrti občanem, nebo právo místa, kde měl zůstavitel v dané době trvalé bydliště nebo místo pobytu.

III.8. Nemovitý majetek

Nemovité, movité věci (nejeví se jako užitečné v této souvislosti trvat na podrobných pravidlech pro nehmotný majetek).

Majetková a další práva in rem se řídí právem státu, v němž se majetek nachází.

III.9. Platební neschopnost

Italské právo neobsahuje žádné výslovné ustanovení o rozhodném právu v případech kolize týkající se platební neschopnosti. 

Nařízení rady (ES) č. 1346/2000 je zdrojem jednotných pravidel pro kolizi právních norem mezi členskými státy EU.

« Rozhodné právo - Obecné informace | Itálie - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 14-03-2007

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království