Evropská komise > ESS > Rozhodné právo > Řecko

Poslední aktualizace: 30-10-2007
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Rozhodné právo - Řecko

EJN logo

Informace na této stránce jsou zastaralé. Aktualizace stránky se právě připravuje. Stránka bude poté k dispozici na portálu evropské e-justice.


V případech, kdy má právní vztah mezi jednotlivci prvky, které ho pojí s více než jedním státem (mezinárodní prvek), a kdy dojde ke sporu, nepoužívají řecké soudy nezbytně řecké právo a budou zjišťovat, které právo se musí použít (tj. rozhodné právo) na základě mezinárodního práva soukromého. Mezinárodní právo soukromé je mechanismus, který funguje na základě kolizních pravidel, aby bylo možno stanovit rozhodné právo (tj. ustanovení práva jedné země), kterým může být právo příslušného soudu nebo právo jiné země. Kolizní pravidla se stanovují na základě jednoho nebo více kolizních kritérií. Kolizní kritérium je kritérium sporu s mezinárodním prvkem, které spouští zvláštní pravidlo mezinárodního práva soukromého, aby v daném případě bylo možno stanovit rozhodné právo.



 

OBSAH

I. ZDROJE PLATNÝCH NOREM I.
I.1. Vnitrostátní normy I.1.
I.2. Mezinárodní úmluvy I.2.
II. POUŽÍVÁNÍ KOLIZNÍCH NOREM II.
II.1. Závazek soudce použít kolizní normy z úřední povinnosti II.1.
II.2. Zpětný a další odkaz (renvoiII.2.
II.3. Změna kolizních kritérií II.3.
II.4. Výjimky z obvyklého použití kolizních norem II.4.
II.5. Dokazování cizího práva II.5.
III. KOLIZNÍ NORMY III.
III.1. Smluvní závazky III.1.
III.2. Mimosmluvní závazky III.2.
III.3. Osobní stav III.3.
III.4. Vztahy mezi rodiči a dětmi. Adopce. III.4.
III.5. Manželství III.5.
III.6. Vlastnické vztahy v manželství a osobní vztahy mezi manželi III.6.
III.7. Závěti a dědění III.7.
III.8. Nemovitý majetek III.8.
III.9. Platební neschopnost III.9.

 

I. ZDROJE PLATNÝCH NOREM

I.1. Vnitrostátní normy

Řecké právní předpisy jsou základním zdrojem řeckého mezinárodního práva soukromého. Základní ustanovení se nachází v občanském zákoníku (články 4 – 33), ačkoli tato ustanovení jsou i v jiných zákonech, např. v zákoně 5960/1933 o šecích (články 70 – 76). Pojem práva zahrnuje také dvoustranné a mnohostranné mezinárodní úmluvy schválené Řeckem, které se po ratifikaci používají stejně jako řecké vnitrostátní právní předpisy.

I.2. Mezinárodní úmluvy

Α. Mnohostranné

Mezi nejdůležitější mezinárodní úmluvy patří:

  • Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě ze dne 19. května 1956 ratifikovaná Řeckem zákonem 559/1977.
  • Haagská úmluva ze dne 5. listopadu 1961 o kolizi norem týkajících se formy testamentárních pořízení ratifikovaná Řeckem zákonem 1325/1983.
  • Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ze dne 19. června 1980 ratifikovaná Řeckem zákonem 1792/1988.

Β. Dvoustranné

Mezi nejdůležitější dvoustranné mezinárodní úmluvy patří:

Úmluva mezi Řeckem a USA (ratifikovaná zákonem 2893/1954) a úmluva mezi Řeckem a Kyprem (ratifikovaná zákonem 1548/1985). Rozhodným právem ve sporech mezi společnostmi založenými v Řecku, USA a na Kypru je právo státu, ve kterém byly tyto společnosti založeny.

NahoruNahoru

II. POUŽÍVÁNÍ KOLIZNÍCH NOREM

II.1. Závazek soudce použít kolizní normy z úřední povinnosti

V případech, kdy podle kolizních norem řeckého mezinárodního práva soukromého je rozhodným právem právo jiné země, zohlední ho řecký soudce z úřední povinnosti, tj. aniž by ho sporné strany musely citovat nebo aniž by jim bylo nařízeno dokazovat obsah těchto ustanovení (článek 337 občanského soudního řádu).

II.2. Zpětný a další odkaz (renvoi)

V případě, kdy pravidla řeckého mezinárodního práva soukromého stanovují, že se použije právo jiné země, použije se ustanovení jeho hmotného práva a neodkazuje se na ustanovení mezinárodního práva soukromého této jiné země (článek 32 občanského zákoníku), které může naopak stanovovat, že se použije řecké právo nebo právo jiného třetího státu.

II.3. Změna kolizních kritérií

Kolizní kritérium právního vztahu se často v průběhu vztahu mění (např. movitý majetek je převeden z jedné země do jiné a v tomto případě se mění také rozhodné právo). Existují pravidla, která výslovně stanovují řešení s ohledem na to, které právo se nakonec použije. V opačném případě soud použije rozhodné právo, které použil na začátku nebo následně, nebo bude kombinovat obě práva, a to v závislosti na vlastních okolnostech případu.

II.4. Výjimky z obvyklého použití kolizních norem

Jestliže řecké mezinárodní právo soukromé (kolizní normy) stanovuje, že se použije cizí právo, avšak jeho použití je v rozporu se základním mravními představami podle řeckého veřejného pořádku (článek 33 občanského zákoníku), nepoužije řecký soud při projednávání dotčeného případu příslušné ustanovení cizího práva, nýbrž jiná ustanovení cizího práva (negativní funkce). Pokud však bylo jednou použití tohoto ustanovení vyloučeno, vznikne v cizím právu právní vakuum, které bude překlenuto použitím řeckého práva (pozitivní funkce).

NahoruNahoru

Jedním způsobem ochrany zájmů řeckého právního systému je přijmout ustanovení, která se použijí přímo. Tato pravidla upravují zejména důležité otázky ve vnitřních právních vztazích státu a používají se také přímo řeckými soudy v případech s mezinárodním prvkem, které není možné vyřešit použitím řeckého mezinárodního práva soukromého.

II.5. Dokazování cizího práva

V případech, kdy je obtížné obeznámit se s ustanoveními cizího práva, může je řecký soud získat prostřednictvím příkazu dokázat rozhodné cizí právo nebo prostřednictvím jiných důkazních prostředků považovaných za vhodné. Může se jednat o žádost sporných stran o součinnost a neomezuje se na nabídnuté důkazy (článek 337 občanského soudního řádu). V Řecku hraje důležitou úlohu při poskytování právních informací Řecký institut pro mezinárodní a cizí právo v Aténách.

Výjimečně nebudou řecké soudy zjišťovat nebo používat cizí právo, nýbrž právo řecké, v případě: i) předběžných opatření z důvodu jejich naléhavosti, ii) případů, ve kterých bylo prakticky nemožné zjistit ustanovení cizího práva, a to navzdory vynaloženému úsilí.

III. KOLIZNÍ NORMY

III.1. Smluvní závazky

Α. Římská úmluva

Řecké soudy stanoví právo, které se použije na smluvní závazky s mezinárodním prvkem na základě Římské úmluvy ze dne 19. června 1980, a to bez ohledu na to, zda se jedná o právo členského státu nebo státu, který není stranou úmluvy. Rozhodné právo se stanoví pomocí standardních pravidel o kolizních kritériích a přímo použitelných pravidel.

NahoruNahoru

  1. pravidla o kolizních kritériích
    • Obecné pravidlo stanovuje, že právo, které se použije na smluvní vztahy mezi stranami, je právo, které tyto strany výslovně nebo mlčky zvolily. Strany mají možnost změnit původně zvolené rozhodné právo.
    • Jestliže strany nezvolí rozhodné právo při podpisu smlouvy, mohou ho zvolit později (např. u soudu). Jestliže strany nesouhlasí, použije soud právo státu, který je se smlouvou nejúžeji spojen.
    • V majetkových smlouvách je rozhodným právem právo státu, ve kterém se majetek nachází.
    • Ve smlouvách o přepravě zboží je rozhodným právem právo státu, ve kterém má sídlo přepravce.
  2. přímo použitelná pravidla
  3. V případech, ve kterých je nezbytně nutno chránit právní řád, např. v případě smluv vztahujících se k majetku nebo smluv se spotřebiteli nebo zaměstnanci, je rozhodné právo stanoveno s využitím přímo použitelných pravidel jednoho z následujících právních systémů:

    • právní systém státu soudu řešícího případ,
    • právní systém státu, jehož právo se použije,
    • právní systém státu, s jehož právem souvisí všechna hlediska smlouvy, bez ohledu na to, že si strany zvolily jako rozhodné právo právo jiného státu.

Β. Článek 25 občanského zákoníku

Rozhodné právo pro všechny kategorie smluvních závazků neupravených Římskou úmluvou (fyzické osoby, smlouvy o cenných papírech, rozhodčí řízení, volba soudu, společnosti a dědictví a rodinné záležitosti) se stanoví na základě článku 25 občanského zákoníku.

NahoruNahoru

  • Právo, které se použije na smluvní vztahy mezi stranami, je právo, které tyto strany výslovně nebo mlčky zvolily.
  • Pokud si strany rozhodné právo nezvolily, použije řecký soud právo státu, které je za konkrétních okolností nejúžeji spjato se smlouvou.

III.2. Mimosmluvní závazky

Právem, které se použije na závazky plynoucí z občanskoprávních deliktů, je právo státu, ve kterém byl delikt spáchán (článek 26 občanského zákoníku).

Právem, které se použije na závazky plynoucí z bezdůvodného obohacení, je právo státu, které nejlépe vyhovuje celkovým konkrétním okolnostem.

III.3. Osobní stav

Právem, které se použije na otázky související s osobní způsobilostí k právům u Řeka nebo cizince, způsobilostí k právním úkonům, procesní způsobilostí a způsobilostí účastnit se osobně řízení, je právo státu, jehož je daná osoba státním příslušníkem (články 5 a 7 občanského zákoníku a čl. 62 písm. a) a čl. 63 odst. 1 občanského soudního řádu).

III.4. Vztahy mezi rodiči a dětmi. Adopce.

Α. Otázky související se vztahy mezi rodiči a dětmi se vztahují k rodinným vazbám mezi rodiči a dětmi a k souvisejícím právům a povinnostem.

Při rozhodování o tom, zda dítě bylo narozeno v manželství nebo mimo ně (článek 17 občanského zákoníku), je rozhodným právem:

  • právo státu, který upravil osobní vztah mezi matkou dítěte a jejím manželem při narození dítěte,
  • v případě rozvodu manželství před narozením dítěte právo státu, který upravil osobní vztah mezi matkou dítěte a jejím manželem při rozvodu manželství.

Rozhodným právem s ohledem na právní možnost prohlásit za manželské dítě narozené mimo manželství (článek 1 Úmluvy Mezinárodní komise pro osobní stav ze dne 10. září 1970 ratifikované Řeckem zákonem 1657/1986) je právo státu, jehož jsou otec nebo matka státními příslušníky. Toto právo stanoví prohlášení dítěte za manželské buď pokud jeho rodiče následně uzavřou manželství, nebo na základě soudního rozhodnutí po uzavření manželství.

NahoruNahoru

Rozhodné právo pro vztahy mezi rodiči a dětmi narozenými v manželství (článek 18 občanského zákoníku):

  • pokud jsou státními příslušníky téhož státu: právo tohoto státu,
  • pokud po narození získali novou společnou státní příslušnost: právo státu jejich poslední společné státní příslušnosti,
  • pokud jsou státními příslušníky různých států před narozením dítěte a jejich státní příslušnost se po narození nezmění, nebo pokud jsou státními příslušníky téhož státu před narozením, avšak státní příslušnost rodičů nebo dítěte se po narození změní: právo státu, ve kterém měli své poslední společné obvyklé bydliště v době narození,
  • pokud nemají žádné společné obvyklé bydliště: právo státu, jehož je dítě státním příslušníkem.

Rozhodné právo pro vztahy mezi matkou a otcem a dítětem narozeným mimo manželství (články 19 a 20 občanského zákoníku):

  • pokud jsou státními příslušníky téhož státu: právo tohoto státu,
  • pokud po narození získali novou společnou státní příslušnost: právo státu jejich poslední společné státní příslušnosti,
  • pokud jsou státními příslušníky různých států před narozením dítěte a jejich státní příslušnost se po narození nezmění, nebo pokud jsou státními příslušníky téhož státu před narozením, avšak státní příslušnost rodičů nebo dítěte se po narození změní: právo státu, ve kterém měli své poslední společné obvyklé bydliště v době narození,
  • pokud nemají žádné společné obvyklé bydliště: právo státu, jehož je otec nebo matka státním příslušníkem.

Rozhodné právo pro vztahy mezi matkou a otcem, kteří mají dítě narozené mimo manželství (článek 21 a občanského zákoníku):

NahoruNahoru

  • pokud jsou státními příslušníky téhož státu: právo tohoto státu,
  • pokud před narozením dítěte získali novou společnou státní příslušnost: právo státu jejich poslední společné státní příslušnosti,
  • pokud jsou státními příslušníky různých států před narozením a jejich státní příslušnost se po narození nezmění, nebo pokud jsou státními příslušníky téhož státu před narozením, avšak státní příslušnost jednoho z nich se po narození změní: právo státu, ve kterém měli své poslední společné obvyklé bydliště až do narození,
  • pokud nemají žádné společné obvyklé bydliště: právo státu, ve kterém měli své poslední společné bydliště.

Β. Osvojení dítěte

Rozhodným právem pro podmínky osvojení a ukončení osvojení s mezinárodním prvkem je právo státu, jehož je osvojující osoba státním příslušníkem (článek 23 občanského zákoníku). V případě, kdy jsou osvojující osoby státními příslušníky různých států, musí být pro platnost osvojení splněny podmínky příslušných právních předpisů všech zúčastněných států, přičemž pro platnost osvojení nesmí být podle těchto právních řádů žádné zákonné překážky.

Rozhodné právo pro vztahy mezi osvojiteli a osvojeným dítětem:

  • pokud jsou po osvojení státními příslušníky téhož státu: právo tohoto státu,
  • pokud získají novou společnou státní příslušnost v době osvojení: právo státu jejich poslední společné státní příslušnosti,
  • pokud jsou státními příslušníky různých států před osvojením a jejich státní příslušnost se po osvojení nezmění, nebo pokud jsou státními příslušníky téhož státu před osvojením, avšak státní příslušnost jedné z osvojujících osob se po ukončení osvojení změní: právo státu, ve kterém měli své poslední společné obvyklé bydliště v době osvojení,
  • pokud nemají žádné společné obvyklé bydliště: právo státu, jehož je osvojitel státním příslušníkem, nebo, pokud osvojují manželé, právo, které upravuje jejich osobní vztah.

III.5. Manželství

Α. Hmotné podmínky

Rozhodným právem pro podmínky, jež musí být splněny osobami hodlajícími uzavřít manželství, a pro zákonné překážky pro uzavření manželství je právo státu, jehož jsou státními příslušníky, pokud jsou státními příslušníky téhož státu, nebo, pokud jsou státními příslušníky různých států, právo jednoho ze států (čl. 13 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku).

NahoruNahoru

Β. Procesní podmínky

Aby bylo manželství formálně platné, je rozhodným právem právo státu, jehož jsou osoby, které uzavřou manželství, státními příslušníky, pokud jsou státními příslušníky téhož státu, nebo, pokud jsou příslušníky různých států, právo jednoho ze států, jehož jsou státními příslušníky, nebo právo státu, ve kterém je manželství uzavřeno (čl. 13 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku). Řecký právní systém vyžaduje pro uzavření manželství splnění určitých formalit. Svazky mezi páry, které spolu žijí, avšak které neuzavřely formálně manželství, se v Řecku považují za platné za předpokladu, že se považují za platné podle cizího práva a že tyto spolužijící osoby nejsou Řekové.

C. Rozvod

Rozhodným právem v otázkách souvisejících s rozvodem nebo s jinou formou soudní rozluky, včetně výživného pro bývalého manžela, je právo státu, který upravuje osobní vztah mezi manželi v době zahájení rozvodového nebo rozlukového řízení (článek 16 občanského zákoníku).

III.6. Vlastnické vztahy v manželství a osobní vztahy mezi manželi

Α. Osobními vztahy mezi manželi jsou vztahy, které jsou založeny manželstvím a které nemají žádnou souvislost s majetkem, jako je soužití a práva a povinnosti, včetně vyživovací povinnosti.

Rozhodné právo pro osobní vztahy mezi manželi (článek 14 občanského zákoníku):

  • pokud jsou manželé po uzavření manželství státními příslušníky téhož státu: právo tohoto státu,
  • pokud manželé získali společnou státní příslušnost během manželství: právo státu jejich poslední společné státní příslušnosti,
  • pokud manželé byli během manželství státními příslušníky téhož státu a jeden z manželů se později stal státním příslušníkem jiného státu: právo státu jejich poslední společné státní příslušnosti za předpokladu, že druhý manžel je stále státním příslušníkem tohoto státu,
  • pokud jsou manželé státními příslušníky různých států před uzavřením manželství a jejich státní příslušnost se po uzavření nezmění, nebo pokud jsou státními příslušníky téhož státu před uzavřením manželství, avšak státní příslušnost jednoho z nich se při uzavření manželství změní: právo státu, ve kterém měli své poslední společné obvyklé bydliště,
  • pokud nemají společné obvyklé bydliště během manželství: právo státu, se kterým jsou manželé nejúžeji svázáni.

Β. Vlastnické vztahy v manželství se týkají vlastnických práv a souvisejících závazků vzniklých z důvodu uzavření manželství.

Rozhodným právem je právo upravující osobní vztahy mezi manželi okamžitě po uzavření manželství (článek 15 občanského zákoníku).

NahoruNahoru

III.7. Závěti a dědění

Dědickým právem se řídí práva a povinnosti v souvislosti s movitým a nemovitým majetkem, která vzniknou v době úmrtí osoby bez ohledu na to, zda zůstavitel sepsal závěť.

Rozhodným právem pro všechny otázky související s děděním, kromě formy pořízení závěti a zrušení závěti, je právo státu, jehož byl zůstavitel státním příslušníkem v době úmrtí (článek 28 občanského zákoníku).

V případě, že byla pořízena závěť, považuje se tato závěť za platnou, je-li pořízena formou stanovenou podle některého z následujících právních řádů (článek 1 Haagské úmluvy ze dne 5. října 1961 o kolizi norem týkajících se formy testamentárních pořízení):

  • právo státu, ve kterém zůstavitel pořídil svou závěť,
  • právo státu, jehož byl zůstavitel státním příslušníkem, když pořídil svou závěť nebo když zemřel,
  • právo státu, v němž měl zůstavitel trvalé bydliště nebo bydliště, když pořídil svou závěť nebo když zemřel,
  • pokud se závěť týká nemovitého majetku: právo státu, ve kterém se nemovitý majetek nachází.

III.8. Nemovitý majetek

Rozhodné právo s ohledem na práva týkající se nemovitého majetku se řídí Římskou úmluvou.

Rozhodným právem vztahujícím se k vlastnictví nemovitého majetku a ke všem vlastnickým právům k movitému majetku je právo státu, ve kterém se nemovitý či movitý majetek nachází (článek 27 občanského zákoníku).

Rozhodným právem pro formu výše uvedených transakcí je právo státu, ve kterém se nemovitý nebo movitý majetek nachází (článek 12 občanského zákoníku).

III.9. Platební neschopnost

Rozhodným právem v oblasti platební neschopnosti je právo státu, ve kterém je zahájeno úpadkové řízení (čl. 4 odst. 1 nařízení 1346/2000).

Bližší informace

« Rozhodné právo - Obecné informace | Řecko - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 30-10-2007

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království