Evropská komise > ESS > Rozhodné právo > Německo

Poslední aktualizace: 28-08-2007
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Rozhodné právo - Německo

EJN logo

Informace na této stránce jsou zastaralé. Aktualizace stránky se právě připravuje. Stránka bude poté k dispozici na portálu evropské e-justice.


 

OBSAH

I. Zdroje platných norem I.
I.1. Vnitrostátní normy I.1.
I.2. Vícestranné mezinárodní úmluvy I.2.
I.3. Dvoustranné úmluvy I.3.
II. Provádění kolizních norem II.
II.1. Povinnost soudce uplatnit kolizní normy z vlastní iniciativy II.1.
II.2. Zpětný odkaz II.2.
II.3. Změna kolizního kritéria II.3.
II.4. Výjimky z obvyklého použití kolizních norem II.4.
II.5. Zjištění cizího práva II.5.
III. Kolizní pravidla III.
III.1. Smluvní závazky III.1.
III.2. Mimosmluvní závazky III.2.
III.3. Osobní stav III.3.
III.4. Rodičovství, vztah mezi rodiči a dětmi včetně osvojení III.4.
III.5. Manželství, partnerství, rozvod, výživné III.5.
III.6. Majetkové poměry v manželství III.6.
III.7. Dědictví, závěti III.7.
III.8. Věcná práva III.8.
III.9. Platební neschopnost III.9.

 

Prohlášení

Správnost následujících informací není zaručena. Nemohou a neměly by nahrazovat právní poradenství v konkrétních případech.

Účelem těchto informací je pouze poskytnout základní informace o německém mezinárodním právu soukromém. Za tímto účelem byl udělen souhlas k použití na stránkách EJN. Jakékoli další použití těchto informací musí být nejdříve schváleno Spolkovým ministerstvem spravedlnosti Spolkové republiky Německo.

I. Zdroje platných norem

I.1. Vnitrostátní normy

Základním pramenem německého mezinárodního práva soukromého je Einführungsgesetz zum Bürgerlichen Gesetzbuche (EGBGB - uvozovací zákon k občanskému zákoníku), zejména články 3 až 46. Podle čl. 3 odst. 2 EGBGB však mají v daných oblastech před tímto zákonem přednost normy stanovené právními akty Evropských společenství a mezinárodními úmluvami, které jsou přímo použitelné ve vnitrostátním právu.

Německé právo obsahuje samostatná ustanovení o kolizi právních norem také na jiných místech než EGBGB, například v Insolvenzordnung (InsO – nařízení o platební neschopnosti) a v Einführungsgesetz zum Versicherungsvertragsgesetz (EGVVG – uvozovací zákon k zákonu o pojistné smlouvě).

V oblastech, které nejsou právně určeny, např. otázky mezinárodního práva společností, určí právo, které má být použito, soudy.

I.2. Vícestranné mezinárodní úmluvy

Výčet všech vícestranných dohod podepsaných a ratifikovaných Německem je uveden v části B Bundesgesetzblatt (online objednávky prostřednictvím www.bundesgesetzblatt.de Deutsch). Tento seznam vícestranných státních úmluv obsahuje také úmluvy obsahující unifikovaná ustanovení o kolizi právních norem.

K vícestranným úmluvám tohoto druhu často dávají podnět mezinárodní organizace. V této souvislosti je třeba věnovat zvláštní pozornost Haagské konferenci o mezinárodním právu soukromém (www.hcch.net English - français). K vývoji ustanovení o kolizi právních norem podobně přispívají UNCITRAL (uncitral@uncitral.org) a UNIDROIT (info@unidroit.org), což jsou organizace zabývající se standardizací mezinárodního práva a právního rámce světového obchodu. Německo je aktivně zastoupeno ve všech těchto třech organizacích.

NahoruNahoru

I.3. Dvoustranné úmluvy

Ustanovení o kolizi právních norem lze nalézt také ve dvoustranných státních úmluvách. Dohody Německa s jinými státy lze také nalézt v části B Bundesgesetzblatt.

II. Provádění kolizních norem

II.1. Povinnost soudce uplatnit kolizní normy z vlastní iniciativy

Německé mezinárodní právo soukromé nemá význam jen v soudních sporech. Obchodní partneři v různých státech musí vědět, jakými právními předpisy se bude řídit jejich smlouva bez ohledu na jakýkoli budoucí právní spor. Na základě těchto předpisů jsou stanovena jejich práva a povinnosti. Řidiči cestující na dovolenou do jiného státu musí být informováni o právních předpisech, kterým budou podléhat v případě nehody v tomto státě. Tyto předpisy stanovují povahu a rozsah náhrady.

Německý soud, jenž byl požádán, aby urovnal spor za okolností, které poukazují na právo jiného státu, musí stanovit právo, které se použije, a to na základě svých vlastních ustanovení o kolizi právních norem. Německý soudce musí znát normy německého mezinárodního práva soukromého a musí je používat ex officio. Není zde žádná možnost výběru.

II.2. Zpětný odkaz

Zpětný odkaz se v zásadě řídí článkem 4 EGBGB. Pokud se zahraniční právo odkazuje zpět na německé právo, musí se používat německé hmotněprávní normy.

NahoruNahoru

Tam, kde německá ustanovení o kolizi právních norem umožňují volbu rozhodného práva, vztahuje se tato volba pouze na hmotněprávní ustanovení.

II.3. Změna kolizního kritéria

Změna v rozhodném právu (v případě „nevyřešených“ situací) je v německému právu obvyklým jevem. Na příklad věcná práva se obvykle posuzují podle práva v místě, kde se majetek nachází, aby se předmět mohl řídit jiným právním řádem, pokud by se změnilo jeho místo.

Změna kolizního faktoru se přijímá také v jiných oblastech práva. Jedním příkladem je změna státního občanství.

Ke změně rozhodného práva nemůže dojít, pokud ustanovení o kolizi právních norem stanovuje určitou dobu vazby. Pro stanovení rozhodného dědického práva se například odkazuje na státní občanství zůstavitele v době smrti (viz bod 3.7).

II.4. Výjimky z obvyklého použití kolizních norem

Německý soud musí použít kogentní ustanovení německého práva i tam, kde německé kolizní normy samy vyžadují použití práva jiného státu. Ani judikatura, ani literatura neposkytují konečné vodítko, zda, jak a v jakém rozsahu je v Německu nutno dodržovat kogentní ustanovení zahraničního práva v případech, kdy se na skutkový stav musí použít německé právo.

V článku 6 EGBGB je zakotvena německá výhrada týkající se veřejného pořádku. Zahraniční právní ustanovení se nesmí použít v případě, kdy by jejich použití bylo zásadně neslučitelné se základními zásadami německého práva. „Základní zásady“ je nutno vykládat tak, že musejí být ohroženy základní zásady spravedlnosti. Obecně se jedná o závažná porušení základních práv zaručených německou ústavou. Dalším faktorem důležitým pro používání výhrady veřejného pořádku je, zda skutkový stav poukazuje na vnitrostátní souvislosti. Pouze tehdy bude obvykle aktivně relevantní německé právo.

NahoruNahoru

II.5. Zjištění cizího práva

Německé soudy musí používat ex officio nejen svá vlastní ustanovení o kolizi právních norem , ale podle § 293 Zivilprozessordnung (ZPO - občanský soudní řád) mají také povinnost stanovit použití obsahu zahraničního práva prostřednictvím soudního řízení na základě volného uvážení a rozhodovacích pravomocí, které jim přísluší. Soudy mohou využít spolupráce stran, avšak nejsou vázány jejich návrhy.

III. Kolizní pravidla

III.1. Smluvní závazky

Ustanovení Římské úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy z roku 1980 byly začleněny do německého práva jako články 27 a násl. EGBGB. Články 7 až 14 EGVVG obsahují zvláštní kolizní normy pro určité pojistné smlouvy.

Nároky na smluvní vyrovnání se řídí především právem zvoleným stranami (§ 27 EGBGB).

Právo zvolit rozhodné právo je však omezené, na příklad tehdy, kdy je skutkový stav čistě vnitrostátní povahy, tj. v případě, kdy chybí přeshraniční prvek. V takovém případě zůstávají kromě volby práva použitelná závazná ustanovení zákona souvisejícího se skutkovým stavem. V případě spotřebitelských smluv nesmí volba práva vést k nahrazení výhodnějších kogentních ustanovení na ochranu spotřebitele, které by měl v zemi svého bydliště.

V zásadě platí, že pokud je provedena volba práva, řídí se celá smlouva zvoleným právem. Strany však mohou právo zvolit pouze s ohledem na část smluvních podmínek, zatímco jinak se právo, které se bude používat, stanoví na základě objektivních podmínek.

NahoruNahoru

Pokud nedojde k volbě práva, určí se rozhodné právo na základě objektivních kolizních kriterií. Článek 28 EGBGB vyžaduje, aby se použilo právo, které se smlouvou souvisí nejúžeji. Obvykle se jedná o právo státu, ve kterém má strana, která má poskytnout charakteristické plnění, své obvyklé nebo trvalé bydliště. Celkovým prošetřením všech okolností se může nicméně zjistit, že smlouva má výjimečně daleko užší souvislost s jiným právním řádem. V tomto případě se použije tento právní řád.

Na smlouvy týkající se nemovitostí, dopravy, zaměstnání a spotřebitelů se vztahují zvláštní pravidla.

III.2. Mimosmluvní závazky

Článek 38 EGBGB stanoví  pravidla pro určení použitelného práva nároků v souvislosti s bezdůvodným obohacením. Nároky na náhradu za poskytnuté služby se řídí právem použitelným na právní vztahy související s plněním. Nároky na náhradu z důvodu neoprávněného zásahu do chráněných zájmů se řídí právem státu, ve kterém k zásahu došlo. V ostatních případech se použije právo místa, na kterém došlo k získání obohacení.

Podle čl. 39 EGBGB se zákonné nároky plynoucí z plnění transakcí se třetími stranami řídí právem státu, ve kterém byla transakce uskutečněna. Pro urovnání dluhů třetích stran existují zvláštní normy.

Podle čl. 40 EGBGB se nároky na náhradu škody vzniklé z důvodu nedovoleného jednání v zásadě řídí právem místa, na kterém k činu došlo. Poškozená strana však může žádat o použití práva státu, ve kterém došlo k porušení právních zájmů. Jestliže v době vzniku zákonné odpovědnosti měla odpovědná osoba a poškozená strana obvyklé bydliště v tomtéž státě, použije se právo tohoto státu na základě zvláštního kolizního kritéria.

NahoruNahoru

Čl. 42 EGBGB stanoví, že strany mohou zvolit právo, které se použije po vzniku skutečnosti ve všech uvedených případech.

Podle čl. 41 EGBGB může být rozhodné právo také nahrazeno právem, které je s ohledem na dané okolnosti podstatně úžeji svázáno se skutečnostmi případu.

Jako zvláštní ustanovení o veřejném pořádku čl. 40 odst. 3 vymezuje rozsah vymáhání nároků plynoucích z nedovoleného jednání.

III.3. Osobní stav

Podle německého mezinárodního práva soukromého se právní otázky související s právním postavením fyzických osob řídí právem státu, jehož je daná osoba státním občanem.

Čl. 5 odst. 1, první pododstavec EGBGB stanovuje, že pokud má osoba více než jednu státní příslušnost, musí se odkazovat na známou platnou státní příslušnost, tj. na státní příslušnost státu, se kterým je státní občan několika států nejvíce spojen. Pokud má naopak státní občan několika států také německé státní občanství, potom § 5 odst. 1, druhý pododstavec stanoví, že se uplatní pouze toto státní občanství.

Kritérium státního občanství se použije s ohledem na právo nosit jméno (podrobnosti viz v čl. 10 EGBGB) a na způsobilost k právním úkonům fyzických osob.

III.4. Rodičovství, vztah mezi rodiči a dětmi včetně osvojení 

Podle čl. 19 EGBGB se rodičovství dítěte řídí především právem státu, ve kterém má dítě obvyklé bydliště. Mezi dětmi narozenými v manželském a mimomanželském vztahu se nečiní žádný rozdíl. Ve vztahu ke každému z rodičů lze o rodičovství rozhodnout také podle vnitrostátního práva v otázkách určení rodičovství. Pokud je matka vdaná, potom může nabýt důležitosti také rodinné právo, které se na matku vztahovalo v době narození dítěte. Pro děti narozené před 1. červencem 1998 platí odlišná pravidla.

NahoruNahoru

Podle čl. 20 EGBGB se otázky popírání rodičovství obecně řídí právem, za kterých okolnosti rodičovství vznikly, a v případě, kdy návrh na popření předložilo dítě, právem místa, kde má dítě obvyklé bydliště.

Podle čl. 21 EGBGB se rodičovská zodpovědnost určuje podle práva použitelného v místě, kde má dítě obvyklé bydliště, pokud se neuplatní Úmluva o ochraně nezletilých z roku 1961. Podle této úmluvy se v určitých hlediscích použije vnitrostátní právo země dítěte.

Podle čl. 22 EGBGB určuje účinnost osvojení výhradně vnitrostátní právo osvojující strany v době osvojení. Osvojení (jedním nebo oběma) manžely podléhá právu, kterým se řídí všeobecné účinky manželství. Manželé, kteří mají odlišná státní občanství, proto mohou osvojit dítě podle práva státu, ve kterém mají své obvyklé bydliště. Podle čl. 23 EGBGB se souhlas dítěte a jeho vlastních rodičů k adopci řídí především vnitrostátním právem státu dítěte.

Uznání zahraničních osvojení a stanovení účinnosti zahraničních osvojení se řídí zákonem o osvojeních podle zahraničního práva.

III.5. Manželství, partnerství, rozvod, výživné 

Podle čl. 13 EGBGB jsou požadavky na uzavření manželství stanoveny právem státu, jehož je osoba, která má být oddána, státním občanem. Za zvláštních okolnosti se však může použít německé právo.

V Německu lze manželství uzavřít pouze za přítomnosti oddávajícího úředníka nebo výjimečně osoby zvlášť k tomu zmocněné zahraničním státem (§ 13 odst. 3 EGBG).

NahoruNahoru

Podle čl. 14 EGBGB se manželství obecně řídí především právem státu, jehož jsou oba manželé státními občany, tj. jejich společným vnitrostátním právem.

Pokud manželé nepodléhají stejnému vnitrostátnímu právu, je rozhodným právem právo jejich společného obvyklého bydliště.

Podle čl. 14 odst. 3 EGBGB existuje omezená možnost volby práva.

Podle čl. 17 EGBGB se rozvod obecně řídí právem, které bylo v době podání žádosti o rozvod rozhodujícím právem pro všeobecné účinky manželství, jinými slovy právní postavení rodiny v průběhu soudního řízení. V Německu smí manželství rozvést pouze soud.

Německým právem se řídí užívací právo manželského domu a domácnosti nacházejících se v Německu.

Podle čl. 17 odst. 3 EGBGB je rozhodné právo týkající se sdílení nároků na důchod určeno právem rozhodným pro rozvod. Za určitých okolností, kdy zahraniční právo neuznává právo na sdílení důchodů, bude toto právo alternativně použito v souladu s německým právem, pokud o to strany požádají.

Podle čl. 18 EGBGB, který začleňuje ustanovení Haagské úmluvy z roku 1973 o právu použitelném na vyživovací povinnost, se nároky na výživné mezi příbuznými nebo mezi manžely řídí právem státu, ve kterém má osoba oprávněná k výživnému obvyklé bydliště.

Pokud právo v místě, kde má osoba, která má nárok na výživné, obvyklé bydliště, výjimečně nepřiznává nárok na výživné, lze použít společné vnitrostátní právo stran. Pokud by ani toto právo nebylo ku prospěchu, použije se místo něho právo státu, jehož soudům byla žádost o výživné předložena.

NahoruNahoru

Registrovaná partnerství se řídí čl. 17b EGBGB.

III.6. Majetkové poměry v manželství

Podle čl. 15 EGBGB se majetkové poměry v manželství řídí právem upravujícím všeobecné účinky manželství v době, kdy je manželství uzavřeno. Manželé, kteří jsou v té době státními občany téhož státu, podléhají majetkovým poměrům společného státu příslušnosti. Pokud jsou manželé odlišného státního občanství, použije se právo státu, ve kterém mají oba manželé v době uzavření manželství obvyklé bydliště.

Podle čl. 15 odst. 2 EGBGB mají osoby uzavírající manželskou smlouvu omezenou možnost volby majetkové úpravy.

III.7. Dědictví, závěti

Podle čl. 25 EGBGB se záležitosti související s dědictvím řídí právem státu, jejímž byl zůstavitel státním občanem v okamžiku smrti. V případě nemovitostí nacházejících se v Německu lze zvolit německé právo.

Podle čl. 26 EGBGB, který začleňuje hlavní ustanovení o kolizních právních normách Haagské úmluvy z roku 1961 o právu použitelném na vyživovací povinnost, je forma závěti platná, pokud uspokojuje požadavky právního systému, s nímž souvisí prostřednictvím státní příslušnosti, obvyklého bydliště zůstavitele nebo místa, kde byla závěť vyhotovena.

III.8. Věcná práva

Podle čl. 43 EGBGB se věcná práva řídí zásadně právem státu, v němž se majetek nachází. Místním právem se například řídí obsah majetku a způsob, jakým může být majetek převeden nebo zastaven.

Pokud jde o vozidla, stanovuje § 45 EGBGB zvláštní kolizní kritérium.

Přesunutí předmětu z jednoho státu do jiného se také řídí zvláštními ustanoveními čl. 43 odst. 2 EGBGB.

Emise pocházejí z pozemků jsou upraveny zvlášť v čl. 44 EGBGB.

Volba práva je u věcných práv v zásadě vyloučena. Podle čl. 46 EGBGB se však lze od práva určeného odkazem na výše uvedená kolizní kritéria odchýlit, pokud skutkový stav vykazuje podstatně užší souvislost s právem jiného státu.

III.9. Platební neschopnost

Paragraf 355 zákona o platební neschopnosti stanoví, že řízení ve věci platební neschopnosti a jeho důsledky se v zásadě řídí právem státu, ve kterém bylo řízení zahájeno. Paragrafy 336 a násl. zákona o platební neschopnosti stanoví zvláštní kolizní kritéria týkající se zvláštních aspektů mezinárodního práva o platební neschopnosti (např. pracovní podmínky, kompenzace, náročné problémy), které se mohou od této zásady odchylovat.

Bližší informace

Brožura Spolkového ministerstva spravedlnosti na téma mezinárodního práva soukromého je k dispozici na www.bmj.bund.de Deutsch - English.

« Rozhodné právo - Obecné informace | Německo - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 28-08-2007

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království