Evropská komise > ESS > Rozhodné právo > Česká republika

Poslední aktualizace: 25-03-2008
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Rozhodné právo - Česká republika

EJN logo

Informace na této stránce jsou zastaralé. Aktualizace stránky se právě připravuje. Stránka bude poté k dispozici na portálu evropské e-justice.


 

OBSAH

I. PRAMENY platného práva I.
I.1. Vnitrostátní normy I.1.
I.2. Mnohostranné mezinárodní smlouvy závazné pro ČR I.2.
I.3. Hlavní dvoustranné mezinárodní smlouvy závazné pro ČR I.3.
II. POUŽÍVÁNÍ KOLIZNÍCH NOREM II.
II.1. Uplatňování kolizní normy soudem ex officio II.1.
II.2. Zpětný a další odkaz II.2.
II.3. Změna kolizního kritéria (mobilní konflikty) II.3.
II.4. Výjimky z normální aplikace kolizních norem II.4.
II.5. Zjištění cizího práva II.5.
III. KOLIZNÍ NORMY III.
III.1. Smluvní závazky a právní úkony III.1.
III.2. Mimosmluvní závazky (delikty, bezdůvodné obohacení, jednatelství bez příkazu atd.) III.2.
III.3. Osobní statut a jeho aspekty vztahující se k občanskému statutu (jméno, domicil, způsobilost) III.3.
III.4. Právní úprava vztahů mezi rodiči a dětmi včetně osvojení III.4.
III.5. Manželství, nesezdané soužití, partnerství, rozvod, právní rozluka, vyživovací povinnost III.5.
III.6. Úprava majetkových poměrů mezi manžely III.6.
III.7. Dědění a závěť III.7.
III.8. Věcná práva III.8.
III.9. Úpadkové právo III.9.

 

I. PRAMENY platného práva

I.1. Vnitrostátní normy

V ČR jsou kolizní normy zakotveny výlučně v zákonných právních normách a v mezinárodních smlouvách, jimiž je ČR vázána a jež jsou součástí jejího právního řádu.

Judikatura soudů není v českém právním řádu pramenem práva.

I.2. Mnohostranné mezinárodní smlouvy závazné pro ČR

Kompletní seznam platných mnohostranných mezinárodních úmluv unifikujících hmotněprávní kolizní a přímé normy v oblasti mezinárodního práva soukromého. Nejsou zařazeny úmluvy v oblasti mezinárodního práva procesního:

  1. Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě, Varšava, 12. 10. 1929
  2. Úmluva o právu použitelném pro dopravní nehody, Haag , 4. 5. 1971
  3. Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě, Montreal, 28. 5. 1999
  4. Protokol, kterým se mění Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě, podepsaná ve Varšavě dne 12. října 1929, Haag , 28. 9. 1955
  5. Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě /CMR/, Ženeva, 19. 5. 1956
  6. Vídeňská úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody, Vídeň , 21. 5. 1963
  7. Společný protokol týkající se uplatňování Vídeňské úmluvy a Pařížské úmluvy, Vídeň, 21. 9. 1988
  8. Úmluva o promlčení při mezinárodní koupi zboží, sjednaná v New Yorku 14. června 1974, doplněná Protokolem z 11. dubna 1980, New York, 14. 6. 1974
  9. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží a Dodatkový protokol k ní, Vídeň, 11. 4. 1980
  10. Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu ze dne 31. října 1958, revidovaná ve Stockholmu dne 14. července 1967, Lisabon, 31. 10. 1958
  11. Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. dubna 1891, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Nice dne 15. června 1957 a ve Stockholmu dne 14. července 1967 a Protokol k ní, Stockholm, 14. 7. 1967
  12. Úmluva o mezinárodní správě pozůstalostí, Haag, 2. 10. 1973
  13. Úmluva o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, Haag, 19. 10. 1996
  14. Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886, doplněná v Paříži dne 4. května 1896, revidovaná v Berlíně dne 13. listopadu 1908, doplněná v Bernu dne 20. března 1914 a revidovaná v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971, Paříž , 24. 7. 1971
  15. Úmluva o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), Bern, 9. 5. 1980
  16. Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě prováděné jinou osobou než smluvním dopravcem, doplňující Varšavskou úmluvu, Guadalajara, 18. 9. 1961
  17. Úmluva OSN o námořní přepravě zboží po moři, 1978, Hamburg , 31. 3. 1978
  18. Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví, uzavřená v Paříži dne 20. března 1883, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Lisabonu dne 31. října 1958 a ve Stockholmu dne 14. července 1967, Paříž, 20.03.1883
  19. Madridská dohoda o potlačování falešných nebo klamných údajů o původu zboží, uzavřená v Madridu dne 14. dubna 1891, revidovaná ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934 a v Lisabonu dne 31. října 1958 a Dodatkovým zněním, Stockholm , 14. 7. 1967
  20. Všeobecná úmluva o autorském právu a Protokoly č. 2 a 3 /revidovaná v Paříži dne 24. července 1971 a Dodatkový protokol č. 2/, Ženeva , 6. 9. 1952
  21. Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových organizací, Řím , 26. 10. 1961
  22. Úmluva o udělování evropských patentů (Evropská patentová úmluva) ve znění aktu revidujícího článek 63 EPÚ ze 17. prosince 1991 a rozhodnutí správní rady Evropské patentové organizace z 21. prosince 1978, 13. prosince 1994, 20. října 1995, 5. prosince 1996 a 10. prosince 1998, Mnichov , 5. 10. 1973
I.3. Hlavní dvoustranné mezinárodní smlouvy závazné pro ČR

Dvoustrannými smlouvami nejčastěji aplikovanými soudy jsou:

NahoruNahoru

  1. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, Bratislava , 28. 3. 1989

  2. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních, Varšava , 21. 12. 1987

  3. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, Moskva , 12. 8. 1982

  4. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a o právních informacích se Závěrečným protokolem, Praha , 10. 11. 1961

  5. Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, Praha , 29. 10. 1992

II. POUŽÍVÁNÍ KOLIZNÍCH NOREM

II.1. Uplatňování kolizní normy soudem ex officio

V českém právním řádu existují jak tzv. dispozitivní kolizní normy, jejichž použití mohou účastníci svým ujednáním vyloučit a jejich hraniční určovatele, resp. kolizní kritéria nahradit vlastní dohodou, tak tzv. kogentní kolizní normy, které se uplatní bez ohledu na vůli účastníků. Případná účastníky učiněná volba práva je tzv. neomezená, mohou si tedy zvolit za rozhodný pro posuzování právního vztahu mezi nimi kterýkoliv platný právní řád. Tato dispozitivní právní úprava se použije zejména pro závazkové vztahy obchodního, občanského a pracovního práva. Existence norem kogentních zaručuje účastníkům vyšší míru právní jistoty ve vztazích, kde je vyšší míra zájmu státu na jejich jednoznačné regulaci, např. v oblasti věcných práv, v právu dědickém a rodinném a při kolizní úpravě způsobilosti k právům a právním úkonům.

NahoruNahoru

Kolizní normy českého právního řádu jsou tedy soudcem uplatňovány v případech dispozitivních kolizních norem tehdy, pokud si účastníci platně zvolí za rozhodné právo české, nebo nezvolí-li si rozhodné právo, v případech kogentních kolizních norem pak české právo musí být soudcem ex officio aplikováno vždy.

II.2. Zpětný a další odkaz

K použití zpětného a dalšího odkazu v obecné rovině pak zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním stanoví, že je možné jej přijmout pouze, pokud to odpovídá rozumnému a spravedlivému uspořádání příslušného vztahu.

Ve všeobecné rovině je zpětný i další odkaz přijímán zejména v případě právních otázek týkajících se osobního statusu, práva rodinného a práva dědického, naopak zcela výjimečně přichází v úvahu jeho použití v závazkových vztazích.

Přijetí odkazu ve smyslu zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním přitom znamená, že se použijí pouze hmotněprávní normy práva, ke kterému odkaz směřuje. Je tedy vyloučen sekundární další či zpětný odkaz stanovený případně kolizními normami práva, na které je odkazováno.

II.3. Změna kolizního kritéria (mobilní konflikty)

Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním stanovuje obecně kolizním kritériem místo, polohy věci v době, kdy nastala skutečnost zakládající vznik nebo zánik práva k této věci (lex rei sitae). Půjde-li pak o věc přepravovanou, je rozhodným právem právo místa, odkud byla věc odeslána (lex loci expeditionis). V případě, že by věc byla přepravována na etapy různými způsoby přepravy, je rozhodující první místo započetí celé přepravy.

NahoruNahoru

Počítání vydržecí doby se řídí právem místa polohy věci na počátku vydržecí doby.

Řešení mobilních konfliktů týkajících se osob je zrekapitulováno v kapitolách 3.5, 3.6 a 3.7 níže.

Pokud si nezvolí účastníci smlouvy právo rozhodné pro vztahy mezi nimi, stanoví zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, že se právní vztahy účastníků řídí právem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu, a to zpravidla:

  • u smluv o dopravě právem místa, kde má dopravce nebo zasilatel sídlo nebo bydliště v době uzavření smlouvy;

  • u smluv pojistných právem sídla nebo bydliště pojistitele v době uzavření smlouvy;

  • u smluv příkazních a podobných právem místa, kde má příkazce sídlo nebo bydliště v době uzavření smlouvy.

II.4. Výjimky z normální aplikace kolizních norem
a. Výhrada veřejného pořádku

Právního předpisu cizího státu se v ČR nepoužije, pokud by se účinky tohoto použití příčily zásadám společenského a státního zřízení ČR a jejího právního řádu, na nichž je nutno bez výhrady trvat. Jedná se zde o opatření výjimečné povahy, k jehož aplikaci je možné přistoupit pouze v krajním a konkrétním případě.

Za základní zásady společenského a státního zřízení v ČR je třeba považovat zejména ty, jejichž zachování směřuje k uspokojování základních zájmů státu a společnosti a zásady právního státu. Ochrana v rámci výhrady veřejného pořádku se však rozhodně nevztahuje na veškerá kogentní ustanovení českého vnitrostátního práva.

NahoruNahoru

Právními předpisy, jejichž obsah může vést k použití výhrady veřejného pořádku ve vnitrostátním smyslu jsou zejména Ústava ČR (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) včetně Listiny základních práv a svobod (vyhlášena pod č. 2/1993).

b. Imperativní právní normy

Jedná se o takové normy vnitrostátního práva, od jejichž aplikace se nelze smluvně ani jakýmkoliv jiným způsobem odchýlit a které nemohou být v mezích svého předmětu úpravy zaměněny či nahrazeny cizím právem.

V českém právu nejsou imperativní právní normy označeny, příkladmo lze však uvést v oblasti správního a finančního práva zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti práva trestního zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v oblasti práva pracovního jsou pak nutně použitelnými normami např. ustanovení o nejvyšší přípustné týdenní pracovní době, zákazu některých prací žen a práce přesčas a práce v noci u mladistvých obsažená v zákoně č. 65/1995 Sb., zákoníku práce.

II.5. Zjištění cizího práva

Dle českých právních předpisů je povinností rozhodujícího orgánu, tedy většinou soudu, aby zjistil relevantní obsah cizího práva. Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním soudu ukládá, aby učinil všechna potřebná opatření ke zjištění cizího práva. Stanovuje také, že pokud soudu obsah cizího práva není znám, může si za tím účelem vyžádat informaci od ministerstva spravedlnosti. Ministerstvo taktéž poskytuje soudům vyjádření v případech, kdy vzniknou při projednávání soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem pochybnosti.

NahoruNahoru

III. KOLIZNÍ NORMY

III.1. Smluvní závazky a právní úkony
a. Prameny práva

Stejně jako u všech ostatních oblastí právních vztahů je základním pramenem české právní úpravy zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním.

Pramenem práva pro právní vztahy plynoucí ze směnek a šeků je zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon směnečný a šekový“).

b. Rozsah použití

Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním kolizní ustanovení pro vzájemné majetkové vztahy účastníků závazkových vztahů včetně úpravy zpětného a dalšího odkazu (viz kapitola 2.2 výše), kterými se rozumí vznik, změna, zajištění a následky porušení závazků ze smluv a rovněž promlčení závazkových vztahů a započtení pohledávek. Upravuje i vztahy pracovněprávní, z nichž především zakotvuje okolnosti související se vznikem a trváním pracovní smlouvy.

Zákon směnečný a šekový zakotvuje zvláštní ustanovení o směnečném nebo šekovém prohlášení.

c. Použitelná kolizní kritéria (hraniční určovatelé)

Hraničním určovatelem je zejména shodný projev vůle účastníků o tom, kterým právem se má řídit jejich právní vztah, tzv. volba práva (lex electa, lex voluntatis).

Pokud si účastníci vzájemných majetkových vztahů právo takto nezvolí, je rozhodným právem to, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu, v konkrétních smluvních vztazích zejména:

NahoruNahoru

  1. u smlouvy kupní a smlouvy o dílo právo místa, kde je sídlo nebo bydliště prodávajícího nebo zhotovitele díla v době uzavření smlouvy;
  2. u smluv o nemovitostech právo místa, kde je nemovitost (lex rei sitae);
  3. u smluv o dopravě právo místa, kde má dopravce nebo zasilatel sídlo nebo bydliště v době uzavření smlouvy; v oblasti neživotního
  4. u smluv pojistných obecně právo sídla nebo bydliště pojistitele v době uzavření smlouvy;
  5. u smluv o obchodním zastoupení a smlouvy o zprostředkování právo místa, kde má sídlo nebo bydliště osoba, pro kterou zprostředkovatel vykonává činnost, v době uzavření smlouvy;
  6. u smluv o vícestranných výměnných obchodech právo, jehož použití nejlépe odpovídá uspořádání těchto vztahů jako celku.

Ostatní smlouvy se řídí zpravidla právním řádem státu, v kterém obě strany mají sídlo nebo bydliště a nemají-li sídlo v témže státě, a uzavírá-li se smlouva mezi přítomnými stranami, je rozhodným právo místa, kde byla smlouva uzavřena (lex loci conclusionis contractus).

Byla-li smlouva uzavřena na dálku mezi nepřítomnými stranami, je rozhodným právo sídla nebo bydliště příjemce návrhu na uzavření smlouvy.

Pro oblast pracovního práva je hraničním určovatelem označujícím právo rozhodné pro poměry vyplývající z pracovní smlouvy v zásadě místo výkonu práce (lex loci laboris), mezi stranami smlouvy je možné dohodnout i jiné ujednání.

Zákon směnečný a šekový stanoví v zásadě použití práva toho státu, v němž bylo učiněno směnečné prohlášení či toho státu, kde je šek splatný.

NahoruNahoru

III.2. Mimosmluvní závazky (delikty, bezdůvodné obohacení, jednatelství bez příkazu atd.)
a. Prameny práva

Zákon mezinárodním právu soukromém a procesním a mezinárodní smlouvy, jimiž je ČR vázána, zejména Úmluva o právu použitelném pro dopravní nehody.

b. Rozsah použití

Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním obsahuje pouze stručnou právní úpravu náhrady škody vzniklé jinak, než porušením povinnosti ze smluv a jiných právních úkonů, lze z něj také dovodit také pravidla týkající se jednatelství bez příkazu, bezdůvodného obohacení, plnění učiněného za jiného, upotřebení věci ku prospěchu druhého a obětování věci či vynaložení nákladů ve společné nouzi.

c. Kolizní kritéria (hraniční určovatelé)

Pro nároky na náhradu jiné škody, než škody způsobené porušením závazku je rozhodným právo místa, kde škoda vznikla (lex loci damni infecti) nebo místa, kde došlo ke skutečnosti zakládající nárok na náhradu škody (lex loci delicti commissi). Pro nároky na náhradu škody v rámci vztahů rodinného práva je rozhodným vždy právo, kterým se řídí předmětný právní vztah (lex causae příslušného vztahu).

Pro právní vztah jednatelství bez příkazu je v zásadě použitelný hraniční určovatel místa, v němž došlo k jednání jednatele bez příkazu.V případě bezdůvodného obohacení by rozhodným právem obecně bylo právo, kterým se řídily právní skutečnosti zakládající zvětšení majetku. Vynaloží-li někdo určité plnění za jiného, v zásadě platí, že se jeho nároky z tohoto jednání řídí právem, jímž se řídila povinnost toho, za něhož bylo plněno (lex causae povinnosti splněné za jiného). Obdobně v případě upotřebení věci k prospěchu druhého bez úmyslu obstarat cizí záležitost (nejde-li tedy o jednatelství bez příkazu) se použije analogicky právo místa, kde k tomuto upotřebení došlo (lex loci damni infecti), a při obětování věci a vynaložení nákladů ve společné nouzi je hraničním určovatelem vždy místo, kde k tomuto jednání došlo.

NahoruNahoru

III.3. Osobní statut a jeho aspekty vztahující se k občanskému statutu (jméno, domicil, způsobilost)
a. Prameny práva

Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, zákon směnečný a šekový a zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Obchodní zákoník“).

b. Rozsah použití

Podmínky právní způsobilosti, způsobilosti k právním úkonům a způsobilost být účastníkem řízení upravuje zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním. Tamtéž je upraven osobní statut cizinců i ukončení právní způsobilosti prohlášením za mrtvého.

Obchodní zákoník v § 22 upravuje právní způsobilost zahraničních právnických osob.

Zákon směnečný a šekový pak stanoví zásady pro posuzování způsobilosti osoby zavazovat se směnkou nebo šekem.

České právo nezná pojem domicilu a občanského statutu s ním spojeného. Kolizní kritérium vážící se k domicilu tedy pro české právo nemá význam a není totožné s českým pojmem trvalého bydliště.

c. Kolizní kritéria (hraniční určovatelé)

Hraničním určovatelem pro právní způsobilost a způsobilost k právním úkonům je státní příslušnost předmětné osoby (lex patriae), pro cizince činícího právní úkon na území ČR pak postačuje způsobilost dle práva českého (lex loci conclusionis contractus).

Právem rozhodným pro určení právní způsobilosti zahraniční právnické osoby právní řád státu, podle něhož byla založena (lex loci incorporationis).

NahoruNahoru

Cizinci mají v oblasti svých osobních a majetkových práv až na zákonem stanovené výjimky stejná práva a povinnosti, jako čeští státní příslušníci a totéž platí i pro zahraniční právnické osoby.

Otázku práva osoby na jméno lze dle názoru české právní teorie podřadit pod osobní statut, právem rozhodným je tedy právo, kterým se řídí právní způsobilost a způsobilost k právním úkonům předmětné osoby (lex causae osobního statutu).

Způsobilost zavazovat se směnkou nebo šekem se dle ustanovení čl. I., § 91 a čl. II., § 69 obecně řídí právem státu, jehož je osoba příslušníkem (lex patriae osoby zavazující se směnkou nebo šekem).

d. Imperativní normy, výhrady vnitrostátního veřejného pořádku

Obecným právním základem pro použití výhrady veřejného pořádku je zejména čl. 10 Listiny základních práv a svobod, který stanoví právo každého na zachování jeho lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochranu jeho jména. Ten rovněž zaručuje právo každého na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o jeho osobě.

III.4. Právní úprava vztahů mezi rodiči a dětmi včetně osvojení
a. Prameny práva

Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení a Úmluva o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí.

NahoruNahoru

b. Rozsah právní úpravy

Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním obsahuje kolizní normy pro oblast vztahů mezi rodiči a dětmi včetně určování, zjišťování nebo popření otcovství a právních poměrů při výchově dětí i jiných povinností rodičů i dětí včetně povinnosti vyživovací (viz kapitola 3.5 níže) a též úpravu oblasti osvojení, konkrétněji řešení rozdílné státní příslušnosti manželů a osvojovaného dítěte či manželů navzájem. Použije se též pro právní vztahy plynoucí z opatrovnictví nad osobami nezletilými, resp. nezpůsobilými k právním úkonům.

c. Kolizní kritéria (hraniční určovatelé)

Pro vztahy mezi rodiči a dětmi je kolizním kritériem pro určení, zjištění nebo popření otcovství obecně státní příslušnost dítěte nabytá narozením (lex patriae dítěte). Vztahy mezi rodiči a dětmi včetně výchovy a vyživovací povinnosti se řídí právem státu, jehož příslušníkem je dítě (lex patriae dítěte). V případech osvojení je hraničním určovatelem příslušnost státu, jehož příslušníkem je osvojitel (lex patriae osvojitele). Souhlas dítěte s osvojením se posuzuje dle práva, jehož příslušníkem je osvojované dítě (lex patriae dítěte).

Pro podmínky vzniku a zániku opatrovnictví nad nezletilými, resp. osobami právně nezpůsobilými je rozhodným právo státu, jehož je nezletilý příslušníkem (lex patriae nezletilého). Povinnost přijmout a zastávat opatrovnictví se pak řídí právním řádem státu, jehož příslušníkem je opatrovník (lex patriae opatrovníka). Pro právní poměry mezi opatrovníkem a nezletilým platí právo, v němž je opatrovnický soud nebo řád (lex fori).

NahoruNahoru

d. Imperativní normy

Imperativními právními normami v této oblasti jsou například relevantní ustanovení trestního zákona (trestné činy proti rodině a mládeži). Jedná se zejména o opuštění dítěte, zanedbání povinné výživy, týrání svěřené osoby apod.

III.5. Manželství, nesezdané soužití, partnerství, rozvod, právní rozluka, vyživovací povinnost
a. Prameny práva

Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním.

b. Rozsah právní úpravy

Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním upravuje problematiku v rozsahu způsobilosti osoby uzavřít manželství, podmínek uzavření manželství a podmínek jeho platnosti, zrušení manželství rozvodem a prohlášení manželství za neplatné nebo nicotné a rovněž vzájemná práva rodičů dítěte, kteří nejsou sezdáni. Upravena je i vyživovací povinnost rodičů a dětí.

České právo neobsahuje žádnou úpravu partnerství osob stejného pohlaví ani právní rozluky manželství.

c. Relevantní kolizní kritéria (hraniční určovatelé)

Způsobilost uzavřít manželství včetně podmínek jeho platnosti se řídí právem státu, jehož je předmětná osoba příslušníkem (lex patriae snoubence), forma uzavření manželství pak právem místa, kde se manželství uzavírá (lex loci conclusionis contractus).

Rozvod manželství se v zásadě řídí právem státu, jehož příslušníky jsou manželé v době zahájení řízení (lex patriae manželů).

Pro nároky matky dítěte neprovdané za jeho otce se řídí obecně právem státu, jehož příslušnicí je matka v době narození dítěte (lex patriae matky k okamžiku narození dítěte).

NahoruNahoru

Pro vyživovací povinnost rodičů vůči dětem je rozhodným až na výjimky (viz kapitola 3.4 výše) právo státu, jehož příslušníkem je dítě (lex patriae dítěte), nároky rodičů na výživu vůči dětem se pak řídí právem státu, jehož příslušníkem je rodič, který nárok uplatňuje (lex patriae).

d. Imperativní normy, výhrady vnitrostátního veřejného pořádku

Relevantní imperativní právní normy obsahuje trestní zákoník, a to např. ve formě zákazu uzavření dvojího manželství.

III.6. Úprava majetkových poměrů mezi manžely
a. Prameny práva

Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním.

b. Rozsah právní úpravy

Tento právní předpis upravuje oblast majetkových vztahů mezi manžely včetně případné úpravy smluvní.

c. Relevantní kolizní kritéria (hraniční určovatelé)

Osobní i majetkové vztahy manželů se zásadně řídí právem státu, jehož jsou příslušníky (lex patriae manželů) s výjimkou jejich rozdílné státní příslušnosti – pak je rozhodné právo české.

Jsou-li majetkové vztahy mezi manžely upraveny smlouvou, řídí se tato úprava právem rozhodným pro majetkové vztahy manželů v době, kdy k úpravě došlo (lex causae práva rozhodného v době uzavření smlouvy o uspořádání majetkových vztahů v manželství).

III.7. Dědění a závěť
a. Prameny práva

Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, relevantní je též Úmluva o mezinárodní správě pozůstalostí.

NahoruNahoru

b. Rozsah právní úpravy

Upravuje určení práva rozhodného pro dědické řízení a poté způsobilost ke zřízení nebo zrušení závěti včetně účinků vad vůle a jejího projevu při zřizování či zrušování závěti a formu závěti.

c. Relevantní kolizní kritéria (hraniční určovatelé)

Pro právní poměry dědické je rozhodným obecně právo státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem v době smrti (lex patriae zůstavitele). Pro způsobilost zřídit nebo zrušit závěť včetně vad tohoto právního úkonu a případné určení jiných možných způsobů pořízení pro případ smrti se použije lex patriae zůstavitele v době tohoto projevu vůle. Pro formu závěti nebo jejího zrušení platí totéž právo; postačuje však, vyhovuje-li forma závěti či jejího zrušení právu státu, kde byla závěť učiněna.

III.8. Věcná práva
a. Prameny práva

Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním.

b. Rozsah právní úpravy

Tento právní předpis zakotvuje zejména kolizní úpravu práv k nemovitostem a věcem movitým, včetně věcí přepravovaných a též úpravu zápisů do veřejných knih relevantních pro práva k nemovitostem a institutu vydržení.

Upraveno je též určení okamžiku, od kterého na nabyvatele přechází oprávnění nakládat věcí, od kdy má právo na plody a užitky převáděné věci a kdy na něj přechází nebezpečí škody na věci, a rovněž okamžik, kterým právo na náhradu škody vzniklé v souvislosti s převáděnou věcí přechází na nabyvatele spolu s výhradou vlastnického práva k převáděné věci.

NahoruNahoru

c. Relevantní kolizní kritéria (hraniční určovatelé)

Hraničním určovatelem pro věcná práva k nemovitostem i věcem movitým je místo, kde věc je (lex rei sitae), u věcí movitých místo polohy věci v době, kdy nastala skutečnost zakládající vznik nebo zánik práva. Jde-li o věc přepravovanou, posuzuje se vznik a zánik práv k věci dle práva místa, odkud byla věc odeslána (lex loci expeditionis).

Vydržení se pak řídí právem místa, kde věc byla na počátku vydržovací doby, přičemž vydržitel se může dovolat právního řádu státu, na jehož území se vydržení vykonalo, jestliže od doby, kdy věc byla v tomto státě, jsou splněny všechny podmínky vydržení dle právního řádu tohoto státu.

Pro účely přechodu práva věc užívat, požívat její plody a užitky a pro účely přechodu nebezpečí škody na věci a práva na náhradu škody a přechodu výhrady vlastnického práva, je právem rozhodným mezi účastníky takového vztahu právo, kterým se řídí jejich smluvní vztah (lex causae smluvního vztahu).

d. Výhrady vnitrostátního veřejného pořádku

Je zde relevantní zejména čl. 11 Listiny základních práv a svobod, který stanovuje ochranu vlastnického práva s poukazem, že vlastnictví zavazuje a nesmí být použito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon také nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.

Listina základních práv a svobod také stanoví, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu.

III.9. Úpadkové právo
a. Prameny práva

Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním.

b. Rozsah právní úpravy

Úprava v něm zakotvená se omezuje na speciální ustanovení o úpadku takových subjektů, které jsou dle zvláštní právní úpravy (obsažené zejména v zákoně č. 124/2002 Sb., o platebním styku) účastníky platebního systému uvedeného v seznamu platebních systémů vedeném Českou národní bankou nebo vypořádacího systému dle zvláštních právních předpisů (zejména dle zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech).

c. Relevantní kolizní kritéria (hraniční určovatelé)

V případě, že byl na majetek některé výše popsané osoby prohlášen konkurz nebo došlo k zastavení nebo omezení plateb v důsledku jiného opatření veřejného orgánu směřujícího proti jejímu majetku, řídí se práva a povinnosti této osoby stejným právním řádem jako smlouva o platebním systému, resp. právním řádem, který je rozhodný pro účastníky vypořádacího systému (lex causae platebního systému). Volba jiného práva je ve všech případech vyloučena.

Bližší informace

« Rozhodné právo - Obecné informace | Česká republika - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 25-03-2008

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království