Evropská komise > ESS > Rozhodné právo > Rakousko

Poslední aktualizace: 03-07-2007
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Rozhodné právo - Rakousko

EJN logo

Informace na této stránce jsou zastaralé. Aktualizace stránky se právě připravuje. Stránka bude poté k dispozici na portálu evropské e-justice.


 

OBSAH

Prameny práva Prameny práva
1.1. Vnitrostátní právo 1.1.
1.2. Vícestranné úmluvy 1.2.
1.3. Dvoustranné úmluvy 1.3.
Použití pravidel pro kolizi právních norem  Použití pravidel pro kolizi právních norem 
2.1. Oficiální použití pravidel pro kolizi právních norem 2.1.
2.2. Odkaz 2.2.
2.3. Změna kolizního kritéria 2.3.
2.4. Výjimky z použití kolizních pravidel 2.4.
2.5. Zjišťování cizího práva 2.5.
Kolizní pravidla Kolizní pravidla
3.1. Smluvní závazky 3.1.
3.2. Nároky na mimosmluvní vyrovnání 3.2.
3.3. Osobní statut 3.3.
3.4. Rodičovství, vztah mezi rodiči a dětmi včetně osvojení 3.4.
3.5. Manželství, partnerství, rozvod, výživné 3.5.
3.6. Majetkové poměry v manželství 3.6.
3.7. Dědictví, závěti 3.7.
3.8. Hmotná práva 3.8.
3.9. Platební neschopnost 3.9.

 

1. Prameny práva

1.1. Vnitrostátní právo

Rakouské mezinárodní právo soukromé (IPR) je kodifikováno. Základním zákonem je zákon o mezinárodním právu soukromém (IPRG) ze dne 15. 6. 1978, Spolková sbírka zákonů č. 304/1978. Následující ustanovení o střetech zákonů leží mimo působnost IPRG:

  • Ustanovení čl. 13 písm. a) spolkového zákona ze dne 8. března 1979, který obsahuje ustanovení pro ochranu spotřebitelů (Zákon o ochraně spotřebitele - KSchG), Spolková sbírka zákonů č. 140/1979,
  • Článek 11 Spolkového zákona o nabytí práv k částečnému využívání nemovitostí (Zákon o částečném využívání - TNG), Spolková sbírka zákonů I č. 32/1997
  • Spolkový zákon o pravidlech pro mezinárodní pojistné smlouvy pro Evropský hospodářský prostor, Spolková sbírka zákonů č. 89/1993,
  • Článek 20 spolkového zákona, kterým se provádí směrnice 93/7/EHS o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu Evropského společenství, Spolková sbírka zákonů I č. 67/1998,
  • Článek 23 Spolkového zákona o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené radioaktivitou (Zákon o odpovědnosti za jaderné škody 1999 - AtomHG 1999), Spolková sbírka zákonů I č. 170/1998,
  • Spolkový zákon o pravidlech pro mezinárodní pojistné smlouvy pro Evropský hospodářský prostor (IVVG), Spolková sbírka zákonů č. 89/1993,
  • Články 16 a 18 Spolkového zákona o platnosti účtů v platebních systémech, systémech dodání cenných papírů a systémech účtování cenných papírů (Zákon o neodvolatelnosti zúčtování), Spolková sbírka zákonů I č. 98/2001,
  • Články 221 až 235 Spolkového zákona o mezinárodním úpadkovém právu (IIRG), Spolková sbírka zákonů I č. 36/2003.
1.2. Vícestranné úmluvy

Podle článku 53 IPRG se na mezinárodní smlouvy IPRG nevztahuje. Mají přednost před ustanoveními tohoto zákona a ostatními vnitrostátními pravidly pro kolize. Následující vícestranné úmluvy, ke kterým se Rakousko smluvně zavázalo, obsahují pravidla pro kolizi právních norem:

NahoruNahoru

  • Haagská úmluva ze dne 24. října 1956 English - français o právu použitelném na vyživovací povinnost vůči dětem
  • Haagská úmluva ze dne 5. října 1961 English - français o pravomoci orgánů a použitelném právu při ochraně nezletilých
  • Haagská úmluva ze dne 5. října 1961 English - français o právu použitelném na formy stanovení závěti
  • Haagská úmluva ze dne 4. května 1971 English - français o právu použitelném na dopravní nehody
  • Úmluva CIEC ze dne 20. září 1970 English - français PDF File (PDF File 140 KB) o uzákonění prostřednictvím následného manželství
  • Římská úmluva ze dne 19. června 1980 o právu použitelném na smluvní závazky
1.3. Dvoustranné úmluvy

Následující dvoustranné smlouvy obsahují pravidla pro kolizi právních norem:

NahoruNahoru

  • Smlouva ze dne 9. září 1959 o přátelství a pobytu mezi Rakouskou republikou a Iránským císařstvím
  • Úmluva ze dne 16. prosince 1954 mezi Rakouskou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávie o vzájemném právním styku
  • Úmluva ze dne 11. prosince 1963 mezi Rakouskou republikou a Polskou lidovou republikou o vzájemných vztazích v občanskoprávních záležitostech a dokumentaci
  • Úmluva ze dne 9. dubna 1965 mezi Rakouskou republikou a Maďarskou lidovou republikou o dědických záležitostech

2. Použití pravidel pro kolizi právních norem 

2.1. Oficiální použití pravidel pro kolizi právních norem 

Cizí právo je použitelné oficiálně a stejně jako v jeho původní oblasti použití (článek 3 IPRG).

2.2. Odkaz

Podle článku 5 IPRG je nutné odkaz dodržet, pokud se neodkazuje konkrétně na příslušné právo. Pokud cizí právo odkazuje zpět na rakouské právo, rakouské právo bude rozhodné. Pokud cizí právo odkazuje na právo, na které již byl odkaz uveden, rozhodující bude právo, na které byl odkaz uveden jako první.

2.3. Změna kolizního kritéria

Následná změna podmínek rozhodných pro spojení s určitým právním předpisem nemá vliv na součásti případu, které již skončily (článek 7 IPRG). Pro ukončené skutkové okolnosti je proto zpravidla použitelné právo rozhodné v době, kdy skutkové okolnosti nastaly, a u trvajících okolností je zpravidla použitelné právo rozhodné v době soudního rozhodnutí.

NahoruNahoru

2.4. Výjimky z použití kolizních pravidel

Odkazovaný zákon není použitelný, pokud by jeho použití přineslo výsledek neslučitelný se základními hodnotami rakouského práva a pořádku (článek 6 IPRG).

V rakouském právu jsou ustanovení, která jsou použitelná bez ohledu na nařízení IPR (intervenční normy). U některých z těchto ustanovení je jejich charakter intervenčních norem výsledkem jejich formulace, u jiných pouze výsledkem jejich účelu.

2.5. Zjišťování cizího práva

Cizí právo musí být úředně zjištěno. Za tímto účelem se může soud spoléhat na spolupráci stran, na informace od spolkového ministerstva spravedlnosti nebo na zprávy expertů. Pokud není přes značné úsilí možné cizí právo zjistit v určené době, použije se rakouské právo (článek 4 IPRG).

3. Kolizní pravidla

3.1. Smluvní závazky

Smluvní závazky, které nejsou upraveny Římskou úmluvou, musí být posuzovány podle práva výslovně nebo konkludentně určeného smluvními stranami. Pokud nebylo zvoleno žádné právo, použijí se články 46 až 49 IPRG (článek 35 IPRG). Protože ovšem články 46 až 49 neupravují smluvní závazky, bude rozhodné to právo, se kterým skutečnosti případu nejúžeji souvisejí, protože článek 1 IPRG neobsahuje žádná konkrétní ustanovení.

Zvláštní kolizní pravidla platí pro spotřebitelské smlouvy: V čl. 13 odst. a) větě 1) zákona o ochraně spotřebitele (KSchG) jsou zavedena kolizní pravidla z několika směrnic upravujících ochranu spotřebitelů. Ustanovení především omezuje volnost výběru práva pro ochranu spotřebitele. Další ustanovení IPR, rovněž omezující volnost výběru práva, je obsaženo v čl. 11 odst. 1 zákona o částečném využívání (TNG).

NahoruNahoru

Spolkový zákon o pravidlech pro mezinárodní pojistné smlouvy v Evropském hospodářském prostoru, který zavádí směrnice a upravuje právo použitelné na pojistné smlouvy, které kryjí rizika existující v rámci členského státu EHP. Právo volby daného práva je omezené. Pokud nelze právo zvolit, rozhodným právem bude právo státu, se kterým smlouva nejúžeji souvisí. Přepokládá se, že nejužší vztah existuje se státem, v němž je riziko kryto. Krytí rizika se u různých druhů pojištění přizpůsobuje samostatně.

Intervenční normy jsou například články 7, 7a a 7b zákona o změně práva pracovních smluv (AVRAG), podle kterého mají zaměstnanci v Rakousku přinejmenším nárok na mzdy ujednané v kolektivní smlouvě a na minimální dovolenou bez ohledu na rozhodné právo. Jinou intervenční normou je čl. 13 odst. a) věta 2) KSchG, podle níž jsou ustanovení článku 6 KSchG (o nepřípustných součástech smluv), článku 864a ABGB (o platnosti neobvyklých ustanovení ve všeobecných podmínkách obchodu a smluvních formách) a čl. 879 odst. 3 ABGB (o neplatnosti výrazně poškozujících smluvních ustanovení ve všeobecných podmínkách obchodu a smluvních formách pro ochranu spotřebitelů) použitelná bez ohledu na právo rozhodné pro smlouvu, pokud je smlouva uzavřena ve spojení s činností, kterou vykonává podnik v Rakousku s cílem uzavřít tyto smlouvy. Podobnou intervenční normou je čl. 11 odst. 2 TNG.

3.2. Nároky na mimosmluvní vyrovnání

Kolizní kritérium pro nároky na mimosmluvní vyrovnání upravují články 35 a 48 IPRG.

NahoruNahoru

Musejí být posuzovány podle práva zvoleného smluvními stranami závazku a v případě, že tato volba nebyla provedena, podle práva státu, ve kterém k jednání vedoucímu ke škodě došlo. Pokud mají ovšem zúčastněné smluvní strany pevnější vztah k právu jednoho a téhož jiného státu, potom bude rozhodné právo tohoto státu.

Toto pravidlo pro kolizi právních norem určuje rozhodné právo při otázkách, zda vyvstala povinnost nahradit škodu, kdo je povinen zaplatit náhradu a kolik je dluženo. Zahrnuje také otázky spoluzavinění z nedbalosti a přímý nárok poškozené strany vůči pojišťovně, jakož i nepřipuštění promlčených nároků.

Nároky na odškodnění vyplývající z dopravních nehod, které spadají do působnosti Haagské úmluvy ze dne 4. května 1971 English - français o právu použitelném na dopravní nehody, spadají pod tuto úmluvu.

U nároků na odškodnění (a jiných nároků) vyplývajících z nekalé soutěže je rozhodné právo státu, na jehož trhu k hospodářské soutěži dochází (čl. 48 odst. 2 IPRG).

Nároky na mimosmluvní náhradu škody, ke které došlo v Rakousku v důsledku ionizujícího záření, se na vyžádání poškozené strany budou posuzovat podle rakouského práva (čl. 23 odst. 1 AtomHG 1999). Pokud ke škodě způsobené ionizujícím zářením dojde v zahraničí a má se posuzovat podle rakouského práva, škoda bude nahrazena pouze v rozsahu, ve kterém to stanoví osobní statut (viz 3.3.) poškozené strany (čl. 23 odst. 2 AtomHG 1999).

NahoruNahoru

Obchodování jménem jiné strany bez jejího požádání se bude posuzovat podle práva státu, ve kterém byla činnost prováděna. Pokud ovšem úzce souvisí s jiným právním vztahem, použije se právo rozhodné pro tento právní vztah (článek 46 IPRG).

Nároky na vrácení obohacení se budou posuzovat podle práva státu, ve kterém k obohacení došlo. Pokud se ovšem obohacení zakládá na činnosti, který byla prováděna na základě právního vztahu, rozhodné budou věcné normy (bez ohledu na odkaz) státu, jehož věcné normy jsou použitelné na právní vztah (článek 46 IPRG).

3.3. Osobní statut

Osobním statutem osob je právo státu, jehož jsou státními příslušníky. Pokud má osoba více než jednu státní příslušnost, bude pro ni rozhodné právo státu, ke kterému má nejpevnější vztah. Rakouská státní příslušnost je ovšem rozhodná vždy. U uprchlíků a osob bez státní příslušnosti je osobním statutem právo státu, ve kterém se obvykle zdržují (článek 9 IPR-G).

Užívání jména osoby se bude posuzovat podle jejího příslušného osobního statutu, ať už je získání jména založeno na jakémkoli základě (článek 13 IPRG).

Například jméno po sňatku se tedy nebude posuzovat podle rodinného stavu, ale podle statutu jména. Pro formu oznámení o určení jména se použije obecný formální statut článku 8 IPRG. (Obdobně se bude forma právního úkonu posuzovat podle stejného práva jako samotný právní úkon; je ovšem postačující splnit formální požadavky státu, ve kterém se právní úkon provádí.) Podle precedenčního práva se jméno nabyté podle předchozího osobního statutu nemění pouhou změnou osobního statutu (státní příslušnosti).

NahoruNahoru

Právní způsobilost a způsobilost k jednání se rovněž posuzují podle osobního statutu osoby (článek 12 IPRG).

Do tohoto odkazu je zahrnuto jakékoli omezení způsobilosti k jednání, například v důsledku duševní choroby, ale nikoli způsobilost k uzavírání sňatků. Jestliže osoba dosáhla zletilosti, zůstane zletilá, i kdyby podle nově nabyté státní příslušnosti dosud nebyla.

3.4. Rodičovství, vztah mezi rodiči a dětmi včetně osvojení 

Požadavky na legitimitu dítěte a jejich napadení se budou posuzovat podle osobního statutu (viz 3.3.), který měli manželé v době narození dítěte nebo, pokud bylo manželství předtím rozvedeno, v době rozvodu. Pokud mají manželé rozdílné osobní statuty, rozhodný je osobní statut dítěte v době narození.

Oblast použití této referenční normy zahrnuje předpoklad otcovství manžela, důvody pro napadení legitimnosti a také otázku, kteří lidé mohou legitimnost napadat, a časové omezení pro napadení legitimnosti.

Požadavky na uzákonění nemanželského dítěte prostřednictvím prohlášení o legitimnosti (např. v důsledku vnitrostátních zákonů, které jsou nadřazenější) se budou posuzovat podle osobního statutu otce (článek 23 IPRG).

Účinky legitimnosti a uzákonění dítěte se budou posuzovat podle jeho osobního statutu (článek 24 IPRG). Podle úmluvy o uzákonění je uzákonění prostřednictvím dodatečného sňatku rodičů platné, pokud je platné podle zákonů státu otce nebo matky.

NahoruNahoru

Článek 24 IPRG upravuje otázky péče a výchovy dítěte, spravování a používání majetku dítěte, právní zastoupení jedním nebo oběma rodiči, včetně potřeby úředního souhlasu se zastupováním, vyřešení rodičovského nebo otcovského práva po rozvodu rodičů a vzájemných požadavků ohledně výživného. Toto ustanovení se z velké části překrývá s Haagskou úmluvou o ochraně nezletilých. Příslušné úřady tedy musejí používat své vlastní právo s ohledem na opatření pro ochranu nezletilých. Kompetentní jsou obvykle úřady ve státě, kde má osoba bydliště.

Požadavky na určování a uznání otcovství nemanželského dítěte se budou posuzovat podle osobního statutu dítěte v době narození. Pozdější osobní statut dítěte je rozhodný, pokud je určení nebo uznání přípustné podle něj, ale nikoli podle osobního statutu v době narození. Právo, podle kterého se otcovství určuje nebo uznává, je rozhodné také při jeho napadnutí (článek 25 IPRG).

Důsledky nemanželskosti dítěte se budou posuzovat podle jeho osobního statutu (článek 25 IPRG).

Zatímco v případě otázek rodičovství se vychází z osobního statutu v době narození, v otázkách týkajících se vztahu mezi rodiči a dítětem tomu tak není. Zde záleží na příslušném osobním statutu dítěte.

Osvojení dítěte závisí na osobním statutu adoptivních rodičů a vybraného dítěte. Rozhodnost osobního statutu dítěte je omezena, pokud není osobně schválena. V tomto případě je jeho osobní statut rozhodný pouze pro souhlas dítěte nebo třetí strany, se kterou je dítě spřízněno podle zákona o rodině.

NahoruNahoru

Dopady osvojení dítěte se budou posuzovat podle osobního statutu adoptivního rodiče a v případě osvojení manželi podle práva, které je rozhodné pro osobní právní účinky manželství (v souvislosti s tím viz odstavec 3.5.). Po úmrtí jednoho z manželů je pro tyto účely rozhodující osobní statut druhého z manželů.

Oblast použití článku 26 IPRG zahrnuje věcné požadavky na osvojení dítěte, jako je věk adoptivního rodiče, věkový rozdíl mezi adoptivními rodiči a vybraným dítětem nebo otázka toho, zda a za jakých podmínek brání existence vlastních dětí adoptivních rodičů osvojení dítěte. Kromě toho se článek 26 IPRG vztahuje také na požadavky na souhlas, včetně možnosti úředně zaměnit odmítnutý souhlas. Dopady osvojení dítěte ve smyslu dědického práva se budou posuzovat nikoli podle statutu osvojení, ale podle statutu dědictví (viz odstavec 3.7.).

Osvojení dítěte jako takové je uzavřenou skutkovou okolností, proto se soudní rozhodnutí nezmění, když dojde k následné změně osobního statutu nebo kolizního kritéria. Osvojení dítěte je trvalý právní vztah. Statut, který je rozhodný pro dopady osvojení dítěte, lze tudíž změnit. Proto závisí na příslušném osobním statutu adoptivního rodiče.

3.5. Manželství, partnerství, rozvod, výživné 

Forma manželství v Rakousku se bude posuzovat podle rakouského práva a forma manželství v zahraničí se bude posuzovat podle osobního statutu každého ze snoubenců. Stačí však, když budou splněny formální požadavky místa, ve kterém se sňatek konal (článek 16 IPRG). S omezeným ohledem na formální požadavky místa konání sňatku jsou zahrnuta pouze ustanovení práva odkazovaného v hmotném právu, proto je jakýkoli odkaz místního práva bezvýznamný (výjimka z článku 5 IPRG, viz odstavec 2.2).

NahoruNahoru

Požadavky na manželství neplatnost manželství a požadavky na zrušení manželství (odlišné od rozvodu) se budou posuzovat u každého ze snoubenců podle jejich osobního statutu (článek 17 IPR-G).

Tato referenční norma se vztahuje na všechny věcné požadavky na manželství. Jinými slovy zejména na požadovaný věk, neexistenci překážek pro manželství, jakékoli vyžadované souhlasy a jejich nahraditelnost.

Podle článku 18 IPR-G se osobní právní účinky manželství posuzují podle společného osobního statutu manželů. Pokud společný osobní statut neexistuje, potom podle posledního společného osobního statutu, pokud si jej jeden z nich zachoval. Jinak se posuzují podle práva státu, ve kterém oba manželé obvykle bydlí. Pokud takové bydliště neexistuje, posuzují se podle práva státu, ve kterém měli oba své poslední obvyklé bydliště v případě, že si ho jeden z nich zachoval.

Oblast použití této referenční normy zahrnuje zejména povinnost majetkového společenství manželů, následek pro místo bydliště, povinnost poskytovat pomoc a také právo manželů na zaopatření. Nezahrnuje předpisy o jménu nabytém sňatkem ani o majetkových poměrech v manželství.

Odkaz lze změnit. Pokud se změní kolizní kritéria, potom se může stát rozhodným jiné právo.

V souladu s článkem 20 IPRG se rozvod posuzuje podle práva, které je rozhodné pro osobní právní účinky manželství. Záleží zde na době rozvodu.

Požadavky na rozvod a jeho dopady jsou zahrnuty. Toto ustanovení zahrnuje například právo na zaopatření po rozvodu.

NahoruNahoru

Protože kolizní kritérium závisí na udaném čase, odkaz nelze změnit.

Zrušení manželství rakouské právo nezná. Proto by jej bylo nutné zařadit podle článku 1 IPRG na základě nejužšího vztahu. Nejužší vztah by pravděpodobně nalezl precedenční zákon v analogii k článku 20 IPRG.

Majetkové společenství manželů a partnerství nejsou v rakouském právu také výslovně upraveny. Proto by je bylo rovněž nutné přiřadit podle článku 1 IPRG.

3.6. Majetkové poměry v manželství

Majetkové poměry v manželství se posuzují podle práva, které si strany výslovně určí, nebo podle práva, které je rozhodné v době sňatku pro osobní právní účinky manželství (článek 19 IPRG).

Referenční norma zahrnuje právní a smluvní majetkové poměry v manželství.

Právní kolizní kritérium nelze změnit.

Co se týká formy svatebních smluv, používá se článek 8 IPRG, v němž pro formu právního úkonu postačuje splnění formálních požadavků státu, ve kterém se právní úkon provádí.

3.7. Dědictví, závěti

Podle článku 28 IPRG se dědictví posuzuje podle osobního statutu zesnulé osoby v době úmrtí. Tento zákon se používá k rozhodnutí o tom, které osoby budou stanoveny za dědice, jaké podíly z majetku dostanou a jaká povinná část majetku jejich rodiče jim může náležet, o právním postavení právního nástupce, poplatcích a právech přehlédnutých osob s nárokem na povinnou část majetku na dar.

NahoruNahoru

Způsobilost k dědění a nehodnost dědění se ovšem neurčují podle dědického statutu, ale podle osobního statutu dědice.

Odpovědnost za dluhy váznoucí na majetku a koupě dědictví v zásadě také spadají pod tuto kolizní normu. Pokud ovšem pozůstalostní řízení probíhá v Rakousku, potom se koupě dědictví a odpovědnost za dluhy na majetku posuzují podle rakouského práva (čl. 28 odst. 2 IPRG).

Podle článku 29 IPRG nerozhoduje v pozůstalostním řízení v případě majetku, který je bez dědiců nebo připadne místnímu úřadu jako zákonnému dědici, osobní statut zesnulého, ale právo státu, ve kterém se nachází majetek v době úmrtí.

Článek 30 IPRG upravuje platnost dispozičního práva zejména na základě poslední vůle, dědické smlouvy nebo smlouvy o zřeknutí se dědictví. Posuzuje se podle osobního statutu pořizovatele závěti v době právního úkonu. Pokud je závěť podle tohoto práva neplatná, ale přijatelná podle osobního statutu pořizovatele závěti v době úmrtí, druhá varianta je rozhodná. Toto ustanovení má přednost před Haagskou úmluvou o závětech.

3.8. Hmotná práva

Nabytí a ztráta věcných práv k hmotnému majetku včetně pronájmu se posuzují podle práva státu, ve kterém se majetek nachází při pominutí skutkových okolností nabytí nebo ztráty. Právní druh majetku a obsah práv se posuzují podle práva státu, ve kterém se majetek nachází (článek 31 IPRG).

Oblast použití referenční normy zahrnuje zejména vlastnictví, reálná břemena (břemena na pozemku), zástavu, stavební zákon, vlastnictví bytu a retenční práva účinná vůči třetím stranám. Tato norma upravuje také důsledky převodu vlastnictví.

NahoruNahoru

Následná změna umístění nemá na použitelné právo vliv, protože nabytí práva představuje ukončenou skutečnost.

Účinky získání práva jsou založeny na právu platném v dané lokalitě. Toto kolizní kritérium lze proto změnit.

Podle této normy se budou posuzovat otázky týkající se rozsahu právní ochrany vlastníka a toho, zda a do jaké míry může strana mající hmotné právo k nemovitosti s nemovitostí nakládat; například to, zda může být prodána zastavená majetková záruka bez soudní intervence, a další otázky.

Existuje zvláštní pravidlo pro dopravní prostředky (článek 33 IPRG). Hmotná práva k plavidlům a letadlům, která byla zapsána do registru, se posuzují podle práva registrujícího státu. U železničních vozidel je rozhodný stát, ve kterém sídlí železniční společnost, v jejímž provozu jsou vozy používány.

U zákonných a nařízených oprávněných zástav nebo zákonných retenčních práv k zajištění nároků na náhradu škody způsobené vozidlem nebo nákladů na tyto škody se použije právo státu, ve kterém se majetek nachází, pokud jsou ukončeny výchozí skutkové okolnosti.

Existuje také zvláštní pravidlo pro nemovitý hmotný majetek: pokud jsou práva k nehmotnému majetku rovněž součástí oblasti použití jiné referenční normy (například normy pro majetkové poměry v manželství), přednost má odkaz na majetkové právo, tj. vazba na právo státu, ve kterém se majetek nachází.

 Pro nehmotný majetek neexistuje žádná referenční norma. V souladu s článkem 1 IPRG by ho bylo nutné posuzovat podle majetkového práva v souladu s právem, se kterým nejúžeji souvisí. Oprávněná práva se posuzují podle lex cartae. Ustanovení čl. 33 písm. a) IPRG, kterým se provádí článek 9 směrnice 2002/47/ES o finančních cenných papírech s širší oblastí použití, obsahuje zvláštní normu pro cenné papíry, které je možné převádět prostřednictvím systému zúčtování cenných papírů. U cenných papírů v účetních systémech platí zvláštní nařízení článků 16 a 18 zákona o neodvolatelnosti zúčtování, kterým se provádí směrnice 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování.

NahoruNahoru

3.9. Platební neschopnost

Mezinárodní zákon o platební neschopnosti je upraven ve čtvrté části zákona o úpadku. Tato část byla vložena na základě spolkového zákona o mezinárodním úpadkovém právu (IIRG), Spolková sbírka zákonů I č. 36/2003. Podle článku 217 tohoto zákona se ustanovení použijí pouze tam, kde neexistují žádná jiná ustanovení mezinárodního práva nebo právní nástroje Evropských společenství, konkrétně nařízení ES č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (nařízení EU o konkurzním řízení). Články 221 až 235 upravují rozhodné právo. Ustanovení z velké části vyplývají z odpovídajících ustanovení nařízení EU o konkurzním řízení.

V zásadě se na požadavky na zahájení úpadkového řízení a dopady úpadkového řízení vztahuje právo státu, ve kterém je řízení zahájeno. Oddíl obsahuje zejména pravidla pro hmotná práva třetích stran, započtení protipohledávky, výhradu vlastnického práva, dohodu o nehmotném majetku, regulované trhy, pracovní smlouvy, dopad úpadkového řízení na práva podléhající registraci a pravidla pro právo rozhodné ve vztahu ke škodlivým činům a ochraně nákupů třetích stran, pro dopady na probíhající právní spory, lex rei situs týkající se vymáhání vlastnických práv nebo jiných práv, smluv o započtení protipohledávky a konverzi dluhů, důchodové transakce a platby po zahájení úpadkového řízení.

Pokud se tato pravidla překrývají s pravidly IPRG nebo jiných ustanovení kolizních norem, mají přednost tato specializovanější ustanovení zákona o úpadku.

Bližší informace

Znění ustanovení rakouského práva je k dispozici (v německém jazyce) v právním informačním systému Deutsch pod odkazem „Bundesrecht“ („Spolkové zákony“).

« Rozhodné právo - Obecné informace | Rakousko - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 03-07-2007

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království