Evropská komise > ESS > Alternativní způsoby řešení sporů > Česká republika

Poslední aktualizace: 28-02-2007
Verze pro tisk Přidat do oblíbených

Alternativní způsoby řešení sporů - Česká republika

EJN logo

Informace na této stránce jsou zastaralé. Aktualizace stránky se právě připravuje. Stránka bude poté k dispozici na portálu evropské e-justice.


 

OBSAH

1. Typy alternativních řešení sporů v ČR 1.
1.1. Rozhodčí řízení 1.1.
1.2. Finanční arbitr 1.2.
1.3. Veřejný ochránce práv (ombudsman) 1.3.
2. Ve většině situací můžete využít jednoho z uvedených prostředků alternativního řešení sporů. Pro získání více informací si zvolte z níže uvedeného seznamu druh sporu, který Vás zajímá. 2.
2.1. Spory mezi spotřebiteli a podnikateli 2.1.
2.1.1. Rozhodčího řízení 2.1.1.
2.1.2. Finanční arbitr 2.1.2.
2.2. Spory mezi podnikateli 2.2.
2.3. Spory mezi zaměstnanci a zaměstnavateli 2.3.
2.4. Rodinné spory 2.4.
2.5. Spory mezi jednotlivci 2.5.
2.6. Jiné specifické spory 2.6.

 

1. Typy alternativních řešení sporů v ČR

1.1. Rozhodčí řízení

Rozhodčí řízení probíhá pod kontrolou účastníků, na základě písemné smlouvy, kterou si účastníci stanovili, že jejich spor bude rozhodnut jimi vybraným nezávislým subjektem. Tímto subjektem může být buď příležitostný rozhodce (kterákoliv zletilá, svéprávná osoba – tj. osoba způsobilá k právním úkonům) nebo stálý rozhodčí orgán (v ČR např. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR).

Tento typ alternativního řešení sporů lze použít pro soukromoprávní majetkové spory. Především jde tedy o případy, kdy se za úplatu převádí nějaké právo (např. vlastnické u kupní smlouvy) nebo majetková hodnota. Spadají sem majetkové spory obchodní, občanskoprávní (např. majetkový spor z nájemní smlouvy), pracovněprávní ( nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru, spor o mzdové nároky ap.) a rodinněprávní (spor o výživné mezi zletilými osobami). V rozhodčím řízení však nemohou být projednávány spory vzniklé v souvislosti s výkonem rozhodnutí a spory vyvolané prováděním konkurzu nebo vyrovnání.
1.2. Finanční arbitr
Jedná se o orgán, který se zabývá řešením sporů mezi poskytovateli služeb platebního styku (banky, spořitelny a další organizace, které provádějí či zprostředkovávají převody peněz) a jejich klienty nebo mezi vydavateli a uživateli platebních prostředků ( kreditní karty ap.).
1.3. Veřejný ochránce práv (ombudsman)

Na tento orgán se lze obrátit stížností (podnětem) v případě sporu se státní správou.

NahoruNahoru

Ombudsman pomáhá osobám vůči nimž se úřady dopustily jednání, které je v rozporu s právem nebo neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy a také může zasáhnout v případě, že státní orgány jsou nečinné. Ombudsman sice nemůže měnit nebo rušit rozhodnutí těchto úřadů, avšak při zjištění pochybení od nich může požadovat, aby byla sjednána náprava.

2. Ve většině situací můžete využít jednoho z uvedených prostředků alternativního řešení sporů. Pro získání více informací si zvolte z níže uvedeného seznamu druh sporu, který Vás zajímá.

2.1. Spory mezi spotřebiteli a podnikateli

Jak už bylo uvedeno v informačním listě "ADR - komunitární právo", Komise uveřejnila na svých webových stránkách seznam zahrnující velký počet subjektů, které se zabývají alternativním řešením spotřebitelských sporů v členských státech. V tomto seznamu najdete praktické informace potřebné k tomu, abyste se mohli rozhodnout, zda využijete některého z tam uvedených typů alternativního řešení sporů. Naleznete tam údaje o jejich struktuře, oblasti použití, procesních postupech, nákladech a další podrobnosti. Tento seznam si můžete prohlédnout na následující internetové adrese English.

Může se stát, že se budete muset obrátit na instituci zabývající se alternativním řešením sporů, která má sídlo v jiném členském státě. Pokud chcete vědět přesně, na který subjekt se v takovém případě obrátit, můžete se podívat na internetové stránky evropské mimosoudní sítě pro řešení přeshraničních sporů EEJ-Net nebo na stránky sítě FIN-NET dansk - Deutsch - ελληνικά - English - español - français - italiano - Nederlands - português - suomi- svenska v případě sporu týkajícího se finančních služeb.

NahoruNahoru

V ČR lze tyto spory řešit prostřednictvím rozhodčího řízení a v určité oblasti finančních sporů může rozhodovat i finanční arbitr.

2.1.1. Rozhodčího řízení

lze použít téměř na všechny spory, spadající do této oblasti, neboť naprostá většina z nich se řadí mezi majetkové spory, jak byly definovány výše. Typicky půjde o spory z kupní smlouvy.

Rozhodčí řízení je upraveno zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů.

Rozhodčího řízení se použije na základě rozhodčí smlouvy, kterou si musí strany sjednat v písemné formě (postačí i dohoda ústní, jestliže ji účastníci potvrdí písemně v době do vydání rozhodčího nálezu).

Spotřebitel může s podnikatelem uzavřít písemnou dohodu (rozhodčí doložku), kterou se stanoví, že všechny spory z určité smlouvy (např. kupní, o dílo ap.) budou řešeny v rozhodčím řízení. Pokud by vznikl spor ve věci, ohledně které byla platně uzavřena rozhodčí doložka, nemůže v této věci jednat soud. Podmínkou však je, aby žalovaný vznesl před soudem námitku, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci.

Rozhodci jsou vázáni povinností mlčenlivosti, čímž je zajištěna ochrana důvěrných údajů stran sporu.

NahoruNahoru

Rozhodčí smlouvu lze sjednat telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly. I samotné řízení může být vedeno prostřednictvím těchto prostředků, jestliže se na tom strany dohodnou.

V rozhodčím řízení nemusí být strany zastoupeny právním zástupcem. Náklady řízení nesou strany.

Rozhodnutí v rozhodčím řízení (nález) je konečné, účastníci jsou povinni se jím řídit a jeho dodržení lze vynutit zákonnými prostředky (exekucí). Domoci se zrušení rozhodčího nálezu u soudu lze jen ze zákonem stanovených důvodů. Jedná se vesměs o důvody formální, např. rozhodoval nesvéprávný rozhodce (t.j. rozhodce, jenž není zletilý nebo jenž byl způsobilosti k právním úkonům zbaven nebo mu byla omezena), straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat ap. Návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá.

Zde naleznete odkaz na doporučené znění rozhodčích doložek, kterými se sjednává pravomoc Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR.

Další užitečné internetové stránky: Rozhodčí Soud
2.1.2. Finanční arbitr

na tento orgán se mohou obrátit spotřebitelé při sporu s bankovními domy a jinými finančními institucemi, který se týká provedení či zprostředkování převodu peněz, používání platebních prostředků (kreditní karty ap.) nebo jiných služeb platebního styku. Služby finančního arbitra lze tedy využít např. v případě, že banka neprovede klientem požadovaný převod, provede jej opožděně nebo chybně. Dalším typickým případem, kdy lze využít tohoto typu alternativních řešení sporů, je situace, kdy dojde ke zneužití klientovy platební karty. Finanční arbitr je příslušný rozhodovat spor, pokud výše převáděné částky nepřesáhne 50 000 EUR. Operace prováděné v EUR a v rámci zemí Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru řeší český finanční arbitr ode dne přístupu ČR do EU.

NahoruNahoru

Řízení před finančním arbitrem a jeho pravomoci upravuje zákon č. 229/2002 Sb. (pdf), o finančním arbitrovi ze dne 9. května 2002 (účinnost od 1. ledna 2003).

Arbitra volí Poslanecká sněmovna z osob, které mají dobrou pověst, dostatečnou kvalifikaci a zkušenosti. Arbitr je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu své činnosti. Tímto by mělo být zajištěno spravedlivé vedení řízení a ochrana důvěrných informací.

Řízení před arbitrem není povinné. Je možné místo něj využít jiné prostředky řešení sporů včetně klasického soudního řízení. Proto také není možné podat návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, jestliže v té samé věci již rozhodl soud nebo řízení bylo před soudem zahájeno. Stejně tak je tomu v případech, kdy spor je nebo již byl předmětem řízení před arbitrem, či je nebo již byl předmětem rozhodčího řízení.

Návrh na zahájení řízení podává spotřebitel, tedy klient příslušné instituce či držitel elektronického platebního prostředku.

Návrh na zahájení řízení je možné podat i v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem. Také je možné jej podat prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití zaručeného elektronického podpisu, ovšem za podmínky, že v takovém případě bude návrh doplněn do tří dnů písemně nebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem. Návrh lze podat též na formuláři vydaném arbitrem. Klasický návrh najdete zde PDF File (PDF File 174 KB), elektronické podání pak zde.

NahoruNahoru

I samotné řízení se může odehrávat na dálku, v písemné podobě či elektronické podobě, nicméně arbitr může od účastníků požadovat podání ústního vysvětlení.

Strany nemusí být zastoupeny právním zástupcem. Řízení se nezpoplatňuje. Každý účastník řízení nese své náklady řízení sám, s výjimkou nákladů tlumočení, které nese finanční instituce. Jedná se o tlumočení do jazyka, ve kterém je sepsána navrhovatelova smlouva s institucí nebo ve kterém s institucí obvykle písemně jednal. Na toto tlumočení má navrhovatel nárok.

Arbitr rozhoduje ve věci samé nálezem, jehož písemné vyhotovení se doručuje účastníkům řízení do vlastních rukou. Řádným opravným prostředkem proti nálezu jsou námitky. Odůvodněné námitky mohou strany řízení podat do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení nálezu. Práva podat námitky se lze vzdát. Námitky mají odkladný účinek. Arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní. Písemné vyhotovení rozhodnutí o námitkách se doručuje účastníkům řízení a je konečné. Doručený nález, který již nelze napadnout námitkami, je v právní moci. Nález je soudně vykonatelný podle občanského soudního řádu, jakmile uplyne lhůta k plnění. Není-li v nálezu tato lhůta stanovena, je nález vykonatelný, jakmile nabyl právní moci.

Není-li spotřebitel spokojen s výsledkem řešení svého sporu s institucí u finančního arbitra, může své právo uplatnit u soudu. Toto právo má i příslušná instituce. Podáním žaloby ve věci sporu k soudu nebo k rozhodčímu orgánu, uzavřením dohody o mimosoudním vyrovnání nebo zpětvzetím návrhu před nabytím právní moci nálezu se stává nález nulitním (tedy neúčinným, nelze se na něj nijak odvolávat).

NahoruNahoru

Užitečné internetové stránky: Finanční arbitr
2.2. Spory mezi podnikateli

Podnikatelé mohou pro řešení svých vzájemných majetkových sporů použít především rozhodčí řízení. Vše podstatné o tomto typu alternativních řešení sporů je uvedeno výše.

Pokud je podnikatel ve sporu s bankou, může využít i služeb finančního arbitra. O podmínkách využití tohoto typu alternativních řešení sporů přiměřeně platí to, co bylo uvedeno v pasáži věnované sporům mezi spotřebiteli a podnikateli.
2.3. Spory mezi zaměstnanci a zaměstnavateli
U těchto sporů lze využít rozhodčího řízení, ovšem pouze pro pracovněprávní majetkové spory (nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru, spor o mzdové nároky ap.). Pro náležitosti rozhodčího řízení přiměřeně platí, co bylo uvedeno výše.
2.4. Rodinné spory
V této oblasti lze alternativně použít pouze rozhodčího řízení a to ještě pouze pro úzký počet sporů, které musí mít majetkový charakter a splňovat další podmínky uvedené v zákoně č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Z něj vyplývá, že nelze rozhodčího řízení použít např. k rozvodu manželství. V praxi bude připadat rozhodčí řízení v úvahu především pro spory o výživné mezi zletilými osobami nebo u vypořádání společného jmění manželů. I zde bude platit pro náležitosti rozhodčího řízení přiměřeně, co bylo uvedeno výše.
2.5. Spory mezi jednotlivci
I jednotlivci mohou pro řešení svých vzájemných majetkových sporů použít rozhodčí řízení. Vše podstatné o tomto typu alternativních řešení sporů je uvedeno výše.
2.6. Jiné specifické spory

Pokud jde o spory, které v tomto infolistě dosud nebyly zvláště zmíněny, je nesporně důležité uvést spory mezi jednotlivci a státní správou. V těchto případech lze využít služeb veřejného ochránce práv (ombudsmana)

NahoruNahoru

Postavení ombudsmana a jeho pravomoci upravuje zákon č. 349/1999 Sb. ze dne 8. prosince 1999, o veřejném ochránci práv.

Ombudsman pomáhá osobám, vůči nimž se úřady dopustily jednání, které je v rozporu s právem nebo neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, a také může zasáhnout v případě, že státní orgány jsou nečinné.

Stížnost se může týkat např. ministerstev a jiných správních úřadů s působností pro celé území státu a správních úřadů jim podléhajících (např. katastrální úřady, úřady práce, finanční úřady ap.), obcí a krajů při výkonu státní správy, policie (ovšem s výjimkou vyšetřování), armády, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení, ale i veřejných zdravotních pojišťoven.

Ombudsman nemá pravomoc vyřizovat stížnosti na Parlament, prezidenta republiky a vládu, na Nejvyšší kontrolní úřad, na zpravodajské služby České republiky, na orgány činné v trestním řízení, státní zastupitelství a na soudy, ovšem s výjimkou orgánů státní správy soudů.

Ombudsmana volí Poslanecká sněmovna z kandidátů, které navrhuje prezident a Senát. Funkce ochránce je neslučitelná s funkcí prezidenta republiky, poslance, senátora a soudce, jakož i s jakoukoliv činností ve veřejné správě a veřejný ochránce práv nesmí být také členem politické strany nebo politického hnutí. Dále platí, že ombudsman nesmí provozovat jinou výdělečnou činnost, s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, publicistické, literární nebo umělecké, a i tyto činnosti jen za předpokladu, že nejsou na újmu výkonu jeho funkce a její důstojnosti a neohrožují-li důvěru v jeho nezávislost a nestrannost. Veřejný ochránce práv je též povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl při výkonu funkce, a to i po ukončení výkonu funkce, stejnou povinnost mají i zaměstnanci jeho kanceláře. Státní orgány, včetně orgánů činných v trestním řízení, jsou oprávněny nahlížet do spisů ombudsmana nebo mu tyto spisy odejmout jen na základě zákona a s jeho souhlasem, a odepře-li ombudsman souhlas, mohou tak učinit jen se souhlasem předsedy Poslanecké sněmovny. Tato úprava zajišťuje, aby řízení u ombudsmana bylo vedeno nestranně a za respektování ochrany důvěrných informací.

NahoruNahoru

Osoba, která se na ombudsmana obrací se svým podnětem, nepotřebuje právního zástupce.

Stížnost lze veřejnému ochránci práv zaslat i v elektronické podobě a to buď přes internet prostřednictvím tohoto formuláře nebo e-mailem na adresu.

Podání stížnosti ombudsmanovi není zpoplatněno.

Ombudsman se podnětem zabývá nezávisle na tom, zda v téže věci bylo rozhodnuto soudem nebo soudní řízení probíhá, avšak v těchto případech má právo danou stížnost neřešit (odložit).

Jestliže ombudsman šetřením nezjistí porušení právních předpisů ani jiná pochybení, písemně o tom vyrozumí stěžovatele i úřad.

Zjistí-li ochránce šetřením porušení právních předpisů či jiná pochybení (např. nezdvořilé chování úředníka, které může být kvalifikováno jako porušení zásady dobré správy), vyzve dotčený úřad, aby se k jeho zjištěním ve lhůtě 30 dnů vyjádřil. Pokud úřad na tuto výzvu sdělí, že provedl nebo provádí opatření k nápravě a ombudsman tato opatření shledá dostatečnými, vyrozumí o tom stěžovatele i úřad. Jinak ochránce po obdržení vyjádření nebo marném uplynutí lhůty sdělí písemně své závěrečné stanovisko úřadu a stěžovateli; součástí tohoto stanoviska je návrh opatření k nápravě.

Mezi opatření k nápravě, která může ombudsman navrhnout, patří zejména tato:

  1. zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí, úkonu nebo postupu úřadu, lze-li je zahájit z podnětu úřadu samého,
  2. provedení úkonů k odstranění nečinnosti,
  3. zahájení disciplinárního nebo obdobného řízení,
  4. zahájení stíhání pro trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt,
  5. poskytnutí náhrady škody nebo uplatnění nároku na náhradu škody.

Úřad je povinen do 30 dnů od doručení závěrečného stanoviska sdělit ombudsmanovi, jaká opatření k nápravě provedl. Jestliže úřad tuto svou povinnost nesplní nebo je-li ombudsman toho názoru, že opatření k nápravě, která úřad provedl, jsou nedostatečná, nabízejí se dvě možnosti. Buď vyrozumí nadřízený úřad a není-li takového úřadu, vládu, nebo může informovat veřejnost.

Každopádně ať už je postup ombudsmana jakýkoliv, není jím nijak dotčeno právo stěžovatele obrátit se v dané věci na soud.

Užitečné internetové stránky: Veřejného Ochránce Práv

« Alternativní způsoby řešení sporů - Obecné informace | Česká republika - Obecné informace »

NahoruNahoru

Poslední aktualizace: 28-02-2007

 
  • Právo Společenství
  • Mezinárodní právo

  • Belgie
  • Bulharsko
  • Česká republika
  • Dánsko
  • Německo
  • Estonsko
  • Irsko
  • Řecko
  • Španělsko
  • Francie
  • Itálie
  • Kypr
  • Lotyšsko
  • Litva
  • Lucembursko
  • Mad'arsko
  • Malta
  • Nizozemí
  • Rakousko
  • Polsko
  • Portugalsko
  • Rumunsko
  • Slovinsko
  • Slovensko
  • Finsko
  • Švédsko
  • Spojené království